Recht und Sprache. Zur Anwendung des "Sprachenrechts" der deutschen Volksgruppe in der Ersten Tschechoslowakischen Republik

TAUCHEN, Jaromír. Recht und Sprache. Zur Anwendung des "Sprachenrechts" der deutschen Volksgruppe in der Ersten Tschechoslowakischen Republik. Zeitschrift für Neuere Rechtsgeschichte. Wien: Manz Verlag, roč. 41, 3/4, s. 215-233. ISSN 0250-6459. 2019.

Základní údaje

• Originální název: Recht und Sprache. Zur Anwendung des "Sprachenrechts" der deutschen Volksgruppe in der Ersten Tschechoslowakischen Republik
• Název česky: Právo a řeč. K aplikaci norem jazykového práva německé národnostní menšiny v období první Československé republiky
• Název anglicky: Law and Language. About Some Issues Concerning the Application of Language Rights of the German Minority in the First Czechoslovak Republic
• Autoři: TAUCHEN, Jaromír (203 Česká republika, garant, domácí).
• Vydání: Zeitschrift für Neuere Rechtsgeschichte, Wien, Manz Verlag, 2019, 0250-6459.

Další údaje

• Originální jazyk: němčina
• Typ výsledku: Článek v odborném periodiku
• Obor: 50501 Law
• Stát vydavatele: Německo
• Utajení: není předmětem státního či obchodního tajemství
• WWW: Web nakladatele
• Kód RIV: RIV/00216224:14220/19:00112100
• Organizační jednotka: Právnická fakulta
• Klíčová slova česky: jazykové právo; první republika; německá menšina; železnice; pošta
• Klíčová slova anglicky: Language Rights; first Czechoslovak republic; german minority
• Štítky: Fundamental rights and freedoms, INTERWAR CZECHOSLOVAK REPUBLIC, rivok
• Příznaky: Mezinárodní význam, Recenzováno

Anotace

Dieser Beitrag widmet sich einigen Fragen der rechtlichen Regelung des Sprachgebrauchs für die deutsche Volksgruppe anhand der zeitgenössischen Rechtsprechung und der Zeitungsartikel . Außerdem wird versucht, sich mit dem Sprachenrecht der Ersten Tschechoslowakischen Republik kritisch auseinanderzusetzen und zu zeigen, wie die Vorschriften des Sprachenrechts in der Praxis angewandt wurden.

Anotace česky

Československo (1918-1938) bylo mnohonárodnostním státem, ve kterém kromě Čechů a Slováků žily početné národnostní menšiny (Němci, Maďaři, Poláci, Rusíni). Z tohoto důvodů musela být jejich ochrana podrobně a důsledně zakotvena i v právních předpisech včetně Ústavy z roku 1920 (Hlava šestá). Tento příspěvek se zabývá vybranými problémy spojenými s právní úpravou jazykového práva v první Československé republice, které je považováno za nejdůležitější z tzv. menšinových práv. Autor se v příspěvku věnuje jak vnitrostátním, tak i mezinárodním pramenům jazykového práva, z nichž k nejdůležitějším náležel jazykový zákon z roku 1920 a prováděcí nařízení k tomuto zákonu z roku 1926. Tyto právní předpisy stanovily pravidla pro používání státní jazyka (jazyka československého) a jazyků národnostních menšin. Zároveň obsahovaly požadavky týkající se znalosti češtiny u státních úřadů a soudů a státních podniků (pošty či státních drah). Do podoby jazykového práva zasáhla výrazným způsobem také judikatura Nejvyššího správního soudu a Nejvyššího soudu. Nedílnou součástí tohoto pojednání tvoří příklady z aplikační praxe tak, aby si čtenář udělal představu o tom, jak fungovalo jazykové právo ve skutečnosti.

Anotace anglicky

Czechoslovakia (1918-1938) was a multinational state in which lived, aside from the Czechs and Slovaks, numerous national minorities (Germans, Hungarians, Poles, Rusyns). For this reason, their protection had to be thoroughly and in detail incorporated in legislation including the Constitution from 1920 (Chapter six). This contribution is devoted to the selected issues connected to the legal regulation of language rights in the first Czechoslovak Republic which are considered the most important ones among the so-called minority rights. In the contribution, the author deals with both internal and international sources of language law among which one of the most important was the Language Act from 1920 and its statutory instrument from 1926. These regulations established rules for using the state language (the Czechoslovak language) and the languages of the national minorities. Moreover, they contained requirements regarding knowledge of the Czech language at state authorities and courts and state enterprises (post office or state railway). The shape of the language law was also in large measure influenced by the practice of the Supreme Administrative Court and Supreme Court. An integral part of this paper consists of examples of judicial application for a reader to get an idea about how the language law worked in reality.