219Časopis pro právní vědu a praxi, XXV, 2/2017: 219–240; https://doi.org/10.5817/CPVP2017-2-3
4Přinesla „Pospíšilova“ reforma
kárného řízení skutečně zpřísnění
kárného postihu českých soudců?*
Has "Pospíšil's" Reform of Disciplining Judges Really Led
to Harsher Disciplinary Sanctions?
David Kosař**, Tereza Papoušková***
Abstrakt
Cílem tohoto článku je posoudit důsledky zavedení nového modelu kárného řízení se soudci prosazenou ministrem
spravedlnosti Jiřím Pospíšilem v roce 2008. „Pospíšilova reforma“ (zákon č. 314/2008 Sb.) přenesla
kárné řízení na Nejvyšší správní soud, zavedla jednoinstanční kárné řízení se soudci, zakotvila smíšené složení
kárných senátů s paritním zastoupením soudců a nesoudců a v mnoha ohledech zpřísnila kárné řízení
(např. zvýšením sankcí, prodloužením subjektivních i objektivních lhůt pro podání kárné žaloby a zakotvením
institutu „třikrát a dost!“). Na české poměry se jednalo o revoluční změnu. Nebylo tedy překvapením, že soudci
okamžitě Pospíšilovu reformu kárného řízení označili za „sankční“ novelu a napadli ji před Ústavním soudem.
Ústavní soud jim však nevyhověl a Pospíšilův model přetrval bez výrazné změny dodnes. Můžeme tak
posoudit, zda Pospíšilova reforma skutečně přinesla očekávané zpřísnění kárného postihu českých soudců či nikoliv.
Za tímto účelem tento článek porovnává výsledky kárných řízení se soudci zahájených před Pospíšilovou
reformou v letech 2003-2008 s výsledky kárných řízení se soudci zahájených po Pospíšilově reformě v letech
2009-2014. Hlavním závěrem naší kvantitativní studie je, že v rozporu s očekáváním tvůrců Pospíšilovy
reformy, ke zpřísnění kárného postihu českých soudců ve střednědobém horizontu v drtivé většině ukazatelů
nedošlo. Po implementaci Pospíšilově reformy totiž poklesl počet kárných návrhů, nominálně i percentuálně poklesl
počet kárných návrhů, v nichž bylo uloženo kárné opatření, poklesl počet soudců „donucených k odložení
taláru“ (tj. součet soudců odvolaných z funkce soudce kárným soudem a soudců, jež na funkci soudce rezignovali
v průběhu kárného řízení) a poklesla i celková úspěšnost kárných navrhovatelů.
Klíčová slova
Soudy; soudci; kárné řízení; nezávislost soudců; justiční reforma.
Abstract
The aim of  this article is to assess consequences of  the introduction of  a new model of  disciplining judges
proposed by the Minister of  Justice Jiří Pospíšil and his allies in 2008. The so-called "Pospíšil's reform"
(Law no. 314/2008 Coll.) transferred disciplinary trials with judges to the Supreme Administrative
*	 Výzkum, který vedl k výsledkům publikovaným v tomto článku, získal finanční prostředky od Grantové
agentury ČR (projekt č. 13-07384P, panel č. P408).
**	 Doc. JUDr. David Kosař, Ph.D., LL.M., J. S. D., Ústav pro otázky soudnictví, Právnická fakulta, Masarykova
univerzita, Brno / Judicial Studies Institute, Faculty of Law, Masaryk University, Brno, Czech
Republic / E-mail: David.Kosar@law.muni.cz / ORCID: orcid.org/0000-0001-5025-1367
***	 Mgr. et Mgr. Tereza Papoušková, Ústav pro otázky soudnictví a Katedra ústavního práva a politologie,
Právnická fakulta Masarykovy univerzity, Brno / Judicial Studies Institute and Department of Constitutional
Law and Political Science, Faculty of Law, Masaryk University, Brno, Czech Republic / E-mail:
tereza.papouskova@law.muni.cz
ČPVP, ročník XXV, 2/2017220 Články
Court, introduced single-instance disciplinary proceedings with judges, established mixed composition of  disciplinary
panels with a parity of  judges and non-judges, and in many aspects tightened disciplinary proceedings
(e.g. by allowing harsher sanctions, extending subjective as well as objective time limits for initiating the
disciplinary motion, and establishing the “three strikes” principle). In the Czech context it was a revolutionary
change. Not surprisingly, judges immediately challenged Pospíšil's reform before the Czech Constitutional
Court (CCC). However, the CCC rejected their arguments and thus Pospíšil's model has prevailed until today.
That allows us to ask the following research question: Has Pospíšil's reform met the expectations of  the
drafters and led to harsher disciplinary sanctions of  Czech judges? To answer this question we employ the
“before/after” research design and compare the results of  disciplinary motions with judges initiated before
Pospíšil’s reform (between 2003 and 2008) with the results of  disciplinary motions initiated after Pospíšil’s
reform (between 2009 and 2014). The main conclusion of  our quantitative study is that, contrary to the
expectations of  the drafters, Pospíšil’s reform has not (regarding almost all indicators) tightened disciplining
of  Czech judges in the medium term. Most importantly, after the implementation of  Pospíšil’s reform the
number of  disciplinary motions declined, the number of  successful disciplinary motions (i.e. the motions that
led to a disciplinary punishment) decreased nominally as well as proportionally, and the number of  judges
who were forced to leave the judiciary (i.e. the total number of  judges who were either recalled by a disciplinary
panel or resigned after the disciplinary motion had been initiated against them) dropped as well.
Keywords
Courts; Judges; Disciplinary Proceedings; Independence of Judges; Judicial Reform.
Úvod
Když v roce 2008 tehdejší ministr spravedlnosti Jiří Pospíšil předložil1
svou reformu kárného
řízení se soudci,2
vyvolalo to mezi soudci obrovské pozdvižení.3
Kritika této reformy
nabrala ještě více na síle poté, co ji hladce schválil parlament České republiky.4
Není
se čemu divit. Pospíšilova reforma zásadně změnila institucionální nastavení českého
kárného soudnictví, neboť přenesla tuto agendu z vrchních soudů a Nejvyššího soudu
na Nejvyšší správní soud (dále též „NSS“), zavedla jednoinstanční kárné řízení, zakotvila
paritní složení „soudcovských“5
kárných senátů, které se nově skládají ze tří soudců a tří
1	 Vláda předložila návrh zákona Poslanecké sněmovně dne 20. února 2008, nicméně Jiří Pospíšil připravoval
svou reformu pochopitelně déle – první verze věcného záměru změn byla dokončena Ministerstvem
spravedlnosti již v lednu 2007.
2	 Srov. zákon č. 314/2008 Sb., kterým se mění zákon č. 6/2002 Sb., o soudech, soudcích, přísedících a státní
správě soudů a o změně některých dalších zákonů (zákon o soudech a soudcích), ve znění pozdějších
předpisů, zákon č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 7/2002 Sb.,
o řízení ve věcech soudců a státních zástupců, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 349/1999 Sb.,
o Veřejném ochránci práv, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 283/1993 Sb., o státním zastupitelství,
ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 200/1990 Sb., o přestupcích, ve znění pozdějších předpisů,
a zákon č. 85/1996 Sb., o advokacii, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon č. 314/2008 Sb.“,
„Pospíšilova novela“ či „Pospíšilova reforma“); a důvodovou zprávu k tomuto zákonu.
3	 Srov. např. ŠIMKA, Karel. Návrh novely zákona o soudech a soudcích a zákona o řízení ve věcech soudců
a státních zástupců. Právní rozhledy, 2007, roč. 15, č. 12, s. 2.
4	 Pospíšilova novela byla schválena 16. července 2008 a vstoupila v účinnost 1. října 2008.
5	 Zde upozorňujeme na skutečnost, že složení kárných senátů při NSS pro státní zástupce (jež bylo rovněž
pozměněno Pospíšilovou novelou) je odlišné: soudce NSS, soudce Nejvyššího soudu, 2 státní zástupci,
advokát a zástupce právnických fakult.
221David Kosař, Tereza Papoušková – Přinesla „Pospíšilova“ reforma kárného řízení skutečně...
nesoudců,6
a v mnoha ohledech zpřísnila kárné řízení (např. zvýšením sankcí, prodloužením
subjektivních i objektivních lhůt pro podání kárné žaloby a zakotvením institutu
„třikrát a dost!“). Navíc samo ministerstvo spravedlnosti si v části Pospíšilovy novely
týkající se kárného soudnictví vytyčilo za cíl „zpřísnění kárného řízení“.7
Soudci Pospíšilovu novelu zákona o soudech a soudcích a zákona o řízení ve věcech soudců
a státních zástupců označili za „sankční novelu“8
a okamžitě napadli klíčový aspekt Pospíšilovy
novely, tj. jednoinstančnost kárného řízení, u Ústavního soudu.9
Ústavní soud však návrhu
nevyhověl a zamítl jej, přičemž „posvětil“ i paritní složení kárných senátů.10
Pospíšilův model
kárného soudnictví tak „přežil“ ústavní přezkum11
a přetrval bez větších změn až dodnes.
Okamžitě se rovněž vyrojily spekulace o tom, co vlastně Pospíšilova reforma přinese.
Jeden tábor kritiků této reformy očekával zpřísnění kárného postihu českých soudců.
