MODRÉ STÍNY coby zdrženlivá detektivka : Zdůrazňování, potlačování a tradice kriminální fikce

KOKEŠ, Radomír D. MODRÉ STÍNY coby zdrženlivá detektivka : Zdůrazňování, potlačování a tradice kriminální fikce. Iluminace. Praha: Národní filmový archiv, roč. 28, č. 4, s. 97-124. ISSN 0862-397X. 2016.

Základní údaje

• Originální název: MODRÉ STÍNY coby zdrženlivá detektivka : Zdůrazňování, potlačování a tradice kriminální fikce
• Název anglicky: MODRÉ STÍNY as a Restrained Detective Story : Emphasizing, Repression and Traditions of Crime Fiction
• Autoři: KOKEŠ, Radomír D. (203 Česká republika, garant, domácí).
• Vydání: Iluminace, Praha, Národní filmový archiv, 2016, 0862-397X.

Další údaje

• Originální jazyk: čeština
• Typ výsledku: Článek v odborném periodiku
• Obor: 60405 Studies on Film, Radio and Television
• Stát vydavatele: Česká republika
• Utajení: není předmětem státního či obchodního tajemství
• WWW: Elektronická verze článku, zveřejněna se svolením časopisu Iluminace
• Kód RIV: RIV/00216224:14210/16:00099473
• Organizační jednotka: Filozofická fakulta
• Klíčová slova anglicky: analysis of television fiction; film history; crime fiction; audiovisual narration; poetics of fiction; Czech cinema; contemporary Czech television; genre
• Štítky: rivok
• Příznaky: Recenzováno

Anotace

Studie na jedné straně detailně analyzuje televizní seriál Modré stíny, na druhé straně tak činí na pozadí několika obecnějších jevů: (a) televizní cyklus Detektivů od Nejsvětější trojice, kterého jsou Modré stíny součástí a od jehož některých norem se odchyluje; (b) vyprávěcí i stylistické trendy v současné české i zahraniční televizní kriminálce, s nimiž se překvapivě Modré stíny jeví spíše nekomunikovat; (c) dějiny české filmové detektivky se zaměřením na specifickou vyprávěcí tradici, již tato studie rozpoznává a označuje jako zdrženlivou detektivku, která se rozvíjela přinejmenším od čtyřicátých let dvacátého století. Modré stíny se přitom svými vypravěčskými řešeními ukazují právě jako neobvykle intenzivní varianta zdrženlivé detektivky: detektivové pozadí vyšetřovaných událostí nikdy nepochopí, řešení se nedá vyvodit z poskytnutých vodítek a vyprávěcím cílem je především nazřít velmi členitou strukturu fikčního makrosvěta. Zvláštnost výstavby Modrých stínů současně spočívá i v postupném přesunu od důrazu na vyšetřování (první dvě epizody) k důrazu na soukromé aspekty postav týmu kolem komisařky Výrové (druhé dvě epizody). Jestli přitom řídící princip vyprávění Modrých stínů nacházím v kooperaci potlačování očekávaných a zdůrazňování nečekaných prvků, lze podobně uvažovat i o jejich sebeuvědomělé stylové organizaci. Ta divákovi sice očekávatelně poskytuje prvky potřebné k porozumění, ovšem zjevně nenásleduje princip funkční ekvivalence v souboru preferovaných uměleckých řešení a zdůrazňuje dekorativní aspekty stylové konstrukce, což se ukazuje zejména na filmařském pojetí rozhovorů mezi postavami.

Anotace anglicky

The article on the one hand analyses in detail the television series Modré stíny (Blue Shadows), and on the other hand it does so on the background of more general phenomena: A. The television cycle Detectives from the Holy Trinity, of which Blue Shadows is a part, while deviating from some of its norms; B. the narrative and stylistic trends of contemporary Czech and international television crime fiction, with which Blue Shadows surprisingly does not appear to communicate; C. the history of Czech detective films with focus on a specific narrative tradition recognized by this article and labelled restrained detective film, which has developed at least since 1940s. With its narrative solutions, Blue Shadows seem to be an unusually intense variation on the restrained detective fi lm: detectives never get to understand the background of investigated events, the solution cannot be deduced from presented clues, and the aim of narration is, above all, to observe the very ramified structure of fictional macroworld. At the same time, the rarity of the composition of Blue Shadows lies in the gradual shift in emphasis from the investigation (first two episodes) to the private aspects of characters in the team of the superintendent Výrová (second two episodes). I claim that the central principle of narration in Blue Shadows is suppressing the expected and emphasizing the unexpected elements, and it is possible to think similarly about the self-conscious stylistic organization of the series — it expectedly provides spectator with elements necessary to comprehend the story but clearly does not follow the principle of functional equivalence in the set of preferred artistic solutions and emphasizes decorative aspects of stylistic construction, which is revealed especially in the way filmmakers approach to dialogues among characters.