Etický rozměr předávání vědecké perspektivy: Akademické studium náboženství jako prostor pro tenzi mezi studiem a náboženskou identitou?

MENŠÍKOVÁ, Tereza. Etický rozměr předávání vědecké perspektivy: Akademické studium náboženství jako prostor pro tenzi mezi studiem a náboženskou identitou? In 12th International Students‘ Conference of AntropoWeb (November 3-4, 2016, Plzeň). 2016.

Základní údaje

• Originální název: Etický rozměr předávání vědecké perspektivy: Akademické studium náboženství jako prostor pro tenzi mezi studiem a náboženskou identitou?
• Název česky: Etický rozměr předávání vědecké perspektivy: Akademické studium náboženství jako prostor pro tenzi mezi studiem a náboženskou identitou?
• Autoři: MENŠÍKOVÁ, Tereza.
• Vydání: 12th International Students‘ Conference of AntropoWeb (November 3-4, 2016, Plzeň), 2016.

Další údaje

• Typ výsledku: Prezentace na konferencích
• Utajení: není předmětem státního či obchodního tajemství
• Organizační jednotka: Filozofická fakulta

Anotace

Příspěvek se věnuje analýze procesů, kterými je studentům v akademickém prostředí předávána vědecká perspektiva a to s důrazem na tenzi, kterou může předávání vytvářet tlakem na jejich osobní postoje a hodnoty. Vědeckou perspektivou je v tomto smyslu chápán specifický způsob myšlení a jednání, jenž operuje s hodnotami racionality, metodičnosti, hodnotové neutrality a objektivity lidského poznávání. V rámci socializace do akademického prostředí se pro studenty stává internalizovaným věděním, které v sobě obsahuje soubor vykonávaných činností, rolí a uplatňovaných pravidel a norem. Tenze, kterou studenti mohou pociťovat během socializačního procesu, pak vychází z formování jejich každodenního světa tímto věděním vázaným na sociální kontext studia. Příspěvek se v této souvislosti opírá o pozice sociálního konstruktivismu Bergera a Luckmanna (1966). Tato teoretická východiska jsou prezentována na výsledcích konkrétní studie, která postihuje motivy studentů k dobrovolnému opuštění studia oboru Religionistika na Filozofické fakultě Masarykovy univerzity v Brně jakožto způsoby odmítnutí socializačního procesu do akademického studia, v němž studenti internalizují vědecký pohled na náboženství. Výzkum se analýzou semi-strukturovaných rozhovorů se 7 bývalými studenty oboru soustředil na detailnější část uvnitř jednotlivých motivů a to na tenzi mezi studiem religionistiky a vlastní náboženskou identitou studentů. Komplexnější informace, které příspěvek přináší o možnostech vlivu a důsledcích sekundární socializace do vědeckého prostředí univerzit, pak přetváří v diskuzi nad otázkami, kde jsou etické hranice odosobněného vědeckého zkoumání a žité každodenní reality, a jak lze s touto problematikou pracovat pomocí renovace předávání vědeckých přístupů.