589Časopis pro právní vědu a praxi, XXVI, 4/2018: 589–610; https://doi.org/10.5817/CPVP2018-4-1
ČLÁNKY
3Kritická analýza judikatury Soudního
dvora EU... ve věcech určení mezinárodní
příslušnosti soudů v případě pomluvy
a porušení osobnostních práv na internetu*
Critical Analysis of the Case Law of the Court
of Justice EU in Regards to the International Jurisdiction
of Courts in Disputes Arising out of Defamation
and Infringements of Personality Rights on the Internet
Tereza Kyselovská**
Abstrakt
Tento článek se věnuje analýze kritéria pro určení příslušnosti soudů spočívající v „místě škodné události“
pro spory vyplývající z pomluvy a porušení osobnostních práv informacemi zveřejněnými na internetu, které
je upraveno v článku 7 odst. 2 Nařízení Brusel Ibis. Předmětem analýzy jsou rozhodnutí Soudního dvora
EU ve věcech Bier, Shevill, eDate a Bolagsupplysningen, ve kterých Soudní dvůr EU mimo jiné vytvořil
tzv. „mozaiku“ pro žaloby na náhradu škody a nové jurisdikční kritérium „centrum zájmů poškozeného“.
Tato rozhodnutí jsou kriticky analyzována z pohledu povahy šíření informací na internetu a vhodnosti
a účelnosti této interpretace v kontextu cílů a principů, na kterých je Nařízení Brusel Ibis založeno.
Klíčová slova
Mezinárodní příslušnost; Nařízení Brusel Ibis; mimosmluvní závazkové vztahy; místo škodné události;
centrum zájmů poškozeného; mozaiková úprava; pomluva a porušení osobnostních práv; internet; judikatura;
Shevill; eDate; Bolagsupplysningen.
Abstract
This article deals with the analysis of  the jurisdictional rule “place of  the harmful event” for disputes arising
out of  defamation and infringements of  personality rights by information published on the internet. This rule
is governed by Article 7 Para 2 of  the Brussels Ibis Regulation. The subject of  the analysis are decisions
of  the Court of  Justice of  the EU, namely Bier, Shevill, eDate and Bolagsupplysningen, in which the Court,
inter alia, created a so-called „mosaic“ approach for damages and a new jurisdictional criterion „center
*	 Tento článek vznikl v rámci projektu specifického výzkumu Masarykovy univerzity MUNI/A/1141/2017.
**	 JUDr. Tereza Kyselovská, Ph.D., odborná asistentka, Katedra mezinárodního a evropského práva, Právnická
fakulta, Masarykova univerzita, Brno  / Assistant professor, Department of  International and
European Law, Faculty of Law, Masaryk University, Brno, Czech Republic / E-mail: tereza.kyselovska@
law.muni.cz / ORCID: 0000-0002-3803-1350 / ResearcherID: J-2463-2016
ČPVP, ročník XXVI, 4/2018590 Články
of  interest“. The aforementioned decisions are critically analyzed in terms of  the nature of  dissemination
of  information on the internet and the appropriateness and usefulness of  this interpretation in the context
of  the objectives and principles underlying the Brussels Ibis Regulation.
Keywords
Jurisdiction; Brussels Ibis Regulation; Non-contractual Obligations; Place of  the Harmful Event; Center
of  Interest; Mosaic Approach; Defamation and Infringement of  Personality Rights; Internet; Case Law;
Shevill; eDate; Bolagsupplysningen.
1	 Úvod
1.1	 Úvodní poznámky
Internet a moderní komunikační technologie změnili způsob sdílení informací. V „době
tištěné“ bylo možné předvídat a do jisté míry omezit, kam se informace šířené prostřednictvím
tištěných sdělovacích prostředků dostanou. Díky internetu se informace
šíří relativně snadno, rychle a neomezenému okruhu příjemců. Tento vývoj s sebou přináší
řadu právních otázek.
V obecné rovině je jednou z nich, jakým způsobem na onu „bezhraničnost“ a neomezenost
internetu reaguje mezinárodní právo soukromé a procesní, které je tradičně založeno
na principu teritoriality a ukotvení pravidel (kolizních norem, hraničních určovatelů
a procesních norem) k území určitého státu.1
Konkrétní problematickou otázkou
v tomto kontextu je určení mezinárodní příslušnosti soudů v případech, kdy informace
distribuovaná na internetu poškodila něčí pověst a způsobila mu tím škodu. V takovém
případě se nabízí otázky: U soudů kterého státu se může poškozená osoba bránit žalobou,
když je informace dostupná všude tam, kde je připojení k internetu? Jaké nároky,
případně výši náhrady škody, může poškozená osoba u soudu uplatnit? Jakým způsobem
se „rozdělí“ škoda mezi všechna potenciální sudiště?
Odpovědi na  tyto otázky je  nutné hledat v  předpisech mezinárodního práva procesního
(tento článek je zaměřen pouze na mezinárodní právo procesní Evropské unie).
1	 Cílem tohoto článku není podrobný rozbor výzev a problémů, kterým mezinárodní právo soukromé
a procesní na internetu čelí. Této problematice se autorka článku dlouhodobě věnuje ve svých publikacích,
příkladmo KYSELOVSKÁ, Tereza. Působnost práva na internetu. In: POLČÁK, Radim a kol.
Právo informačních technologií. Praha: Wolters Kluwer, ČR, 2008, s. 29–64. ISBN 978-80-7598-046-5; KYSELOVSKÁ,
Tereza. Elektronizace a její vliv na vybrané aspekty evropského mezinárodního práva soukromého.
In: ROZEHNALOVÁ, Naděžda, Jiří VALDHANS, Klára DRLIČKOVÁ a Tereza KYSELOVSKÁ.
Mezinárodní právo soukromé Evropské unie (Nařízení Řím I, Nařízení Řím II, Nařízení Brusel I). Praha:
Wolters Kluwer ČR, 2013, s.  411–439. ISBN  978-80-7478-016-5; KYSELOVSKÁ, Tereza. Vybrané
otázky vlivu elektronizace na evropské mezinárodní právo soukromé a procesní: (se zaměřením na princip teritoriality
a pravidla pro založení mezinárodní příslušnosti soudu ve sporech vyplývajících ze smluvních závazkových vztahů). Brno:
Masarykova univerzita, Právnická fakulta, 2014, 228 s., Spisy Právnické fakulty Masarykovy univerzity,
řada teoretická, Edice Scientia, sv. č. 487. ISBN 978-80-210-7424-8; ze zahraničních zdrojů relevantních
ke zkoumané problematice např. SVANTESSON, Dan Jerker B. Solving the Jurisdiction Puzzle. Oxford:
Oxford University Press, 2017, 246 s. ISBN 978-0-19-879567-4.
591Tereza Kyselovská – Kritická analýza judikatury Soudního dvora EU...
Vzhledem k tomu, že příslušné procesní předpisy vznikaly v době „před-internetové“,
přichází ke slovu výklad podávaný Soudním dvorem Evropské unie (dále jen Soudní
dvůr). Soudní dvůr měl již několikrát možnost vyjádřit se k aplikaci unijního (EU) mezinárodního
práva soukromého a procesního na právní vztahy vznikající online. Tento člá-
nek se zabývá, jakou interpretaci Soudní dvůr vytvořil pro oblast vybraných mimosmluvních
závazkových vztahů vznikajících na internetu.
1.2	 Cíle a struktura článku
Cílem tohoto článku je kritická analýza a zamyšlení se nad interpretační činností Soudního
dvora týkající se pravidel pro určení příslušného soudu ve sporech vyplývajících
z pomluvy a porušení osobnostních práv na internetu. Článek je zaměřen poměrně
úzce, neboť se  zabývá pouze vybranou judikaturou Soudního dvora k  intepretaci
článku 7 odst. 2 Nařízení Brusel Ibis2
a v něm obsaženého kritéria „místo škodné událos-
ti“.3
Zkoumaná rozhodnutí, na kterých bude ilustrován vývoj intepretace Soudního dvora
uvedeného ustanovení, jsou rozsudky ve věci Bier,4
Shevill,5
eDate6
a Bolagsupplysningen.7
Na základě analýzy uvedených rozhodnutí Soudního dvora lze vymezit několik problémových
otázek, které v souvislosti s výkladem jurisdikčního pravidla „místo škodné události“
vyvstávají: Je výklad podaný Soudním dvorem EU v souladu s principy a cíli Nařízení Bru-
sel Ibisa jehopravidel?BereSoudnídvůrve svéinterpretačníčinnostido úvahypovahua způsob
šíření informací na internetu? Odpovídá teritoriální rozdělení škody a tzv. „mozaika“
zajištění právní jistoty a předvídatelnosti procesních stran? Dochází extenzívní interpretací
k upřednostnění speciálních (alternativních) pravidel před pravidlem obecným?
Na  základě uvedených problémových otázek sleduje tento článek  ověření pracovní
hypotézy: Mozaikový přístup dle článku 7 odst. 2 Nařízení Brusel Ibis je v rozporu se zachováním
právní jistoty legitimního očekávání stran v případě mimosmluvních závazkových vztahů vznikajících
na internetu, a tím v rozporu s cíli a účelem Nařízení Brusel Ibis.
2	 Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne 12. prosince 2012 o příslušnosti a uznávání
a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (dále jen Nařízení Brusel Ibis).
3	 Plné znění článku 7 odst. 2 Nařízení Brusel Ibis: „Osoba, která má bydliště v některém členském státě, může být
v jiném členském státě žalována ve věcech týkajících se deliktní nebo kvazideliktní odpovědnosti u soudu místa, kde došlo
nebo může dojít ke škodné události.“
4	 Rozsudek Soudního dvora ze dne 30. listopadu 1976, Handelskwekerij G.J. Bier BV proti Mines de potasse
d’Alsace SA., věc 21-76. In: Sbírka rozhodnutí. 1976, s. 1735.
5	 Rozsudek Soudního dvora ze dne 7. března 1995, Fiona Shevill, Ixora Trading Inc., Chequepoint SARL a Chequepoint
International Ltd proti Presse Alliance SA., věc C-68/93. In: Sbírka rozhodnutí. 1995, s. I-450. Podrobněji
ke skutkovému stavu a předběžným otázkám srov. pozn. č. 18.
6	 Rozsudek Soudního dvora (velkého senátu) ze dne 25. října 2011, eDate Advertising GmbH a další proti
X a Société MGN LIMITED, spojené věci C-509/09 a C-161/10. In: Sbírka rozhodnutí. 2011, I-10269.
Podrobněji ke skutkovému stavu a předběžným otázkám srov. pozn. č. 25.
7	 Rozsudek Soudního dvora (velkého senátu) ze dne 17. října 2017, Bolagsupplysningen OÜ a Ingrid Ilsjan proti
Svensk Handel AB., věc C-194/16. In: Sbírka rozhodnutí. 2017. Podrobněji ke skutkovému stavu a předběžným
otázkám srov. pozn. č. 67.