Podle jiných komentátorů nový model kárných řízení sloužil ministru Pospíšilovi jen
„k získání levných populistických bodů“ v rámci tažení proti „falešné soudcovské kolegialitě“,
a tudíž žádné výrazné změny nepřinesl.12
Podobně rozpornou interpretaci dopadů
Pospíšilovy reformy poskytovaly i první zevrubné analýzy rozhodování nových kárných
senátů. Například Jaromír Jirsa v roce 2011 poukazoval na to, že nové kárné senáty ještě
neodvolaly žádného soudce z funkce a tvrdil, že rozhodují podobně jako dosud, a tudíž
k žádnému zpřísnění nedošlo.13
Svůj článek Jirsa dokonce ukončil ironickou úvahou,
aby náhodou „ministr spravedlnosti za pár let nevolal po znovuobnovení starého, čistě
soudcovského modelu a aby sami soudci nebojovali za laický prvek“.14
6	 V některých případech jsou nesoudcovští členové kárných senátů označováni za „laiky“. Označovat
státního zástupce či advokáta, který má obdobnou profesní zkoušku a léta praxe ve stejném systému jako
soudce (respektive profesora právnické fakulty), za „laika“, tedy rétoricky jej stavět na stejnou úroveň
jako skutečně laické „přísedící“ (u nichž se nevyžaduje právnické vzdělání), nepovažujeme za přiléhavé.
7	 Srov. blíže část 2.1.
8	 K vnímání Pospíšilovy reformy jako „sankční“ novely srov. KOSAŘ, David. Reflexe fungování kárného
soudnictví v České republice. In: ČAPUTOVÁ, Zuzana a Eva KOVÁČECHOVÁ (eds.). Vybrané aspekty
disciplinárního súdnictva. Pezinok: Via Iuris, 2013, s. 13–16.
9	 Přesněji řečeno, návrh na zrušení klíčových ustanovení Pospíšilovy novely Ústavnímu soudu předložil
kárný senát NSS v řízení o konkrétní kontrole norem.
10	 Srov. nález Ústavního soudu sp. zn. Pl. ÚS 33/09 ze dne 29. 9. 2010.
11	 Jisté pochybnosti o  vhodnosti i  ústavnosti Pospíšilovy reformy kárného soudnictví však přetrvávají
i po nálezu Ústavního soudu; srov. nesouhlasná stanoviska připojená k nálezu Ústavního soudu sp. zn. Pl.
ÚS 33/09 ze dne 29. 9. 2010; KOHOUTEK, Milan. Z jednání kolegia předsedů krajský soudů. Soudce,
2011, roč. 13., č. 3, s. 4; MALENOVSKÝ, Radek. Několik úvah nad vhodností a ústavností určitých
aspektů kárného řízení se soudci. Právní rozhledy, 2011, roč. 19, č. 11, s. 402–408; ZEMANOVÁ, Daniela.
Rozhodování kárných senátů Nejvyššího správního soudu ve věcech soudců za období říjen 2008 –
srpen 2012: Objektivní statistika a subjektivní pohled předsedkyně kárného senátu. In: ČAPUTOVÁ,
Zuzana a Eva KOVÁČECHOVÁ (eds.). Vybrané aspekty disciplinárního súdnictva. Pezinok: Via Iuris, 2013,
s. 9; nebo KOSAŘ, David, Marek ANTOŠ, Zdeněk KŰHN a Ladislav VYHNÁNEK. Ústavní právo:
Casebook. Praha: Wolters Kluwer, 2015, s. 248–256.
12	 Srov. JIRSA, Jaromír. Soudcovská nezávislost a kárné řízení. Soudce, 2011, roč. 16, č. 8, s. 8–13.
13	 Tamtéž.
14	 Tamtéž. Tento názor, že nové kárné senáty mohou být (zejména vzhledem k přítomnosti nesoudců, kteří
mohou mít větší úctu vůči soudcům a nemusejí dohlédnout dalekosáhlost důsledků jejich pochybení)
ve skutečnosti ještě mírnější, ostatně neveřejně zastávalo nemálo znalců českého justičního prostředí.
ČPVP, ročník XXV, 2/2017222 Články
Na tento článek reagoval Tomáš Němeček, který s  Jirsou nesouhlasil a  konstatoval,
že nová kárná řízení skutečně „přinesla reálné zpřísněníˇ, které je však na první pohled
„neviditelné“, a proto si ho málokdo uvědomuje.15
Tato „neviditelnost“ podle Němečka
spočívala v tom, že pro posouzení dopadů Pospíšilovy reformy je nutné vzít v potaz nejen
meritorní rozhodnutí kárných senátů, ale i zastavení kárného řízení z důvodu vzdání
se funkce kárně stíhaným soudcem, které může být motivované hrozbou z přísné sankce
kárného senátu. Nejednoznačné intepretace poskytovaly i pozdější úvahy o kárných
řízeních se soudci po Pospíšilově reformě. Například Daniela Zemanová v roce 2012
uvedla, že si žádnou analýzu sice nedělala, ale nepřekvapilo by ji, kdyby „supersenáty“
rozhodovaly tak jako předtím kárné senáty na vrchních soudech.16
Vzhledem k tomu, že od účinnosti Pospíšilovy reformy uplynulo již více než 8 let, je možné
tyto prvotní úvahy ověřit a zhodnotit střednědobé17
důsledky nového modelu kárného
soudnictví. Hlavní výzkumná otázka tohoto článku zní tedy následovně: Přinesla Pospíšilova
reforma ve střednědobé perspektivě očekávané zpřísnění kárného postihu českých
soudců či nikoliv? Za účelem zodpovězení této otázky tento článek porovnává výsledky
ukončených18
kárných řízení se soudci zahájených před Pospíšilovou reformou v letech
2003–2008 s výsledky kárných řízení se soudci zahájených po Pospíšilově reformě v letech
2009–-2014, tj. v období šest let před účinností novely a v období šest let po ní.19
Vzhledem k omezenému rozsahu si tento článek neklade za cíl komplexní kvalitativní
posouzení20
dopadů Pospíšilovy novely. Jeho cílem je posoudit její dopady na kárné řízení
15	 Srov. NĚMEČEK, Tomáš. Zločin a pokárání: Po prohře se soudcem Kozákem ministerstvo spravedlnosti
uvažuje o změně pravidel pro kárné řízení. Lidové noviny, 23. 1. 2012, s. 17.
16	 Srov. parafrázi výroků Daniely Zemanové. Tamtéž, s. 17.
17	 Tento článek si neklade za cíl predikovat dlouhodobé důsledky Pospíšilovy reformy.
18	 Z tohoto důvodu se nevěnujeme kárným řízením zahájeným v pozdějších letech, neboť řada z nich
nebyla ještě ukončena meritorním rozhodnutím, což by zásadním způsobem ovlivňovalo interpretaci
„nekompletních“ dat v letech 2015–2017. Členění na roky 2003–2008 a 2009–2014 navíc umožňuje
porovnat dva modely kárného řízení – Burešův (který nabyl účinnosti 1. dubna 2002) a Pospíšilův (který
nabyl účinnosti 1. října 2008). Pokud bychom chtěli zkoumat výsledky kárných řízení před rokem 2003,
museli bychom zohlednit existenci odlišného „federálního“ modelu kárného soudnictví (fungujícího
v letech 1993–2002).
19	 Přesněji řečeno, je pro nás v následujících analýzách rozhodující datum 1. 10. 2008 (účinnost Pospíšilovy
novely), řízení jsou tedy dělena na řízení zahájená v období 1. 1. 2003 – 30. 9. 2008 a v období
1. 10. 2008 – 31. 12. 2014.
20	 K tomu srov. např. MALENOVSKÝ, 2011, op. cit. (viz pozn. č. 11); BOBEK, Michal. Odpovědnost
a disciplína soudce (v přerodu?). Právní rozhledy, 2011, roč. 19, č. 14, s. 502–510; MATES, Pavel a Karel
ŠEMÍK. Nad důstojností soudcovského stavu. Jurisprudence, 2014, roč. 23, č. 2, s. 40–45; FRIEDEL,
Tomáš. Jak čeští soudci (ne)smí jednat: Praxe kárného soudu ve věcech kárných řízení se soudci v letech
2008–2014. Jurisprudence, 2015, roč. 24, č. 1, s. 15–23; či HAUPTFLEISCHOVÁ, Iva. Chování a jednání
soudce „mimo talár“ jako kárné provinění z pohledu samotných soudců. Časopis pro právní vědu a praxi,
2015, roč. 23, č. 3, s. 290–301.
223David Kosař, Tereza Papoušková – Přinesla „Pospíšilova“ reforma kárného řízení skutečně...
se soudci21
toliko z hlediska základních kvantitativních kritérií. Samotný článek se skládá
z následujících částí. Část 1 shrnuje nejdůležitější změny, které Pospíšilova reforma
kárného řízení přinesla, a rovněž se krátce zamýšlí nad vyřčenou i nevyřčenou motivací,
jež za ní stála. Část 2 tvoří jádro článku a skrze analýzu konečných rozhodnutí vydaných
v kárných řízeních v obdobích zhruba šest let před účinností Pospíšilovy novely
(2003–2008) a šest let po ní (2009–2014) zkoumá z kvantitativního hlediska dopady
Pospíšilovy reformy českého kárného soudnictví. Část 3 interpretuje výstupy z části 2
a ukotvuje je do širšího kontextu. Část 4 shrnuje závěry tohoto článku.
1	 Shrnutí Pospíšilovy reformy kárného řízení a toho, co k ní vedlo
Tato část ve zkratce rozebere hlavní změny, které Pospíšilova novela přinesla, a nastíní
atmosféru v době přijímání této novely, která nám umožní lépe pochopit motivaci
pro reformu českého kárného soudnictví. Oba aspekty, jak skutečný rozsah Pospíšilovy
reformy, tak vyřčené i nevyřčené důvody, jsou klíčové pro kontextualizaci kvantitativních
výstupů naší analýzy kárných řízení se soudci v letech 2003–2014.
