V originále
Soukromé umělecké sběratelství prošlo v komunistickém Československu v prvním poúnorovém desetiletí celým komplexem ideologicky motivovaných persekucí. Jejich vrcholem byly v letech 1959 a 1960 účelové exemplární soudní procesy s významnými předválečnými uměleckými sběrateli, bývalými představiteli buržoazie. Proces s Jaroslavem Borovičkou (1912 - 2009), započatý v únoru 1959, vyústil v nejrozsáhlejší dobovou sbírkovou konfiskaci, týkající se devíti set uměleckých položek. Sběratel a obchodník obžalovaný z organizované spekulace a "ohrožení zásobování" se hájil tvrzením, že „obraz originál není předmětem potřeby, jak vyžaduje skutková podstata trestného činu spekulace, pro který je stíhán,“ nýbrž „umělecký výtvor ducha“, čímž v kontextu procesu vyvolal abstraktní diskusi směřující k samotné podstatně umění v socialistické společnosti a otázce, zda již „v dnešní etapě přestavby společnosti na společnost socialistickou… jsou obrazy s výtvarnou hodnotou předmětem potřeby“. Druhým detailně archivně dokumentovaným případem, ústícím v majetkovou konfiskaci, obohacení předních veřejných sbírek a exemplární nepodmíněné tresty, byl proces s podnikatelem a mecenášem Václavem Buttou (1888–1968), spolu s nímž byl v paralelní při souzen i soudobý ředitel Umělecko-průmyslového muzea Emanuel Poche (1903–1987).
In English
In the first decade after 1948, private art collecting in the Communist Czechoslovakia experienced a great deal of ideologically motivated oppression. The persecution peaked in 1959 and 1960 by exemplary trials with eminent pre-war art collectors, former representatives of the bourgeoisie. The trial with Jaroslav Borovička, initiated in February 1959, resulted in the most comprehensive contemporary confiscation of a collection comprising of about nine hundred art objects. The collector and trader accused of organised speculation and “causing danger to supplies” defended himself by claiming that “an original painting is not an object of necessity, as required by the facts of the case of speculation he was charged with”, but rather an “artistic creation of the spirit”, which led to an abstract discussion about the character of art in the socialist society and the question of whether “paintings of an artistic value are objects of necessity at the present stage of transforming the society into a socialist society”. Another well documented case, resulting in the confiscation of property, the enrichment of the leading public collections and exemplary punishment, was the trial with the entrepreneur and patron Václav Butta, tried simultaneously with Emanuel Poche, the then director of the Museum of Applied Arts.