V originále
Úvod: Volné laloky jsou považovány za standardní metodu v rekonstrukci rozsáhlých defektů v oblasti hlavy a krku. V indikovaných případech však mají lokoregionální laloky stále významnou roli při rekonstrukci intraorálních defektů. Cíl: Cílem bylo zjistit, zda je možné uplatnit supraklavikulární lalok v rekonstrukci rozsáhlých defektů dutiny ústní se zaměřením se na operační techniku, event. pooperační komplikace a prevence vzniku nehojící se rány. Soubor a metodika: V našem souboru byli sledováni dva pacienti (muži, 68 a 82 let) se spinocelulárním karcinomem bukální části dutiny ústní. Po resekci tumoru byla provedena rekonstrukce defektu supraklavikulárním lalokem s přesně definovanou cévní stopkou. Sledovanými parametry byly délka operačního výkonu, délka hospitalizace, TNM klasifikace, histologický typ nádoru a pooperační komplikace. Výsledky: U obou pacientů došlo k přihojení laloku s dobrým estetickým a funkčním výsledkem a s minimální morbiditou donorského místa. Nebyly pozorovány pooperační komplikace v hojení, a to i přesto, že je možné je u tak závažných stavů očekávat. Závěr: Supraklavikulární lalok je rychlá a efektivní metoda ke krytí intraorálních defektů u indikovaných pacientů. Jedná se o postup významně ovlivňující kvalitu života pacientů a efektivní řešení potenciálně závažných nehojících se ran.
Anglicky
Introduction: A free flap transfer is considered as a method of choice in reconstruction of extensive defects in the orofacial area. However, loco-regional flaps represent a significant alternative in certain cases. Aim: The aim of the study was to evaluate the usefulness of supraclavicular flap in the reconstruction of extensive oral defects with focus on the surgery technique and eventual postoperative complication and prevention of chronic wounds. Patients and methods: Two patients with a spinocellular carcinoma of the buccal part of oral cavity (both men, 68 and 82 years) were included in our study. The reconstruction of the defect with supraclavicular flap with exactly defined vascular pedicle was done right after the resection of the tumour. The following parameters were assessed: the length of the surgery, TNM classification, histopathological type of tumour and postoperative complications. Results: The supraclavicular flap was fully healed in both patients with a great aesthetic and functional result with a minimal morbidity of the donor site. None postoperative complications were observed in flap healing despite the high risk of non-healing wound formation. Conclusion: The supraclavicular flap is a fast and effective method for closure of intraoral defects in certain patients. It is procedure which influences the quality of life of patients and effective solution in potentially severe non healing wounds.