Živé obrazy jako metoda výuky dějepisu: Analytické zobecnění poznatků z praxe

RODOVÁ, Veronika and Jan SLAVÍK. Živé obrazy jako metoda výuky dějepisu: Analytické zobecnění poznatků z praxe (Live pictures as a method in history instruction: Analytical generalisation of practice findings). Studia paedagogica. Brno: Masarykova univerzita, 2018, vol. 23, No 3, p. 9-47. ISSN 1803-7437. Available from: https://dx.doi.org/10.5817/SP2018-3-2.

Basic information

• Original name: Živé obrazy jako metoda výuky dějepisu: Analytické zobecnění poznatků z praxe
• Name (in English): Live pictures as a method in history instruction: Analytical generalisation of practice findings
• Authors: RODOVÁ, Veronika (203 Czech Republic, belonging to the institution) and Jan SLAVÍK (203 Czech Republic, guarantor).
• Edition: Studia paedagogica, Brno, Masarykova univerzita, 2018, 1803-7437.

Other information

• Original language: Czech
• Type of outcome: Article in a journal
• Field of Study: 50301 Education, general; including training, pedagogy, didactics [and education systems]
• Country of publisher: Czech Republic
• Confidentiality degree: is not subject to a state or trade secret
• WWW: URL
• RIV identification code: RIV/00216224:14410/18:00105287
• Organization unit: Faculty of Education
• Doi: http://dx.doi.org/10.5817/SP2018-3-2
• Keywords (in Czech): Didaktika dějepisu; didaktická kazuistika; živý obraz; analytická generalizace; replikace; instrumentalizace; scénování; exprese; autentifikace; evidence; protifaktové myšlení; fikční svět
• Keywords in English: didactics of history; didactic case study; live picture; analytical generalisation; replication; instrumentalisation; scenicisation; expression; authentification; evidence; contrafactual thinking; fictional world
• Tags: Reviewed

Abstract

Autoři zkoumají využití dramatizační metody tzv. živých obrazů při výuce dějepisu. Přitom se zaměřují na obecnější problematiku utváření vztahů mezi subjektivní zkušeností žáka a obsahem vzdělávacího oboru prostřednictvím výukové metody. V tomto procesu se žákova zkušenost instrumentalizuje – obohacuje se oborovým poznáním. Jedná se o problematiku považovanou autory za „slepou skvrnu“ výzkumů výuky, pokud tyto výzkumy nedokáží sledovat tzv. relační změny, tj. změny spojené s procesem sémantizace poznatků v příslušném vzdělávacím oboru. K výkladu text využívá metodologický potenciál didaktické kazuistiky založené na Yinově pojetí analytické generalizace a replikace teoretických konstruktů. Hlavním cílem statě je replikovat teoretické konstrukty „scénování“, „exprese“, „fikční svět“, „způsob ověřování faktů“ a „protifaktové myšlení“, které pomáhají analyzovat a objasňovat, jak se v konkrétním učebním prostředí s pomocí metody živých obrazů instrumentalizuje žákovská zkušenost. Poznatky z analýzy vedly k návrhu rozšířeného pojetí Goodmanova teoretického konstruktu „exprese“, jež je diskutováno v závěru statě.

Abstract (in English)

The authors explore the use of a drama method called live pictures in history lessons. They concentrate on a more general issue dealing with the constitution of a relationship between the pupil’s subjective experience and the discipline’s content through a teaching method. In that process the pupil’s experience is enriched by disciplinary knowledge and becomes instrumental. The authors consider this issue to be a “blind spot” in teaching research, as it does not pay enough attention to the so-called relational changes connected with the process of lexical expression of disciplinary knowledge. The text uses the methodological potential of didactic case studies based on Yin’s concept of analytical generalisation and replication of theoretical constructs. The main aim of the text is to replicate the theoretical constructs “scenicisation”, “expression”, “fictional world”, “a way of verifying facts” and “contrafactual thinking”, which help to analyse and explain how the pupil’s experience becomes instrumental by using the live pictures method in a particular learning environment. The findings of the analysis led to a proposal that Goodman’s theoretical construct “expression” should be extended as discussed at the end of the text.