V originále
The excerpts of Apuleius' speeches held in public collected under the heading of Florida are the example par excellence of the typical practice of the 2nd century educated elite society. It not only displays the kind of textual interplay so popular within the representatives of the intellectual movement called Second Sophistic, but also provides us with much information on the widespread phenomenon of Apuleius' times, namely the blending and interference of various Mediterranean traditions. Though nothing changed about the fact that the highest levels of education were still available only to those possessing great fortune, many famous men of letters including Apuleius emerged in purely provincial environments. There is no doubt that the Graeco-Roman culture dominates the Florida collection, but the fact that these speeches were given primarily for the local provincial Carthaginian audiences during the 160s CE is not without a significance. This raises a question whether the local North African elites contested the dominant Graeco-Roman influences or rather shared them in the spirit of cooperation. Moreover, it implies that the cultural environment Apuleius worked and lived in had to be so rich at the time that it offered a plenty of opportunities to show off one's talents in the field of sophistic oratory, if not in other respects, too. In my paper, I intend to examine what impression Apuleius could have made or wanted to make on his African audiences, the prospect of this being to put some more light on the cultural processes taking place in the provinces of then largely globalized Mediterranean world.
In Czech
Apuleiova sbírka Florida obsahující excerpta jeho řečí pronesených na veřejnosti je skvělým příkladem typické záliby vzdělané elity druhého století n.l. Nejenže ilustruje intertextuální hru oblíbenou mezi představiteli intelektuálního hnutí zvaného druhá sofistika, ale také nám poskytuje množství informací o velice rozšířeném fenoménu Apuleiovy doby, tj. o vzájemném prolínání a ovlivňování rozličných středozemních tradic. Navzdory tomu, že nejvyšší stupně vzdělání byli stále dostupné jenom těm, kteří vlastnili dostatečný majetek, mnoho literátů tohoto období, včetně Apuleia, pochází z provinčního prostředí. Není pochyb o tom, že řecko-římská kultura dominuje celé sbírce, nicméně fakt, že excerpované řeči byly předneseny primárně pro místní provinční obyvatele Kartága během 60. let druhého století je stejně důležitý. Vyvstává totiž otázka, jestli severoafrické elity nějakým způsobem s řecko-římskými vlivy soupeřily, anebo je naopak sdílely v duchu vzájemné spolupráce. Výše zmíněný fakt také naznačuje, že kulturní prostředí, v kterém Apuleius žil a pracoval, muselo být natolik bohaté, že nabízelo dostatek příležitostí ukázat svůj talent nejen na poli sofistického řečnictví. Můj příspěvek má za cíl prozkoumat, jaký dojem asi Apuleius dělal nebo chtěl dělat na své provinční publikum. Odpovědět na tyto otázky znamená také objasnit blíže kulturní vývoj provincií v tehdejší "globalizované" oblasti Středomoří.