a 2018

Neurofyziologie emočních regulací a kůže

SVĚTLÁK, Miroslav

Basic information

Original name

Neurofyziologie emočních regulací a kůže

Authors

Edition

6. Brněnský dermatologický den Antonína Trýba, 2018

Other information

Language

Czech

Type of outcome

Konferenční abstrakt

Country of publisher

Czech Republic

Confidentiality degree

není předmětem státního či obchodního tajemství

Organization unit

Faculty of Medicine
Změněno: 26/4/2019 14:41, doc. PhDr. Miroslav Světlák, Ph.D.

Abstract

V originále

Onemocnění kůže, jako je například neurodermatitida, urtikaria, psoriáza, akné vulgaris, atd., mají ve své etiologii prokázaný významný podíl genetických, alergologických a imunologických faktorů, které k onemocnění daného jedince predisponují, onemocnění vyvolávají a také udržují. Důležitými precipitujícími a perpetujícími faktory ve smyslu vyvolání, udržování a zhoršování primárního onemocnění jsou také faktory psychické, které v mnoha případech (u každého jedince se spolupodílí jinak) etiologický model kožních onemocnění doplňují. Jejich modulace pak může představovat důležitou součást terapie v rámci psychosomatického přístupu v multidisciplinárním týmu. Odhlédneme-li od jedinečného příběhu každého člověka, a tedy i od jedinečného významu, který v jeho životě kožní onemocnění má, můžeme často pozorovat, že se kožní onemocnění rozvíjí a zhoršuje právě v době zvýšené psychosociální zátěže. V tomto období se také snižuje úspěch léčebného úsilí. Život je strastiplný pro každého z nás a je tedy nepravděpodobné, že by to, co zažíváme, představovalo podklad/příčinu specifických onemocnění. Je mnohem pravděpodobnější a výzkum i klinické zkušenosti toto dokládají, že mediátorem mezi událostmi a výslednou psychosociální zátěží, jejíž míra a intenzita představuje zmíněný precipitující a perpetující faktor onemocnění, je způsob, jakým pacienti regulují své emoce anebo jak interpretují svět a sebe v něm. Z tohoto úhlu pohledu pak lze strategie rozdělit na adaptivní, tedy zdraví podporující a neadaptivní. V kontextu chronických nebo opakujících se onemocnění, kde kauzální léčba chybí, je „léčba“ pomocí psychoterapie zcela zásadní. Paradoxně však nesměřujeme k vyléčení nemoci, psychoterapie neumí léčit somatické onemocnění, ale k pomoci pacientovi získat takové adaptivní strategie regulace emocí, které podporují zdraví na nejobecnější úrovni. Pacientovi ani lékaři nebereme jeho somatický koncept nemoci, ostatně jde o somatické onemocnění, ale k „soma“ přidáme také „psyché“. To však neuděláme v modu „buď, anebo“ ale v modu „a taky“.