V originále
The study focuses on the flexural down-warping of oceanic crust related to the Early Cretaceous hotspot volcanic chain in offshore East India, drawing from robust reflection seismic coverage of the 85°E Ridge and associated moats and arches. Seismic data image three moat-filling units including the basal pelagic, landslide and ponded units, representing the sedimentary record preceding, coeval and postponing flexure. Their stacking patterns allow one to understand the flexural history of the oceanic crust reacting to the volcanic load, in space and time. The flexural history of the oceanic crust can be divided into four stages. The first stage is the brittle faulting-assisted flexure reacting to the appearance of the load. It has a short wavelength and controls the development of moat undergoing deposition of the landslide unit. Then follows the long-wavelength flexure, when the arch starts to develop. The flexural arch formation prevents the landslide unit from covering it, while the moat keeps subsiding. The third flexure stage is a short-wavelength deformation when the moat and arch subside together. Accordingly, the syn-flexural landslide unit records an initial rapid and a later slower subsidence. The fourth flexure stage is characterized by the passive infill of moat by sediments of ponded unit, although limited isostatic adjustments can occur, accompanied by mass wasting.
Česky
Studie se zaměřuje na ohybovou deformaci oceánské kůry spojenou se zátěží vulkanity křídové horké skvrny v pobřežních vodách východní Indie. Čerpá z robustních seismických dat pokrývajících hřbet 85° a přidružené příkopy a oblouky. Seismické obrazová data prokázala v příkopu existenci tří jednotek, a to bazální pelagické, sesuvu půdy a jezerní jednotky, představující sedimentární záznam předcházející, současný a naložený ohybu. Jejich vzory dovolují pochopit historii ohybu oceánské kůry reagující na sopečnou zátěž v prostoru a čase. Historie ohybu oceánské kůry může být rozdělena do čtyř etap. V první fázi křehký zlomy asistovaný ohyb reaguje na vznikající zatížení. Ten má krátkou vlnovou délku a řídí vývoj sesuvné depozice v příkopu. Pak následuje ohyb dlouhé vlnové délky, když se začíná rozvíjet oblouk. Tvorba ohybu oblouk zabraňuje sesuvné jednotce další pokrytí, i když příkop stále zaklesává. Třetí etapa ohybu je deformace o krátké vlnové délce, když příkop a oblouk společně odeznívají. V souladu s tím jednotka sesuvu současného ohybu zaznamená počáteční rychlý a pozdější pomalejší sedání. Čtvrtá ohybová fáze se vyznačuje pasivním vyplňováním příkopu sedimenty jezerní jednotky, i když může dojít k omezené izostatické úpravě, doprovázené hmotnostní úbytkem.