V originále
Zamyšlení nad otázkou objektivity balkanistického bádání pěstovaného za hranicemi Balkánu, a to ve světle převratných změn, jimiž prošla jihovýchodní Evropa po pádu komunismu. Ty se promítají i do podoby a výsledků tamního historického a filologického bádání, což dokládá hojný výskyt staronových „nemocí“, jako jsou manipulativní výklady a ideologicky motivované revize dějin, kritická afirmace nacionalistických narativů a hodnot v umělecké literatuře nebo četné projevy politizace jazyka. Jak by se k těmto jevům měli postavit zahraniční balkanisté? Jaké nástrahy na ně číhají? Jak se vyvarovat falešné objektivitě, simplifikacím a esencialismu? O čem by koneckonců zahraniční balkanisté neměli mlčet? Toto jsou základní otázky, které autor nastoluje k debatě.
In English
The paper examines the issue of objectivity in research on the Balkans conducted by scholars from outside the region in light of the revolutionary changes that Southeast Europe has gone through since the collapse of communism. This profound transformation is also projected in the form and findings of local historical and philological research, which often suffers from ills such as manipulative interpretations and ideologically motivated revisions of history, the critical affirmation of nationalist narratives and values in literature, and the politicization of language. What stance should foreign Balkan scholars take towards these phenomena? What pitfalls await them? How can they avoid false objectivity, simplification, and essentialism? And what should foreign Balkan scholars not remain silent about? These are the basic questions with which the author aims to spark further debate.