ČPVP, ročník XXVI, 4/2018592 Články
Struktura článku  sleduje uvedené problémové otázky a  pracovní hypotézu. Článek
je rozdělen do sedmi částí. Ve druhé části je stručně uvedena právní úprava příslušnosti
v Nařízení Brusel Ibis pro spory vyplývající z mimosmluvních závazkových vztahů. Třetí
část se věnuje popisu a vysvětlení rozhodnutí ve věci Bier, Shevill a eDate. Na to navazuje
část, která se věnuje kritice uvedených rozhodnutí a zejména tzv. „mozaice“, která
byla právě pro tyto rozsudky Soudním dvorem využita. Pátá a šestá část se věnuje analýze
a kritice nejnovějšího rozhodnutí ve věci Bolagsupplysningen, ve kterém měl Soudní
dvůr možnost vypořádat se  s  nejkritizovanějšími důsledky své předchozí judikatury.
V poslední, sedmé části je zhodnocena pracovní hypotéza a představeny závěrečné úvahy.
Autorka článku doufá, že článek přispěje k odborné diskuzi v této oblast a naplní cíl být
přínosem pro právní vědu a praxi. Z pohledu právní vědy nabízí teoretickou analýzu
rozhodnutí Soudního dvora a jeho přístup k výkladu speciálních (alternativních) pravidel
příslušnosti v Nařízení Brusel Ibis. Pro právní praxi přináší praktické tabulkové rozlišení
jednotlivých rozhodnutí Soudního dvora, s přehledným vysvětlením a rozdělením možných
sudišť a uplatnitelných nároků.
2	 Mezinárodní příslušnost soudů ve věcech
mimosmluvních závazkových vztahů
Pravidla pro určení mezinárodní příslušnosti soudů pro spory vyplývající z mimosmluvních
závazkových vztahů s přeshraničním prvkem (včetně pomluvy a porušení osobnostních
práv) jsou upravena v článcích 4 a 7 odst. 2 Nařízení Brusel Ibis.
Článek 4 upravuje tzv. obecnou příslušnost, která je založena na bydlišti žalovaného.
Nařízení Brusel Ibis obsahuje autonomní definici pojmu bydliště právnické osoby,8
bydliště
fyzické osoby se určí podle lex fori.9
Nařízení z obecného pravidla bydliště žalovaného
připouští několik výjimek. Jednou z nich je tzv. zvláštní (v české odborné literatuře
někdy označovaná příhodněji jako alternativní10
) příslušnost upravená v článku 7.
Článek 7 odst. 2 Nařízení Brusel Ibis11
upravuje mezinárodní příslušnost soudů ve věcech
deliktní nebo kvazideliktní odpovědnosti. Podle tohoto ustanovení může být osoba,
8	 Dle článku 63 Nařízení Brusel Ibis může bydlištěm právnické osoby být její sídlo, ústředí nebo hlavní
provozovna.
9	 Článek 62 Nařízení Brusel Ibis.
10	 VADLHANS, Jiří. Nařízení Brusel  I  (alternativní příslušnost). In: ROZEHNALOVÁ, Naděžda, Jiří
VALDHANS, Klára DRLIČKOVÁ a Tereza KYSELOVSKÁ. Mezinárodní právo soukromé Evropské
unie (Nařízení Řím I, Nařízení Řím II, Nařízení Brusel I). Praha: Wolters Kluwer ČR, 2013, s. 224–265.
ISBN 978-80-7478-016-5.
11	 Tento článek je založen na analýze judikatury Soudního dvora EU, která se týká „předchůdců“ stávajícího Nařízení
Brusel Ibis. Právní úprava v článku 7 odst. 2 Nařízení Brusel Ibis je stejná jako v článku 5 odst. 3 nařízení
Rady (ES) č. 44/2001 ze dne 22. prosince 2000 o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí
v občanských a obchodních věcech (Nařízení Brusel I). Znění je stejné také jako v článku 5 odst. 3 Úmluvy
ze dne 27. září 1968 o příslušnosti a uznávání a výkonu rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (Bruselská
úmluva).
593Tereza Kyselovská – Kritická analýza judikatury Soudního dvora EU...
která má bydliště v některém členském státě, žalována v jiném členském státě „před soudem
místa, kde došlo nebo může dojít ke škodné události“. Toto pravidlo je založeno na existenci zvláště
úzké vazby mezi spory a soudy jiného členského státu, než jsou soudy určené podle bydliště
žalovaného. Právní úprava je odůvodněna řádným výkonem spravedlnosti, účelnosti a hospodárnosti
řízení12
a snadnosti provádění důkazů.13
Toto pravidlo, stejně jako všechny pojmy
použité v nařízení, musí být vykládáno autonomně a s ohledem na systematiku a cíle naříze-
ní.14
Vzhledem k tomu, že se jedná o výjimku z obecného pravidla, musí být interpretováno
restriktivně s ohledem na účel a smysl speciálních (alternativních) pravidel příslušnost.15
3	 Vývoj judikatury Soudního dvora
Soudní dvůr se v několika rozhodnutích zabýval intepretací pojmu „místo, kde došlo
nebo může dojít ke škodné události“ v případech pomluvy a porušení osobnostních
práv, a to jak v offline, tak online kontextu.
3.1	 Rozhodnutí ve věci Bier  a Shevill
Poprvé se Soudní dvůr intepretací kritéria „místo škodné události“ zabýval v roce 1976
v rozhodnutí ve věci Bier. Pojem „místo škodné události“ vyložil tak, že zahrnuje jak příčinu,
tedy místo protiprávního jednání (forum delicti commissi), tak následek (přímý účinek),
tedy místo, kde došlo ke vzniku škody (forum damni infecti). Je na žalobci, u soudů
kterého místa podá žalobu.16
Má tak „alternativu v rámci alternativy“.
Tato intepretace byla potvrzena a upřesněna v roce 1995 v rozhodnutí ve věci Shevill.17
V tomto případě se jednalo o pomluvu publikovanou v tištěných novách, které byly
12	 Preambule k Nařízení Brusel Ibis, odst. 16. Z vybrané judikatury srov. např. rozhodnutí ve věci Bier, odst. 11;
rozhodnutí věci Shevill, odst. 19; rozhodnutí ve věci eDate, odst. 40; rozhodnutí ve věci Bolagsupplysningen, odst. 26.
13	 Rozhodnutí ve věci Bolagsupplysningen, odst. 27.
14	 Rozhodnutí ve věci Bolagsupplysningen, odst. 25; rozhodnutí ve věci eDate, odst. 38.
15	 VADHANS, 2013, op. cit., s. 224.
16	 VALDHANS, Jiří. Mimosmluvní závazky. In: ROZEHNALOVÁ, Naděžda, Klára DRLIČKOVÁ,
Tereza KYSELOVSKÁ a Jiří VALDHANS. Úvod do mezinárodního práva soukromého. Praha: Wolters Kluwer,
2017, s. 189. ISBN 978-80-7552-699-1; MANKOWSKI, Peter. Art. 5. In: MAGNUS, Ulrich a Peter
MANKOWSKI. Brussels I Regulation. European Commentaries on Private International Law. Sellier. European
Law Publishers, 2007, s. 190. ISBN 978-3-935808-32-3.
17	 Skutkový stav případu, původní řízení a předběžné otázky:
V tomto případě se jednalo o spor mezi žalobci paní Shevill (britská státní příslušnice s bydlištěm v Anglii),
Chequepoint SARL (společnost založená podle francouzského práva), Ixora Trading Inc. (společnost
založená podle anglického práva) a žalovanou Presse Alliance SA (společnost založená podle francouzského
práva). Presse Alliance publikovala v roce 1989 článek o drogovém zátahu, ve kterém byla
jmenovitě zmíněna paní Shevill a žalující společnosti. Noviny byly publikovány ve Francii a distribuovány
do dalších členských států, včetně Velké Británie. Paní Shevill považovala publikované informace
za poškozující, neboť naznačovaly její zapojení do nelegálního obchodu. V roce 1989 podali žalobci
žalobu k anglickým soudům na náhradu škody za pomluvu. Žalovaná společnost napadla příslušnost
anglických soudů, neboť noviny byly primárně prodávány ve Francii (237.000 výtisků), 15.500 výtisků
bylo distribuováno do dalších zemí, z nichž pouze 230 bylo distribuováno do Anglie a Walesu.
ČPVP, ročník XXVI, 4/2018594 Články
distribuovány do několika členských států EU. Soudní dvůr potvrdil, že žalobce může
na základě článku 7 odst. 2 podat žalobu u soudů členského státu, kde došlo k protiprávnímu
jednání, tedy zveřejnění poškozující informace.18
Toto místo se bude obvykle
shodovat s bydlištěm žalovaného vydavatele, které se určí na základě článku 4.19
Soudy
v tomto členském státě jsou příslušné k rozhodnutí o celém rozsahu náhrady škody.
Žalobce může podat žalobu také u soudů v každém členském státě, kde byla dotčená
publikace distribuována a kde poškozený tvrdí, že utrpěl újmu na své pověsti.20
Příslušnost
tohoto druhého okruhu soudů je omezena pouze k rozhodnutí o škodě, která
byla způsobena na území příslušného státu sudiště.21
Tento typ teritoriálně omezené
soudní příslušnosti se označuje jako tzv. „mozaika“ (Mosaiktheorie).
Shrneme-li výše uvedené, v  případech údajného porušení osobnostních práv
a pomluvy si žalobce (poškozená fyzická osoba) mohl na základě rozhodnutí ve věci Bier
a Shevill, resp. kombinací obecného pravidla dle článku 4 a speciálního (alternativního)
pravidla v článku 7 odst. 2, vybrat ze tří možných sudišť. U dvou sudišť bylo možné
žádat o náhradu celé újmy, u třetího sudiště byla náhrada škody omezena na újmu utrpěnou
na území daného státu.
Právní úprava Sudiště Rozsah náhrady
1. Článek 4 Bydliště žalovaného Náhrada celé škody
2. Článek 7 odst. 2 Místo příčinného škodlivého jednání (místo
publikace, zpravidla v místě bydliště žalovaného)
Náhrada celé škody
3. Článek 7 odst. 2 Místo škodlivého následku (místo distribuce,
kde poškozený utrpěl újmu na pověsti)
Teritoriálně omezená
náhrada ve výši újmy
způsobené na daném území
Soudní dvůr si byl vědom toho, jaké problémy může „mozaika“ přinést; soudy v různých
členských státech budou rozhodovat o různých aspektech jednoho sporu. Soudní dvůr
Britská Sněmovna lordů (House of Lords) předložila Soudnímu dvoru několik předběžných otázek,
jejichž podstatou byla intepretace pojmu „místo škodné události“, resp. určení příslušnosti soudů v případě
náhrady škody z titulu pomlouvačného článku publikovaného v novinách, a rozsahu náhrady škody,
o které mohou příslušné soudy rozhodnout.
