k 2019

Toward empirical study of the “ontological” character of modern Japanese

MATELA, Jiří

Základní údaje

Originální název

Toward empirical study of the “ontological” character of modern Japanese

Název česky

K empirickému výzkumu "ontologické" povahy moderní japonštiny

Název anglicky

Toward empirical study of the “ontological” character of modern Japanese

Autoři

Vydání

Iaponica Brunensia 2019, 2019

Další údaje

Jazyk

japonština

Typ výsledku

Prezentace na konferencích

Obor

60202 Specific languages

Stát vydavatele

Česká republika

Utajení

není předmětem státního či obchodního tajemství

Organizační jednotka

Filozofická fakulta

Klíčová slova česky

japonština; čeština; gramatika; typologie; kontrastivní lingvistika

Klíčová slova anglicky

Japanese; Czech; grammar; typology; contrastive linguistics
Změněno: 22. 9. 2019 10:53, Mgr. Jiří Matela, M.A., Ph.D.

Anotace

V originále

The so called “individualizing” linguistic typology – classified as “cognitive typology” by Pardeshi & Horie 2009 – has been characterizing the Japanese language as a BECOME-type of language, in contrast to a DO-type of languages (such as English). Although the idea has been present within the Japanese linguistics since at least Teramura (1976), it was mainly due to Yoshihiko Ikegami’s seminal work (1981) that the “ontological” character of Japanese gained attention throughout the various linguistic or philological frameworks (see e.g. Haga 2004 for kokugogaku, Kanaya 2003 for nihongogaku and others). Despite its popularity, the typological classification of Japanese as a BECOME-language is far from being uncontroversial, as it has been criticized (although on different grounds) by Takebayashi (2008), Noda (2015) and others. The present paper sees the sources of the aforementioned controversy in the lack of unified, systematic and empirically verifiable criteria for classifying a language as displaying either “ontological” (BECOME) or “processual” (DO) orientation. It presents perspective of a functional “text-based” typology with the use of Czech and Japanese corpus data, suggesting that the “cognitive type” of a language is to be identified in a concrete text, rather than in a speaker’s general linguistic knowledge.

Česky

Tzv. "individualizující" jazyková typologie (klasifikována jako "kognitivní typologie" Pardeshim a Horiem 2009) klasifikuje japonštinu jako jazyk typu NASTANE (ontologický) v kontrastu k jazykům typu DĚLÁ (procesní, např. angličtina). Ačkoliv tato idea je v japonské lingvistice přítomná přinejmenším počínaje Teramurou (1976), jejím hlavním propagátorem je Ikegami (1981). Navzdory popularitě, kterou si zmíněná teorie získala, existují také kritické názory (např. Takebajaši 2008, Noda 2015 aj.). Tento příspěvek si klade za cíl představit problémy ontologické vs. procesní typologie, především jako problém v nedostatečném vymezení konkrétních konstrukčních typů, a současně má za cíl představit empiricky (především na korpusových datech) založený přístup ke kognitivní typologii.

Přiložené soubory

Ontological_character_of_Japanese.ppt
Požádat o autorskou verzi souboru