Příspěvek otvírá chybějící sociálně-vědnou reflexi tématu smrti dítěte kolem porodu a v pozdějších stadiích těhotenství. Nečekaná smrt při očekávaném začátku života není jen osobním traumatem, ale i neprobádaným polem sociálních interakcí a strukturních nastavení. V českém prostředí je vymístění smrti součástí každodennosti, smrt v souvislosti s reprodukční ztrátou je však o to více přehlížena a marginalizována v kontextu obrazu současné medicíny jako zachránkyně života i v dříve nepředstavitelných situacích. Přitom statisticky případů mrtvě narozených dětí neubývá, i příčiny jejich smrti zůstávají ze 2/3 nevysvětleny. Sociální identita „rodičů“ bez dítěte, jejich zkušenosti, přístup zúčastněného personálu a (absence) následné péče představují neprobádané pole. Interpretativní přístup k tématu analyticky vybízí, s využitím citlivého přístupu feministické metodologie, uchopit téma perinatální ztráty také v kategoriích jako jsou gender, třída, etnicita nebo věk. Doposud ad hoc sbíraná data z českého prostředí (pro zamýšlený výzkumný projekt) budou v prezentaci zasazena do kontextu podobných výzkumů z mezinárodního prostředí a příspěvek tak nabídne možné směry úvah, jak uchopit „konec na samém začátku“ v České republice jako země Post-sovětského bloku.