73Časopis pro právní vědu a praxi, XXVII, zvláštní číslo/2019: 73–89; https://doi.org/10.5817/CPVP2019-S-5
6Jak „šla“ brněnská trestní práva
How „Went“ the Criminal Laws in Brno
Vladimír Kratochvíl*
Abstrakt
Následující text nabízí historické, pracovní a osobní zamyšlení o tom, kdy a kde „trestní práva“ na Právnické
fakultě Masarykovy univerzity vznikala, jak v průběhu času (ne)obstála mezi „mlýnskými kameny“
teorie a praxe, tedy jak „šla“ uplynulých sto let od založení Masarykovy univerzity a Právnické fakulty,
implicite i její Katedry trestního práva, zejména od druhé poloviny XX. století.
Klíčová slova
Masarykova univerzita; Právnická fakulta MU; Katedra trestního práva; obnovená studia práv (60. léta
XX. století v Brně); brněnská „trestní práva“ na přelomu XX. a XXI. století; reforma „trestních práv“ –
teorie a praxe; zahraniční kontakty katedry trestního práva; personální stav katedry.
Abstract
The following text provides a historical, professional and personal reflection of when and where „Criminal
Laws“ at the Faculty of Law at Masaryk University arose; how they in the course of time passed or failed
(to pass) between „the rock and the hard place“ of theory and praxis, thus how they „went“ for the last one
hundred years since the foundation of Masaryk University and the Faculty of Law, implicite its Department
of Criminal Law, above all since the second half of the 20th century.
Keywords
Masaryk University; Faculty of Law; Department of Criminal Law; Renewed Studies of Law (1960s
in Brno); „Criminal Laws“ in Brno at the Turn of the 20th and 21st Centuries; Reform of „Criminal
Laws“ – Theory and Praxis; Foreign Contacts at the Department of Criminal Law; Staff of the Department.
Motto:
Ti, kdo si zamilují praxi bez vědy, jsou jako lodivod, jenž se nalodil bez kormidla a busoly,
takže nikdy neví s jistotou, kam pluje.1
Úvodem
Přišlo mi sympatické a velice milé, když jsem byl osloven redakcí fakultního Časopisu
pro právní vědu a praxi, která chystá pro jeho podzimní vydání jubilejní formát, abych
zavzpomínal a přenesl na papír něco z historie brněnské katedry trestního práva. Hlavně
mi to tak připadlo kvůli naší fakultě samotné a zejména vůči její jmenované katedře;
o osloveného tu až tak nešlo.
1	 Da VINCI, Leonardo. Nápady. Výbor z próz (O zkušenosti). Praha: Odeon, 1982, s. 18, 19.
*	 Prof. JUDr. Vladimír Kratochvíl, CSc., emeritní profesor, Katedra trestního práva, Právnická fakulta,
Masarykova univerzita, Brno / emeritus professor, Department of Criminal Law, Faculty of Law,
Masaryk University, Brno, Czech Republic / E-mail: Vladimir.Kratochvil@nsoud.cz
ČPVP, ročník XXVII, zvláštní číslo/201974 Články
Následující text nabízí čtenáři malé historické, pracovní a možná i trochu osobní zamyšlení,
resp. pohled zpět tam, kdy a kde „trestní práva“2
na Právnické fakultě Masarykovy
univerzity vznikala, chovala se, resp. jak v  běhu času (ne)obstála mezi „mlýnskými
kameny“ teorie a praxe (nebo naopak?), jinak řečeno, jak „šla“, a to v běhu času uplynulých
sto let od založení Masarykovy univerzity a jedné z jejích prvních fakult – fakulty
právnické, implicite i její katedry trestního práva, zvláště pak od druhé poloviny XX. století.
Zde se však mohu pokusit nanejvýše o pohled pamětníka, jenž s nimi spojil zhruba dvě
pomyslné čtvrtiny svého curriculi vitae, vycházím-li z jisté hluboké lidské moudrosti.3
1	 Založení Masarykovy univerzity, Právnické fakulty MU
a Katedry trestního práva
S odkazem na již publikované texty,4
musím již na tomto místě jen ve stručnosti připomenout,
že „Sté výročí založení Masarykovy univerzity a jedné z jejích fakult – fakulty právnické,
přirozeně a zaslouženě evokuje zvýšený zájem zvláště o počáteční historické období jejího fungování, tedy
éru meziválečnou (1919–1939). Pro ni je mimo jiné typické, že se zde naplnily snahy vytvořit protiváhu
zatím jediné české vysoké škole univerzitního typu – Univerzitě Karlově. Akademické konkurenční
prostředí coby conditio sine qua non skutečně tvůrčího pěstování vědy tak získalo ve druhé české vysoké
škole a její právnické fakultě, potažmo katedře trestního práva, nepřehlédnutelnou oporu, též díky silné
podpoře prezidenta T. G. Masaryka. Touto cestou bylo takříkajíc ‚založeno‘ na vznik a postupné formování
právních škol, popř. v té návaznosti trestněprávních škol, které ve vzájemném odborném střetu
čeřily filozoficky a teoreticky možná dosud relativně klidnou názorovou hladinu. V tomto směru měla
a (snad i dnes) má též brněnská (trestně)právní škola (Kallab, Olšar, Keppert) své legitimní, protože
nepochybně zejm. historicky ‚odpracované‘ a tudíž zasloužené místo.“
V minulém století ruku v ruce jdoucí vznik jmenované univerzity, její právnické fakulty
a jisté katedry, tak odstartoval „chod“ i trestních práv v Brně, a sice způsobem, pro nějž
byla do jisté míry příznačná „Aktivita brněnské (normativní) právní školy a její dialog s positivisty
pražského ražení, které byly v době mezi dvěma válkami nesporně hlavní hnací silou tříbení teoreticko-metodologických
stanovisek české právnické literatury.“ 5
Tento diskurs pokračoval i v době
2	 Tedy „trestní právo hmotné“ a „trestní právo procesní“.
3	 Podle níž „… patrí sa po osemdesiatke odísť od roboty, alebo aspoň zomrieť…“. Milan Lasica, písemný pramen
nedohledán, zajisté však stačí důvěryhodná ústní tradice a jméno toho, kdo ji vyřkl.