18	 Pro interpretaci pojmu „škodná událost“ je důležité, kde se nachází osoba, která poškozující informaci
vytvořila a zveřejnila, nikoliv místo, kde byl obsah informace vytvořen. Z tohoto důvodu nepovažoval
Soudní dvůr za „místo škodné události“ místo, kde byly noviny vytištěny, ale místo bydliště jejich vydavatele.
Rozhodnutí ve věci Shevill, odst. 24.
19	 Rozhodnutí ve věci Shevill, odst. 26.
20	 Rozhodnutí ve věci Shevill, odst. 29.
21	 Rozhodnutí ve věci Shevill, odst. 30 až 31; rozhodnutí ve věci Bolagsupplysningen, odst. 31; RAUSCHER,
Thomas. Europäisches Zivilprozess- und Kollisionsrecht EuZPR/EUIPR. Kommentar. Band I. Brüssel Ia-VO.
4. vyd. Köln: Verlag Dr. Otto Schmidt, 2016, s. 343. ISBN 978-3-504-47202-3; Podle Mankowského přináší
mozaikový přístup „velmi efektivní řešení jevu forum shopping v případě údajných obětí (poškozených osob), a tím
efektivně chrání legitimní jurisdikční zájmy na straně údajného pachatele.“ In: MANKOWSKI, op. cit., s. 194.
595Tereza Kyselovská – Kritická analýza judikatury Soudního dvora EU...
své rozhodnutí odůvodnil tím, že žalobce má vždy možnost podat žalobu na náhradu
celé škody u soudů bydliště žalovaného dle článku 4 nebo u soudů místa protiprávního
jednání, tedy zpravidla místa, kde má sídlo (bydliště) vydavatel informace (dle článku 7
odst. 2).22
3.2	 Rozhodnutí ve věci eDate
Rozhodnutí ve věci Shevill se týkalo distribuce poškozujících informací v tištěných novinách.
S  rozvojem používání internetu se  situace výrazně změnila. Slovy generálního
advokáta Michala Bobka, „jak k tomu nevyhnutelně dochází v éře anonymního internetového hrdinství,
všeobecně známého svým uhlazeným stylem, porozuměním a umírněností […]“,23
se pomluvy
a jiné nepravdivé informace šíří mnohem rychleji, snadněji a efektivněji.
V roce 2011 se Soudní dvůr zabýval použitelností speciálního (alternativního) pravidla mezinárodní
příslušnosti v článku 7 odst. 2 na žaloby pro porušení osobnostních práv způsobené
informacemi zveřejněnými na internetu. Jednalo se o rozhodnutí ve věci eDate.24
Bylo to první
rozhodnutí týkající se vztahu pomluvy na internetu a unijního mezinárodního práva soukromého.
Soudní dvůr dostal příležitost být „tvůrcem nových a inovátorem stávajících“ pravidel.25
22	 Rozhodnutí ve věci Shevill, odst. 32.
23	 Stanovisko generálního advokáta Michala Bobka přednesené dne 13. července 2017, Bolagsupplysningen
OÜ a Ingrid Ilsjan proti Svensk Handel AB., věc C-194/16. In: Digitální Sbírka rozhodnutí. 2017, odst. 1.
24	 Skutkový stav, původní řízení a  předběžné otázky: V  tomto případě se  jednalo o  dvě spojené věci eDate
(C-509/09) a Martinez (C-161/10). Pro zjednodušení je rozhodnutí v tomto textu označováno souhrnným
názvem eDate.
Ve věci eDate šlo o spor mezi panem X (bydliště v Německu) a společností eDate Advertising GmbH
(sídlo a místo podnikání v Rakousku). Rakouská společnost zveřejnila na svých webových stránkách
informace o panu X, které považoval za hanobící a poškozující. Pan X vyzval rakouskou společnost,
aby informace odstranila. Rakouská společnost tak učinila, nicméně pan X podal v roce 2007 žalobu
u německých soudů svého bydliště žalobu. V žalobě se domáhal, aby soud zakázal rakouské společnost
uveřejňovat jakékoliv informace o jeho osobě i pro futuro na území Německa. Rakouská společnost zpochybnila
příslušnost německých soudů.
Ve věci Martinez šlo o spor mezi panem Olivierem Martinezem a Robertem Martinezem (francouzští
státní příslušníci) a deníkem Sunday Mirror (sídlo ve Velké Británii). V roce 2008 uveřejnil britský deník
ve svém internetovém vydání text a fotografie o panu Olivierovi Martinezovi (známém francouzském
herci) a jeho otci. Pánové Martinezovi podali v roce 2008 žalobu k francouzskému soudu z titulu nerespektování
soukromého života, ochranu soukromí a projevů osobní povahy. Anglický deník zpochybnil
příslušnost francouzských soudů.
Německý Bundesgerichtshof a francouzský Tribunal de Grande Instancia de Paris položili ve svých řízeních
předběžné otázky k Soudnímu dvoru, který se je s ohledem na jejich objektivní souvislost rozhodl spojit.
Podstatou předběžných otázek bylo, zda: 1) je možné použít rozhodnutí ve věci Shevill i na pomluvu
a porušení osobnostních práv na internetu 2) má být pojem „místo, kde došlo nebo může dojít ke škodné
události“ a příslušnost soudů založena na pouhé dostupnosti webových stránek z daného území? Pokud
je nutná existence nějaké zvláštní souvislosti mezi webovými stránkami a státem sídla soudu, jaká kritéria
je nutné vzít do úvahy?
25	 „In this case, the CJEU is indeed both an inventor and innovator. […] the CJEU may be said to adhere to proactive innovation
rather than reactive.“ In: MAUNSBACH, Ulf. The CJEU as an Innovator – a New Perspective on the
Development of Internet Related Case law. Masaryk University Journal of  Law and Technology [online]. 2017,
roč. 11:1, s. 85 až 86 [cit. 12. 8. 2018]. Dostupné z: https://journals.muni.cz/mujlt/article/view/6669
ČPVP, ročník XXVI, 4/2018596 Články
Soudní dvůr rozhodl, že interpretace pojmu „místo škodné události“ a závěry z rozhodnutí
ve věci Shevill jsou použitelné i pro pomluvu na internetu. Žalobu na náhradu škody
může poškozená fyzická osoba podat jak u soudů, kde došlo k protiprávnímu jednání
(zveřejnění poškozující informace), tak u soudů místa, kde se škoda projevila.26
V případě
internetu se ve druhém případě jedná o soudy všech členských států, na jejichž
území je nebo byl přístupný obsah informace.27
Příslušnost těchto soudů zůstává teritoriálně
omezená pouze na škodu, která vznikla na tomto území.28
Jinými slovy, Soudní
dvůr aplikoval „mozaiku“ na internet.
Soudní dvůr k těmto kritériím doplnil jedno další, kterým zohlednil závažnost újmy,
celosvětovou působnost a dostupnost informací na internetu29
a ochranu základních
lidských práv.30
Podle nového pravidla je  možné žalobu podat u  soudů místa, kde
má žalobce (poškozená fyzická osoba) centrum zájmů (centre of  interest, Mittelpunkt der
Interessen).31
Tímto místem je obecně členský stát, ve kterém má žalobce své obvyklé
bydliště. Může se jednat i o členský stát, u kterého lze prokázat obzvláště úzkou vazbu
k poškozené osobě (příkladem může být výkon pracovní činnosti v této zemi, společenské
nebo rodinné vazby apod.).32
Soudy členského státu, ve kterém se nachází centrum
zájmů poškozeného, mohou nejlépe posoudit dopad takových obsahů na práva dotčené
osoby.33
Žalobce může u soudů místa centra svých zájmů podat žalobu na náhradu
celé nemajetkové újmy, která mu údajně poškozujícími informacemi vznikla.34
Shrneme-li výše uvedené, v případech údajného porušení osobnostních práv a pomluvy
na internetu si žalobce (poškozená fyzická osoba) může na základě kombinace rozhodnutí
ve věci Shevill a eDate, resp. kombinací obecného pravidla dle článku 4 a speciálního
26	 Rozhodnutí ve věci eDate, odst. 41; rozhodnutí ve věci Bolagsupplysningen, odst. 29.
27	 Rozhodnutí ve věci eDate, odst. 51. Soudní dvůr v tomto ohledu dokonce zmírnil svou původní interpretaci.
V rozhodnutí ve věci Shevill měly být informace aktivně distribuovány v tištěné podobě a reálně
být dostupné na území příslušného státu; v případě rozhodnutí eDate stačí, že informace je nebo byla
dostupná (aktivně či pasivně).
28	 Rozhodnutí ve věci eDate, odst. 51 a 52.
29	 Rozhodnutí ve věci eDate, odst. 47. V případě rozhodnutí ve věci eDate (spor týkající se pana Martineze)
se jednalo o publikaci poškozujících informací ve sdělovacích prostředcích, nikoliv na „soukromém“
blogu. V dnešní době se stírá rozdíl mezi online a offline publikací. Sdělovací prostředky (noviny, časopisy)
sice vychází stále v tištěné podobě, jejich existence se však čím dál více přesouvá na internet. Informace
tak mohou být šířeny oběma dvěma způsoby.
30	 Stanovisko generálního advokáta Cruz Villalóna přednesené dne 29.  března  2011, eDate Advertising
GmbH proti X (C-509/09) a Olivier Martinez a Robert Martinez proti MGN Limited (C-161/10), spojené věci
C-509/09 a C-161/10. In: Sbírka rozhodnutí. 2011, I-10269, odst. 52; stanovisko generálního advokáta
Bobka ve věci Bolagsupplysningen, odst. 36.
31	 Podle Maunsbacha se Soudní dvůr při vytvoření kritéria „centrum zájmů“ inspiroval v zemích common
law, jejichž právo využívá „centre of  interest theories“. In: MAUNSBACH, 2017, op. cit., s. 85.
32	 Rozhodnutí ve věci eDate, odst. 49.
33	 Rozhodnutí ve věci eDate, odst. 48; rozhodnutí ve věci Bolagsupplysningen, odst. 34.
34	 Rozhodnutí ve věci eDate, odst. 52; rozhodnutí ve věci Bolagsupplysningen, odst. 32.
597Tereza Kyselovská – Kritická analýza judikatury Soudního dvora EU...
(alternativního) pravidla v článku 7 odst. 2 vybrat ze čtyř možných sudišť. U tří sudišť
je možné žádat o náhradu celé újmy, u třetího sudiště je náhrada újmy omezena na újmu
utrpěnou na území daného státu.
