Podstatným atributem současných společností je jejich dynamičnost. Vedle toho je však třeba zdůraznit také potřebu kontinuity. Jedná se jak o předávání hodnot, tradic, historie a historických zkušeností obecně, tak o sdílení nových poznatků a aktuálního vědění. V mezigeneračních vztazích a mezigeneračním učení se tedy spojují jak prvky změny, tak prvky kontinuity. Přínosy starších i mladších generací jsou reciproční. Je výhodné, že starší lidé jsou zkušenější než mladší, a to, že mladší mají méně zkušeností, pro ně vlastně znamená menší zátěž. Pro život společnosti je tedy „společenská paměť právě tak důležitá jako zapomnění a nový čin“. Na těchto východiscích je postavena přednáška, jež se opírá o výsledky výzkumů mezigeneračních vztahů a mezigeneračního učení v rodině, ale také v profesi a ve volném čase.