4	 KRATOCHVÍL, Vladimír. Filozofie trestného činu v pojímání brněnské trestněprávní školy. Právník,
2019, roč. 158, č. 1, s. 45 a násl.; Srov. též celofakultní publikaci k 100. výročí založení Masarykovy univerzity
a Právnické fakulty: VOJÁČEK, Ladislav, Karel SCHELLE a Jaromír TAUCHEN. Dějiny Právnické
fakulty Masarykovy univerzity 1919–2019. 1. díl 1919–1989. 1. vyd. Brno: Masarykova univerzita.
5	 KLABOUCH, Jiří. Z předhistorie Vídeňské a Brněnské právní školy. In: HOUBOVÁ, Drahomíra (ed.).
Normativní teorie práva v kontextu právního myšlení. Brno: Spisy Právnické fakulty MU v Brně, řada teoretická,
1991, sv. 90, s. 78. K formování a působení samotné brněnské trestněprávní školy již od založení Masarykovy
univerzity a její právnické fakulty podrobně srov. KRATOCHVÍL, Vladimír. Filozofie trestného činu
v pojímání brněnské trestněprávní školy. Právník, 2019, roč. 158, č. 1, s. 46 a n.
75Vladimír Kratochvíl – Jak „šla“ brněnská trestní práva
poválečné, „… zejm. po roce 1950, konkrétně např. ve sporech o pojetí… trestného činu a jeho
skutkové podstaty, kdy se názorové střety přenesly na úroveň pražské právnické fakulty (Univerzity
Karlovy) a bratislavské právnické fakulty (Univerzity Komenského).“ 6
Logicky proto, že brněnská
právnická fakulta byla v roce 1950 zrušena.
Nejinak tomu je i aktuálně, ve třetím tisíciletí.7
Souhrnně vyjádřeno: myslím, že  brněnská trestní práva k  tomu, aby „šla“ skutečně,
nepřehlédnutelně a efektivně, měla zcela reálně „našlápnuto“ již historicky. To se projevilo
v dalším jejich vývoji, dopadech a projevech v teorii, legislativě a zejména pak
v trestní praxi, vzdor již vzpomínané téměř dvacetileté existenční přetržce mezi lety 1950
až 1969,8
jakož i stejně dlouhému období normalizačnímu; 1968/1969–1989.
2	 Obnovená studia práv v 60. letech XX. století v Brně
(konstituování katedry trestního práva, podpora ze strany
Univerzity Komenského v Bratislavě a Univerzity Karlovy v Praze,
vědecké počátky, předlistopadové a rozvíjející se polistopadové
zahraniční kontakty, participace na reformě trestního práva)
V dalším textu zúžíme9
pohled na katedru pouze jako na subjekt výzkumu, pedagogického
a legislativního tradování, jakož i praktického uplatňování trestního práva hmotného
a trestního práva procesního, zabírající již od přelomu 60. a 70. let minulého století
v širším kontextu i kriminologii (prof. JUDr. Ladislav Schubert, DrSc., vedoucí katedry)
a kriminalistiku (prof. JUDr. Vladimír Polášek, CSc.).10
6	 V personifikované podobě vyjádřeno, šlo o diskuze mezi profesory Vladimírem Solnařem na straně jedné,
a Františkem Poláčkem a Ladislavem Schubertem, na straně druhé. Více k tomu srov. SCHUBERT,
Ladislav. K problému trestnej zodpovednosti. Právny obzor, 1957, č. 5, s. 259 a násl.; SOLNAŘ, Vladimír.
Systém československého trestního práva. Praha: Academia, 1972, s. 49 a násl.
7	 Blíže k tomu srov. KRATOCHVÍL, Vladimír. Filozofie trestného činu v pojímání brněnské trestněprávní
školy. Právník, 2019, roč. 158, č. 1, s. 62 a násl.
8	 Jen pro úplnost třeba dodat, že od roku 1952 též Masarykova univerzita ztrácí toto své původní jméno
a až do roku 1989 vystupuje pod označením Univerzita Jana Evangelisty Purkyně v Brně. Dostupné z:
https://www.muni.cz/o-univerzite/historie-univerzity [cit. 2. 5. 2019].
9	 Širší pojednání v  tomto ohledu nabízí TAUCHEN, Jaromír. Obnovení brněnské právnické fakulty
v letech 1968–1969. Právník, 2019, roč. 158, č. 1, s. 3–17.
10	 Oba z katedry trestního práva Právnické fakulty Univerzity Komenského v Bratislavě. Jinou osobou
podobně znějícího příjmení byl již zmíněný prof. JUDr. František Poláček (1895–1956), jenž byl spojen
s brněnskou právnickou fakultou jen krátce, před jejím zrušením v r. 1950, konkrétně od r. 1948 do r. 1950.