Právní úprava Sudiště Rozsah náhrady
1. Článek 4 Bydliště žalovaného Náhrada celé škody
2. Článek 7 odst. 2 Místo příčinného škodlivého jednání
(místo publikace, zpravidla v místě bydliště
žalovaného)
Náhrada celé škody
3. Článek 7 odst. 2 Místo škodlivého následku (všechna
místa, kde poškozující informace byla nebo
je dostupná)
Teritoriálně omezená škoda
ve výši újmy způsobené
na daném území
4. Článek 7 odst. 2 Centrum zájmů poškozeného Náhrada celé škody
Je otázkou, zda kritérium „centrum zájmů poškozeného“ vytvořilo třetí samostatné jurisdikční
pravidlo v rámci článku 7 odst. 2 Nařízení Brusel Ibis,35
nebo se jedná o „podmnožinu“
kritéria místa škodlivého následku.36
Spíše k první možnosti, tedy novému
samostatnému pravidlu, navádí podle některých autorů text rozhodnutí ve věci eDate.37
V takovém případě je nutné se ptát, jaký je právní základ pro vytvoření tohoto kritéria.38
4	 Kritika rozhodnutí Soudního dvora ve věci Shevill
a eDate v kontextu internetu – cui bono?
Hlavní kritika rozhodnutí Soudního dvora spočívá v automatickém použití mozaiky
na pomluvu na internetu.
Při odůvodnění aplikace mozaikového přístupu se lze stále setkat s názorem, že osoba,
která zveřejní informace na internetu, tak činí s vědomím, že informace mohou být
dostupné kdekoliv. Z  tohoto důvodu by  jejich původce neměl být překvapen místy,
kde informace může způsobit újmu, a  tedy mnohostí potenciálních sudišť a  práv
rozhodných.39
35	 Systematika článku 7 odst. 2 Nařízení Brusel Ibis: 1. příčinné škodlivé protiprávní jednání, 2. škodlivý
následek, 3. centrum zájmů poškozeného.
36	 Systematika článku 7 odst. 2 Nařízení Brusel Ibis: 1. příčinné škodlivé protiprávní jednání, 2.a) škodlivý
následek, 2.b) centrum zájmů poškozeného.
37	 Rozhodnutí ve věci eDate, odst. 51; MAUNSBACH, 2017, op. cit., s. 85; stanovisko generálního advokáta
Bobka ve věci Bolagsupplysningen, odst. 74.
38	 LUTZI, Tobias. Internet Cases in EU Private International Law – Developing a Coherent Approach.
International and Comparative Law Quarterly [online]. 2017, roč. 66, s. 695 [cit. 18. 8. 2018]. Dostupné z:
https://papers.ssrn.com/sol3/papers.cfm?abstract_id=2988596. Jedná se  o  ryze teoretickou otázku,
která na praktické řešení případu nebude mít vliv. Nicméně i tak je zajímavá a důležitá, neboť se týká
přístupu Soudního dvora k povaze speciálních (alternativních) pravidel.
39	 K tomu srov. v odborné literatuře nejznámější a nejčastěji citované rozhodnutí australských soudů ve věci
Dow Jones & Company Inc. proti Gutnick, (2002) 210 CLR 575. In: SVANTESSON, 2017, op. cit., s. 97–98.
ČPVP, ročník XXVI, 4/2018598 Články
Tento argument podle názoru autorky v  dnešní době neobstojí. Mozaikový přístup
v rozhodnutí ve věci Shevill byl vytvořen pro šíření informací v tištených médiích. Relativně
snadná dostupnost informací jsou vlastnosti specifické pro internet, který v době
vydání rozhodnutí ve věci Shevill v roce 1995 představoval spíše okrajový sdělovací prostředek.
Internet změnil pravidla hry. Informace zveřejněné online jsou přístupné okamžitě,
neomezenému počtu uživatelů. S  vývojem strojových překladačů jsou informace
dostupné v jazycích ovládaných širokou veřejností, mnohdy nezávisle na tom, zda
původce informace zamýšlel zpřístupnit obsah i mimo dosah jeho kontroly.40
Padá i jazyková
bariéra přenosu informací. Soudní dvůr v odůvodnění rozhodnutí ve věci eDate
sám uvedl, že „internet snižuje užitečnost určovatele týkající se šíření, jelikož rozsah šíření obsahu
informací na internetu je v zásadě univerzální. Navíc z technického hlediska není vždy možné tento
rozsah šíření s určitostí kvantifikovat ve vztahu ke konkrétnímu členskému státu, a proto ani ohodnotit
újmu způsobenou výlučně v tomto členském státě“.41
Rozdíl mezi online a offline šířením informací
se stírá, uživatelé čerpají informace primárně právě z internetu. Mnoho vydavatelů
a společností využívá služeb informační společnosti a platforem typu Facebook, Goo-
gle apod. pro komunikaci a sdělování informací zákazníkům.42
Rostoucí počet služeb
by bez internetu nemohl vůbec fungovat (např. Uber, AirBnB, Wikipedia a další). Tyto
služby nejsou nabízeny pouze podnikateli – profesionály. Proto skutečnost, že osoba
užívá internet, neznamená, že se svým jednáním automaticky zaměřuje na celý svět.43
Na jedné straně, myšlenka územně omezené distribuce informací a s tím spojené územně
omezené příslušnosti soudů k rozhodnutí o náhradě škody je v souladu s principem
teritoriality, který ovládá mezinárodní právo soukromé a procesní. Velmi zjednodušeně
řečeno, na internetu neexistují zeměpisné hranice. Celá řada kritérií pro určení příslušného
soudu je však ukotvena k území určitého státu, což působí problémy pro aplikaci
norem mezinárodního práva soukromého a procesního na vztahy vznikající na internetu.
Na straně druhé, „mozaika“ v kontextu internetu znamená přiznání mezinárodní příslušnosti
soudům všech 28 (zatím) členských států EU. Informace zveřejněná na internetu
40	 Rozhodnutí ve věci eDate, odst. 45.
41	 Rozhodnutí ve věci eDate, odst. 46.
42	 Stejně tak LUTZI, 2017, op. cit., s. 700. Přístup k informacím lze do jisté míry omezit pomocí geoblokačních
technologií. K tomu srov. SVANTESSON, 2017, op. cit., s. 201 a násl. Ale ani tyto technologie
nejsou bez chyb a mohou vytvářet překážky volnému trhu v rámci EU. Z tohoto důvodu bylo přijato
Nařízení (EU) 2018/302 Evropského parlamentu a Rady ze dne 28. února 2018 o řešení neoprávněného
zeměpisného blokování a dalších forem diskriminace založených na státní příslušnosti, místě bydliště
či místně usazení zákazníků v rámci vnitřního trhu a o změně nařízení (ES) č. 2006/2004 a (EU)
2017/2394 a směrnice 2009/22/ES.
43	 Některé formy služeb je možné teritoriálně omezit, např. formou placeného předplatného (např. časopisy,
noviny, e-knihy Kindle), registrace (např. přístup do odborných databází), vyloučením dodání zboží
do určité země (např. Amazon, eBay). Mnoho služeb je však založeno právě na volném přístupu a šíření
k informacím (např. volně přístupné encyklopedie typu Wikipedia, recenzní služby typu TripAdvisor
a další). Stejně tak LUTZI, 2017, op. cit., s. 701.
599Tereza Kyselovská – Kritická analýza judikatury Soudního dvora EU...
je  dostupná ve  všech členských státech. I  jen několik „návštěv“ na  webové stránce,
na které je údajně poškozující informace dostupná, by mohlo založit příslušnost soudů
daného státu.44
Důležité samozřejmě je, aby žalobce měl v těchto státech určitou pověst,
která byla danou informací poškozena.
Mozaikový přístup vytváří potenciálně mnohost sudišť. V  kontextu online vztahů
je v rozporu s celou řadou principů ovládajících mezinárodní právo procesní a Nařízení
Brusel Ibis. V tomto ohledu spočívá autorčina hlavní kritika „mozaiky“.
Mnohost možných sudišť je v rozporu s principem právní jistoty a předvídatelnosti
pravidel o soudní příslušnosti.45
Dává výhodu žalobci, který si může vybrat pro něj nejpříznivější
sudiště z potenciálně 28 možných míst. Jinými slovy, neúměrně podporuje
forum shopping.46
S tím je spojeno riziko obtěžování.47
Žalovaný nemůže předvídat,
ve kterém členském státě (členských státech) bude žalován. Teoreticky by mohl být žalován
u soudů všech 28 členských států EU. V praxi jistě nebude časté, že by žalobce
podal žaloby u více soudů různých členských států, nicméně to může být součástí procesní
strategie žalobce nebo jím využito jako možná „hrozba“ potenciálních sudišť vůči
žalovanému.
Mnohost sudišť s  sebou nese potenciálně mnohost práv rozhodných, kterými
se budou spory řídit. Kolizní normy pro určení práva rozhodného pro mimosmluvní
závazkové vztahy jsou upraveny v Nařízení Řím II.48
Z působnosti nařízení jsou vyloučeny
mimosmluvní závazkové vztahy, které vznikají z narušení soukromí a osobnostních
práv, včetně pomluvy (článek 1 odst. 2 písm. g). Právo rozhodné se určí podle kolizních
norem fora.49
44	 K této otázce se vyjádřil generální advokát Villalón ve stanovisku k věci eDate. Podle něj počet a původ
„návštěv“ určité webové stránky může být ukazatelem určitého územního dopadu. Nicméně se jedná
o ukazatele, který „nedává dostatečné záruky pro přesvědčivé a konečné stanovení způsobené protiprávní škody“. In:
Stanovisko generálního advokáta Villalóna ve věci eDate, odst. 50.
45	 Preambule k Nařízení Brusel Ibis, odst. 15; stanovisko generálního advokáta Bobka ve věci Bolagsupplysningen,
odst. 79.
46	 S pojmem forum shopping, tedy hledání pro žalobce nejpříznivějšího sudiště, bývají spojeny spíše negativní
konotace. Takový přístup ale podle názoru autorky není vhodný. Nařízení Brusel Ibis jistou míru fora
shopping sám umožňuje tím, že obsahuje nejen pravidlo obecné příslušnosti, ale žalobce si může zvolit
i alternativní sudiště dle speciálních pravidel, případně volby sudiště (článek 25). Mozaikový přístup
v kontextu internetu ovšem dovádí forum shopping do stavu ad absurdum a je v rozporu s principy právní
jistoty a předvídatelnosti, na kterých je Nařízení Brusel Ibis založeno.
47	 Stanovisko generálního advokáta Bobka ve věci Bolagsupplysningen, odst. 88; stejně tak VANLEENHOVE,
Cedric. The European Court of Justice in Bolagsupplysningen: The Brussels I Recast Regulation’s jurisdictional
rules for online infringement of personality righs further clarified. Computer Law & Security Review
[online]. 2018, č. 34, s. 643 [cit. 17. 8. 2018]. Dostupné z: https://biblio.ugent.be/publication/8561503
48	 Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 864/2007 ze dne 11. července 2007 o právu rozhodném
pro mimosmluvní závazkové vztahy.
49	 V případě České republiky se jedná o § 101 zákona č. 91/2012 Sb., o mezinárodním právu soukromém
(ZMPS).
ČPVP, ročník XXVI, 4/2018600 Články
Mozaikový přístup je dále v rozporu s principem řádného výkonu spravedlnosti.