1.1	 „Revoluční“ aspekty Pospíšilovy reformy kárného řízení
Před Pospíšilovou novelou bylo kárné řízení se soudci dvojinstanční – v první instanci
rozhodovaly vrchní soudy, proti jejichž rozhodnutí mohli kárně stíhaní soudci podat
odvolání k Nejvyššímu soudu.22
Na obou stupních rozhodovali o kárných proviněních
soudců senáty složené výhradně ze soudců z povolání. Tento „Burešův model“ kárného
soudnictví zakotvený v roce 2002 z institucionálního hlediska úzce navazoval na „federální
model“ kárného soudnictví,23
který na území České republiky fungoval s drobnými
změnami24
od roku 1991 do přijetí nového zákona o soudech a soudcích25
a nového
kárného řádu26
prosazených tehdejším ministrem spravedlnosti Jaroslavem Burešem.27
21	 V této souvislosti je nutné zmínit, že Pospíšilova reforma se vztahovala i na kárná řízení se státními zástupci.
K tomu srov. VRBÍK, Marek. Rozhodovací praxe Nejvyššího správního soudu, jakožto kárného soudu,
v řízeních o kárné odpovědnosti státních zástupců. Státní zastupitelství, 2015, roč. 13, č. 2, s. 29–37; MOTYČKA,
Petr. Kárná řízení advokátů, soudců a státních zástupců anebo měří se všem stejným metrem? Bulletin
advokacie, 2015, roč. 45, č. 1-2, s. 46–52; LATA, Jan. Vývoj kárného řízení ve věcech státních zástupců. Státní
zastupitelství, 2015, roč. 13, č. 4, s. 16; a FRIEDEL, Tomáš. Ještě o kárném řízení advokátů, soudců a státních
zástupců. Bulletin advokacie, 2015, roč. 45, č. 10, s. 49–52. K praxi později vytvořených kárných senátů ve věcech
soukromých exekutorů, srov. VYLEGALA, Jan. Jednoinstančnost či dvojinstančnost kárného řízení
ve věcech soudních exekutorů? Časopis pro právní vědu a praxi, 2013, roč. 21, č. 1, s. 94–100.
22	 Srov. § 3 odst. 2 ve spojení s § 21 zákona č. 7/2002 Sb., o řízení ve věcech soudců a státních zástupců
ve znění před novelou č. 314/2008 Sb.
23	 Zákon č. 412/1991 Sb., o kárné odpovědnosti soudců.
24	 Pro podrobnější rozbor vývoje právní úpravy kárné odpovědnosti soudců na území České republiky
srov. BOBEK, 2011, op. cit. (viz pozn. č. 20).
25	 Zákon č. 6/2002 Sb., o soudech, soudcích, přísedících a státní správě soudů a o změně některých dalších
zákonů (zákon o soudech a soudcích).
26	 Zákon č. 7/2002 Sb., o řízení ve věcech soudců a státních zástupců.
27	 Proto tento model označujeme pro lepší odlišení od „Pospíšilova modelu“ jako „Burešův model“.
ČPVP, ročník XXV, 2/2017224 Články
Pospíšilova reforma vnesla do kárného soudnictví hned několik zásadních změn. V prvé
řadě přenesla kárná řízení se soudci z vrchních soudů a Nejvyššího soudu na NSS, který
se nově stal jediným kárným soudem.28
Dále zavedla ve věcech kárného řízení se soudci
jednoinstanční kárné řízení, čímž znemožnila kárné stíhaným soudcům podat proti rozhodnutí
nových kárných senátů odvolání.29
V nových kárných senátech při NSS navíc
nezasedají pouze soudci z povolání a dokonce nemají ani většinu. Pospíšilova novela
totiž zakotvila šestičlenné kárné senáty s paritně zastoupeným soudcovským a nesoudcovským
prvkem z odborné právní veřejnosti. Nové kárné senáty se skládají ze tří soudců
a tří nesoudců, a to konkrétně z jednoho soudce NSS (který je zároveň předsedou
senátu), jednoho soudce Nejvyššího soudu, jednoho soudce nižších soudů, jednoho státního
zástupce, jednoho advokáta a jedné osoby vykonávající jiné právnické povolání, což
je zpravidla člen akademického sboru jedné z českých právnických fakult.30
Kromě těchto institucionálních změn Pospíšilova novela v mnoha ohledech zpřísnila
samotné kárné řízení. Konkrétně zvýšila horní hranici sankce snížení platu a prodloužila
dobu jejího působení,31
prodloužila subjektivní i objektivní lhůty pro podání kárné ža-
loby32
a zakotvila institut „třikrát a dost!“ pro zahájení řízení o nezpůsobilosti k výkonu
funkce soudce v důsledku třetího pravomocného odsouzení pro kárný delikt v předchozích
pěti letech.33
Na české poměry šlo tedy o rozsáhlé změny, byť řada z nich nebyla tak revoluční, jak
je soudcovský stav podával.34
Co k těmto změnám ale přesně ministra spravedlnosti Jiřího
Pospíšila vedlo? Na to se pokusí najít odpověď následující část tohoto článku.
1.2	 Proč k této novele vůbec došlo?
Prvotním vodítkem pro zjištění motivace Jiřího Pospíšila a jeho týmu je důvodová zpráva
k zákonu č. 314/2008 Sb. V obecné rovině důvodová zpráva konstatuje, že změny
úpravy kárného řízení by měly přispět k „zefektivnění práce justice“.35
Pokud jde o nesoudcovské
členy kárných senátu, přísedící z řad jiných právních profesí by podle záměrů
tvůrců reformy „měli do kárného řízení vnést úhly pohledu odlišné od těch, které lze předpokládat
28	 Srov. § 3 kárného řádu ve znění po novele č. 314/2008 Sb.
29	 Srov. § 21 kárného řádu ve znění po novele č. 314/2008 Sb.
30	 Srov. § 4 a § 5 kárného řádu ve znění po novele č. 314/2008 Sb.
31	 Srov. § 88 odst. 1 a 2 zákona o soudech a soudcích.
32	 Srov. § 9 odst. 1 kárného řádu ve znění po novele č. 314/2008 Sb.
33	 Srov. § 91 písm. c) zákona o soudech a soudcích.
34	 Např. jednoinstanční kárné řízení existovalo pro soudce (alespoň některých soudů) podle rakouskouherské
úpravy účinné do roku 1950, podle komunistických kárných řádů (srov. § 19 zákona č. 67/1950 Sb.;
a § 5 a 15 zákona č. 37/1957 Sb.) i podle federálního modelu kárného soudnictví (srov. § 5 a 18 zákona
č. 412/1991 Sb. ve znění do 31. 12. 1992 a § 5 a 18 zákona č. 412/1991 Sb. ve znění po 31. 12. 1992)
přetrvávajícího až do Burešovy reformy v roce 2002.
35	 Důvodová zpráva k zákonu č. 314/2008 Sb., sněmovní tisk, č. tisku: 425/0.
225David Kosař, Tereza Papoušková – Přinesla „Pospíšilova“ reforma kárného řízení skutečně...
u členů kárných senátů z řad soudců, a měli by umožnit posoudit kárné provinění komplexněji a objek-
tivněji“.36
Jinak řečeno, cílem navrhované úpravy bylo zvýšit objektivitu při rozhodování
kárných soudů o kárných proviněních soudců „a odstranit tak v co nejvyšší míře vznik možných
pochybností o nestrannosti rozhodování v těchto stavovských věcech“.37
Pokud jde o druhou
zásadní změnu, zavedení jednoinstančního kárného řízení, důvodová zpráva se opírá
o rozsáhlou historickou a komparativní analýzu, ale pro pochopení skutečné motivace
tvůrců Pospíšilovy novely je důležitější pasáž, v níž je implicitně kritizována rozhodovací
praxe Nejvyššího soudu v kárných věcech. Ministerstvo spravedlnosti totiž zastávalo
závěr, že „druhostupňový soud v podobě kárného senátu Nejvyššího soudu v praxi funguje jako jakýsi
orgán „graciační“, který nepochybuje o skutkových zjištěních prvnostupňového kárného soudu, tradičně
však pouze uložené kárné opatření zmírní“,38
tj. sníží srážky z platu či úplně upustí od potrestání.
Tolik k zásadním institucionálním změnám.
Ohledně hmotněprávních úprav kárné odpovědnosti je důvodová zpráva rovněž zdrženlivá
a  skutečnou motivaci otevřeně neuvádí. Zvýšení maximální hranice kárného
opatření snížení platu soudce je odůvodněno potřebou „rozšíř[it] prostor pro úvahu senátu
kárného soudu o tom, jaké kárné opatření má v projednávané věci uložit“,39
prodlužení subjektivní
a objektivní lhůty pro zahájení kárného řízení „by mělo poskytnout větší časový prostor
pro posouzení skutku, který je nebo by mohl být kárným proviněním“40
a zakotvení zásady „třikrát
a dost“ navrhovatel považuje za nezbytné proto, aby „každý takový konkrétní případ [opakovaného
kárného provinění] mohl posoudit nezávislý soud, který rozhodne o tom, zda uvedená
situace zpochybňuje důvěryhodnost dalšího setrvání soudce v soudcovské funkci“.41
Důvodová zpráva tak „zpřísnění“ kárného postihu českých soudců výslovně jako svou
motivaci nezmiňuje. Šlo tedy jen o přehnanou reakci soudcovského stavu? Ne tak docela.
Skutečnou motivaci Pospíšilovy reformy odhalil jeho náměstek František Korbel, který
rok po nabytí účinnosti Pospíšilovy novely konstatoval, že „[c]ílem [reformy kárného řízení]
bylo dosáhnout jistého zpřísnění a navrácení důvěryhodnosti kárného systému v očích veřejnosti,
neboť tento byl těžce pošramocen několika exemplárními příklady stavovské solidarity mezi soudci a nedůsledností
či zjevně nepřiměřenou mírností některých kárných rozsudků, zejména Nejvyššího soudu.