Poté působil na právnické fakultě Slovenské univerzity v Bratislavě (dříve i později Komenského univerzity);
podrobněji srov. VOJÁČEK, Ladislav, Karel SCHELLE a Jaromír TAUCHEN. Dějiny Právnické
fakulty Masarykovy univerzity 1919–2019. 1. díl 1919–1989. 1. vyd. Brno: Masarykova univerzita, 2019,
s. 261 a násl.
ČPVP, ročník XXVII, zvláštní číslo/201976 Články
Katedra trestního práva mezi prvními čtyřmi katedrami obnovené právnické fakulty, jak
byly konstituovány v roce 1969, ještě své místo neměla.11
Zformovala se až na počátku
let sedmdesátých „… za pomoci externistů (především) z… bratislavské právnické fakulty.“ 12
Bylo by historicky nespravedlivé opomenout i o něco pozdější významnou podporu také
z pražské právnické fakulty spojenou se jmény prof. JUDr. Dagmar Císařové, DrSc., a JUDr.
Adolfa Dolenského, CSc., jakož i prof. JUDr. Miroslava Protivínského, DrSc.
Personální sestava se pochopitelně v průběhu následujících let měnila tak, jak odcházeli
externisté a přicházeli na posty interních učitelů jiní, zejm. představitelé trestní praxe,
jmenovitě: doc. JUDr. Jaroslav David, doc. JUDr. Pavel Vantuch, CSc. (oba bývalí vedoucí
katedry, po prof. L. Schubertovi), dále abecedně prof. JUDr. Jaroslav Fenyk, Ph.D., DSc.,
Univ. Priv. Prof., doc. JUDr. Marek Fryšták, Ph.D., JUDr. Luboš Chaloupka, JUDr., Jaromír
Leimberger, doc. JUDr. Alexander Nett, CSc., JUDr. Jan Provazník, Ph.D., Jaromír Saxl st.,
JUDr. Jan Tulis a JUDr. Karel Vilám. Tu (pří)jemnější část katedry zastupovaly či představují
kolegyně, rovněž v abecedním pořadí: JUDr. Eva Brucknerová (roz. Žatecká), Ph.D.,
JUDr. Milana Hrušáková, Ph.D., JUDr. Yveta Juráková (roz. Hobzová), Ph.D., prof. JUDr. Věra
Kalvodová, Dr. (nynější vedoucí katedry) a JUDr. Jana Zezulová (roz. Různarová), Ph.D.
Svým způsobem nositeli „institucionální paměti“ katedry zůstávají dodnes doc. JUDr.
Josef Kuchta, CSc., autor tohoto textu (prof. JUDr. Vladimír Kratochvíl, CSc.) a nepochybně
i prof. JUDr. Věra Kalvodová, Dr.
Zvláště se sluší připomenout, že interní „personální substrát“ katedry spojené s pozitivně
právními disciplínami (tj. „trestními právy“) byl a je i nyní v různých formách
propojen s trestní praxí, a to v návaznosti na tradiční procesní funkce, jako jsou veřejná
žaloba (včetně vyšetřování), tedy bývalí prokurátoři/státní zástupci a vyšetřovatelé, jakož
i obhajoba, tzn. bývalí i současně aktivní advokáti (obhájci); v menší míře, nikoli však
co do významu, byl i aktuálně je zastoupen i „resort“ soudní. Dlouhodobě pak někteří
členové katedry působili, resp. působí jakožto asistenti či poradci nebo dokonce soudci
u Ústavního soudu (ČSFR, ČR) a Nejvyššího soudu České republiky.
Tato fakta připomínám nikoliv z nějaké bohapusté chlubivosti, nýbrž proto, že přímý
kontakt učitele jmenovitě trestního práva s trestní praxí je nezbytný, a to nejen pro jeho
kvalitní pedagogické výkony (student rychle pozná, zda to má pan asistent jen načtené,
nebo i zažité…), ale též pro teoretické pěstování obou trestních práv, o jejich legislativním
(kodifikačním) ztvárnění nemluvě.
Zhruba poslední čtvrtina minulého století v životě brněnské katedry trestního práva, již
autor tohoto pojednání pamatuje coby asistentský elév, byla výrazně spojena nejen s rozvíjející
se výukou trestních práv, kriminologie a kriminalistiky, nýbrž i s prvními výraznějšími
11	 TAUCHEN, Jaromír. Obnovení brněnské právnické fakulty v letech 1968–1969. Právník, 2019, roč. 158,
č. 1, s. 15.
12	 Ibid., s. 17.
77Vladimír Kratochvíl – Jak „šla“ brněnská trestní práva
kroky na poli teoretického jejich zpracovávání, jakož i s pokusy o zapojení do tehdejších
novelizačních, resp. kodifikačních procedur.13
Uvedu pár příkladů za všechny.
Bádání o  právu obecně a  trestním zvláště, se  tehdy odehrávalo ve  formátu Státního
plánu základního výzkumu (1981–1985, dále i „SPZV“). Dobře si vzpomínám, a nejen já,
na nesmírně zajímavé debaty moderované prof. JUDr. Petrem Hajnem, DrSc., na téma
„Problémy účinnosti práva a právní odpovědnosti“.14
V rámci samostatné etapy tohoto
výzkumu mě  v  onom čase zaujala jako dílčí úkol problematika „Kategorizace činu
soudně trestného a trestní odpovědnosti“.