Pouhá skutečnost, že je informace přímo dostupná ve všech členských státech, znamená
pro původce informace (tradičně média a sdělovací prostředky) riziko, že by mohl
být žalován v kterémkoliv členském státě. Toto riziko stoupá, pokud se bude jednat
o veřejně známé osobnosti, celebrity, které jsou známé globálně (jako tomu bylo v případě
herce Oliviera Martineze, jednoho z žalobců v rozhodnutí ve věci eDate). Jak zhodnotil
generální advokát Villalón, „nelze tedy říci, že by takovéto řešení napomáhalo žalobci nebo
žalovanému v předvídatelnosti při určování pravidel“.50
Podle některých názorů z rozhodnutí ve věci eDate vyplývá „zaujatost“ Soudního dvora
směrem k ochraně zájmů poškozených osob.51
Zájmy žalobce (poškozeného) a žalovaného
by měly být zohledněny stejným způsobem. Cílem speciálních (alternativních)
pravidel příslušnosti není ochrana slabší smluvní strany, v tomto kontextu poškozené
osoby. Jejich cílem je úzká vazba případu s konkrétním sudištěm. Je tomu tak i v případě
28 potenciálních sudišť? Žalobce je tak chráněn více, neboť si může vybrat z několika
kritérií pro určení příslušného soudu. Může žalovat mimo jiné v centru svých zájmů, což
ve většině případů bude v místě jeho bydliště, tedy u „domácího“ soudu. Mozaikový
přístup je tak v rozporu s principem actor sequitur forum rei (žalobce žaluje u soudu
žalovaného).52
Mozaikový přístup je v rozporu s principem blízkosti sporu. Cílem článku 7 odst. 2
Nařízení Brusel Ibis je stanovit příslušný soud, který bude blízký relevantním okolnostem
sporu. Tato blízkost není zajištěna v případě škody, která vznikla zveřejněním informací
na internetu. Taková škoda je nelokalizovatelná a v praxi je téměř nemožné určit,
k jak velké škodě došlo v případě informací, které jsou „pouze“ dostupné na území
příslušného sudiště. Pokud by bylo možné škodu navázat k danému území, příslušný
soud by mohl rozhodnout pouze o „zlomku vzniklé škody, čímž by bylo soudu zabráněno
v celkovém náhledu na škodu, a to by mohlo ztížit celkové posouzení kontextu věci, o které rozhoduje.
Mizí tak výhoda, kterou nabízí blízkost soudu a skutkových okolností sporu, a tím i užitečnost [čl. 7
odst. 2 nařízení č. 1215/2012]“.53
Příslušný soud je omezen na projednání škody vzniklé
na území příslušného členského státu. Takové rozdělení škody je v případě informací
publikovaných online v praxi velmi obtížné, ne-li nemožné.54
50	 Stanovisko generálního advokáta Villalóna ve věci eDate, odst. 51.
51	 VANLEENHOVE, 2018, op. cit., s. 646.
52	 Systematika pravidel pro určení mezinárodní příslušnosti soudů v Nařízení Brusel Ibis je postavena
na obecném pravidle (bydlišti žalovaného), ze kterého je celá řada výjimek. Jednou z nich je ochrana
slabší smluví strany (spotřebitele, zaměstnance a pojistníka) v oddílech 3 až 5. Tato pravidla mají přednost
před obecnou příslušností. Jejich cílem je ochrana slabší smluvní strany v kontraktačním procesu.
K tomu srov. Preambuli k Nařízení Brusel Ibis, odst. 18.
53	 Stanovisko generálního advokáta Villalóna přednesené dne 11. září 2014, Pez Hejduk proti EnergieAgentur.
NRW GmbH, věc C-441/13. In: Digitální Sbírka rozhodnutí. 2014.
54	 Stanovisko generálního advokáta Bobka ve věci Bolagsupplysningen, odst. 80.
601Tereza Kyselovská – Kritická analýza judikatury Soudního dvora EU...
Mnohost sudišť znamená fragmentaci žalob. Každý z příslušných soudů je povolán
k projednání žaloby v podstatě v té stejné věci.55
Je otázkou, jak by se řízení o částečných
náhradách škody probíhající před soudy více členských států koordinovala. Nařízení
Brusel Ibis je založeno na principu racionalizace řízení, k čemuž dopomáhá celá
řada institutů, jako je litispendence (články 29 až 34) nebo spojení vzájemně závislých
řízení (článek 8).56
Není jisté, nakolik by pravidla litispendence dokázala vyřešit řízení
probíhající na základě jedné „úplné“ žaloby na celou náhradu škody (např. u soudů místa
protiprávního jednání) a několika „částečných“ územně omezených žalob u soudů míst,
kde došlo ke vzniku škody.57
Další otázkou je účinek res iudicata spojený s rozsudkem vydaným o celé požadované
náhradě škody např. soudem v místě centra zájmů poškozeného, a to vzhledem
k možné navazující žalobě na náhradu škody u jednoho nebo několika částečně příslušných
soudů.58
Rozšíření „mozaiky“ na údajně poškozující informace na internetu neslouží legitimnímu
zájmu žádného účastníka řízení a je v rozporu s cíli předvídatelnosti a řádného
výkonu spravedlnosti.59
I když se zdá, že „mozaika“ upřednostňuje žalobce, slouží skutečně
některému účastníkovi řízení? „Mozaika“ v kontextu internetu je zbytečná. Pokud
se žalobce může domáhat plné náhrady škody v centru svých zájmů, existuje nějaké odůvodnění,
proč by se domáhal částečných náhrad škody ve více jiných členských státech?60
Podobně, byť ne tak kriticky, lze nahlížet na kritérium centrum zájmů poškozeného.
Soudní dvůr vytvořil v tomto kritériu další možné sudiště na výběr žalobci. Na jedné
straně lze tento přístup chápat. Jedná se o poměrně rozumné a efektivní řešení do jisté
míry neřešitelné pomluvy na internetu. Na straně druhé tím Soudní dvůr dále oslabil
princip actor sequitur forum rei, neboť umožnil žalobci zahájit řízení o náhradě celé
55	 LUTZI, 2017, op. cit., s. 695.
56	 Stanovisko generálního advokáta Bobka ve věci Bolagsupplysningen, odst. 81.
57	 Pokud žalobce podá více žalob z titulu pomluvy na internetu u soudů více členských států na základě
článku 7 odst. 2 a místa škodlivého následku, bude se jednat o žaloby mezi týmiž účastníky v téže věci
a předmětem sporu bude náhrada újmy vzniklé na příslušném území.
Vzájemně související řízení jsou upravena v článku 30 a násl. Nařízení Brusel Ibis. Jedná se o tak úzce
spojené žaloby, že jejich projednání a rozhodnutí o nich ve společném řízení je vhodné k tomu, aby
se zabránilo vydání vzájemně neslučitelných rozhodnutí v oddělených řízeních (článek 30 odst. 3). Pokud
jsou u soudů různých členských států zahájena navzájem související řízení, může soud, u kterého bylo
řízení zahájeno později, řízení přerušit (článek 30 odst. 1). Soud může na návrh strany řízení prohlásit,
že není příslušný, dokud není řízení u soud, u kterého bylo řízení zahájeno jako první, skončeno v prvním
stupni a pokud tento první soud je pro tato řízení příslušný a spojení těchto řízení je podle jeho
práva přípustné (článek 30 odst. 2). K tomu srov. také Preambuli k Nařízení Brusel Ibis, odst. 21; LUTZI,
2017, op. cit., s. 695.
58	 Stanovisko generálního advokáta Bobka ve věci Bolagsupplysningen, odst. 82.
59	 Stanovisko generálního advokáta Bobka ve věci Bolagsupplysningen, odst. 90.
60	 Stanovisko generálního advokáta Bobka ve věci Bolagsupplysningen, odst. 88.
ČPVP, ročník XXVI, 4/2018602 Články
škody v „domácím“ sudišti, typicky místě svého bydliště. Fakticky se tím přiklonil k foru
actoris.61
Soudní dvůr odůvodnil „centrum zájmů“ tím, že je v souladu s cílem předvídatelnosti
pravidel pro určení příslušnosti ve vztahu k žalobci i žalovanému. Žalobci pomůže určit,
kde může podat žalobu. Žalovaný může předvídat, kde by mohl být žalován, neboť jako
vydavatel informace mohl v době zveřejnění znát centrum zájmů osoby, které se informace
týkala.62
Z rozhodnutí Soudního dvora ve věci eDate vyplývá, že poškozená osoba
může mít pouze jedno centrum zájmů.63
Toto tvrzení podle názoru autorky také není
přesné. Lze si představit situaci, kdy osoba (např. veřejně známá osobnost nebo nadnárodní
korporace) bude mít center zájmů více ve více státech.
Je zřejmé, že zachování „mozaiky“ pro žaloby na náhradu škody je v rozporu s principy,
na kterých je Nařízení Brusel Ibis založeno. Je také v rozporu s požadavkem restriktivní
interpretace speciálních (alternativních) pravidel. Podle názoru autorky se Soudní
dvůr snaží „za každou cenu“ přizpůsobit stávající pravidla pro právní vztahy vznikající
na internetu. Jak je vidět na kritice rozhodnutí ve věci eDate a Bolagsupplysningen, ne vždy
se jedná o šťastné řešení. Soudní dvůr se mohl inspirovat ve své starší judikatuře, ze které
vyplývá, že pokud je míst určených na základě speciální (alternativní) příslušnosti příliš
mnoho nebo by bylo velmi obtížené je zjistit, tato pravidla nelze z důvodu zachování
právní jistoty a předvídatelnosti použít a je nutný návrat do obecného pravidla bydliště
žalovaného.64
Soudní dvůr mohl tuto argumentaci použít jako důvod pro vyloučení
„mozaiky“ v případě vzniku „nelokalizované škody“ ve sporech o náhradu škody dle
článku 7 odst. 2 a pomluvy na internetu. Žalobci by zůstala možnost podat žalobu nejen
61	 Stanovisko generálního advokáta Villalóna ve věci Hejduk, odst. 26. Nařízení Brusel Ibis, s výjimkou
speciální (alternativní) příslušnosti, neupřednostňuje bydliště žalobce. Stejně tak LUTZI, 2017, op. cit.,
s. 696.
62	 Rozhodnutí ve věci eDate, odst. 50.
63	 V rozhodnutí Soudního dvora ve věci eDate je používána formulace „centrum zájmů poškozeného“,
nikoliv „centra zájmů poškozeného“. Opačný názor uvedl generální advokát Bobek ve stanovisku ve věci
Bolagsupplysningen, odst. 116, podle kterého může mít fyzická (i právnická) osoba více center zájmů. Pokud
bychom přijali tuto intepretaci, znamenalo by to další tříštění příslušností a v konečném důsledku snížení
právní jistoty a předvídatelnosti pro účastníky právních vztahů.
