V originále
Monografie se věnuje zkoumání češtiny Bedřicha Smetany (1824–1884). Tento významný hudební skladatel žil v období, které je v pracích o vývoji češtiny označováno jako obrozenské a poobrozenské, tedy v době, pro niž je z jazykového hlediska charakteristické nahrazení němčiny češtinou ve funkci vyšší komunikační variety a formování normy novodobého spisovného jazyka. V popředí zájmu publikace stojí především otázka, jak tuto normu zvládali doboví mluvčí, kteří byli vzdělaní, ale přitom s češtinou nebyli profesně svázáni (jako např. literáti či publicisté). Monografie prostřednictvím rozboru pravopisné, gramatické a doplňkově také lexikální stránky Smetanovy korespondence ukazuje, v čem je Smetanovo vyjadřování prototypické, v čem je naopak specifické, a současně se snaží přispět k poznání konstituujícího se spisovného jazyka 2. poloviny 19. století.
Anglicky
The monograph deals with the research of the composer Bedřich Smetana’s Czech. Smetana (1824–1884) lived in the period of time which is, in works on history of Czech language, referred to as revival or post-revival. From the linguistic perspective, this period is typical of replacement of German by Czech in the function of high communication variety and formation of modern standard language norm. The publication poses a question how contemporary speakers, who were educated but were not professionally involved in Czech language (as e. g. writers or journalists), mastered this norm. By the analysis of orthographical, grammatical and also complementarily of lexical aspects of Smetana’s correspondence, the monograph demonstrates how is Smetana’s expressing prototypical and in contrary extraordinary. The aim of the work is also to contribute to the knowledge of constitutive standard language of the second half of the 19th century.