Výsledky tohoto výzkumu byly zveřejněny ve formě publikačních výstupů časopiseckých
a sborníkových, jakož i v podobě monografie.15
Závěrečné oponentní řízení o dílčím úkolu
proběhlo dne 18. 6. 1985 na Právnické fakultě UK v Praze s tím, že závěry výzkumné
zprávy oponentní rada schválila, neboť cíle dílčího úkolu byly považovány za splněné.
Navazující Státní plán základního výzkumu (1986–1990) byl orientován na  dílčí úkol:
„Účinnost práva a jeho možnosti při předcházení trestné činnosti“, speciálně pak ve své
samostatné etapě na „Účinnost trestní odpovědnosti a trestního řízení v boji s kriminalitou“.
Výsledky této etapy, obsahově navazující na předchozí, byly rovněž publikovány.16
Závěrečné oponentní řízení o dílčím úkolu ovšem již neproběhlo. Zmíněné publikační
výstupy souvisely i s rozbíhající se (dnes již v podstatě „permanentní“, zejm. co se trestního
práva procesního týká) trestněprávní reformou v ČSFR od 90. let minulého století.
Dlužno vyzdvihnout, že v jejím průběhu byla výzkumná kapacita katedry orientována
zcela na potřeby této reformy. Konkrétně se pak autor tohoto sdělení podílel na práci
Stálé pracovní komise pro trestní právo Legislativní rady vlády ČSFR, a to již od r. 1990, posléze
pak na činnosti Rekodifikační komise Ministerstva spravedlnosti ČR (zde jako vedoucí odborné
skupiny základů trestní odpovědnosti /1996–1998/, do roku 2003 pak jako člen pléna),
aniž by tyto aktivity byly alespoň formálně kryty resortními granty, něco na způsob dřívějších
SPZV. Také v pozdějších letech byla tato participace více než zřetelná; za všechny
příkladmo uveďme, že v březnu roku 2014 zahájila činnost pracovní Komise pro nový
13	 K tomu lze odkázat na příslušné pasáže publikace citované v poznámce č. 4 (VOJÁČEK, SCHELLE,
TAUCHEN) týkající se uvedených aktivit členů katedry trestního práva.
14	 Viz  též BEJČEK, Josef. Pár amatérských úvah o  subsidiaritě a  komplementaritě sankcí. In:
KALVODOVÁ, Věra, Marek FRYŠTÁK a Jan PROVAZNÍK (eds.). Trestní právo /stále/ v pohybu: pocta
V. Kratochvílovi. Brno: Nakladatelství MU, 2018, s. 37.
15	 KRATOCHVÍL, Vladimír. Právní kategorizace a kvalifikace jednání pachatele. Československá kriminalistika,
1981, roč. XIV, č. 3, s. 250–254; KRATOCHVÍL, Vladimír. Kategorizace činu soudně trestného jako
forma a předpoklad diferenciace trestní odpovědnosti. In: RŮŽEK, Antonín a Taťána ŘEZNÍČKOVÁ
(red.). Diferenciace trestní odpovědnosti. Praha: Univerzita Karlova, 1983, s.  211–216; KRATOCHVÍL,
Vladimír. Kategorizace deliktů – trestněprávních a navazujících. Brno: UJEP, 1984; KRATOCHVÍL, Vladimír.
O klasifikacích v československém právu, zejména trestním. Právny obzor, 1985, č. 4, s. 378–396.
16	 KRATOCHVÍL, Vladimír. Diferenciace, kategorizace a úvahy de lege ferenda. Bulletin advokacie, 1988,
roč. II, č. 2, s. 35–44; KRATOCHVÍL, Vladimír. Od bipartice k tripartici, anebo trestný čin nediferencovaný?
Právník, 1990, roč. CXXIX, č. 11, s. 1008–1019.
ČPVP, ročník XXVII, zvláštní číslo/201978 Články
trestní řád, jejímiž členy jsou prof. JUDr. Věra Kalvodová, Dr., a doc. JUDr. Marek
Fryšták, Ph.D. V neposlední řadě je namístě zmínit i angažmá katedry jakožto legislativního
připomínkového místa, účast jejích členů na příslušných reformních konferen-
cích,17
jakož i na přípravě judikátů v evidenčním senátu a v trestním kolegiu Nejvyššího
soudu (kde v roli poradců působí Vladimír Kratochvíl, Věra Kalvodová a Josef Kuchta).
Též někdy nikoli zrovna lehké začátky v publikační činnosti z té doby nebyly spojeny
jenom se  složitostí samotné trestněprávní materie, literárně teoreticky zpracovávané,
jako tu a tam s něčím, co bych v nadsázce pojmenoval jako „titanikovský syndrom“
(malý asistent narazil na justičního velikána).
O co šlo? Jako začínající autor článku jsem si dovolil kritizovat názor jistého nejmenovaného
soudce tehdejšího Nejvyššího soudu ČSFSR. A tu se střetla věcná stránka
problému s autoritou, která měla názor odlišný. Skončilo to tenkrát projednáním mého
již publikovaného rukopisu na katedře s tím, že autority je třeba ctít (už tehdy nebylo
to, co dnes zvykneme nazývat „politickou korektností“ patrně ničím neznámým sic!).