64	 Příkladmo rozhodnutí Soudního dvora ze dne 19. února 2002, Besix SA proti Wasserreinigungsbau Alfred
Kretzschmar GmbH & Co. KG  (WABAG) a  Planungs- und Forschungsgesellschaft Dipl. Ing.  W. Kretzschmar
GmbH & KG (Plafog), věc C-256/00. In: Sbírka rozhodnutí. 2002, I-01699. Rozhodnutí se týkalo interpretace
článku 7 odst. 1 písm. a) Nařízení Brusel Ibis (příslušnost ve sporech ze smluv), nicméně jeho
závěry lze použít i pro článek 7 odst. 2 Nařízení Brusel Ibis. Spornou otázkou bylo určení „místa plnění
závazku“ v případě existence výlučné konkurenční doložky, kdy povinnosti z ní vyplývající měly být
plněny celosvětově. Soudní dvůr rozhodl, že  speciální (alternativní) pravidlo příslušnosti se  nemůže
v takovém případě aplikovat. „Místo plnění závazku nemůže být jednoznačně určeno, neboť spočívá v povinnosti něco
nedělat, jež není omezena žádnými geografickými hranicemi. Z tohoto důvodu může být takových míst plnění neomezeně
mnoho. Příslušnost soudů musí být určena na základě obecného pravidla v [článku 4 Nařízení Brusel Ibis].“ Odst. 55
rozhodnutí.
603Tereza Kyselovská – Kritická analýza judikatury Soudního dvora EU...
v místě centra svých zájmů, ale i v místě bydliště žalovaného nebo v místě příčinného
protiprávního jednání (ve většině případů povedou obě dvě místa ke stejnému sudišti).65
Důsledkem intepretace Soudního dvora je  upřednostňování speciálního pravidla dle
článku 7 odst. 2 na úkor obecného dle článku 4. Přitom by s ohledem na systematiku nařízení
mělo platit, že v pochybnostech je vždy nutný návrat k bydlišti žalovaného dle článku 4.66
5	 Rozhodnutí ve věci Bolagsupplysningen
Soudní dvůr v rozhodnutích ve věci Shevill a eDate vytvořil poměrně velkorysá pravidla
týkající se mezinárodní příslušnosti soudů s ohledem na pomluvu šířenou pomocí tištěných
sdělovacích prostředků a posléze rozšířené na újmu způsobenou na pověsti fyzické
osoby informacemi zveřejněnými na internetu. V roce 2017 přidal Soudní dvůr další střípek
k intepretaci kritéria „místo škodné události“ v rozhodnutí ve věci Bolagsupplysningen.67
65	 Podobně argumentoval generální advokát Villalón ve stanovisku ve věci Hejduk v odst. 45. Tento případ
se sice týkal porušení autorského práva na internetu, nicméně závěry jsou použitelné i pro pomluvu
a porušení osobnostních práv na internetu. Stejně tak Lutzi: „Instead of  bending and twisting the interpretation
of  these provisions until they can be applied to internet cases, the approach […] would allow the courts to disregard these
provisions altohether where their application would lead to results that cannot be justified by the considerations that underline
them. Instead, one would naturally fall back to criteria that do not raise these difficulties – the place of  acting in Article
7 (2), the place of  establishment in Article 7 (5), or the domicile of  the defendant.” In: LUTZI, 2017, op. cit., s. 711.
66	 Podobné úvahy lze nalézt i v PASTORKOVÁ, Mária. Alternativní příslušnost – alternativa či východisko?
In: KYSELOVSKÁ, Tereza, ROZEHNALOVÁ, Naděžda a kol. Rozhodování Soudního dvora EU ve věcech
příslušnosti (analýza rozhodnutí dle Nařízení Brusel Ibis). Brno: Masarykova univerzita, řada teoretická, Edice
Scientia, sv. č. 507, 2014, s. 135–175. ISBN 978-80-210-7770-6.
67	 Skutkový stav případu, původní řízení a předběžné otázky: Společnost Bolagsupplysningen OÜ je estonská společnost
(sídlo v Tallinu, Estonsku), která provozuje svou obchodní činnost převážně ve Švédsku. V roce 2015 byla
na webových stránkách švédského svazu obchodu Svensk Handel AB zařazena na černou listinu z důvodu
údajných podvodů a nekalých obchodních praktik. Na diskuzním fóru těchto webových stránek se posléze
objevily nenávistné komentáře čtenářů a výhrůžky proti estonské společnosti a jejím zaměstnancům.
Estonská společnost podala spolu se svou zaměstnankyní paní Ilsjan v září 2015 žalobu u estonských
soudů proti švédskému svazu. Tvrdila, že zveřejněné informace jsou nepravdivé, negativně se dotkly její
cti, pověsti a dobrého jména a poškodily její podnikání ve Švédsku. Žalující společnost tvrdila, že estonské
soudy jsou příslušné k rozhodnutí ve věci, neboť středisko jejích zájmů se nachází v Estonsku (je zde
její obchodní vedení, účetnictví, personální útvar a další). Podle jejího tvrzení se účinky protiprávního
jednání švédského svazu projevily právě v Estonsku.
Společnost Bolagsupplysningen OÜ se u estonských soudů domáhala, aby nařídily švédskému svazu
opravu informací a odstranění komentářů z webových stránek. Sekundárně se domáhala náhrady škody,
která jí v důsledku zveřejněných informací a komentářů vznikla.
Prvostupňový i odvolací estonský soud žalobu zamítl z důvodu nedostatku mezinárodní příslušnosti
estonských soudů. Nejvyšší soud Estonska (Riigikohus) oddělil žalobu společnosti Bolagsupplysningen
OÜ od paní Ilsjan (v jejím případě byla věc vrácena soudu prvního stupně k novému rozhodnutí o příslušnosti).
Nicméně ohledně příslušnosti estonských soudů ve věci žalovy společnosti Bolagsupplysningen
OÜ měl pochybnosti, a proto položil Soudnímu dvoru EU tři předběžné otázky. Jejich podstatou bylo:
1)	 Pokud by  byla příslušnost estonských soudů omezena pouze na  škodu, která společnosti Bolagsupplysningen
OÜ vznikla v Estonsku, mohou estonské soudy nařídit švédskému svazu, aby opravil
a odstranil údajně závadné informace?
2)	 Může právnická osoba, které údajně vznikla újma, uplatnit nároky na opravu údajů, uložení povinnosti
odstranit komentáře a náhradu škody v celé výši u soudů místa, ve kterém se nachází centrum
jejích zájmů (podle tvrzení estonské společnosti v Estonsku)?
3)	 Jakým způsobem se určí „centrum zájmů“ právnické osoby, resp. lze za toto místo považovat např. její sídlo?
ČPVP, ročník XXVI, 4/2018604 Články
Tento případ se od předcházejících odlišuje ve dvou hlavních skutečnostech: (1) Právnická
osoba (nikoliv fyzická osoba) se primárně domáhala opravy údajně nepravdivých
informací a odstranění negativních komentářů zveřejněných na internetu a (2) pouze
podpůrně náhrady újmy, která byla těmito údaji údajně způsobena na její pověsti.68
Shrneme-lipoloženépředběžnéotázky,Soudnídvůrse muselvypořádats několikaokruhy
problému: (a) Jsou pravidla speciální (alternativní) příslušnosti pro žaloby z titulu pomluvy
a porušení osobnostních práv upravená v článku 7 odst. 2 Nařízení Brusel Ibis použitelná
nejen pro fyzické, ale i právnické osoby? Mají i právnické osoby osobnostní práva hodná
právní ochrany? (b) Je možné použít kritérium „centrum zájmů poškozeného“ i v případě
právnické, nejen fyzické, osoby? Pokud ano, jakým způsobem se určí „centrum zájmů
poškozeného“ v případě právnické osoby? (c) Jak se posoudí vzájemný vztah tzv. mozaiky
vytvořené rozhodnutím ve věci Shevill, kdy je národní soud příslušný k rozhodnutí pouze
o části náhrady škody, která vznikla na jeho území, s požadavkem na opravu a odstranění
údajně poškozujících údajů z webových stránek, který je v podstatě nedělitelný?
a)	Jeden ze zásadních bodů rozhodnutí Soudního dvora je, že pro aplikaci speciálního
(alternativního) pravidla upraveného v článku 7 odst. 2 Nařízení Brusel Ibis není
rozhodující, zda má utrpěná újma majetkovou nebo nemajetkovou povahu.69
Pro aplikaci kritérií pro  určení mezinárodní příslušnosti soudů ve  věcech
mimosmluvní odpovědnosti za škodu způsobenou na pověsti není nutné rozlišovat
mezi fyzickými i právnickými osobami. Tento závěr vychází ze stanoviska
generálního advokáta Bobka, který se velmi podrobně věnoval existenci a obsahu
osobnostních práv právnických osob.70
b)	Kritérium „centrum zájmů“ je možné použít jak pro fyzické, tak právnické osoby.
Pro určení „centra zájmů“ právnické osoby není relevantní, zda se jedná o majetkovou
nebo nemajetkovou újmu.71
S ohledem na určení místa „centra zájmů“ poškozeného
se u fyzické osoby zpravidla jedná o místo jejího bydliště, pokud jiné indície
nemohou prokázat zvláště úzkou vazbu k území jiného členského státu.72
U právnické
osoby by se mělo jednat o místo, ve kterém vykonává svou hlavní podnikatelskou
činnost. Byť se centrum zájmů právnické osoby může v mnoha případech
68	 V případě rozhodnutí ve věcech Shevill a eDate se jednalo o žaloby fyzických osob, které se primárně
domáhaly náhrady škody a sekundárně odstranění údajně poškozujících informací.
69	 Rozhodnutí ve věci Bolagsupplysningen, odst. 36.
70	 Generální advokát Bobek na  základě analýzy judikatury soudů členských států, Evropského soudu
pro lidská práva a Soudního dvora EU dovodil, že i právnické osoby mají celou řadu základních práv,
včetně osobnostních. Některé členské státy výslovně zákonně upravují např. dobrou pověst nebo dobré
jméno právnických osob. Článek 7 odst. 2 Nařízení Brusel Ibis je tak podle Bobka „víceúrovňovým ustanovením
v tom smyslu, že pravidla o soudní příslušnosti v něm obsažená se použijí bez ohledu na přesný vnitrostátní právní
základ pro žalobu, ať už jde o hmotněprávní ochranu osobnostních práv přiznanou na základě ústavně chráněného
základního práva, nebo o ochranu založenou na základě zákona či judikatury, nebo o kombinaci obou způsobů ochrany“.
In: Stanovisko generálního advokáta Bobka ve věci Bolagsupplysningen, odst. 58.
