V originále
V přednášce byly představeny společné charakteristiky a specifika sedmi mytologických epyllií sestavených z Vergiliových veršů (Anth. Lat. 9-15 Riese). V této početné skupině pozdně antických textů napsaných centonární technikou můžeme pozorovat promyšlené způsoby nápodoby Vergiliova původního stylu, nezřídka obohacené o důmyslné aluze na další klasické autory. K odhaleným aluzivním strategiím patří kumulování motivických (často lexikálních) i tematických aluzí (tzv. řídících reminiscencí), dále sekundární aluze (aluze Vergiliem na Vergilia, aluze Vergiliem na jiného autora) a tzv. nulové (nevyslovené) aluze.
In English
In the lecture, seven mythological epyllia composed of lines from Virgil (Anth. Lat. 9-15 Riese) were introduced and characterized. These texts ingeniously imitate Virgil´s literary style and at the same time allude to other authors of the classical tradition. The allusive strategies identified in this substantial part of the cento production of Late Antiquity include motif (mostly lexical) and thematic allusions (pointed references), secondary allusions (allusions by Virgil to Virgil, allusions by Virgil to other authors), and zero allusions.