Zkušenost z té doby to nebyla jediná. Také později, na počátku 90. let, jsem si něco
podobného „troufnul“ (a ihned skončil) směrem do zahraničí (SRN).18
Obojí bylo a je zapotřebí vnímat jako zkušenost k nezaplacení a poučení i pro jiné; zejména
z toho hlediska, že až když se jednomu poštěstí být rovněž uznáván coby autorita ve svém
oboru, měl by si tato rizika odborné literární práce uvědomovat především on sám a nedržet
se pochybné „zásady“, parafrázovaně vyjádřené slovy klasika: „… terazky som profesorom…“
Zde si nemohu ovšem odpustit k témuž se vážící ještě jinou věky prověřenou
moudrost, které se mi dostalo svého času od doc. Dr. Gerlindy Smaus.19
Ta zde připomínala
teorii tzv. „odkopnutého žebříku“. Podle té čerstvě inaugurovaný profesor, tedy člověk
17	 Srov. např. KUCHTA, Josef (red.). Koncepce nové kodifikace trestního práva hmotného České republiky. Sborník
příspěvků z mezinárodní konference konané dne 17. 4. 2000 na  MS ČR v Praze. Brno: MU  v Brně, 2000;
KALVODOVÁ, Věra. Rekodifikace českého trestního práva procesního. Sborník příspěvků z mezinárodní konference
konané dne 21. 11. 2000 na Právnické fakultě Masarykovy univerzity v Brně. Brno: MU v Brně, 2001.
18	 Podobná zkušenost začínajících autorů na akademické půdě je svým způsobem signifikantní i historicky.
Dalek toho, že bych se chtěl srovnávat, ale např. již „… Václav Chytil… odchovanec právně teoretického semináře
Františka Weyra… Za svou první stať o vztahu normativní teorie a Englišovy hospodářské noetiky uveřejněnou
ve Všehrdu (1928/1929) se… dočkal tvrdé kritiky ze strany dotčeného K. Engliše. Pomohla mu však k dalšímu publikačnímu
počinu, když mu na jejím základě F. Weyr nabídl, aby jako student přispěl do sborníku k Englišově padesátce
(článek Norma a postulát).“ Citováno podle VOJÁČEK, Ladislav, SCHELLE, Karel, TAUCHEN, Jaromír.
Dějiny Právnické fakulty Masarykovy univerzity 1919–2019. 2. díl 1989–2019. Brno: MU, 2019, Životopisné
medailonky vybraných učitelů působících na fakultě do roku 1950 (v tisku).
19	 Úžasná, protože stále se usmívající a dobře naladěná, nesmírně erudovaná přátelská dáma s moravskými
kořeny (Olomouc), socioložka trestního práva, resp. kriminoložka působící na  Institut für Rechts- und
Sozialphilosophie der Universität des Saarlandes, jinak osoba, díky níž se na katedře trestního práva a právní
teorie PF MU mohl uskutečnit v první polovině 90. let XX. století program TEMPUS (Trans Europen
Mobility Project University Scheme, předchůdce dnešních Erasmů či Socratů), právě „pod křídly“ zmíněného
Institutu a Erasmus University of  Rotterdam.
Blíže viz: https://erasmus.law.muni.cz/content/cs/erasmus-na-pravnicke-fakulte/
experiences-outgoing/experiences-erasmus/universitt-des-saarlandes-saarbrucken/
79Vladimír Kratochvíl – Jak „šla“ brněnská trestní práva
vystoupavší po pomyslném akademickém kariérním zařízení uvedeného typu na nejvyšší
patro příslušné katedry (a své kariéry), žebřík okamžitě odkopne, „… aby za ním už nikdo
jiný, další nemoh’…“, alespoň za jeho života. Myslím, že tu máme co do činění s přístupem
velmi nebezpečným nejen pro riziko uklouznutí (na „šprušlích“), nýbrž zejména
i pro katedru samotnou, neboť ta, stojíc takřka na „jedné profesorské noze“, má pozici
více než vratkou. Dosavadní historie i aktuální kondice brněnské katedry trestního práva,
jak vidno, je zřetelným důkazem přístupu zcela opačného.
3	 Brněnská trestní práva na přelomu XX. a XXI. století
(kvalifikační struktura katedry, katedrová literární produkce, perspektivy
dalšího „chodu“ trestních práv, evropeizace trestního práva)
Čas je běžec nejen dlouhým, zejména však rychlým krokem; od přelomu století do dneška
tak překonal bezmála dalších dvacet let. To je čas, v němž se obě trestněprávní disciplíny
postupně profilovaly i díky vědeckému a pedagogickému „tlaku“ brněnské katedry
na jejich „chod“. Tím, jak se domnívám, bylo solidně založeno na vcelku perspektivní
jejich vývoj i ve třetím miléniu.
Souběžně s tím, resp. též coby klíčová podmínka naznačeného pohybu, můžeme zaznamenat
i výrazné posuny v kvalifikační skladbě vyučujících na katedře samotné.
Tu již v  druhé polovině 90.  let minulého století proběhly tři docentské habilitace
(V. Kratochvíl, 1996; A. Nett, 1998; J. Kuchta, 1999), aby pak tento „blahodárný“ proces
pokračoval i po roce 2000 (V. Kalvodová, 2003; M. Fryšták, 2013). Ten byl poté, zejména
od r. 2005, klíčový pro katedru v tom, že se postupně uskutečnily též profesorské inaugurace
v oboru „obojího trestního práva“; V. Kratochvíl v r. 2005, J. Fenyk v r. 2008
a V. Kalvodová v r. 2017. Katedra tak postupně získala i v tomto ohledu renomé nepřehlédnutelného
akademického „stolce“, a to zejména vedle sesterské katedry pražské.