71	 Rozhodnutí ve věci Bolagsupplysningen, odst. 37.
72	 Rozhodnutí ve věci Bolagsupplysningen, odst. 40; rozhodnutí ve věci eDate, odst. 49.
605Tereza Kyselovská – Kritická analýza judikatury Soudního dvora EU...
shodovat se sídlem právnické osoby, nemusí být sídlo samo o sobě rozhodujícím
kritériem73
(na rozdíl od fyzických osob je běžné, že si právnická osoba založí sídlo
bez jakékoliv vazby na dané území). Do úvahy je nutné ad hoc vzít všechny rozhodné
skutečnosti.74
Může se jednat o obrat, počty zákazníků, jiné profesionální
kontakty apod. Pokud by tedy poškození pověsti bylo právnickou osobou pociťováno
silněji v jiném členském státě, než jejího sídla, byla by založena příslušnost
těchto jiných soudů.75
Pokud by nebylo možné určit centrum zájmů právnické osoby,
neboť převážná část podnikatelské činnosti není v daném státě vykonávána, žalobce
nemůže podat žalobu u soudů místa, kde se škoda projevila.76
Možnost podat žalobu u soudů v místě „centra zájmů poškozeného“ není vedeno
zájmem na ochraně žalobce, ale zájmem na řádném výkonu spravedlnosti.77
Soudy
tohoto státu mohou lépe rozhodovat o sporu.78
Cílem speciální (alternativní) příslušnosti
také není ochrana slabší smluvní strany, jako je tomu v případě příslušnosti
u spotřebitelských nebo individuálně pracovních sporů.79
Soudy členského státu, ve kterém se nachází centrum zájmů poškozené právnické
osoby, jsou příslušné k rozhodnutí o opravě údajů a odstranění komentářů
z webových stránek a náhradě celé škody u soudů členského státu.80
c)	Soudní dvůr zachoval (do jisté míry) „mozaiku“ vytvořenou rozhodnutím Shevill
a potvrzenou rozhodnutím eDate.81
Poškozená osoba může podat žalobu u soudů
všech členských států, na jejichž území je nebo byly poškozující informace přístupné
na internetu, a kde byla tímto její pověst poškozena. Tyto soudy jsou příslušné k rozhodnutí
pouze o újmě způsobené na území příslušného členského státu.82
73	 Rozhodnutí ve věci Bolagsupplysningen, odst. 41.
74	 Podle generálního advokáta Bobka je nutné se zaměřit na faktickou a sociální situaci žalobce v kontextu
povahy konkrétního dotčeného prohlášení. Stanovisko generálního advokáta Bobka ve věci Bolagsupplysningen,
odst. 100.
75	 Stejně tak Stanovisko generálního advokáta Bobka ve věci Bolagsupplysningen, odst. 112.
76	 Rozhodnutí ve věci Bolagsupplysningen, odst. 43.
77	 Rozhodnutí ve věci Bolagsupplysningen, odst. 38.
78	 Rozhodnutí ve věci Bolagsupplysningen, odst. 39.
79	 Rozhodnutí ve věci Bolagsupplysningen, odst. 39; stejně tak Bobek ve stanovisku ve věci Bolagsupplysningen,
odst. 61 až 69. V mnoha sporech týkajících se pomluvy a ochrany osobnosti vystupuje zpravidla
poškozená fyzická osoba, která se brání proti publikaci v určitém periodiku vydávaném právnickou osobou.
Nicméně fyzická osoba nemůže být v těchto sporech automaticky považována za slabší smluvní
stranu, a tím v režimu příslušných ochranných ustanovení. Různé osoby mohou vystupovat jak na straně
žalobce, tak na straně žalovaného. Internet demokratizoval šíření a sdílení informací. Již neplatí premisa,
že žalobcem je „slabá“ fyzická osoba a žalovaným „silná“ právnická osoba.
80	 Rozhodnutí ve věci Bolagsupplysningen, odst. 44.
81	 V tomto ohledu se Soudní dvůr odchýlil od stanoviska generálního advokáta Bobka, který nepovažoval
za účelné a vhodné zachovat mozaikovou úpravu a vyzval Soudní dvůr k přezkumu příliš širokých pravidel
týkajících se speciální (alternativní) příslušnosti.
82	 Rozhodnutí ve věci Bolagsupplysningen, odst. 47; rozhodnutí ve věci eDate, odst. 51 a 52.
ČPVP, ročník XXVI, 4/2018606 Články
Soudní dvůr vzal do  úvahy, že  informace se  mohou na  internetu šířit relativně
neomezeně. Návrh na opravu údajů a odstranění komentářů je jediný a nerozdělitelný.
Z podstaty věci o něm může rozhodnout pouze jediný soud. A to, podle
Soudního dvora, soud členského státu, který je příslušný pro rozhodování o celém
nároku ve věci náhrady škody.83
Jinými slovy, takový návrh je možné podat pouze
u soudů určených podle místa bydliště žalovaného (dle článku 4), u soudů místa,
kde došlo k příčinnému protiprávnímu jednání (zveřejnění poškozující informace)
nebo u soudů místa, kde se nachází centrum zájmů poškozeného (obě dvě kritéria
dle článku 7 odst. 2).
Návrh na opravu údajů a odstranění komentářů nelze dle Soudního dvora podat
u soudů každého členského státu, na jehož území jsou nebo byly přístupné informace
na internetu.84
Poškozená osoba ale může stále využít „mozaiku“ pro žalobu
na náhradu škodu a podat žalobu u všech soudů členských států, na jejichž území
byla její pověst poškozena.85
Shrneme-li výše uvedené, je zřejmé, že Soudní dvůr zachoval systematiku a intepretaci
článku 7 odst. 2 z předcházejících rozhodnutí ve věci Shevill a eDate, a to včetně kritizované
„mozaiky“. Soudní dvůr nicméně upřesnil, o jaké nároky lze žádat. V případech
údajného porušení osobnostních práv a pomluvy na internetu si žalobce (poškozená
fyzická nebo právnická osoba) může stále vybrat ze čtyř možných sudišť. U tří sudišť
je možné žádat o náhradu celé újmy, a to včetně opravy či odstranění závadných informací
na internetu. U  čtvrtého sudiště je  náhrada škody omezena na  újmu utrpěnou
na území daného státu a není zde možné žádat o opravu nebo odstranění závadných
informací.
Právní úprava Sudiště Rozsah náhrady
1. Článek 4 Bydliště žalovaného Náhrada celé škody, včetně
opravy nebo odstranění
informací na internetu
2. Článek 7 odst. 2 Místo příčinného škodlivého jednání (místo
publikace, zpravidla v místě bydliště žalovaného)
Náhrada celé škody, včetně
opravy nebo odstranění
informací na internetu
3. Článek 7 odst. 2 Místo škodlivého následku (všechna místa,
kde poškozující informace byla nebo je dostupná)
Teritoriálně omezená škoda
ve výši újmy způsobené
na daném území
4. Článek 7 odst. 2 Centrum zájmů poškozeného Náhrada celé škody, včetně
opravy nebo odstranění
informací na internetu
83	 Rozhodnutí ve věci Bolagsupplysningen, odst. 48.
84	 Rozhodnutí ve věci Bolagsupplysningen, odst. 49.
85	 Tento závěr vyplývá ze stanoviska generálního advokáta Bobka ve věci Bolagsupplysningen, odst. 84. Žaloby
na náhradu škody lze (do jisté míry) kvantitativně přizpůsobit. Náprava v podobě opravy nebo odstranění
informací je nedělitelná.
607Tereza Kyselovská – Kritická analýza judikatury Soudního dvora EU...
Bude-li se rozhodnutí Soudního dvora aplikovat na spor v původním řízení, žalobce
to jistě nepotěší. Společnost Bolagsupplysningen OÜ odůvodnila podání žaloby u estonských
soudů tím, že v Estonsku má centrum svých zájmů dle článku 7 odst. 2 Nařízení
Brusel Ibis. U estonských soudů se domáhala, aby primárně nařídily švédskému svazu
opravu a odstranění závadných informací, a sekundárně žádala náhradu škody.
Na základě rozhodnutí Soudního dvora ve věci Bolagsupplysningen mezinárodní příslušnost
estonských z titulu „centra zájmů“ poškozeného dána není. Vzhledem k tomu,
že údajně poškozující informace byly napsány ve švédštině (jazyce, kterému Estonci
údajně bez překladu nerozumí) a pokles obratu byl vyčíslen ve švédských korunách,
je možné dovodit, že svou hlavní obchodní činnost provozuje ve Švédsku. Tudíž i centrum
jejích zájmů se nachází ve Švédsku. Právě v tomto státě bylo poškození pověsti
žalobce pociťováno nejsilněji.86
Skutečnost, že má v Estonsku sídlo, resp., že internetové
stránky jsou dostupné i v Estonsku, nemůže automaticky založit příslušnost estonských
soudů z tohoto titulu.
Příslušnost estonských soudů by byla dána na základě článku 7 odst. 2 Nařízení Bru-
sel Ibis jakožto místa škodlivého následku (resp. místa, kde se škoda projevila, bod 3
v  tabulce výše). Příslušnost estonských soudů by  byla omezena pouze k  rozhodnutí
o škodě, ke které došlo na území Estonska. Pokud by společnost Bolagsupplysningen
OÜ trvala na požadavku opravy a odstranění informací a náhrady celé škody, musela
by podat žalobu u švédských soudů na základě článku 4 a kritéria bydliště žalovaného
(bod 1 v tabulce výše) nebo článku 7 odst. 2 a kritéria místa příčinného škodlivého jednání,
resp. centra jejích zájmů (body 2 a 4 v tabulce výše).
6	 Kritika rozhodnutí ve věci Bolagsupplysningen
Soudní dvůr dostal příležitost upravit svou předchozí judikaturu a zvýšit právní jistotu
a předvídatelnost jurisdikčních pravidel. Soudní dvůr se bohužel odchýlil od stanoviska
generálního advokáta Bobka, který vyzval k přezkumu širokých pravidel speciální (alternativní)
příslušnosti dle článku 7 odst. 2 Nařízení Brusel Ibis. Pokud jde o obsah zveřejněný
na internetu, nepovažoval generální advokát za účelné a vhodné zachovat mozaikovou
úpravu vytvořenou rozhodnutím ve věci Shevill a eDate.
Generální advokát Bobek navrhl zachovat dvojkolejnost „místa škodné události“.
A to tak, že poškozená osoba by mohla podat žalobu u soudů místa, ze kterého škodná
událost pochází. Toto místo se  bude ve  většině případů shodovat s  místem bydliště
86	 Rozhodnutí ve věci Bolagsupplysningen, odst. 42.
Jak dále uvedl Soudní dvůr, „[…] pokud z důkazů […] nevyplývá, že převážná část hospodářské činnosti dotčené
právnické osoby je vykonávána v určitém členském státě, a proto nelze určit středisko zájmů právnické osoby […] této
osobě nemůže být přiznáno právo podle čl. 7 odst. 2 nařízení 1215/2012 k podání žaloby proti údajnému původci tohoto
zásahu do její pověsti na základě místa projevů újmy, za účelem úplné náhrady škody“. Rozhodnutí ve věci Bolagsupplysningen,
odst. 43.
