In Czech
Kniha představuje brazilskou románovou tvorbu, která se již v demokratickém období tematicky vrací k období vojenského režimu, který v zemi panoval v letech 1964-1985. Nejdříve stručně přibližuje obecnou charakteristiku tzv. literatury svědectví, do níž lze tuto tvorbu zařadit, a nabízí krátký přehled svědecké prózy tematizující vojenskou diktaturu od druhé poloviny 70. let do současnosti. Poté přechází k detailnímu rozboru tří vybraných románů, jež se v různých obdobích ohlížejí za nejhorším údobím vojenského režimu (konec 60. let a první polovina 70. let): Stella Manhattan (1985) od Silviana Santiaga, Nic jsem neřekl (Não falei, 2004) od Beatriz Bracherové a K. (2011) od Bernarda Kucinského.
In English
The book presents Brazilian novels that already in the democratic era return thematically to the period of the military dictatorship (1964 -1985). First, it briefly describes the general characteristics of the so-called testimonial literature in which these works can be included, and offers a brief overview of the novels which focus on the topic, published from the late 1970s to the present. Afterwards, it passes to a detailed analysis of three selected novels that go back to the worst period of the military regime (the late 1960s and the first half of the 1970s): Stella Manhattan (1985) by Silviano Santiago, Não falei (2004 ) by Beatriz Bracher and K. (2011) by Bernardo Kucinski.