Lingvonyma v ústavách jugoslávského státu (1918–1992) a jeho svazových republik

KREJČÍ, Pavel. Lingvonyma v ústavách jugoslávského státu (1918–1992) a jeho svazových republik. In Mezinárodní vědecká konference Area Slavica 2015, Ostrava, 20.-21. října 2015. 2015.

Základní údaje

• Originální název: Lingvonyma v ústavách jugoslávského státu (1918–1992) a jeho svazových republik
• Název anglicky: Linguonyms in the constitutions of the Yugoslav state (1918–1992) and its federal republics
• Autoři: KREJČÍ, Pavel (203 Česká republika, garant, domácí).
• Vydání: Mezinárodní vědecká konference Area Slavica 2015, Ostrava, 20.-21. října 2015, 2015.

Další údaje

• Originální jazyk: čeština
• Typ výsledku: Prezentace na konferencích
• Obor: 60200 6.2 Languages and Literature
• Stát vydavatele: Česká republika
• Utajení: není předmětem státního či obchodního tajemství
• WWW: URL
• Kód RIV: RIV/00216224:14210/15:00086196
• Organizační jednotka: Filozofická fakulta
• Klíčová slova česky: ústavní články o jazyce; jugoslávské ústavy; ústavy jugoslávských republik
• Klíčová slova anglicky: constitutional articles on languages; Yugoslav constitutions; constitutions of Yugoslav republics
• Štítky: RIV - zkontrolováno, rivok

Anotace

Příspěvek analyzuje ústavní články jugoslávského státu (1918–1992) a jeho čtyř „srbochorvatských“ svazových republik (1946–1990), které se nějakým způsobem zmiňují o jazyce. V období monarchie ústavní článek deklaroval úřední jazyk idealisticky jako srbochorvatsko-slovinský. Zákonná nařízení Independent State of Croatia (1941–1945) velice přesně vymezovala chorvatštinu a zakazovala cyrilici. V té době došlo v okupované Černé Hoře k prvnímu pokusu ústavně zakotvit lingvonymum černohorština. Dokumenty AVNOJ a ústavní články FLRJ a jednotlivých lidových republik bezprostředně po válce zajišťovaly volnou přítomnost lingvonym srbština i chorvatština. Po tzv. novosadské dohodě (1954) došlo ke sjednocení spisovných podob jazyka Srbů, Chorvatů a Černohorců do rámce jednoho spisovného jazyka s povinně dvousložkovým jménem (srbochorvatštiny) o dvou variantách (ekavské psané cyrilicí a ijekavské psané latinkou), což se odrazilo v příslušných ústavních článcích. Po chorvatské Deklaraci (1967) začalo docházet k narušování novosadského ujednání, které vyvrcholilo zněním jazykového článku v chorvatské ústavě z roku 1990.

Anotace anglicky

The contribution analyzes the constitutional articles of the Yugoslav state (1918–1992) and its four „Serbo-Croatian“ federal republics (1946–1990), that in some way allude to the language. During the monarchy the constitutional article declared the official language idealistically as Serbo-Croato-Slovene. Statutory regulation of the Independent State of Croatia (1941–1945) very precisely defined the Croatian language and prohibited the Cyrillic alphabeth. At that time, in occupied Montenegro, there was the first attempt to constitutionally enshrine the linguonym Montenegrin language. AVNOJ documents and constitutional articles of FPRY and of every of the Yugoslav people's republics immediately after the war provided the free linguonym presence of Serbian or Croatian. After the so called Novi Sad Agreement (1954) the literary forms of the language of Serbs, Croats and Montenegrins were unified in the framework of one pluricentric standard language with a mandatory two-part name (Serbo-Croatian) with two variants ("ekavian" written in Cyrillic and "ijekavian" written in the Latin alphabet), which is reflected in the respective constitutional articles. After the Croatian Declaration (1967), the Novi Sad arrangement began to be disturbed, which culminated in the language article in the Croatian Constitution of 1990.

Návaznosti

• MUNI/A/1125/2014, interní kód MU: Název: Stimulace a podpora interdisciplinárního slavistického výzkumu

Investor: Masarykova univerzita, Stimulace a podpora interdisciplinárního slavistického výzkumu, DO R. 2020_Kategorie A - Specifický výzkum - Studentské výzkumné projekty