Zvláště flagrantní byl případ mladoboleslavského soudce Pavla Nagyho, který byl za „vymyšlení“ celého
hlavního líčení, které zmeškal, včetně nadiktování smyšlených závěrečných řečí obžaloby i obhajoby
a vynesení rozsudku „potrestán“ Nejvyšším soudem snížením platu o jednu čtvrtinu na půl roku“.42
36	 Důvodová zpráva k zákonu č. 314/2008 Sb., sněmovní tisk, č. tisku: 425/0.
37	 Tamtéž (důraz doplněn).
38	 Tamtéž.
39	 Tamtéž.
40	 Tamtéž.
41	 Tamtéž.
42	 KORBEL, František. „Ministerská“ novela zákona o soudech a soudcích. ASPI, 2009, ASPI ID: LIT-
34568CZ (důraz doplněn).
ČPVP, ročník XXV, 2/2017226 Články
Tuto motivaci potvrzuje i Daniela Zemanová, která v rozhovoru s Tomášem Němečkem
uvedla, že „[n]ikdo to nikdy výslovně neřekl, ale podle mého názoru celá novela vznikla kvůli
jednomu odvolacímu senátu na Nejvyšším soudu, s nímž nikdo neuměl nic udělat“.43
Podle Tomáše
Němečka tím Daniela Zemanová naráží právě na senát Nejvyššího soudu, jemuž předsedal
Jiří Pácal – podle Němečka „jeho senát vrátil talár i proslulému lháři Pavlu Nagyovi, který
zmeškal líčení a pak si vymyslel závěrečné řeči účastníků (Nagy se hájil, že musí v justici zůstat, neboť
by se „těžko adaptoval na jinou práci)“.44
Z toho jasně plyne, že hlavní motivací Pospíšilovy reformy byla skutečně snaha o zpřísnění
kárného postihu českých soudců, přičemž jako záminka pro tento krok posloužilo několik
excesů jednoho senátu Nejvyššího soudu. Zpřísnění kárného postihu českých soudců však
nebylo cílem samo o sobě – mělo sloužit vyššímu cíli, a to konkrétně zvýšení legitimity celého
kárného procesu navenek a v konečném důsledku zvýšení důvěry veřejnosti v soudnictví.45
2	 Kárná řízení se soudci před Pospíšilovou novelou
(2003–2008) a po ní (2009–2014)
Dopady Pospíšilovy reformy jsme zjišťovali skrze analýzu konečných rozhodnutí vydaných
v kárných řízeních v obdobích zhruba46
šest let před účinností novely a šest let
po ní.47
Samotná kvantitativní analýza těchto rozhodnutí pochopitelně nemůže postihnout
veškeré myslitelné dopady Pospíšilovy novely, nicméně přináší zajímavé a relevantní
výsledky, na kterých se dá následně stavět.48
Prvním hlediskem, které se k posouzení dopadů novely přirozeně nabízí, ovšem z nějž
lze tyto posuzovat jen ve velice omezené míře, je počet návrhů na zahájení kárného řízení.
Jak naznačuje Graf č. 1, v letech 2009 až 2014 bylo návrhů na zahájení kárného řízení
se soudci podáno o něco méně než v letech předchozích.49
Konkrétněji, před Pospíšilovou
novelou bylo průměrně podáno asi 33 návrhů na zahájení kárného řízení proti soudci
ročně, kdežto po novele jich k NSS ročně napadlo jen asi 28,50
což představuje pokles
43	 Srov. citaci Daniely Zemanové in NĚMEČEK, 2012, op. cit. (viz pozn. č. 15).
44	 Srov. NĚMEČEK, 2012, op. cit. (viz pozn. č. 15).
45	 K rozboru těchto vyšších cílů srov. zejména BOBEK, 2011, op. cit. (viz pozn. č. 20).
46	 Slovo „zhruba“ zde odkazuje na skutečnost, že novela nabyla účinnosti ke konci roku 2008, konkrétně
1. 10. 2008.
47	 Rozhodnutí vydaná v řízeních zahájených po Pospíšilově novele jsme stáhli z webu NSS. Rozhodnutí
vydaná v řízeních zahájených dříve jsme získali od Ministerstva spravedlnosti.
48	 V této souvislosti poukazujeme rovněž na skutečnost, že v tomto článku z důvodu omezeného prostoru
nezohledňujeme mírně kolísající celkový počet soudců obecných soudů v České republice ve sledova-
ných letech 2003–2014. Tohoto zjednodušení jsme si vědomi, nicméně v letech 2003–2014 byl český
soudcovský stav již naplněn a rozdíly v počtu soudců v tomto období jsou zanedbatelné. Srov. KOSAŘ,
David. Perils of  Judicial Self-Government. Cambridge: Cambridge University Press, 2016, s. 216 a Annex C.
49	 Respektive, přesněji, v těchto letech bylo zahájeno méně kárných řízení (nesledovali jsme datum podání
návrhu, ale datum zahájení řízení).
50	 Z výpočtu ročních průměrů počtu návrhů kárných řízení zahájených před novelou a po ní byl vynechán
rok 2008, protože 3 z celkových 39 návrhů podaných v tomto roce byly již vyřizovány v novém režimu.
Navíc se lze domnívat, že počet řízení zahájených v tomto roce (ať už před účinností novely nebo po ní)
mohl být připravovanou změnou ovlivněn.
227David Kosař, Tereza Papoušková – Přinesla „Pospíšilova“ reforma kárného řízení skutečně...
přibližně o 15 %. Jak jsme však již předeslali, nelze samozřejmě tvrdit, že po novele
byli oprávnění navrhovatelé stran podání návrhů na zahájení kárných řízení proti soudcům
zdráhavější (a tedy že soudcům kárné provinění častěji procházelo) nebo naopak
že soudci v letech po novele více dodržovali své povinnosti a méně narušovali důstojnost
soudcovské funkce nebo ohrožovali důvěru v soudnictví. Takové závěry by totiž bylo
možno činit až po zohlednění všech případů, v nichž navrhovatelé mohli/měli zvažovat
podání návrhů na zahájení kárného řízení proti soudcům, a motivů, které je vedly
k rozhodnutí návrh (ne)podat. Znalost jen těch případů, kdy se navrhovatelé nakonec
rozhodli návrh skutečně podat, k učinění takových závěrů nepostačuje. Jelikož je ovšem
počet návrhů podaných před novelou a po ní a počet návrhů podaných v jednotlivých
letech nestejný, budeme v následujících analýzách pracovat s relativními, a nikoliv absolutními
hodnotami.51
Graf č. 1: Počet kárných řízení zahájených v jednotlivých letech
Další hlediska, na jejichž základě je možné dopad Pospíšilovy novely posuzovat, je možné
rozdělit do dvou větších skupin. První skupinu tvoří hlediska vyplývající z kárných
návrhů samotných, druhou pak hlediska vyplývající až z konečného rozhodnutí kárného
soudu. Do první skupiny tak spadají převažující typ navrhovatele, převažující člá-
nek soudní soustavy, v rámci nějž působili kárně stíhaní soudci, a převažující typ jejich
51	 Pro úplnost je nutno uvést, že z dalších analýz vynecháváme 2 ze 168 návrhů kárných řízení zahájených
po novele, neboť o nich nemáme požadované informace (konkrétně jde o řízení vedená pod sp. zn. 11
Kss 9/2011 a 11 Kss 6/2012).
ČPVP, ročník XXV, 2/2017228 Články
kárného provinění. Do druhé pak výsledek kárných řízení, úspěšnost jednotlivých typů
navrhovatelů a povaha uložených kárných opatření. Samozřejmě existuje i mnoho dalších,
námi na základě prosté kvantitativní analýzy rozhodnutí vydaných v kárných řízeních
nepostižených hledisek. Těmi mohou být jak již výše zmiňovaná autokorekce
nežádoucího jednání ze strany soudců zapříčiněná strachem z přísných postihů nebo
proměna uvažování potenciálních navrhovatelů, tak například i změna ve způsobu argumentace
navrhovatelů nebo odůvodnění rozhodnutí kárného soudu. Jak jsme však již
upozorňovali, tento článek si neklade za cíl komplexní kvalitativní posouzení dopadů
Pospíšilovy novely. Jeho cílem je posoudit její dopady z hlediska základních kvantitativních
kritérií.
Začneme první ze dvou výše zmiňovaných skupin, tedy údaji vypovídajícími o kárných
návrzích samotných. Co se týče prvního z nich – typu navrhovatele – sledovali jsme,
jakou část (podíl) kárných řízení v daném roce (Graf č. 2) a v období před novelou
a po ní (Graf č. 3) zahájil předseda téhož soudu, kde působil kárně stíhaný soudce,
či předseda soudu nadřízeného a jak aktivní byli z tohoto pohledu ministr spravedlnosti
a ostatní aktivně legitimovaní navrhovatelé.52
Jak ze srovnání napříč jednotlivými roky,
tak i z celkového porovnání stavu před novelou a po ní je patrné, že po Pospíšilově novele
mírně vzrostl podíl návrhů podaných ministrem spravedlnosti. Nejviditelnější je tento
nárůst v roce 2011, kdy ministr spravedlnosti zahájil 15 z celkových 41 kárných řízení (asi
37 %), přičemž předsedové týchž soudů se na celkovém počtu návrhů podíleli asi z 59 %
(24 ze 41 kárných návrhů) a zbylých 5 % návrhů (2 kárné návrhy) podali předsedové
soudů nadřízených.53
Za povšimnutí nicméně stojí, že téměř polovina (konkrétně sedm)
řízení zahájených na návrh ministra spravedlnosti v roce 2011 byla vedena proti soudcům
Okresního soudu v Děčíně, a to proto, že tito soudci měli rozhodnout o povolení
zjišťování údajů o telekomunikačním provozu na podkladě nedostatečně odůvodněné
žádosti policejního orgánu. Přitom ani jedno z těchto řízení nevyústilo v uložení kárného
opatření, ani v dobrovolnou rezignaci stíhaného soudce. Nelze tedy patrně hovořit
o tom, že by ministr spravedlnosti byl ve srovnání s ostatními typy navrhovatelů v období
po Pospíšilově novele výrazně aktivnější, tedy že by novela měla, co se týče míry
aktivity jednotlivých typů navrhovatelů ve srovnání s ostatními navrhovateli, nějaký významný
dopad.
