Eye tracking vo výskume porúch autistického spektra – súčasný stav diskusie

HALÁMKOVÁ, Daniela. Eye tracking vo výskume porúch autistického spektra – súčasný stav diskusie. In Medzinárodná konferencia Osobnosť v kontexte kognícií, emocionality a motivácií. 2019.

Základní údaje

• Originální název: Eye tracking vo výskume porúch autistického spektra – súčasný stav diskusie
• Název česky: Eye tracking ve výzkumu poruch autistického spektra - současný stav diskuse
• Název anglicky: Eye tracking in autism spectrum disorder research – the present state of the debate
• Autoři: HALÁMKOVÁ, Daniela.
• Vydání: Medzinárodná konferencia Osobnosť v kontexte kognícií, emocionality a motivácií, 2019.

Další údaje

• Originální jazyk: slovenština
• Typ výsledku: Prezentace na konferencích
• Obor: 50103 Cognitive sciences
• Stát vydavatele: Česká republika
• Utajení: není předmětem státního či obchodního tajemství
• WWW: URL
• Organizační jednotka: Filozofická fakulta
• Klíčová slova česky: poruchy autistického spektra, autismus, eye tracking, pozornost, vnímání, experiment
• Klíčová slova anglicky: autism spectrum disorder, autism, eye tracking, attention, attention allocation, perception, experiment
• Štítky: autismus, experiment, eye tracking
• Příznaky: Mezinárodní význam

Anotace

V poslednej dobe sa eye tracking (zariadenie na sledovanie pohybov očí) stal šikovným nástrojom často používaným aj vo výskume psychických porúch. Na základe tzv. eye-mind hypotézy totiž môžeme predpokladať, že ním vieme identifikovať oblasti, na ktoré proband upriamuje svoju pozornosť. Eye tracking je zároveň objektívnejším meraním než sebaposúdenie, založené na sebareflexii a úprimnosti probanda, a umožňuje nám skúmať i pozornosť detských či neverbálnych participantov. Príspevok predstaví využívanie eye trackingu vo výskume porúch autistického spektra a opíše postupný priebeh diskusie v tejto oblasti až po jej súčasný stav. Súčasťou príspevku je i predstavenie experimentu realizovaného na Masarykovej univerzite v Brne. Identifikácia oblastí obrazu, ktoré upútajú pozornosť probandov s autizmom a ich porovnanie s komparačnou skupinou, nám môže pomôcť charakterizovať, prípadne sa následne pokúsiť minimalizovať, rozdiely medzi vnímaním u bežnej a autistickej populácie.

Anotace česky

V poslední době se eye tracking (zařízení na sledování pohybů očí) stal šikovným nástrojem často používaným i ve výzkumu psychických poruch. Na základě tzv. eye-mind hypotézy můžeme předpokládat, že umíme identifikovat oblasti, na které participant nasměruje svou pozornost. Eye tracking je zároveň objektivnějším měřením než sebeposouzení, které je založeno na sebereflexi a upřímnosti participanta a umožňuje nám zkoumat i pozornost dětských a neverbálních participantů. Příspěvek představí využití eye trackingu ve výzkumu poruch autistického spektra a popíše průběh diskuse v této oblasti až po její současný stav. Součástí příspěvku je i představení experimentu realizovaného na Masarykově univerzitě v Brně. Identifikace oblastí obrazu, které upoutají pozornost participantů s autismem a jejich porovnání s komparační skupinou nám může pomoct charakterizovat, případně se následně pokusit minimalizovat, rozdíly mezi vnímáním u běžné a autistické populace.

Anotace anglicky

A method of eye tracking has recently become a handy tool often used in the research of psychiatric disorders. Considering the eye-mind hypothesis we can assume, that by using an eye tracker we might be able to identify the areas which attract participant’s attention. Using an eye tracker is also a more objective method than self-assessment, which is based on participant’s self-reflection and honesty, and it makes examining children and non-verbal participants less difficult. The aim of this presentation is to describe how eye tracking has been used in the research of autism spectrum disorder until now. We will also introduce an experiment performed in Masaryk University in Brno in this presentation. If we are able to identify the areas of the picture that attract the attention of autistic participants the most and compare them with the areas of the control group, we can easily characterize, and eventually try to minimalize, the differences between typical and autistic perception.