Radioterapie dětských onkologických pacientů je specializovanou součástí komplexní onkologické léčby. Základním principem je přístup k dítěti jako k jedinci s nedokončeným vývojem. Léčba ionizujícím zářením zajišťuje lokální kontrolu nemoci, působí však současně i na vyvíjející se zdravou tkáň. Pozdní nežádoucí účinky radioterapie mohou významně ovlivnit kvalitu života onkologických pacientů na základě negativních změn v tělesném a mentálním vývoji. Souhrnná práce nabízí přehled nejzávažnějších a nejčastěji se vyskytujících pozdních změn indukovaných ionizujícím zářením. Možnosti současné radioterapie v prevenci pozdních nežádoucích účinků spočívají v omezení indikací, v redukci celkové dávky i ozařovaného objemu a v racionálním využívání možností moderních technik ozařování. Nutná je znalost rizik pro jednotlivé orgánové systémy s ohledem na stáří dítěte. Radioterapie u dětí je poskytována pouze v indikacích, kde je její vliv v léčbě nezbytný, v nejnižších účinných dávkách.