52	 Těmi byli v období před novelou zejména Policie ČR a v období po novele pak Veřejný ochránce práv
a prezident České republiky.
53	 Pro srovnání, předsedové týchž soudů se na celkovém počtu řízení zahájených v daném roce nejvíce
podíleli v roce 2004, tedy v období před Pospíšilovou novelou, kdy na jejich návrh bylo zahájeno 92 %
všech řízení (22 z 24). Celkově spíše zdrženliví předsedové soudů nadřízených podali návrh na zahájení
největší části řízení naopak po novele, a to v roce 2009, kdy na jejich návrh bylo zahájeno 19 % řízení
(4 z 21).
229David Kosař, Tereza Papoušková – Přinesla „Pospíšilova“ reforma kárného řízení skutečně...
Grafy č. 2 a 3: Podíl návrhů na zahájení kárného řízení podaných různými typy navrhovatelů
v celkovém počtu návrhů podaných v jednotlivých letech a v období před novelou a po ní
V rámci první skupiny hledisek posuzování dopadů Pospíšilovy novely jsme se  dále
zaměřili na údaj o soudu, na němž působil kárně stíhaný soudce, respektive jsme jej
(pro nedostupnost původního údaje pro návrhy podané před novelou) transformovali
toliko na údaj o článku soudní soustavy. Opět jsme sledovali podíl návrhů kárných řízení
podaných proti soudcům okresních/krajských/vrchních/nejvyšších zahájených v jednotlivých
letech a celkově v období před novelou a po ní. Tentokrát nicméně ani prvotní
pohled na meziroční srovnání, ani pohled na celkové srovnání období před novelou
a po ní nenaznačovaly přítomnost nějakého významnějšího trendu.54
Za povšimnutí tak
stojí snad jen skutečnost, že zatímco v období před novelou byla zahájena čtyři kárná
řízení proti soudcům nejvyšších soudů, v období po novele nebylo proti těmto soudcům
zahájeno řízení žádné. Naopak proti soudcům vrchních soudů byla zahajována řízení
spíše po novele (tři z celkových čtyř kárných řízení).
O výraznější změně v období po novele ve srovnání s obdobím před ní lze hovořit u třetího
z námi sledovaných hledisek první skupiny, a to u typu kárných provinění, za které
byli soudci stíháni. Jak vyplývá z meziročního srovnání podílů řízení vedených proti
soudcům pro jednotlivé námi definované typy kárných provinění na celkovém počtu
řízení zahájených v daném roce (Graf č. 4) i ze srovnání těchto podílů v obdobích před
novelou a po ní (Graf č. 5), soudci jsou jednoznačně nejčastěji kárně stíhaní pro neodůvodněné
průtahy v  řízeních. Ovšem zatímco z  řízení zahájených před účinností
54	 Z důvodu omezeného prostoru v tomto článku zde tyto grafy neuvádíme (tyto grafy jsou k dispozici
na vyžádání u autorů článku).
ČPVP, ročník XXV, 2/2017230 Články
Pospíšilovy novely bylo 66 % (131 z 200) proti soudcům vedeno právě z důvodu průtahů,
po novele tento podíl klesl na 54 % (80 ze 14855
). Naproti tomu z 9 na asi 20 %
po novele vzrostl podíl řízení vedených proti soudcům pro kárná provinění spočívající
v chování nebo jednání, jímž měl soudce narušovat důstojnost soudcovské funkce nebo
ohrožovat důvěru v nezávislé, nestranné, odborné a spravedlivé rozhodování soudů.
V meziročním srovnání v tomto směru opět (stejně jako v případě analýzy převažujícího
typu navrhovatelů) významně vystupuje rok 2011, kdy bylo pro kárné provinění, námi
kódované jako „rozpor se soudcovskou nezávislostí a etikou“, vedeno 14 z 34 kárných
řízení (tedy asi 41 %). V úvahu je nicméně opět třeba vzít oněch sedm řízení zahájených
na návrh ministra spravedlnosti v tomto roce proti soudcům Okresního soudu v Děčíně,
neboť všechna byla vedena právě pro kárné provinění daného typu. I roky 2012 a 2013
ovšem byly z hlediska vysokého podílu kárných řízení vedených proti soudcům právě
pro podezření z kárného provinění spočívajícího v porušení principů soudcovské nezávislosti
a etiky a zároveň nízkého podílu soudců stíhaných pro průtahy poměrně význačné.
Již jen pro zajímavost pak uveďme, že soudce, který byl stíhán pro průtahy v nejvíce
věcech, se jich prokazatelně dopustil ve 447 řízeních. Za toto kárné provinění bylo této
soudkyni uloženo 20% snížení platu na dobu jednoho roku.56
Grafy č. 4 a 5: Podíl kárných řízení vedených proti soudcům pro různé typy kárných provinění
v celkovém počtu řízení zahájených v jednotlivých letech a v období před novelou a po ní
55	 Zde je nutno upozornit, že u 20 řízení zahájených po novele není údaj o povaze kárného provinění,
pro nějž byl daný soudce stíhán, znám.
56	 Rozhodnutí kárného senátu NSS ze dne 29. 5. 2013 sp. zn. 11 Kss 4/2013.
231David Kosař, Tereza Papoušková – Přinesla „Pospíšilova“ reforma kárného řízení skutečně...
Přesuňme se nyní k druhé skupině hledisek srovnávání období před Pospíšilovou novelou
a po ní, tedy k hlediskům vyplývajícím z rozhodnutí vydaných v kárných řízeních.
Prvním z nich je podíl jednotlivých typů výsledků řízení. V této kategorii jsme konkrétně
sledovali, jaká část řízení zahájených v daném roce (Graf č. 6) či v období před novelou
a po ní (Graf č. 7) vyústila v to, že se kárně stíhaný soudce vzdal své funkce, v jaké části
řízení bylo kárně stíhanému soudci uloženo kárné opatření a jaká část řízení skončila
jinak, tj. například upuštěním od uložení kárného opatření soudci, který se kárného provinění
dopustil, úplným zproštěním viny, zpětvzetím návrhu na zahájení řízení57
či zastavením
řízení.58
Již na první pohled je zřejmé, že po novele byla kárná opatření ukládána
v menší míře než před ní, zatímco tento pokles nebyl zcela dorovnán množstvím případů,
v nichž se kárně stíhaní soudci (snad) v obavě z kárného postihu vzdali své funkce.59
Konkrétněji, z 200 řízení zahájených v období před novelou vyústilo 120 řízení (60 %)
v uložení kárného opatření stíhanému soudci a 21 (asi 11 %) ve vzdání se funkce soudce,
kdežto ze 166 kárných řízení zahájených po novele byla kárná opatření uložena v 66
řízeních (asi 40 %), přičemž 22 soudců (asi 13 %) se vzdalo funkce. V této souvislosti
je však vhodné upozornit na skutečnost, že v posledním sledovaném roce, v roce 2014,
byl podíl kárných řízení, která vyústila v uložení kárného opatření, již srovnatelný s podílem
těchto řízení v letech před novelou, zatímco podíl kárných řízení, která vyústila v to,
že se kárně stíhaný soudce vzdal funkce, byl na celkovém minimu.
Pokud sečteme počet řízení, v nichž bylo uloženo kárné opatření, a počet řízení, v jejichž
průběhu se kárně stíhaný soudce vzdal funkce, zjistíme celkovou úspěšnost kárných
navrhovatelů. V období před novelou kární navrhovatelé uspěli ve 141 řízeních z 200
(70,5 %), zatímco po novele „jen“ v 88 řízeních ze 166 (zhruba 53 %). Pro doplnění
jsme sledovali i úspěšnost jednotlivých typů navrhovatelů, tj. podíl na jejich návrh zahájených
řízení, která vyústila buď v uložení kárného opatření stíhanému soudci, nebo v to,
že se vzdal své funkce. Z výsledků srovnání úspěšnosti jednotlivých typů navrhovatelů
v období před novelou a po ní60
je zřejmé, že pokles v „přísnosti“ kárných řízení se projevil
ve všech řízeních bez ohledu na to, na čí návrh byla zahájena.
57	 K tomu docházelo především z důvodu polepšení kárně stíhaného soudce. Zajímavé však může být,
že v jednom případě došlo ke zpětvzetí návrhu proto, že se dle navrhovatele, ministra spravedlnosti, podobného
pochybení jako kárně stíhaný soudce (přeměny trestu obecně prospěšných prací na trest odnětí
svobody v nesprávné délce) systematicky dopouští i řada dalších soudců (viz rozhodnutí kárného senátu
NSS ze dne 22. 3. 2012 sp. zn. 16 Kss 1/2012).
58	 K zastavení řízení docházelo především proto, že byly návrhy na zahájení daných kárných řízení podány
opožděně, nebo například z důvodu úmrtí kárně stíhaného soudce. Kárné řízení proti dvěma soudcům
pak bylo zastaveno z důvodu zániku jejich funkce v důsledku odsouzení v trestním řízení. Pro úplnost
ještě uveďme, že jako „jiný“ výsledek kárného řízení označujeme případy, kdy byla věc postoupena či kdy
bylo rozhodováno o povolení obnovy řízení či v řízení obnoveném.
