Reformation, Counter-Reformation, and Baroque in European Literatures of the West and the East

POSPÍŠIL, Ivo. Reformation, Counter-Reformation, and Baroque in European Literatures of the West and the East. Zagadnienia Rodzajów Literackich. roč. 60, č. 4, s. 9-22. ISSN 0084-4446. 2017.

Základní údaje

• Originální název: Reformation, Counter-Reformation, and Baroque in European Literatures of the West and the East
• Název česky: Reformace, protireformace a baroko v evropských literaturách Západu a Východu
• Autoři: POSPÍŠIL, Ivo (203 Česká republika, garant, domácí).
• Vydání: Zagadnienia Rodzajów Literackich, 2017, 0084-4446.

Další údaje

• Originální jazyk: angličtina
• Typ výsledku: Článek v odborném periodiku
• Obor: 60204 General literature studies
• Stát vydavatele: Polsko
• Utajení: není předmětem státního či obchodního tajemství
• WWW: URL
• Kód RIV: RIV/00216224:14210/17:00105239
• Organizační jednotka: Filozofická fakulta
• Klíčová slova česky: Protestantské umění; baroko; Petr Chelčický; Komenský; univerzální přístup
• Klíčová slova anglicky: Protestant art; Baroque; Petr Chelčický; Comenius; universal approach
• Štítky: RIV - zkontrolováno, rivok
• Příznaky: Recenzováno

Anotace

The author of the present study deals with he whole complex of religious, cultural and artistic phenomena linked with the rise of the European Reformation with special regard to the situation of Central and Eastern Europe and in the Slavonic literary world. He tried to demonstrate that there are some pre-reformation streams which came into existence in the period of Hussite wars and had a very differentiated shape and structure. The roots of the Reformation process in its initial and ideological substance are intereresting as typical phenomena of Central European social and religious thought inspired by various currents, often of Eastern origin, connected with buddhism, manicheism and zoroastrianism. Though the Reformation is sometimes understood as a phenomenon leading to disintegration of hitherto existing universal structures of European thought, it, on the contrary, led to a new attempt at the restoration and renovation of former unity of thought forming one cultural and artistic whole. In the centre of his interpretation there are Petr Chelčický as an inspirer of the Czech/Moravian Brethren, Comenius as a bishop of this first non-Catholic Christian Church in the world some 200 years later and his pansophy as an attempt at the synthesis and universal view coming into existence under the impact of the tragedies of European religious clashes and wars also reflected in his artistic creations. The Baroque art, initially the weapon of Counter-Reformation, was gradually becoming a synthetic style acceptable both by all the enlightened European intellectuals and by wider circles of Christian population as its folk type. We can hardly understand these phenomena without taking into consideration their different realisations in the West and in the East – from England to Russia – including their literature dealing with them.

Anotace česky

Autor přítomné studie se zabývá celým komplexem náboženských, kulturních a uměleckých jevů spojených se vznikem evropské reformace, se speciálním zřením k situaci střední a východní Evropy v slovanském literárním světě. Pokusil se demonstrovat, že zde existují některé předreformační proudy, jež se utvořily v období husitských válek a měly velmi diferencovanou podobu a strukturu. Kořeny reformačního procesu v jeho počáteční a ideologické podstatě jsou zajímavé jako typické jevy středoevropského společenského myšlení inspirovaného různými směry, často východoevropského původu, spojenými s buddhismem, manicheismem and zoroastrismem. I když se reformace někdy chápe jako fenomén, jenž vedl k rozpadu dosud existujících univerzálních struktur evropského myšlení, na druhé straně vedl k novému pokusu o restauraci a renovaci původní myšlenkové jednoty vytvářející jeden kulturní a umělecký celek. Ve středu interpretace je Petr Chelčický jako inspirátor českých/moravských bratří, Komenský jako biskup první nekatolické církve na světě o nějakých 200 let později a jeho pansofie jako pokus o syntézu a univerzální pohled vznikající pod tlakem tragédií evropských náboženských srážek a válek, které se také reflektovaly v jeho umělecké tvorbě. Barokní umění, na počátku zbraň protireformace, se postupně stalo syntetickým stylem akceptovatelným jak osvícenskými evropskými intelektuály, tak širšími kruhy křesťanské populace jako jeho lidový typ. Stěží lze těmto jevům porozumět, aniž se vezme v úvahu jejich různé realizace na Západě a na Východě – od Anglie po Rusko – včetně jejich literatur, které se jimi zabývají.