V originále
Autor přítomné studie se zabývá svou vlastní cestou k studiu románu skrze románovou kroniku a memoáry jako součást obecného studia žánrů – genologie – a na příkladu některých děl a koncepcí teoretiků románu, zejména M. Bachtina, ukazuje na několik vývojových linií, z nichž jedna náleží k memoárové a dokumentární poetice, a typologii, k níž se snaží dospět a analyzovat ji, druhá k tvaru historiosofické struktury (M. Urban, E. Vodolazkin). Román má – kromě své epistemologické a estetické funkce – také roli ochrannou a spasitelskou. Budoucí nebezpečí podle autora spočívá v depersonalizaci, tendenci k masovosti a všeobecnému rozostřování a dezintegraci.
Anglicky
The author of the present study deals with his own way to the study of the novel through the novel-chronicle and memoirs as part of general genre studies (genology) demonstrating at the example of some works and conceptions of the theorists of the novel, mainly that of Bakhtin’s, several developmental lines, one of them belonging to the memoir and documentary poetics the typology of which he tries to come to and analyze, the second to a form of a historiosophic structure (M. Urban, E. Vodolazkin). The novel has – except of its epistemological and aesthetic functions – a protective and redemptive role. The future danger consists – due to the author – in the depersonalization, tendencies towards mass character and the general defocusing and disintegration.