Detailed Information on Publication Record
2016
Lingvonyma v ústavách jugoslávského státu (1918–1992) a jeho svazových republik
KREJČÍ, PavelBasic information
Original name
Lingvonyma v ústavách jugoslávského státu (1918–1992) a jeho svazových republik
Name (in English)
Linguonyms in the Constitutions of the Yugoslav State (1918–1992) and its Federal Republics
Authors
KREJČÍ, Pavel (203 Czech Republic, guarantor, belonging to the institution)
Edition
Ostrava, Area Slavica, p. 37-51, 15 pp. 2016
Publisher
Filozofická fakulta Ostravské univerzity
Other information
Language
Czech
Type of outcome
Kapitola resp. kapitoly v odborné knize
Field of Study
60200 6.2 Languages and Literature
Country of publisher
Czech Republic
Confidentiality degree
není předmětem státního či obchodního tajemství
Publication form
printed version "print"
RIV identification code
RIV/00216224:14210/16:00093360
Organization unit
Faculty of Arts
ISBN
978-80-7464-829-8
Keywords (in Czech)
ústavní články o jazyce; jugoslávské ústavy; ústavy jugoslávských republik
Keywords in English
constitutional articles on languages; Yugoslav constitutions; constitutions of Yugoslav republics
Tags
Tags
Reviewed
Změněno: 6/4/2017 16:38, Mgr. Marie Skřivanová
V originále
Text analyzuje ústavní články jugoslávského státu (1918–1992) a jeho čtyř „srbochorvatských“ svazových republik (1946–1990), které se nějakým způsobem zmiňují o jazyce. V období monarchie ústavní článek deklaroval úřední jazyk idealisticky jako srbochorvatsko-slovinský. Zákonná nařízení Independent State of Croatia (1941–1945) velice přesně vymezovala chorvatštinu a zakazovala cyrilici. V té době došlo v okupované Černé Hoře k prvnímu pokusu ústavně zakotvit lingvonymum černohorština. Dokumenty AVNOJ a ústavní články FLRJ a jednotlivých lidových republik bezprostředně po válce zajišťovaly volnou přítomnost lingvonym srbština i chorvatština. Po tzv. novosadské dohodě (1954) došlo ke sjednocení spisovných podob jazyka Srbů, Chorvatů a Černohorců do rámce jednoho spisovného jazyka s povinně dvousložkovým jménem (srbochorvatštiny) o dvou variantách (ekavské psané cyrilicí a ijekavské psané latinkou), což se odrazilo v příslušných ústavních článcích. Po chorvatské Deklaraci (1967) začalo docházet k narušování novosadského ujednání, které vyvrcholilo zněním jazykového článku v chorvatské ústavě z roku 1990.
In English
The text analyzes the constitutional articles of the Yugoslav state (1918–1992) and its four „Serbo-Croatian“ federal republics (1946–1990), that in some way allude to the language. During the monarchy the constitutional article declared the official language idealistically as Serbo-Croato-Slovene. Statutory regulation of the Independent State of Croatia (1941–1945) very precisely defined the Croatian language and prohibited the Cyrillic alphabet. At that time, in occupied Montenegro, there was the first attempt to constitutionally enshrine the linguonym Montenegrin language. AVNOJ documents and constitutional articles of FPRY and of every of the Yugoslav people's republics immediately after the war provided the free linguonym presence of Serbian or Croatian. After the so called Novi Sad Agreement (1954) the literary forms of the language of Serbs, Croats and Montenegrins were unified in the framework of one pluricentric standard language with a mandatory two-part name (Serbo-Croatian) with two variants ("ekavian" written in Cyrillic and "ijekavian" written in the Latin alphabet), which is reflected in the respective constitutional articles. After the Croatian Declaration (1967), the Novi Sad arrangement began to be disturbed, which culminated in the language article in the Croatian Constitution of 1990.
Links
| MUNI/A/1125/2014, interní kód MU |
|