König Vratislav II. von Böhmen (†1092) in der Erinnerung des Klosters Pegau

REITINGER, Lukáš. König Vratislav II. von Böhmen (†1092) in der Erinnerung des Klosters Pegau (King Vratislaus II of Bohemia (†1092) in the Memory of the Pegau Monastery). Deutsches Archiv für Erforschung des Mittelalters. Köln - Weimar - Wien: Böhlau Verlag GmbH, 2017, 73/2017, No 2, p. 481-526. ISSN 0012-1223.

Basic information

Original name

König Vratislav II. von Böhmen (†1092) in der Erinnerung des Klosters Pegau

Name in Czech

Český král Vratislav II. (†1092) v paměti kláštera Pegau

Name (in English)

King Vratislaus II of Bohemia (†1092) in the Memory of the Pegau Monastery

Authors

REITINGER, Lukáš (203 Czech Republic, guarantor, belonging to the institution)

Edition

Deutsches Archiv für Erforschung des Mittelalters, Köln - Weimar - Wien, Böhlau Verlag GmbH, 2017, 0012-1223

---

Other information

Language

German

Type of outcome

Článek v odborném periodiku

Field of Study

60101 History

Country of publisher

Germany

Confidentiality degree

není předmětem státního či obchodního tajemství

RIV identification code

RIV/00216224:14210/17:00105385

Organization unit

Faculty of Arts

Keywords (in Czech)

Vratislav II; Wiprecht z Grojče; Judita z Grojče; klášter Pegau; Čechy; Přemyslovci; pamět

Keywords in English

Vratislaus II; Wiprecht of Groitzsch; Judit of Groitzsch; Pegau monastery; Bohemia; Přemyslid dynasty

Tags

rivok

Tags

International impact, Reviewed

---

Abstract

V originále

Das Thema der Studie ist die Errinerung an den böhmischen König Vratislav II. (1061-1092) und seine Familie in dem sächsischen Kloster Pegau, das 1091 von Wiprecht II. von Groitzsch und seiner Gattin Judith, der Tochter Vratislav II. von Böhmen, gegründet wurde. Di Reflektion ist vor allem in den sogenannten Pegauer Annalen (Annales Pegavienses) erhalten. Der Annalist (ein unbekannter Pegaur Mönch) war sehr gut über die damaligen Verhältnisse in den böhmischen Ländern und in der přemyslidischen Dynastie informiert. Als Vermittler der böhmischen Realien für den Annalenverfasser konnte der zweite Pegauer Abt Windolf (1101-1150) dienen. Er ist mit den Přemysliden, vor allem Fürsten Bořivoj II. und Soběslav I., zusammengetroffen, weil sie oft ihre Verbannung bei Wiprecht in Groitzsch, bzw. Pegau verbrachten. Scheint es, dass die Pegauer Annalen nur in der zwei bohemikalischen Passagen ungenau sind, in welcher ihre Chronologie der Erzählung von der Chronik Frutolfs von Michelsberg und seiner Fortsetzer anpasste.

In Czech

Vzpomínky na Přemyslovce byly v saském klášteře Pegau, který roku 1091 založil Wiprecht z Grojče a jeho choť Judita, dcera českého krále Vratislava II., přítomny v několika rovinách. Nejvíce však promlouvá ze stránek klášterního letopisu (Annales Pegavienses), jehož nejstarší dochovaná podoba byla sestavena krátce po polovině 12. století. Podrobné zprávy o poměrech v Čechách a v přemyslovské dynastii vypovídají, že neznámý benediktýn měl k dispozici zasvěcené informátory. K nim především patřil druhý pegavský opat Windolf, jenž řídil kongregaci půl století a mohl zprostředkovat nejen vzpomínky příslušníků fundátorovy rodiny, ale i samotných Přemyslovců, především knížat Bořivoje II. a Soběslava I., kteří hojně v časech svého vyhnanství využívali právě pohostinství Wiprechtova grojčského hradu v těsné blízkosti kláštera Pegau. Ocenit již je nutné zmínky o dynastických sporech v Čechách na počátku 12. století, s výpověďmi jiných pramenů korespondují do určité míry i relace o podmínkách Vratislavova královského povýšení, italské výpravě Jindřicha IV. a Wiprechtově sňatku s Přemyslovnou Juditou. Letopisy pouze selhávají v době a místě Vratislavova královského povýšení, jeví se však že tato nesrovnalost byla způsobena přizpůsobení pegavských vzpomínek Kronice Frutolfa z Michelsbergu a Ekkeharda z Aury, která sloužila jako autorova předloha.

In English

The study examines the reflection of Přemyslid memory in the Saxon monastery of Pegau, founded in 1091 by Wiprecht of Groitzsch and his wife Judith, daughter of King of Bohemia Vratislaus II, in the pages of cloister annals (Annales Pegavienses). The detailed reports on the situation in Bohemia and in the Přemyslid dynasty testify that the unknown Benedictine had knowledgeable informers available. They included the second abbot of Pegau Windolf, who guided the congregation for fifty years and could provide not only memories of the members of the founder‘s family but also the Přemyslids themselves, chiefly dukes Bořivoj II and Soběslaus I, who used precisely the hospitality of Wiprecht of Groitzsch’s castle in close proximity to the Pegau monastery abundatly at the times of thein banishment. Special attention is devoted to the passages of the annals that describe how Vratislaus was raised by the royal title. Chronological inaccuracies are only perpetrated by the chronicler in those passages that adapt to the narration of chronicle of Frutolf of Michelsberg and his followers.