V originále
Moderní antiretrovirová terapie patří mezi největší úspěchy současné medicíny. Infekce HIV je nyní díky léčbě považována za typicky chronické onemocnění vyvíjející se několik desítek let, a je možné při něm udržet vysokou kvalitu života s očekávanou délkou, která se podstatně neliší od kvality a délky života u obecné populace. V posledních 2 desetiletích dramaticky klesla incidence AIDS (acquired immune deficiency syndrome/syndrom získaného selhání imunity) definujících onemocnění, zejména oportunních infekcí a některých malignit, ale ve srovnání s všeobecnou populací vzrostl počet neinfekčních komplikací, jako jsou kardiovaskulární choroby, venózní a arteriální trombotické stavy, metabolické poruchy, chronická onemocnění jater a ledvin, onemocnění nervového systému, osteoporóza a některé nádory. Tato poměrně rozsáhlá skupina chorob je označovaná jako non-AIDS definující či indikující nemoci a u všeobecné populace je spojována s vyšším věkem a stárnutím. Většina léčených HIV pozitivních jedinců prezentuje abnormální stupeň imunitní aktivace se známkami jisté míry zánětu a hyperkoagulačního stavu, které typicky u všeobecné populace doprovázejí imunologické stárnutí a fenotyp imunosenescence. Příčina tohoto fenoménu není jasná, ale faktorů, které se patofyziologicky mohou uplatňovat, je více, včetně tzv. syndromu reziduální imunitní dysregulace a také samotných antiretrovirotik. Podle změny charakteru chronické infekce HIV je zřejmé, že z infekční nemoci se stává choroba z oblasti vnitřního lékařství. Dominujícími klinickými projevy HIV pozitivních jsou dnes syndromy kardiologické, internistické, geriatrické a onkologické. Tyto trendy si vyžádají revizi dosavadní strategie léčby infekce HIV a multidisciplinární přístup k diagnostice i léčbě. Objasnění těchto fenoménů by bylo přínosem nejen pro léčbu zmíněných chorob u HIV pozitivní, ale také u HIV negativní všeobecné populace.
In English
Modern antiretroviral treatment belongs to the greatest success of current medicine. HIV infection has gone from a death sentence to a manageable chronic disease which develops several decades. Thanks to treatment advances, people with HIV can and do live long and full lives. In the last two decades, the incidence AIDS defining illnesses have been dramatically reduced especially opportunistic infections and malignancies, whereas the role of non-infection comorbidities has risen than age-matched HIV uninfected adults.These comorbidities include cardiovascular diseases, venous and arterial thrombosis, metabolic disorders, chronic liver and renal diseases, nervous system disorders, osteoporosis and some cancers. This relatively large group of diseases is known as non-AIDS defining or indicating diseases and these diseases are associated in HIV uninfected general population with older age and ageing Most HIV positive individuals on antiretrovirals present an abnormal level of immune activation, inflammation and hypercoagulable condition. These hallmarks are typically seen in older HIV uninfected general population and are associated with aging and the immunosenescent phenotype. The explanation for this phenomenon is unclear. There are multiple factors, which may apply pathophysiologically, including the residual immune dysregula-tion syndrome and antiretrovirals alone. It is clear that changes in the nature of chronic HIV infection put it in internal medicine. Cardiology, internal medicine, geriatric and oncology syndromes are dominating manifestations in HIV positive patients on antiretrovirals. Care management for HIV infected individuals will need to draw on a wide range of medical disciplines in diagnosis and treatment. Clarification of these phenomena would be beneficial for the treatment of these non-infectious diseases in HIV positive and as well in HIV negative general population.