Detailed Information on Publication Record

KUMSTÁT, Michal. Příjem tekutin během vytrvalostního zatížení - pít podle pocitu žízně, ano nebo ne? (Fluid intake during endurance exercise – is drinking to thirst optimum?). Studia Sportiva. Masarykova univerzita, 2018, vol. 12, No 2, p. 70-78. ISSN 1802-7679.

Other formats: BibTeX LaTeX RIS

Basic information
Original name	Příjem tekutin během vytrvalostního zatížení - pít podle pocitu žízně, ano nebo ne?
Name (in English)	Fluid intake during endurance exercise – is drinking to thirst optimum?
Authors	KUMSTÁT, Michal (203 Czech Republic, guarantor, belonging to the institution).
Edition	Studia Sportiva, Masarykova univerzita, 2018, 1802-7679.

Other information
Original language	Czech
Type of outcome	Article in a journal
Field of Study	30306 Sport and fitness sciences
Country of publisher	Czech Republic
Confidentiality degree	is not subject to a state or trade secret
RIV identification code	RIV/00216224:14510/18:00105980
Organization unit	Faculty of Sports Studies
Keywords in English	hydration; sports performance; ad libitum; thirst
Tags	rivok
Tags	Reviewed
Changed by	Changed by: doc. Mgr. Michal Kumstát, Ph.D., učo 99639. Changed: 30/1/2019 13:32.

Abstract
Při nedostatečném příjmu tekutin, při nadměrných ztrátách vody z těla pocením nebo kombinací obou faktorů dochází u sportovců k dehydrataci. Individuálně řízený příjem tekutin během zatížení založený na znalostech míry pocení je optimální strategií, která umožnuje sportovcům kontrolovat rozsah dehydratace a minimalizuje negativní dopady na sportovní výkon. Současná doporučení jsou však soudobou literaturou podrobena kritice pro přeceňování nežádoucích účinků dehydratace na sportovní výkon. „Benevolentní“ strategie příjmu te kutin během sportovního zatížení regulovaná diktátem žízně prochází renesancí a je podložena dostupnou literaturou. Cílem teoretického sdělení je kritická diskuse dvou kontrastních strategií příjmu tekutin během vytrvalostního zatížení, jejich dopad na rozvoj dehydratace a výkon sportovce. Východiskem diskuse jsou recentní publikace k tématu autonomního a předpisovaného příjmu tekutin ve sportu. Na základě dostupné literatury je možné autonomní model příjmu tekutin považovat za hydratační strategii bránící nežádoucímu vzestupu tělesné hmotnosti během zatížení v délce trvání do 90 min. Autonomní příjem je využitelný zejména u rekreačních sportovních aktivit. Předpisovaný příjem tekutin by měli preferovat především účastníci vytrvalostních závodů s délkou trvání nad 90 min a při vysoké okolní teplotě (>30 °C), dále vrcholoví sportovci během pravidelného vícefázového tréninku.

Abstract

Při nedostatečném příjmu tekutin, při nadměrných ztrátách vody z těla pocením nebo kombinací obou faktorů dochází u sportovců k dehydrataci. Individuálně řízený příjem tekutin během zatížení založený na znalostech míry pocení je optimální strategií, která umožnuje sportovcům kontrolovat rozsah dehydratace a minimalizuje negativní dopady na sportovní výkon. Současná doporučení jsou však soudobou literaturou podrobena kritice pro přeceňování nežádoucích účinků dehydratace na sportovní výkon. „Benevolentní“ strategie příjmu te kutin během sportovního zatížení regulovaná diktátem žízně prochází renesancí a je podložena dostupnou literaturou. Cílem teoretického sdělení je kritická diskuse dvou kontrastních strategií příjmu tekutin během vytrvalostního zatížení, jejich dopad na rozvoj dehydratace a výkon sportovce. Východiskem diskuse jsou recentní publikace k tématu autonomního a předpisovaného příjmu tekutin ve sportu. Na základě dostupné literatury je možné autonomní model příjmu tekutin považovat za hydratační strategii bránící nežádoucímu vzestupu tělesné hmotnosti během zatížení v délce trvání do 90 min. Autonomní příjem je využitelný zejména u rekreačních sportovních aktivit. Předpisovaný příjem tekutin by měli preferovat především účastníci vytrvalostních závodů s délkou trvání nad 90 min a při vysoké okolní teplotě (>30 °C), dále vrcholoví sportovci během pravidelného vícefázového tréninku.

Abstract (in English)
In case of insufficient fluid intake, excessive water loss from the body by sweating or a combination of both factors results in dehydration in athletes. Individually controlled fluid intake during exercise based on the knowledge of sweating rate is an optimal strategy that allows athletes to control the extent of dehydration and minimises the negative impact on sports performance. However, current recommendations are criticised by contemporary literature due to the overestimation of the undesirable effects of dehydration on sports performance. The “benevolent” strategy of fluid intake during an exercise, regulated by the dictate of thirst, is being re-evaluated with evidence-based support in the available scientific literature. The theoretical work aims to critically discuss two contrasting strategies of fluid intake during endurance exercise, their impact on the progression of dehydration and on athlete’s performance. Recent publications on the topic of autonomous and prescribed fluid intake in the sport were the background for the discussion. Based on the current literature, autonomous drinking behaviour is recommended to majority of athletes participating in an exercise with a duration of < 90 min as it sufficiently prevents from overdrinking. Prescribed drinking regime should be adopted by endurance athletes in hot environments (>30 °C) when exercise duration exceeds 90 min and by an elite athlete during daily multiple-session training.

Abstract (in English)

In case of insufficient fluid intake, excessive water loss from the body by sweating or a combination of both factors results in dehydration in athletes. Individually controlled fluid intake during exercise based on the knowledge of sweating rate is an optimal strategy that allows athletes to control the extent of dehydration and minimises the negative impact on sports performance. However, current recommendations are criticised by contemporary literature due to the overestimation of the undesirable effects of dehydration on sports performance. The “benevolent” strategy of fluid intake during an exercise, regulated by the dictate of thirst, is being re-evaluated with evidence-based support in the available scientific literature. The theoretical work aims to critically discuss two contrasting strategies of fluid intake during endurance exercise, their impact on the progression of dehydration and on athlete’s performance. Recent publications on the topic of autonomous and prescribed fluid intake in the sport were the background for the discussion. Based on the current literature, autonomous drinking behaviour is recommended to majority of athletes participating in an exercise with a duration of < 90 min as it sufficiently prevents from overdrinking. Prescribed drinking regime should be adopted by endurance athletes in hot environments (>30 °C) when exercise duration exceeds 90 min and by an elite athlete during daily multiple-session training.