Sobě ke cti, umění ke slávě. Sbírky a sběratelé 1600–1960

RUSINKO, Marcela a Vít VLNAS. Sobě ke cti, umění ke slávě. Sbírky a sběratelé 1600–1960. 2019.

Základní údaje

• Originální název: Sobě ke cti, umění ke slávě. Sbírky a sběratelé 1600–1960
• Název česky: Sobě ke cti, umění ke slávě. Sbírky a sběratelé 1600–1960
• Název anglicky: For One’s Honour, For Art’s Glory. Collections and Collectors from 1600 to 1960
• Autoři: RUSINKO, Marcela a Vít VLNAS.
• Vydání: 2019.

Další údaje

• Originální jazyk: čeština
• Typ výsledku: Uspořádání (zogranizování) výstavy (s/bez krit. katal.)
• Obor: 60401 Arts, Art history
• Stát vydavatele: Česká republika
• Utajení: není předmětem státního či obchodního tajemství
• Organizační jednotka: Filozofická fakulta
• Klíčová slova anglicky: art collecting;material cultures;provenance research;Czech lands;art museums
• Příznaky: Mezinárodní význam, Recenzováno

Anotace

Studiu uměleckého mecenátu a soukromého sběratelství byla i u nás věnována již značná pozornost. Přesto zůstává tento legitimní, a možná dokonce nejzajímavější aspekt historie umění v našem prostředí stále na okraji zájmu. Analogicky i historie výstav věnovaných fenoménu soukromých sbírek tvoří jen překvapivě stručnou črtu na pozadí bohatých dějin výstav autorských, tematických, monografických, skupinových, spolkových či jinak tematizovaných. Projekt Sobě ke cti, umění ke slávě se pokouší tuto nevyrovnanou bilanci alespoň částečně doplnit. Přítomná výstava propojuje staré a moderní umění a z hlediska sběratelských priorit, motivací, emocí a souvisejících individuálních projektů relativizuje polaritu a rozdílnost obou. Povznáší se též nad plynutí času a dobové preference; vždyť ve všech historických epochách sběratelé, ať už s vášní, s úmysly povýtce spekulativními či dokonce s čirým pragmatismem své společenské třídy reagovali buď na zcela současné, nebo naopak spíše tradiční kodifikované formy umění, často však také vykazovali překvapivou směsici obou těchto přístupů, aby nás tím s odstupem někdy staletí, někdy jen desetiletí opakovaně vybízeli hledat systém, řád či vyšší smysl v něčem, v čem možná nikdy ani nebyl. Skromnou ambicí autorů bylo jednak věnovat patřičný prostor páteřním kolekcím, ale i představit jiné, málo známé nebo v podstatě neznámé. Logicky tak mnohé zůstává nedořečeno, opomenuto. Tuto selektivní „ne-dořečenost“ bychom rádi chápali nikoliv jako omezení, nýbrž jako východisko. Jako otevření cesty dalšímu zájmu o historický výzkum původu a osudů cenností skrytých v našich sbírkách a především jako položení základu široké mezioborové diskusi.

Anotace anglicky

Considerable attention has already been paid to the study of artistic patronage and private collecting. Yet this legitimate, and perhaps even the most interesting aspect of art history remains on the margins. Similarly, the history of exhibitions devoted to the phenomenon of private collections is only featured surprisingly briefly in the background of the rich history of authorial, thematic, monographic, group, federal or otherwise themed exhibitions. The project For One’s Honour, For Art’s Glory attempts to complement this lopsided balance, at least in part. The present exhibition combines old and modern art and, in terms of collecting priorities, motivations, emotions and associated individual projects, relativizes the polarity and diversity of both. It also rises above the passage of time and time preferences; for in all historical epochs collectors, be they passionate, speculative, or even pragmatic in their social class, have responded to either entirely contemporary or rather traditional codified forms of art, but often have also exhibited a surprising mix of both approaches; to us at a distance of sometimes centuries, sometimes only decades, have repeatedly encouraged to seek a system, an order or higher meaning in something in which it may never have been. The authors’ modest ambition was to devote appropriate space to backbone collections, but also to introduce others, the little-known or essentially unknown. Logically, much remains unfinished, omitted. We would like to see this selective “incompleteness” not as a restriction, but as a way out. As an opening to further interest in historical research into the origins and fates of the valuables hidden in our collections and, above all, as a foundation for a broad interdisciplinary discussion.