Edition
Studia historica Brunnensia, Brno, Masarykova univerzita, 2017, 1803-7429
V originále
Der Beitrag versucht die Antwort auf die Frage zu finden, in wieweit sich die Lage der Leibeigenen nach der Aufhebung der Leibeigenschaft änderte. Waren sie wirklich persönlich frei, wie dies in den Synthesen und Lehrbüchern tradiert wird? Auf dem Beispiel zwei Sonden in zwei Liechtensteinische Herrschaften, das südmährische Dominium Břeclav/Lundenburg und die niederösterreichische Herrschaft Wilfersdorf wird der Faktor der persönlichen Freiheit nach der Leibeigenschaftsaufhebung analysiert. Konnten ehemalige Leibeigene wirklich frei in andere Herrschaften oder ins Ausland umziehen? Die tiefe und enge Analyse zeigt, dass die persönliche Freiheit nicht bestand, und zwar bis zum Ende der Vormärzzeit, also bis zur Aufhebung der Untertänigkeit im Jahre 1848. Dieses Ergebnis ist im Widerspruch mit der tradierten Interpretierung. Die Aufhebung der Leibeigenschaft war unbestritten ein Schritt zur modernen Gesellschaft, aber ihre Realisierung beruhte nicht in der Aufhebung von Kontrollmechanismen, die überdies mit anderen ersetzt wurden, sondern im allmähligen Umbau des Rechtssystems. Ein nicht besonders bekannter Faktor dieser Zeit ist die Beschränkung der dominikalen Jurisdiktion, die der Kontrolle der Kreisämter unterstellt wurde. Eine neue Erscheinung brachte die Reformzeit doch: das gesetztlich verankertes Recht der ehemaligen Leibeigen, sich gegen die Herrschaftsmacht zu wehren.
In Czech
Příspěvek se snaží nalézt odpověď na otázku, nakolik se změnilo postavení nevolníků po zrušení nevolnictví. Byli skutečně osobně svobodní, jak je dlouhodobě tradováno v syntézách a učebnicích? Na příkladu sondy do dvou liechtensteinských panství, jihomoravského dominia Břeclav/Lundenburg a dolnorakouského panství Wilfersdorf byla analyzován faktor osobní svobody pohybu po zrušení nevolnictví. Mohli se bývalí nevolníci skutečně volně stěhovat na jiná panství či do ciziny? Úzce vymezená analýza ukazuje že nikoliv, a to až do konce doby předbřeznové, tedy až do zrušení poddanství. Toto zjištění je v rozporu s tradovaným výkladem. Zrušení nevolnictví bylo bezesporu krokem k moderní společnosti, avšak její realizace nespočívala ve odstranění kontrolních mechanismů, jež byly ostatně nahrazeny jinými, nýbrž v postupné přestavbě právního systému. Nepříliš známým novým faktorem doby je omezení dominikální jurisdikce, jež byla postavena pod kontrolu krajských úřadů. Nový jev však reformní období přece přineslo: zákonně ukotvené právo bývalých nevolníků bránit se vrchnostenské moci.
In English
Abstract This paper attempts to answer the question concerning the degree to which the position of serfs changed after the abolition of serfdom in Austria. Were the people in fact free as has been stated time and again in the history books and textbooks? Research into two Liechtenstein estates – the South Moravian domain of Břeclav/Lundenburg and the Lower Austrian estate of Wilfersdorf was used to analyse the factors behind personal freedom of movement after the abolition of serfdom. Could former serfs travel freely to other estates or abroad? This narrow study showed that this was not the case until the end of the pre-March period, i.e. after the end of patrimonial administration. These findings go against traditional interpretations. The abolition of serfdom was undoubtedly a step towards a modern society, but its implementation did not result in the end of control mechanisms, as they were replaced by others, and not only in the developing legal system. A lesser-known new factor from the period was the restriction of demesnial jurisdiction, which was placed under the control of the regional authorities. However, the period of reform did usher in a new phenomenon: the legal right of former serfs to protection against seignorial powers.