59	 Srov. NĚMEČEK, 2012, op. cit. (viz pozn. č. 15).
60	 Z důvodu omezeného prostoru v tomto článku zde tento graf neuvádíme (tento graf je k dispozici
na vyžádání u autorů článku).
ČPVP, ročník XXV, 2/2017232 Články
Grafy č. 6 a 7: Podíl kárných řízení s různými výsledky v celkovém počtu řízení zahájených
v jednotlivých letech a v období před novelou a po ní
Víme-li nyní, že v řízeních zahájených v období po novele byla ukládána kárná opatření
v menší míře, zaměřme se na povahu těchto kárných opatření. Ze srovnání podílu
jednotlivých typů uložených kárných opatření na všech kárných opatřeních uložených
v řízeních zahájených v daném roce (Graf č. 8) a v období před novelou a po ní (Graf
č. 9) je patrné, že nejčastěji je soudcům snižován plat.61
Podíl tohoto kárného opatření
v období po novele mírně vzrostl (z 58 na 70 %), zatímco v tomto období mírně
klesl podíl případů, kdy byl kárně stíhaný soudce odvolán z funkce (z 8 na 5 %) či kdy
mu byla uložena důtka (z 29 na 26 %). Za povšimnutí také stojí skutečnost, že kárné
opatření ve formě snížení platu uložené v řízeních zahájených po novele bylo navíc vůči
jednotlivým soudcům v průměru více než dvakrát přísnější. Konkrétněji, vztáhneme-li
kárné opatření ve formě snížení platu k jednomu měsíčnímu platu soudce, v období
před novelou bylo v průměru na jedno řízení ukládáno snížení platu asi o 67 %, ovšem
v období po novele již asi o 153 %. Jinak řečeno, před novelou soudce, kterému bylo
uloženo kárné opatření spočívající ve snížení platu, „přišel“ průměrně jen o dvě třetiny
svého měsíčního platu, zatímco po novele již soudce, jemuž bylo uděleno stejné kárné
opatření, „přišel“ o jeden a půl svého měsíčního platu.
61	 Pro zajímavost, nejčastěji (v 16 ze 114 případů, ve kterých došlo k uložení tohoto kárného opatření) byl
soudcům snížen plat právě o 10 % na dobu 3 měsíců.
233David Kosař, Tereza Papoušková – Přinesla „Pospíšilova“ reforma kárného řízení skutečně...
Co se  týče kárného opatření ve  formě odvolání soudce z  funkce, může být zajímavé,
že v řízeních zahájených v období před novelou bylo toto opatření uloženo devíti
soudcům, z nichž dva byli opilí na pracovišti, šest se dopustilo průtahů a jeden jednal
v rozporu se soudcovskou nezávislostí a etikou. V období po novele pak byli z funkce
odvoláni tři soudci, a to z důvodu průtahů, v jednom případě doplněných o neoprávněnou
manipulaci s elektronickým soudním spisem. Celkově lze tedy říci, že v období
před novelou bylo donuceno opustit soudcovský stav 30 soudců (výše zmíněných devět
soudců bylo k tomuto kroku donuceno kárným opatřením, zatímco 21 soudců se vzdalo
funkce soudce po zahájení kárného řízení) a v období po novele pak došlo k zániku
funkce v souvislosti s kárným řízením u 25 soudců (z toho tři soudci byli k tomuto kroku
donuceni kárným opatřením, zatímco 22 soudců tak učinilo vzdáním se funkce po zahájení
kárného řízení). Pokud pro přehlednost použijeme pro součet soudců odvolaných
z funkce soudce kárným soudem a soudců, jež na funkci soudce rezignovali v průběhu
kárného řízení, spojení počet soudů „donucených k odložení taláru“, lze konstatovat,
že v období před novelou kárná řízení donutila soudce odložit talár v 30 případech z celkových
200 kárných řízení (15 %), zatímco v období po novele to bylo ve 25 případech
ze 166 kárných řízení (zhruba 15 %).
Grafy č. 8 a 9: Podíl řízení, v nichž byla uložena různá kárná opatření, v celkovém počtu
řízení zahájených v jednotlivých letech a v období před novelou a po ní
Konečně jako perličku na závěr a záměrně zcela mimo obě skupiny výše definovaných
hledisek posuzování dopadů Pospíšilovy novely uvádíme srovnání podílu kárných řízení
vedených proti soudkyním na celkovém počtu kárných řízení zahájených v daném roce
ČPVP, ročník XXV, 2/2017234 Články
(Graf č. 10). Jde totiž o kritérium, u nějž došlo v období po novele k velmi výrazné změně
oproti situaci před novelou. Jak je z grafu patrné, existuje zde tendence spočívající
v poklesu podílu těchto řízení v období po novele,62
což představuje z kvantitativního
hlediska jednu z nejvýznamnějších změn po implementaci Pospíšilovy novely.
Graf č. 10: Podíl řízení vedených proti soudkyním v celkovém počtu řízení zahájených
v jednotlivých letech
3	 Interpretace výsledků
Po zpracování statistických dat můžeme přejít k jejich interpretaci. Pokud jde o klíčovou
otázku položenou v úvodu tohoto článku – přinesla Pospíšilova reforma ve střednědobé
perspektivě očekávané zpřísnění kárného postihu českých soudců či nikoliv? – lze
v obecné rovině konstatovat, že v drtivé většině sledovaných ukazatelů ke zpřísnění nedošlo.
Ve skutečnosti je však odpověď komplikovanější, neboť se odvíjí od komparátoru,
který považujeme pro posouzení „přísnosti“ za klíčový. Můžeme tak odlišit kritéria,
u nichž k zpřísnění nedošlo, a kritéria, u nichž ke zpřísnění možná došlo, nicméně z toliko
kvantitativní analýzy to nejsme schopni jednoznačně potvrdit.
Nejprve se  zaměříme na  kritéria, u  nichž k  zpřísnění nedošlo. Pokud presumujeme,
že se navrhovatelé i soudci chovali obdobně63
před Pospíšilovou reformou i po ní, lze
62	 Celkově bylo po novele 23 % kárných řízení vedeno proti ženám, zatímco před novelou to bylo 41 %.
63	 To je však velmi zásadní předpoklad.
235David Kosař, Tereza Papoušková – Přinesla „Pospíšilova“ reforma kárného řízení skutečně...
konstatovat následující. Po Pospíšilově reformě poklesl počet kárných návrhů (z 200
na 168, tj. o 16 %), nominálně (ze 120 na 66) i percentuálně (z 60 % na 40 %) poklesl
počet kárných návrhů, v nichž bylo uloženo kárné opatření, poklesl i počet soudců zbavených
funkce, a to i po započtení rezignací kárně stíhaných soudců (z 30 na 25), a tudíž
poklesla i celková úspěšnost kárných navrhovatelů (počítána jako součet řízení, v nichž
bylo uloženo kárné opatření, a dobrovolných rezignací), a to ze 70,5 % (141 z 200 řízení)
na 53 % (88 ze 166 řízení).
V této souvislosti je ale nutné upozornit na několik skutečností, jež svědčí proti dovozování
dalekosáhlých závěrů z výše uvedených poklesů. Pokud jde o celkový počet
zahájených kárných řízení, je nutné zdůraznit, že jejich pokles není nijak závratný a mohl
být způsoben celou řadou jiných faktorů, například nejistotou ohledně ústavnosti Pospíšilova
modelu kárného soudnictví v prvních letech jeho fungování64
či rozdílným přístupem
jednotlivých ministrů k iniciování kárných řízení se soudci.65
Nejistota ohledně
ústavnosti Pospíšilova modelu by mohla vysvětlovat nízký počet kárných řízení zahájených
v letech 2009 a 2010. Rozdílná míra „aktivismu“ ministra spravedlnosti v kárných
řízeních pak mohla mít vliv na výrazný nárůst kárných řízení v roce 2011 (viz Graf č. 2),
kdy se do funkce ministra spravedlnosti opět dostal Jiří Pospíšil – ten zahájil v roce
2011 výrazně více kárných řízení než kterýkoliv jiný ministr spravedlnosti v jakémkoliv
ze sledovaných let 2003-2014. Naopak jeho nástupce Pavel Blažek byl v podávání nových
kárných návrhů velmi zdrženlivý a navíc vzal celou řadu kárných žalob podaných
svým předchůdcem zpět. Přesný vliv těchto faktorů však naše kvantitativní analýza není
schopna odhalit.
Při porovnání počtu soudců „donucených k odložení taláru“ (tj. součtu soudců odvolaných
z funkce soudce kárným soudem a soudců, jež na funkci soudce rezignovali v průběhu
kárného řízení) najdeme mezi oběma sledovanými obdobími ještě menší rozdíly.
Nominálně sice došlo k poklesu soudců, jimž zanikla funkce soudce v důsledku kárného
řízení (a to buď odvoláním z funkce, nebo z důvodu vzdání se funkce v průběhu kárného
řízení) z 30 na 25, nicméně pokud tato nominální čísla vztáhneme k počtu zahájených
řízení v daném období, tento rozdíl se vytrácí. V obou obdobích totiž kárná řízení vedla
k zániku funkce soudce v 15 % kárných řízení (v období před novelou v 30 případech
z 200 řízení, v období po novele v 25 případech ze 166 řízení). Hlavní rozdíl mezi oběma
obdobími tak spočívá v poměru odvolaných soudců a soudců, kteří se sami vzdali funkce.