Nejen profesory je katedra živa (kdo by tam pak potom učil, že ano…?). Svým způsobem
stejně důležité pro její chod a v tom smyslu nezastupitelným „biologickým záze-
mím“20
jsou i kvalitní asistentské „akvizice“.
V  tomto směru byla a  jsou nekonečnou „zásobárnou“ dnes nepochybně uznávaná
katedrová doktorandská studia (Ph.D.). Těmi v jejich počátcích a následně úspěšně prošli
nejen studující zahraniční (někteří tehdejší advokáti ze Saarbrückenu, v návaznosti na již
zmíněný TEMPUS, viz pozn. č. 19), nýbrž i nemálo, dnes již významných představitelů
trestněprávní teorie a praxe.
Proto musím připomenout taková jména, jako jsou místopředseda Ústavního soudu
a  bývalý náměstek nejvyšší státní zástupkyně (prof. JUDr. Jaroslav Fenyk, Ph.D.,
DSc., Univ. Priv. Prof.), předseda Nejvyššího soudu (prof. JUDr. Pavel Šámal, Ph.D.),
20	 Historie pamatuje též příklady, že katedrový, konkrétně profesorský, živel doslova vymřel „po meči“
i „po přeslici“, kolegové z bratislavské katedry by mohli vyprávět.
ČPVP, ročník XXVII, zvláštní číslo/201980 Články
předseda trestního kolegia Nejvyššího soudu (JUDr. František Púry, Ph.D.), ředitel
Trestního odboru Nejvyššího státního zastupitelství (JUDr. Roman Hájek, Ph.D.), ředitel
Analyticko-legislativního odboru Nejvyššího státního zastupitelství (JUDr. Miroslav
Růžička, Ph.D.), jakož i ředitelka Mezinárodního odboru téhož úřadu (JUDr. Světlana
Kloučková, Ph.D.). Bylo by ovšem neodpustitelné opomenout v této souvislosti i současné
katedrové „kadety“, tedy služebně nejmladší asistenty, též frekventanty doktorských
studií, Mgr. Katarínu Kandovou a Mgr. Davida Čepa.
Klíčové učební texty a monografie vzniklé v uvedeném období na brněnské katedře
patří rovněž k fondu, bez něhož by byl „chod“ obou trestních práv jen těžko myslitelný.
I když gros této literární produkce spadá právě do sledovaného přelomového období, bylo
by poněkud nespravedlivé nepřipomenout na tomto místě některé tituly, jež vznikly ještě
v počátcích 80. let XX. století. Jednalo se o dvě monografie zasahující jednak do obou
trestních práv,21
jednak do kriminologie, resp. penologie, potažmo penitenciaristiky.22
Pokud pak jde o poslední čtvrtinu minulého století a zejména jeho přelom ve XXI. století,
viděno z hlediska katedrové literární produkce, je namístě uvést následující stěžejní
monografie, v alfabetickém pořadí, podle jmen autorů: FENYK, J. Czech Criminal Law and
Procedure. Charles University in Prague, Faculty of Law: 2007; FENYK, J. a J. SVÁK.
Europeizace trestního práva. Bratislava: Eurokodex, 2008; FRYŠTÁK, M. Dokazování v přípravném
řízení. Brno: MU, 2014; FRYŠTÁK, M., J. KUCHTA, J. PROVAZNÍK a D. ČEP.
Postavení úřední osoby v  trestním právu. Praha: Wolters Kluwer, 2017; FRYŠTÁK, M.
Znalecké dokazování v trestním řízení. Praha: Wolters Kluwer, 2019; HRUŠÁKOVÁ, M.
a V. KALVODOVÁ. Dokazování v trestním řízení – právní, kriminologické a kriminalistické
aspekty. Brno: MU, 2015; HRUŠÁKOVÁ, M. a E. ŽATECKÁ. Zákon o soudnictví ve věcech
mládeže: Komentář. Praha: Wolters Kluwer, 2015; JURÁKOVÁ. Y. Trestněprávní postih toxikomanů.
Brno: PF MU, 1999; KALVODOVÁ, V. Trest odnětí svobody na doživotí. Brno:
MU v Brně, 1995; KALVODOVÁ, V. Postavení trestu odnětí svobody v systému trestněprávních
sankcí. Brno: MU, 2002; KALVODOVÁ, V. Trest odnětí svobody a jeho výkon. Praha: Wolters
Kluwer, 2016; KRATOCHVÍL, V. Trestný čin v československé a české trestněprávní vědě a trestním
zákonodárství. Brno: MU, 1995; KRATOCHVÍL, V. České trestní právo hmotné a procesní
v evropském právním prostředí. Brno: MU, 2009; KUCHTA, J. Riziko v pojetí kriminologickém
a juristickém. Brno: MU, 1997; KUCHTA, J. Nutná obrana. Brno: MU, 1999; NETT, A.
Plody z otráveného stromu. MU, 1997; VANTUCH, P. Drogy a kriminalita. Brno: PF UJEP,
1990; ZEZULOVÁ, J. Trestní zákonodárství nad mládeží. Brno: MU, 1997; ZEZULOVÁ, J.
a  M.  RŮŽIČKA. Zadržení a  vazba v  českém trestním procesu. Praha: C. H. Beck, 2004;
ŽATECKÁ, E. Trestní řízení ve věcech mladistvých ve vybraných státech EU z pohledu harmonizace
evropského práva. Brno: MU PF, 2014.