ČPVP, ročník XXVI, 4/2018608 Články
žalovaného. Pro škodnou událost má význam místo, kde se nachází osoba, která informace
zveřejnila, nikoliv místo, kde byl obsah informace zveřejněn. Fyzické umístění
serverů, na kterých je informace uložena, by mělo být irelevantní.87
Jako druhé možné
sudiště generální advokát navrhl místo, kde došlo ke škodě. V případě pomluvy na internetu
by  se  nicméně nemělo jednat o  jakékoliv místo, kde je  informace dostupná,
ale o místo, kde daná osoba podniká nebo je jinak aktivní, jinými slovy „centrum zájmů“.
Tímto by došlo k opuštění „mozaiky“, neboť místo škodlivého následku by bylo omezeno
pouze na jediné sudiště.88
Žalobce by měl podle generálního advokáta možnost na základě článku 7 odst. 2 Nařízení
Brusel Ibis možnost volby mezi dvěma sudišti: místa protiprávního škodlivého jednání,
které se bude ve většině případů shodovat s místem bydliště žalovaného – původce
škodlivé informace (článek 4); nebo centra zájmů poškozeného, které odpovídá místu,
kde ke škodě došlo. Oba soudy by byly příslušné k rozhodnutí o celé náhradě škody
a o všech možnostech nápravy dostupných podle vnitrostátního práva, včetně případného
soudního příkazu.89
Soudní dvůr „mozaiku“ zachoval, byť v modifikované podobě. Žalobce stále může
na základě článku 7 odst. 2 podat žalobu na náhradu škody u soudů všech států, ve kterých
je či byla poškozující informace dostupná a kde došlo k poškození pověsti. Příslušnost
těchto soudů je nicméně omezena na projednání náhrady škody ve výši, v jaké
k ní došlo na daném území. Soudy v rámci této teritoriálně omezené příslušnosti nemohou
rozhodnout o návrhu na opravu nebo odstranění informací z webových stránek.
Mozaika zůstala zachována pro náhradu škody.
Soudní dvůr tím také zachoval nesoulad mezi rozsahem soudní příslušnosti a navrhovanou
nápravou (předběžné opatření, soudní příkaz  apod.).90
Soudy, které jsou
příslušné k rozhodnutí o teritoriálně omezené náhradě škody, nemohou rozhodnout
o opatřeních k opravě nebo odstranění informací na internetu. To je na jedné straně
smysluplné řešení. Informace na webové stránce jsou jen jedny a není možné, aby jeden
soud vydal příkaz k „částečné“ opravě nebo odstranění informace podle míry škody,
která na jeho území vznikla. Na straně druhé, pokud bychom přijali opačnou interpretaci,
mohlo by dojít k situaci, kdy každý soud z 28 členských států by mohl vydat soudní
příkaz k opravě nebo odstranění informací z internetu. Je otázkou, jak by se poté tyto
příkazy koordinovaly. Je nutné uvést, že k podobnému problému by mohlo dojít i podle
rozhodnutí Soudního dvora, jen v menším počtu jurisdikcí.91
87	 Stanovisko generálního advokáta Bobka ve věci Bolagsupplysningen, odst. 94.
88	 Stanovisko generálního advokáta Bobka ve věci Bolagsupplysningen, odst. 96.
89	 Stanovisko generálního advokáta Bobka ve věci Bolagsupplysningen, odst. 97.
90	 Stanovisko generálního advokáta Bobka ve věci Bolagsupplysningen, odst. 123.
91	 VANLEENHOVE, 2018, op. cit., s. 646.
609Tereza Kyselovská – Kritická analýza judikatury Soudního dvora EU...
Pokud by došlo k odmítnutí mozaiky, neexistoval by ani tento nesoulad mezi soudní
příslušností a nápravou. Soud členského státu, jenž je příslušný k rozhodnutí o žalobě
na  náhradu škody z  důvodu mimosmluvní odpovědnosti dle Nařízení Brusel  Ibis,
by měl být příslušný k rozhodnutí o všech druzích nápravných opatření, které
ve vnitrostátním právu existují, nikoliv pouze o náhradě škody.92
Další dosud nevyjasněnou otázkou je, jakým způsobem se má určit „centrum zájmů poškozeného“
v případě právnické osoby, která neprovozuje podnikatelskou činnost. Může
se jednat o nejrůznější neziskové organizace apod. Touto věcí se Soudní dvůr nezabýval,
neboť žalující společnost Bolagsupplysningen OÜ provozovala obchodní činnost za účelem
dosažení zisku. Možnou interpretaci naznačil ve svém stanovisku generální advokát
Bobek. V případě právnické osoby založené za účelem dosažení zisku by se mohlo jednat
o místo, kde společnost dosahuje nejvyššího obratu. V případě neziskových organizací
by se mohlo jednat o místo, kde se nachází většina jejich „klientů“. V obou dvou případech
by se jednalo o místa, kde by právnická osoba nejsilněji cítila poškození její pověsti.93
Je pravděpodobné, že tato otázka by mohla být v budoucnu k Soudnímu dvoru předložena.
Byť se kritérium „centrum zájmů poškozeného“ zdá být relativně nejideálnějším řešením,
není bez možných rizik. Poskytuje žalobci forum actoris. To je v rozporu s Nařízení
Brusel Ibis, které možnost žalovat u „svého“ sudiště poskytuje slabším smluvním stranám
v případě sporů vyplývajících ze spotřebitelských, pojistných a individuálních pracovních
smluv.
Jak bylo uvedeno výše, u fyzické osoby se bude zpravidla jednat o místo bydliště. V případě
právnické osoby se podle Soudního dvora jedná o místo, ve kterém provozuje
hlavní podnikatelskou činnost; sídlo může být jednou z  indicií.94
Jak bylo uvedeno
dříve, podle Soudního dvora může mít fyzická nebo právnická osoba jen jedno centrum
zájmů. U fyzických i právnických osob může existovat více než jedno centrum zájmů
ve vztahu k určité žalobě.95
92	 Jednotlivé národní právní řády se liší v právní úpravě a přístupu soudů k možným prostředkům nápravy,
typicky soudnímu příkazu k opravě nebo odstranění informací z internetu. BOGDAN, Michal. Website
Accessibility as Basis for Jurisdiction under the Brussels I Regulation. Masaryk University Journal of  Law
and Technology [online]. 2011, roč. 5, s. 4 [cit. 26. 8. 2018]. Dostupné z: https://journals.muni.cz/mujlt/
article/view/2568/2132. Lutzi uvádí příklad anglických soudů, které se staví spíše odmítavě k možnosti
vydání soudního příkazu proti informacím publikovaným na internetu, jestliže jejich mezinárodní
příslušnost byla založena pouze na tom, že obsah je dostupný z jejich území. Jako příklad opačného
přístupu, tedy ochoty vydat soudní příkaz, Lutzi uvádí německé soudy. In: LUTZI, 2017, op. cit., s. 692
a judikatura zde uvedená.
93	 Stanovisko generálního advokáta Bobka ve věci Bolagsupplysningen, odst. 104.
94	 Sídlo jako jedna z možností pro určení mezinárodní příslušnosti soudů je zcela v souladu s obecnou příslušností
dle článku 4, resp. článku 63 Nařízení Brusel Ibis. Místo sídla používá i Nařízení Evropského
parlamentu a Rady (EU) 2015/848 ze dne 20. května 2015 o insolvenčním řízení. Stanovisko generálního
advokáta Bobka ve věci Bolagsupplysningen, odst. 107.
95	 Stanovisko generálního advokáta Bobka ve věci Bolagsupplysningen, odst. 116.
ČPVP, ročník XXVI, 4/2018610 Články
Závěr
Rozhodnutí Soudního dvora ve věci Bolagsupplysningen je jistě významným příspěvkem
k interpretaci pojmu „místo škodné události“ dle článku 7 odst. 2. Nařízení Brusel Ibis.
Stanovisko generálního advokáta dalo planou naději, že by mohlo dojít k zásadnější
změně a úpravě stávající intepretace pojmu „místo škodné události“ v judikatuře Soudního
dvora pro případy porušení osobnostních práv a pomluvy na internetu. Je škoda,
že Soudní dvůr této možnosti nevyužil.
Opuštění „mozaiky“ vytvořené v  rámci článku  7 odst.  2 Nařízení Brusel  Ibis
pro mimosmluvní závazkové vztahy na internetu by vedlo k omezení počtu možných
sudišť, ve kterých by původce poškozující informace mohl být žalován, a tím ke zvýšení
právní jistoty a předvídatelnosti pravidel pro určení mezinárodní příslušnosti soudů.
Odmítnutí mozaikového přístupu by znovu potvrdilo účel a smysl speciálních (alternativních)
pravidel příslušnosti v Nařízení Brusel Ibis.96
V úvodní části bylo položeno několik otázek. V souladu s analýzou provedenou v tomto
článku na ně byly nalezeny odpovědi. Výklad podaný Soudním dvorem v rozhodnutích
eDate a Bolagsupplysningen není zcela v souladu s principy a cíli Nařízení Brusel Ibis a jeho
pravidel. Soudní dvůr ve své interpretační činnosti nevzal dostatečně do úvahy povahu
a způsob šíření informací na internetu. Teritoriální rozdělení škody a tzv. „mozaika“
neodpovídá požadavku zajištění právní jistoty a  předvídatelnosti procesních stran.
Dochází k upřednostnění speciálních „alternativních“ pravidel před pravidlem obecným.
Na základě uvedených problémových otázek tento článek ověřil pracovní hypotézu:
Mozaikový přístup dle článku 7 odst. 2 Nařízení Brusel Ibis je v rozporu se zachováním právní jistoty
legitimního očekávání stran v případě mimosmluvních závazkových vztahů vznikajících na internetu,
a tím v rozporu s cíli a účelem Nařízení Brusel Ibis.
96	 Pravidlo „mozaiky“ je velmi problematické nejen pro spory o náhradu škody vyplývající z pomluvy a porušení
osobnostních práv na internetu. Mnohem zásadnější problémy činí u sporů vyplývajících z porušení
práva duševního vlastnictví, jmenovitě práva autorského, které také spadají do působnosti článku 7
odst. 2 Nařízení Brusel Ibis. Této problematice se tento článek vzhledem ke svému rozsahu výslovně
nevěnuje, nicméně je nutné tento problém zmínit. Ochrana práv k duševnímu vlastnictví je podobně jako
mezinárodní právo soukromé založena na principu teritoriality a principu národním. Generální advokáti
se ve svých stanoviscích konzistentně vyjadřují kriticky k aplikaci „mozaiky“ na porušení práva duševního
vlastnictví. Jak uvedl generální advokát Villalón ve stanovisku ve věci Hejduk v odst. 41, v případě
nelokalizované škody v důsledku druhu autorského díla a média použitého k jeho sdělování (internet),
není možné použít kritérium místa vzniku škody, ale je nutné využít výlučně příslušnost soudů místa, kde
došlo k příčinné události.