Edition
Philologia Rossica, Hradec Králové, 2019, 2694-8826
V originále
Avtor nastojaščej staťji analizirujet vzajimootnošenija češskogo i, častično, slovackogo literaturnogo avangardizma i katoličeski orientirovannoj literatury v mežvojennoj Čechoslovakii 20-40-ch gg. XX. veka, obnaruživajet ne toľko rezkije otličija, no i obščije mesta, podspudnyje tečenija, svjazyvajuščije vojedino poetiku i daže idejnyje istočniki obojich napravlenij, k kotorym prinadležat češskij poetizm i sjurrealizm, katoličeskij modernizm i tak nazyvajemaja protektoratnaja proza, nachoďaščajasja začastuju pod vlijanijem poetiki ekspresionizma; imenno Brno v 20-e i 30-e gody XX veka bylo centrom etogo napravlenija v literature i v teatre. Podspudnyje svjazi na poverchnosti protivopoložnych chudožestvennych javlenij predstavľajut soboj sostavnuju časť postsekuľarizma, predpolagajemogo choťa by fragmentarnyje vozvraščenija k religioznym istokam, vkľučaja i poetologičeskije principy strojenija chudožestvennogo proizvedenija. Staťja učityvajet proizvedenija češskich poetistov i sjurrealistov, v tom čisle Vitezslava Nezvala, Konstantina Bibla, Jaroslava Sejferta, Jirži Voľkera, Františeka Galasa, so storony avangardistov, Jakuba Demla, Jaroslava Durycha, Jana Zagraničeka, Egona Gostovskogo, Jaroslava Gavličeka i Jana Čep, v to vremja takže i Jana Drdy i Vaclava Ržezača iz lagerja katoličeskogo modernizma i protektoratnoj psichologičeskoj prozy.
In Czech
Autor přítomné stati analyzuje vzájemné vztahy české a částečně i slovenské literární avantgardy a katolicky orientované literatury v meziválečném Československu 20.-40. let 20. století a přitom odhaluje nejen výrazné rozdíly. ale i společná místa, spodní proudy, které spojují v jeden celek poetiku a dokonce ideové prameny obou směrů, k nimž patří český poetismus a surrealismus, katolická moderna a tzv. protektorátní próza, která byla často ovlivňována poetikou expresionismu; zvláště Brno bylo centrem tohoto směru v literatuře a divadle. Podpovrchové spoje navenek protikladných uměleckých jevů jsou součástí postsekularismu, předpokládajícího byť alespoň fragmentární návraty k náboženským pramenům včetně poetologických zásad výstavby uměleckých děl. Stať bere v úvahu díla českých poetistů a surrealistů, včetně Vítězslava Nezvala, Konstantina Biebla, Jaroslava Seiferta, Jiřího Wolkra, Františka Halase za avantgardisty a Jakuba Demla, Jaroslava Durycha, Jana Zahradníčka, Egona Hostovského, Jaroslava Havlíčka a Jana Čepa, v té době také Jana Drdy a Václava Řezáče z tábora katolického modernismu a protektorátní psychologické prózy.
In English
The author of the present study analyzes the mutual relations of the Czech and, partly, Slovak literary avantgardism and catholically oriented literature in interwar Czechoslovakia in the 1920-1940s, revealing not only big differences, but also topoi, common places, hidden currents connecting poetics and even ideological sources, such as Czech „poetism“ and surrealism, Catholic modernism and the so-called „protectorate“ prose developing, as a rule, under the impact of expressionism; especially Brno in the 1920-1930s represented a specific centre of this current both in literature and theatre. The hidden relations of the artistic phenomena seemingly contradictory on the surface represent an integral part of postsecularism, presupposing albeit fragmentary returns to religious sources including also poetological principles of the construction of an artefact. The study takes into consideration the works of Czech poetists as well as surrealists, such as Vítězslav Nezval, Konstantin Biebl, Jaroslav Seifert, Jiří Wolker, František Halas from the avantgardist group, and Jakub Deml, Jaroslav Durych, Jan Zahradníček, Egon Hostovský, Jaroslav Havlíček, Jan Čep and at that time also Jan Drda and Václav Řezáč from the group of Catholic modernists and „protectorate“ psychological prose.