21	 KRATOCHVÍL, Vladimír. Kategorizace deliktů  – trestněprávních a  navazujících. 1.  vyd. Brno: Universita
J. E. Purkyně, 1984.
22	 VANTUCH, Pavel. Aktuální otázky postpenitenciární péče. 1. vyd. Brno: Universita J. E. Purkyně, 1982.
81Vladimír Kratochvíl – Jak „šla“ brněnská trestní práva
Někteří vyučující katedry se  publikačně prezentovali na  margo evropeizace národního
trestního práva; srov. k tomu např. sborníky: STEFANOU, C. a H. XANTHAKI
(eds.). Towards a European Criminal Record, Cambridge: Cambridge University Press, 2008;
BLAHO, P. a A. ŠVECOVÁ (eds.). Právo v európskej perspektíve. I. diel, TUvT, PF. Trnava:
2011; SENG, M. P., V. TÝČ a D. SEHNÁLEK (eds.). One or Many? The Law and Structure
of  the European Union and United States. Rock Island: Augustana College, East Hall Press,
2011; KŘEPELKA, F., M. SELUCKÁ a R. KNEZ (eds.). Principles, Rules and Limits
of  Europeanisation of  National Legal System. Maribor, Brno: Univerzita v Mariboru, Pravna
fakulteta, Masarykova univerzita, Právnická fakulta, 2011.
Z  učebnic nutno připomenout především ty  nejnovější, řazené podle stejného kritéria
jako výše: FENYK, J., D. CÍSAŘOVÁ, T. GŘIVNA a kol. Trestní právo procesní. 7. vyd.
Praha: Wolters Kluwer, 2019; FRYŠTÁK, M., J. PROVAZNÍK, E. ŽATECKÁ a kol.
Trestní právo hmotné. Obecná část. Ostrava: Key Publishing, 2014; KRATOCHVÍL, V. a kol.
Trestní právo hmotné. Obecná část. 2. vyd. Praha: C. H. Beck, 2012; KUCHTA, J. a kol. Trestní
právo hmotné. Zvláštní část. 1. vyd. Praha: C. H. Beck, 2009; KUCHTA, J., H. VÁLKOVÁ,
J. HULMÁKOVÁ a kol. Základy kriminologie a trestní politiky. 3. vyd. Praha: C. H. Beck, 2019.
Jen výběrově výše připomenutá bibliografie katedry tak reálně dokumentuje to podstatné,
co se literárně odehrávalo a odehrává v tomto akademickém miniprostředí v perimetru
obou trestních práv (hmotné primárně: V. Kalvodová, V. Kratochvíl, J. Kuchta; procesní
primárně: J. Fenyk, M. Fryšták), jakož i v kriminálních vědách v širším smyslu,
jmenovitě v kriminologii (J. Kuchta) a penologii (V. Kalvodová); stranou v tomto ohledu
nezůstává ani kriminalistika, na jejíž garanci se orientuje J. Provazník.
Je notorietou, že bez takovéhoto zázemí lze jen stěží rozumně posouvat vyjmenované
trestní, resp. i obecněji kriminální disciplíny a vůbec následně hodnotit jejich stav a perspektivy
jejich vývoje. To platí nejen na národní úrovni jejich „chodu“, nýbrž i na úrovni
evropské: tzn. mezinárodní (OSN a Rada Evropy) a unijní (Evropská unie).
Katedra trestního práva jako první v ČR zahájila výuku v předmětech Europeizace trestního
práva a Trestní právo v evropském prostředí a důsledně připravuje studenty v rámci předmětu
Trestní právo procesní i v oblasti mezinárodní justiční spolupráce v trestních věcech
(J. Fenyk, P. Polák /NSZ/).
V tomto ohledu byl zásadním momentem v životě katedry podíl některých jejích členů
na výzkumném záměru: Evropský kontext vývoje českého práva po roce 2004 (vliv vstupu
ČR do EU na český právní řád), jenž byl realizován v letech 2005 až 2011. Ze závěrečné
zprávy o jeho průběhu a zejména výstupech z něj lze pro ilustraci ocitovat:
„Stěžejní vývojové tendence ‚trestního práva EU (evropského trestního práva)‘ a jejich dopad na vývoj
českého trestního práva pro futuro lze charakterizovat prohlubováním aspektu komunitarizačního,
resp. supranacionalizačního, ovšem při respektování zásad subsidiarity, proporcionality a jiných základ-
ních – trestněprávních zásad založených na Smlouvách…
ČPVP, ročník XXVII, zvláštní číslo/201982 Články
Nepřímé formy působení evropského práva (tj. nepřímý účinek směrnic, původní nepřímý vliv, resp.
posléze, po Lisabonu, přímý účinek nařízení) na vnitrostátní právo trestní nemohou vést v žádném
případě k popření elementárních evropských trestněprávních zásad, což potvrzuje i judikatura ESD/
SDEU, jakož ani v dohledné době ke vzniku jediného unifikovaného univerzálního supranacionálního
evropského trestního kodexu, potažmo trestního řádu coby pramenů evropského práva trestního
(hmotného a procesního), zcela suplujících vnitrostátní trestní právo hmotné a procesní členů EU, tedy
i ČR (tj. trestní právo evropské). Ovšem jisté tendence v tomto směru lze zaznamenat.“ 23
Zájem
o danou problematiku ovšem do jisté míry přetrvával a přetrvává v literární produkci
katedry i po skončení výzkumného záměru.24
Mezinárodní justiční spolupráci v trestním řízení, trestněprávní ochraně rozpočtových
prostředků Evropské unie, a zvláště projektu Evropského veřejného žalobce se ve svých
pracích a při výuce trestního práva procesního věnuje speciálně J. Fenyk.25
4	 Reforma trestních práv coby „svorník“ teorie a praxe
(XX. a XXI. století, perspektivy trestněprávní reformy v ČR ve třetím tisíciletí)
Nejdříve se pokusme poněkud obecněji, nicméně jen stručně, rozvést téma ohlášené
v podnadpise této kapitoly.