Konkrétněji, v období po novele došlo nominálně i percentuálně k více rezignacím
(22 vzdání se funkce po novele oproti 21 před novelou), zatímco před novelou kárné
64	 Nález Ústavního soudu sp. zn. Pl. ÚS 33/09 byl totiž vynesen až 29. 9. 2010, tj. více než dva roky
po účinnosti Pospíšilovy novely.
65	 Zatímco po většinu sledovaného období před Pospíšilovou novelou (2003–2008) byli ve funkci jen dva
ministři spravedlnosti, Pavel Němec (2004–2006) a Jiří Pospíšil (2006–2009), ve sledovaném období
po Pospíšilově novele se na postu ministra spravedlnosti vystřídalo pět lidí (dvakrát Jiří Pospíšil, Daniela
Kovářová, Pavel Blažek, Marie Benešová a Helena Válková).
ČPVP, ročník XXV, 2/2017236 Články
senáty nominálně i percentuálně odvolaly více soudců z funkce (devět odvolaných soudců
před novelou oproti třem odvolaným soudcům po novele).
K nejvýraznějšímu poklesu došlo u počtu uložených kárných opatření, a to nominálně
i percentuálně. I zde je však nutné ke kvantitativním zjištěním přistupovat obezřetně.
Na nižší počet uložených kárných opatření po Pospíšilově novele mohlo mít totiž vliv
hned několik dalších faktorů. V prvé řadě lze zmínit fenomén zpětvzetí kárných žalob,
který zásadním způsobem deformuje výsledná čísla. Zejména ministr spravedlnosti Pavel
Blažek vzal zpět poměrně velké množství kárných žalob (konkrétně pět), týkajících
se mnohdy zásadní ústavněprávní otázky slučitelnosti funkce soudce s jinými funkcemi
a činnostmi, podaných svým předchůdcem Jiřím Pospíšilem,66
a tím znemožnil novým
kárným senátům v těchto věcech meritorně rozhodnout.67
Šlo zejména o to, zda soudci
mohou zároveň být členy orgánů Fotbalové asociace České republiky.68
Krom toho byla
řada kárných řízení zahájených po Pospíšilově novele zastavena z důvodu nesplnění subjektivních
či objektivních lhůt pro zahájení kárného řízení. Veřejným tajemstvím je též
skutečnost, že několik kárných řízení skončilo úplným zproštěním viny kárně stíhaného
soudce z důvodu nesprávně formulovaného skutku. Tomu napovídá jak novinový člá-
nek Tomáše Němečka zmíněný v úvodu tohoto článku, tak vyjádření předsedkyně jednoho
z nových kárných senátů Daniely Zemanové, která opakovaně konstatovala, že „důvodem
vysoké neúspěšnosti [kárných žalob po Pospíšilově reformě byla] nízká kvalita návrhů
na zahájení kárných řízení (kárný senát je vázán vymezením skutku, ve kterém je spatřováno kárné
provinění)“,69
a že „k nejčastějším vadám patří nedostatečné vymezení skutku, ve kterém je spatřováno
kárné provinění“.70
Jinak řečeno, nové kárné senáty nemusí být nutně mírnější v ukládání
kárných sankcí, pouze neměly příležitost – vzhledem ke zpětvzetím a nízké kvalitě kárných
žalob – o meritu mnoha věcí rozhodnout. Komentář Daniely Zemanové ale lze vykládat
i odlišně – že nové kárné senáty začaly klást zvýšené požadavky na kvalitu kárných žalob.71
Tím se přesouváme ke kritériím, u nichž možná ke zpřísnění patrně došlo, nicméně toliko
z kvantitativní analýzy to nejsme schopni jednoznačně potvrdit. Jedním z takových
66	 Srov. též ZEMANOVÁ, 2013, op. cit. (viz pozn. č. 13), s. 7.
67	 To nabádá k úvahám, zda je takto nastavená neomezená diskrece kárných navrhovatelů vzít kárnou žalobu
zpět namístě.
68	 Srov. MÁDL, Luděk. Kvůli fotbalu chystá Pospíšil na soudce kárnou žalobu. AKTUALNE.cz [online].
2011, [citováno 21. 11. 2012]. Dostupné z: http://aktualne.centrum.cz/domaci/soudy-a-pravo/clanek.
phtml?id=725446. O tom, že v této problematice nepanuje shoda, svědčí i odborná literatura – srov.
zejména KOPA, Martin. Neslučitelnost výkonu funkce soudce s jinými funkcemi a činnostmi. Praha: Linde, 2012;
KOUDELKA, Zdeněk. Neslučitelnost funkcí u soudců, státních zástupců a členů vlády. Trestní právo,
2012, roč. 17, č. 12, s. 12–18.
69	 Srov. též ZEMANOVÁ, 2013, op. cit. (viz pozn. č. 11), s. 7.
70	 Tamtéž, s. 9; Srov. též ZEMANOVÁ, Daniela. Důvody ke změnám existují. Komorní listy, 2015, roč. 7,
č. 1, s. 3.
71	 K tomu viz níže.
237David Kosař, Tereza Papoušková – Přinesla „Pospíšilova“ reforma kárného řízení skutečně...
kritérií je intenzita sankce (kárného opatření). Tomuto závěru nasvědčuje nárůst podílu
případů s přísnější sankcí snížení platu (z 58 na 68 %) a poklesu podílu případů s mírnější
sankcí ve formě důtky (z 29 na 26 %) v období po Pospíšilově novele. Ještě výrazněji
pro tento výklad hovoří zpřísnění v rámci trestu snížení platu spočívající ve zvýšení průměrného
platového omezení. Jak bylo zmíněno výše, kárné opatření ve formě snížení
platu uložené v řízeních zahájených po novele bylo vůči jednotlivým soudcům v průměru
více než dvakrát přísnější (1,53 oproti 0,67 násobku měsíčního platu). Proti tomuto
závěru naopak mluví dvě věci. Za prvé, Pospíšilova novela zvýšila horní hranici rozpětí
pro kárné opatření snížení platu, a to z 25 % na dobu 6 měsíců před novelou na 30 %
na dobu 12 měsíců.72
Nové kárné senáty tak mají k dispozici u této sankce větší rozpětí
a je přirozené, že ho začaly využívat. Za druhé, v období po Pospíšilově novele došlo
k výraznému snížení počtu případů, v nichž kárný senát odvolal soudce z funkce (z devíti
odvolání před novelou na tři odvolání po novele).73
Pro potvrzení závěru o zpřísnění
intenzity sankce po Pospíšilově reformě bychom tak museli provést podrobnou kvalitativní
analýzu, v níž bychom museli srovnávat uložené tresty u obdobných skutků, což
jde nad rámec tohoto článku. Tvrzení Tomáše Němečka, že nové kárné senáty zpřísnily
uložené sankce v obdobných případech,74
tento článek tedy zcela nevyvrací a na potvrzení
či vyvrácení tohoto tvrzení si budeme muset počkat.
Ke zpřísnění po Pospíšilově reformě však patrně došlo ještě v jedné oblasti. Toto zpřísnění
ale nelze vyčíst toliko z kvantitativní analýzy provedené v části 2 tohoto článku.
Slovy Tomáše Němečka je totiž toto zpřísnění na první pohled „neviditelné“. Spočívá
totiž ve zpřísnění nároků na kárné žaloby, a to zejména při formulaci skutku, kterého
se kárně stíhaný soudce údajně dopustil. Jinak řečeno, to, co by při formulaci skutku
před Pospíšilovou novelou u starých kárných senátů prošlo, už po Pospíšilově novele
u nových kárných senátů nepostačuje. Toto zpřísnění potvrdili jednomu z autorů člán-
ku v rozhovorech zástupci dvou klíčových navrhovatelů v kárných řízeních se soudci,
tj. předsedové soudů a pracovníci ministerstva spravedlnosti.75
Tento poznatek nás vede
k ještě větší opatrnosti při interpretaci dat za roky 2009–2014, neboť ministerstvo spravedlnosti
(a částečně i předsedové soudů) se ze svých chyb mohou poučit a na toto
zpřísnění zareagují větším důrazem na kvalitu kárných žalob. Tomuto závěru ostatně
odpovídají i výsledky kárných řízení ke konci sledovaného období po Pospíšilově novele,
72	 Srov. znění § 88(1)(b) zákona o soudech a soudcích před Pospíšilovou novelou a po ní.
73	 Zde je ale nutné opět zdůraznit, že tento rozdíl může ovlivňovat poměrně vysoký počet dobrovolných
rezignací v období po Pospíšilově reformě.
74	 Srov. NĚMEČEK, 2012, op. cit. (viz pozn. č. 15), s. 17 in fine.
75	 Na druhé straně je nutné upozornit na skutečnost, že kární navrhovatelé nebudou vždy ochotni přiznat,
že důvodem neúspěchu byl špatně sepsaný kárný návrh. Někteří kární navrhovatelé pak v této souvislosti
ještě dodávají, že podali kárný návrh proto, aby se vyjasnily kontury toho, co je už kárným proviněním
a co ještě nikoliv (např. v souvislosti s přípustnou mírou svobody projevu soudců či ohledně neslučitelnosti
funkce soudce s jinými funkcemi a činnostmi).
ČPVP, ročník XXV, 2/2017238 Články
konkrétně za rok 2014, v němž byl podíl kárných řízení, která vyústila v uložení kárného
opatření, již srovnatelný s podílem těchto řízeních v letech před novelou.
