Předvídatelnost, retroaktivita a zpětné působení práva

KOUKAL, Pavel. Předvídatelnost, retroaktivita a zpětné působení práva (Predictability, Retrospectivity and Retroactive Effects of the Law). Právník. AV ČR, Ústav státu a práva, 2016, vol. 155, No 3, p. 233-260. ISSN 0231-6625.

Basic information

• Original name: Předvídatelnost, retroaktivita a zpětné působení práva
• Name in Czech: Předvídatelnost, retroaktivita a zpětné působení práva
• Name (in English): Predictability, Retrospectivity and Retroactive Effects of the Law
• Authors: KOUKAL, Pavel (203 Czech Republic, guarantor, belonging to the institution).
• Edition: Právník, AV ČR, Ústav státu a práva, 2016, 0231-6625.

Other information

• Original language: Czech
• Type of outcome: Article in a journal
• Field of Study: 50501 Law
• Country of publisher: Czech Republic
• Confidentiality degree: is not subject to a state or trade secret
• WWW: Repozitář MU
• RIV identification code: RIV/00216224:14220/16:00089558
• Organization unit: Faculty of Law
• Keywords (in Czech): intertemporální právo; retroaktivita; proporcionalita; právní principy; zpětné účinky v právu; judikatura Ústavního soudu
• Keywords in English: Intertemporal law; retrospectivity; proportionality; legal principles; retroactive effects of the law; case-law of the Constitutional Court
• Tags: rivok
• Tags: Reviewed

Abstract

Autor se v příspěvku zabývá institutem retroaktivity v souvislosti s problematikou zpětných účinků v právu. Vychází z teze, že soubor intertemporálních norem je souborem právních principů, které jsou specifické svým aproximativním charakterem. Z tohoto důvodu nelze intertemporální normy interpretovat ani aplikovat jako jednoduché právo, ale s pomocí testu propocionality sui generis posuzovat cíl, který normotvůrce sledoval, prostředky, které k dosažení cíle zvolil a poměřovat jej se „zklamanou důvěrou občanů v právo“. Na základě analýzy relevantní judikatury Ústavního soudu autor dospívá k závěru, že tradiční rozlišování retroaktivity na pravou a nepravou je překonané, neboť v konkrétních případech se rozdíl mezi „obecně nepřípustnou pravou retroaktivitou“ a „individuálně nepřípustnou nepravou retroaktivitou“ (tj. neproporcionálním zásahem do zklamané důvěry v právo) stírá. Autor proto navrhuje rozlišovat pouze přípustné a nepřípustné působení práva, přičemž nepřípustné působení práva demonstruje na vybraných případech zpětného působení práva, které však nemají intertemporální prvek. Rozdíl mezi oběma tradičními druhy retroaktivity dle autora spočívá v tom, že pravá retroaktivita je (až na zcela ojedinělé výjimky) sama o sobě neproporcionální. V případě nepravé retroaktivity, která je jako intertemporální normativní konstrukce obecně přípustná, je třeba neproporcionalitu hledat vně tohoto institutu, a to v nepoměru mezi zklamanou důvěrou v právo, cílem, který zákonodárce sledoval a normativními prostředky, které zvolil. V souvislosti s analýzou zpětných účinků v právu autor vyslovuje tezi, že pro posuzování proporcionality jakéhokoliv zpětného působení práva je zásadní otázka předvídatelnosti právní normy (v intertemporálním kontextu je potom předvídatelnost rozhodujícím kritériem při hodnocení proporcionality dopadů posteriorní právní úpravy na zklamanou důvěru v právo).

Abstract (in English)

The author deals with the principle of retrospectivity in connection with the retroactive effects of the law. The author assumes that the set of intertemporal provisions is a set of legal principles that are specific because of their approximate nature. For this reason it is possible neither to interpret nor to apply intertemporal norms as a simple (basic) law, but with the sui generis test of proportionality in order to assess the legislative intent, the means chosen by the legislator and compare the both with “a disappointed trust in the rule of law”. Based on the analysis of the relevant case-law of the Czech Constitutional Court, the author concludes that the traditional distinction between direct (Echte Rückwirkung) and indirect retrospectivity (Unechte Rückwirkung) is obsolete, since in specific cases the difference between “generally inadmissible direct retrospectivity” and “individually inadmissible indirect retrospectivity” (i.e. disproportional breach of the trust in the rule of law) is blurred. The author therefore proposes to distinguish only the permissible and impermissible effects of the law.