V originále
Terapie maligních gliomů zaznamenala v posledních desetiletích několik důležitých změn. Byly zavedeny nové operační postupy, vylepšila se technologie radioterapie, bylo zjištěno, že použití chemoterapie u určitých nádorových typů dále zlepšuje efekt léčby. Pokrok zaznamenala také diagnostika. Přesto však nejsou výsledky léčby stále uspokojivé. Přežití pacientů s glioblastomem se za posledních několik desítek let zlepšilo pouze o několik měsíců. Základem léčby maligních gliomů je vždy maximální možná resekce bez funkčních následků. Další onkologická léčba pak závisí na histologické charakteristice, ale také na prognostických a prediktivních faktorech. K hlavním tradičním prognostickým faktorům patří věk, celkový stav pacienta a radikalita operace. Novými prognostickými faktory jsou cytogenetické a molekulární biomarkery, z nichž některé mohou také predikovat odpověď na léčbu.
Anglicky
In recent decades, there have been significant advances in the standard therapy of high-grade gliomas. New surgical procedures were introduced; radiotherapy methods were improved. It was also found that the use of chemotherapy in specific tumor types further improves the treatment effects. Diagnostic procedures developed as well. However, treatment results are still not satisfactory. The survival of patients with glioblastoma improved only by a few months in the last several decades. The mainstay of malignant gliomas treatment is always maximal safe tumor resection as feasible without functional consequences. Additional treatment depends on histology but also prognostic and predictive factors. The main traditional prognostic factors include age, performance status and the extent of resection. Novel prognostic factors are cytogenetic and molecular biomarkers, some of which may also predict response to the treatment.