V originále
Léčba Waldenströmovy makroglobulinémie je indikována v případě symptomatického onemocnění (při významné organomegalii, B symptomech, projevech hyperviskozity nebo cytopenie). V současnosti se v první linii léčby doporučuje režim rituximab, cyklofosfamid a dexametazon (RCD), jehož toxičtější alternativu může představovat klasická léčba R-CHOP (rituximab, cyklofosfamid, doxorubicin, vinkristin a prednison). Z novějších přípravků se v léčbě první linie, ale i těch dalších uplatňuje bendamustin, bortezomib a imunomodulační léky standardně používané v léčbě mnohočetného myelomu (lenalidomid nebo carfilzomib). Nedávné studie prokázaly významnou účinnost ibrutinibu. Ze standardních postupů je nadále u relabujících pacientů využívána autologní transplantace periferních krvetvorných buněk.
Anglicky
Treatment of Waldenström’s macroglobulinemia is indicated in the symptomatic disease (significant organomegalia, B-symptoms, signs of hyperviscosity or cytopenia). Today, the combination of rituximab, cyclophosfamid and dexametasone (RCD) is recommended as the first-line treatment together with a more toxic classic alternative R-CHOP (rituximab, cyclophosfamid, doxorubicine, vincristine and prednisolon). From the recently introduced drugs bendamustin, bortezomib and immunomodulatory drugs standardly used in the treatment of multiple myeloma (lenalidomide or carfilzomib) have the role in the first- or subsequent lines. Recent studies showed the evidence of significant efficacy of ibrutinib. In relapsed patients autologous peripheral stem cell transplantation continues to be used routinely.