Ohledně dalších sledovaných kritérií toliko konstatujeme, že vzhledem k počtu soudců
okresních soudů a jejich zatížení nepřekvapuje, že se kárná řízení před Pospíšilovou
novelou i po ní vedou nejčastěji právě proti nim. Pro znalce českého justičního prostředí
není překvapením ani skutečnost, že nejčastějším navrhovatelem v kárných řízeních
se soudci jsou v obou obdobích předsedové soudů, na nichž kárně stíhaný soudce
působil. Předsedové soudů mají pochopitelně lepší informace o chodu „svého“ soudu
a o chování tam působících soudců než předsedové nadřízených soudů. Tato informační
asymetrie je ještě větší ve srovnání s ministerstvem spravedlnosti, které má při absenci
systému hodnocení soudů a soudců jen omezené informace o každodenním chodu jednotlivých
soudů, natož o jednotlivých soudcích.76
Tuto informační asymetrii výrazně posiluje
i značná fluktuace na postu ministra spravedlnosti, a to zejména vzhledem ke srovnání
s délkou mandátu předsedů soudů.77
Pokud k tomu přidáme nezralost pracovníků
ministerstva spravedlnosti majících na starosti kárná řízení se soudci,78
je jasné, proč mají
předsedové soudů v této agendě navrch. Drobné výkyvy, zejména v roce 2011, v němž
ministerstvo podalo výrazně více kárných žalob než v jiných letech celého sledovaného
období (2003-2014), jsou dány spíše osobností aktuálního ministra spravedlnosti (Jiřího
Pospíšila) a představují toliko výjimku z pravidla.
Zajímavé je, že i soudci samotní jsou přesvědčeni, že kárné návrhy by měli iniciovat primárně
předsedové soudů. Například Daniela Zemanová, současná prezidentka Soudcovské
unie a toho času předsedkyně jednoho z nových kárných senátů ve věcech soudců
při NSS, zastává názor, že „[v] systému správně nastavených kontrolních vazeb by měl nejčastěji odhalit
provinění soudců předseda soudu, ke kterému jsou přidělení“.79
Podobný pohled měl i ministr
spravedlnosti Pavel Blažek.80
Ministr spravedlnosti však může mít na to, zda určité skutky
představují kárné provinění, odlišný názor než předsedové soudů,81
a to zejména pokud
jde o skutky, které údajně představují chování nebo jednání, jímž měl soudce narušovat
76	 K tomu srov. blíže KOSAŘ, David. Politics of Judicial Independence and Judicial Accountability in Czechia:
Bargaining in the Shadow of the Law between Court Presidents and the Ministry of Justice. European
Constitutional Law Review, 2017, roč. 13, č. 96, zejména na s. 99, 102 a 106.
77	 Zatímco předsedové soudů byli do roku 2008 jmenovaní na dobu neurčitou a od roku na dobu 7 let
(resp. 10 let pro předsedy obou vrcholných obecných soudů), průměrná „životnost“ českého ministra
spravedlnosti je kratší než dva roky. Srov. tamtéž, s. 106, pozn. č. 59.
78	 Srov. NĚMEČEK, 2012, op. cit. (viz pozn. č. 15).
79	 Srov. též ZEMANOVÁ, 2013, op. cit. (viz pozn. č. 11).
80	 Srov. např. ČTK. Majitel FC Bohemians podal trestní oznámení na Blažka. AKTUÁLNĚ.cz [online].
2012, [citováno 26. 11. 2012]. Dostupné z: http://aktualne.centrum.cz/domaci/soudy-a-pravo/clanek.
phtml?id=758719
81	 Ostatně český systém kárného řízení nikterak mezi aktivně legitimovanými navrhovateli nerozlišuje
(z hlediska toho, kdo má podat kárnou žalobu, resp. zvážit její podání, jako první), a je tedy výhradně
na konkrétním ministrovi spravedlnosti, jakou „policy“ bude v této oblasti razit.
239David Kosař, Tereza Papoušková – Přinesla „Pospíšilova“ reforma kárného řízení skutečně...
důstojnost soudcovské funkce nebo ohrožovat důvěru v nezávislé, nestranné, odborné
a spravedlivé rozhodování soudů. To by mohlo vysvětlovat nárůst kárných řízení pro „rozpor
se soudcovskou nezávislostí a etikou“ po Pospíšilově reformě (viz Grafy č. 4 a 5 výše).
Mnohem komplikovanější je vysvětlení výrazného poklesu kárných žalob vůči ženám-soudkyním
oproti kárným žalobám vůči mužům-soudcům po  Pospíšilově reformě
(viz Graf č. 10), které představuje z kvantitativního hlediska jednu z nejvýznamnějších
změn po implementaci Pospíšilovy novely. Toto „zmírnění“ kárného postihu soudkyň
totiž patrně nelze přičítat právě samotné Pospíšilově novele, která je genderově neutrální.
Pokles rovněž nelze zdůvodnit zvyšujícím se počtem žen na odvolacích a vrcholných
soudech oproti období před Pospíšilovou novelou, protože trend je přesně opačný
a na vyšších stupních české soudní soustavy dochází naopak k „defeminizaci“. Stejně tak
v období po Pospíšilově novele nedošlo k výraznému navýšení počtu žen na postu předsedy
soudu, což by mohlo potenciálně vést k většímu pochopení pro problémy soudkyň
ze strany nejčastějšího navrhovatele v kárných řízeních.82
Důvody je proto nutné hledat
jinde – například v možné genderové předpojatosti (gender bias)83
v zahajování kárných
řízení před novelou, které mohlo sloužit jako zastrašení nepohodlných soudkyň či jako
donucení nevýkonných soudkyň k většímu počtu „čárek“. Důvody způsobující tento
pokles však nelze z našich kvantitativních dat určit.84
Na závěr si dovolujeme upozornit na skutečnost, že tato analýza pracuje toliko s výsledky
kárných řízení. Je možné, že kární navrhovatelé donutili, resp. přiměli, některé soudce
k vzdání se funkce ještě před tím, než proti nim bylo kárné řízení zahájeno.85
V některých
hraničních případech se předsedové soudů mohli naopak rozhodnout udělit dotčenému
soudci toliko výtku86
či nezahajovat kárné řízení bez dalšího.87
Ani jednu z těchto skutečností
není schopna tato analýza zachytit. Přesto jsme přesvědčení, že podává z kvantitativního
hlediska poměrně věrný obrázek o kárných řízeních se soudci zahájených
v letech 2003–2014.
82	 Toto je opět téma na samostatný článek. Příslušná data jsou k dispozici na vyžádání u autorů tohoto
článku.
83	 Ke komplexnímu zpracování „genderové předpojatosti“ v českém právu srov. HAVELKOVÁ, Barbara.
Gender Equality in Law: Uncovering the Legacies of  Czech State Socialism. Oxford: Hart Publishing, 2017.
84	 K tomu by bylo nezbytné provést hloubkové rozhovory s navrhovateli v kárných řízeních a se soudkyněmi
českých obecných soudů (nebo alespoň s jejich reprezentativním vzorkem).
85	 Jakkoliv jsou neformální pravomoci předsedů soudů v České republice nepochybně nižší než v Rusku
a postsovětském prostoru (k tomu srov. např. POPOVA, Maria. Politicized Justice in Emerging Democracies:
A Study of  Courts in Russia and Ukraine. Cambridge University Press, Cambridge, 2012, s. 135–145; a KOSAŘ,
2016, op. cit. (viz pozn. č. 48), s. 390–395), jsou stále značné.
86	 K tomu srov. ČERNÝ, Petr. Výtka soudci a státnímu zástupci. Právní rozhledy, 2014, roč. 23, č. 23–24,
s. 835.
87	 Srov. ZEMANOVÁ, 2015, op. cit. (viz pozn. č. 70) – „Za jeden z nejvážnějších považuji selhávání některých
kárných žalobců v podobě podávání nekvalitních kárných žalob, případně v jejich nepodání, přestože
to situace vyžaduje“ (důraz doplněn).
ČPVP, ročník XXV, 2/2017240 Články
Závěr
Tento článek porovnal výsledky kárných řízení se soudci zahájených před Pospíšilovou
reformou v letech 2003–2008 s výsledky kárných řízení se soudci zahájených po Pospíšilově
reformě v letech 2009–2014, aby zjistil, zda skutečně došlo ke zpřísnění kárného
postihu českých soudců. Hlavním závěrem naší kvantitativní studie je, že v rozporu
s očekáváním tvůrců Pospíšilovy reformy ke zpřísnění kárného postihu českých soudců
ve střednědobém horizontu v drtivé většině ukazatelů nedošlo. Po implementaci Pospíšilovy
reformy totiž poklesl počet kárných návrhů, nominálně i percentuálně poklesl
počet kárných řízení, v nichž bylo uloženo kárné opatření, poklesl počet soudců „donucených
k odložení taláru“ a poklesla i celková úspěšnost kárných navrhovatelů. K mírnému
zpřísnění mohlo dojít u intenzity kárných opatření, zejména u sankce snížení platu,
nicméně pro ověření tohoto závěru bude nezbytné provést kvalitativní analýzu skutkově
podobných případů řešených před Pospíšilovou novelou a po ní. K určitému zpřísnění
mohlo dojít rovněž u procesních nároků na kárné žaloby ze strany nových kárných senátů,
a to zejména při formulaci skutku, kterého se kárně stíhaný soudce měl dopustit.
Na to, jak se kární navrhovatelé s tímto kvalitativním posunem vypořádají v dlouhodobém
horizontu, si však ještě budeme muset počkat. Stejně tak zůstává nezodpovězenou
otázkou, zda proměna institucionálního rámce kárného řízení, kterou přinesla Pospíšilova
novela, skutečně vygenerovala jiný typ autority a společenské legitimity kárného řízení
ve věcech soudců.88
To je totiž v dlouhodobé perspektivě daleko důležitější než změna
hmotného kárného práva.89
88	 Srov. BOBEK, 2011, op. cit. (viz pozn. č. 20).
89	 Souladně tamtéž.