V  podstatě „permanentní“ trestněprávní reforma, právě jako taková označovaná již
od počátku 90. let XX. století, se nám vyjevuje předně v podobě fází novelizační a rekodifikační.
Též by bylo možné hovořit o zmíněných fázích, což je atribut chronologický, i jako
o formách trestněprávní reformy zaměřených na její rozhodující obsah v té či oné její fázi
(tj. atribut obsahový), kdy fáze novelizační reaguje na potřebu bezprostředních, pragmatických
změn, s ohledem na nový politický, ekonomický a sociální systém tehdejší ČSFR,
23	 KRATOCHVÍL, Vladimír a Věra KALVODOVÁ. Závěrečná zpráva výzkumného záměru Právnické
fakulty MU 2005–2011. Evropský kontext vývoje českého práva po roce 2004. 2.11 Působení práva
EU  ve  sféře českého trestního práva hmotného a  procesního. Časopis pro  právní vědu a  praxi, 2011,
roč. IXX, č. 4, s. 388–392. Dostupné z: https://journals.muni.cz/cpvp/article/view/6304; Dále srov.
sborníky: HURDÍK, Jan a Josef FIALA (eds.). Východiska a trendy vývoje českého práva po vstupu České
republiky do  Evropské unie. Brno: MU, 2005, AUBI, sv.  294; HURDÍK, Jan, Josef FIALA a  Markéta
SELUCKÁ (eds.). Evropský kontext vývoje českého práva po roce 2004. Brno: MU, 2006, AUBI, sv. 305; Viz též
KRATOCHVÍL, Vladimír. České trestní právo hmotné a procesní v evropském právním prostředí (vybrané problémy).
Brno: MU, 2009, s. 38–39, 149–154.
24	 Srov. např.  KRATOCHVÍL, Vladimír. Trestně politické aspekty Smlouvy o  Ústavě pro  Evropu
a Lisabonské reformní smlouvy. Časopis pro právní vědu a praxi, 2012, roč. XX, č. 1, s. 1–10. Dostupné z:
https://journals.muni.cz/cpvp/article/view/5924
25	 FENYK, Jaroslav a Světlana KLOUČKOVÁ. Mezinárodní justiční spolupráce v trestních věcech. 2. vyd. Praha:
Linde, 2005; FENYK, Jaroslav. Základy trestní odpovědnosti a skutkové podstaty trestných činů proti
finančním zájmům ES ve studii Corpus Juris. In: Nové jevy ve finanční a hospodářské kriminalitě. Brno: MU,
2008, s. 393–412; FENYK, Jaroslav. Projekt Evropského veřejného žalobce (Nová podoba mezinárodní justiční spolupráce
v rámci členských států Evropské unie?), Praha: UK, 2008, AUCI, s. 31–52.
83Vladimír Kratochvíl – Jak „šla“ brněnská trestní práva
resp. ČR, kdežto fáze rekodifikační reflektuje nutnost dlouhodobých na budoucnost orientovaných
změn při vytváření demokratické pluralitní společnosti.26
Ideální posloupnost obou fází má podobu primárně novelizační, na kterou navazuje fáze
rekodifikační, coby jakýsi „finis coronat opus“. Tomuto schématu do jisté míry odpovídala
realita právě let 80. a zejm. 90. XX. století. Postupem času se však ona žádoucí chronologie
posunula někam do polohy konkurence či střídání obou fází (resp. forem), a to samozřejmě
i obsahově. Ovšem nejhorší, co může toto reformní úsilí potkat, je proces označovaný
sice poněkud pejorativně, ale naprosto přiléhavě, tj. jako „metoda salámová“.
Z postupně, systematicky a dlouhodobě vypracovávaných rekodifikačních legislativních
materiálů se tu a tam průběžně „uloupne pár plátků“, které se vsunou do novely (zvlášť
oblíbené některými parlamentními zákonodárci); z poslední doby lze demonstrovat tuto
praxi třeba na legislativním materiálu: „Návrh poslanců H. V., M. B., J. Ch., Z. O., M. V.,
T. K. a D. F. na vydání zákona, kterým se mění zákon č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, ve znění
pozdějších předpisů, zákon č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění pozdějších
předpisů, a zákon č. 418/2011 Sb., o trestní odpovědnosti právnických osob a řízen proti nim,
ve znění pozdějších předpisů (sněmovní tisk č. 466/2019).“ Tu je zásadní otázkou, zda odpovídá
požadavkům na koncepční rekodifikační změny takový postup, kdy se, mnohdy
náhodně, vybírají dílčí instituty z připravované rekodifikace, v tomto případě zejména
trestního práva procesního, a předkládají jakožto novelizační návrhy.27
Propojení mezi trestní teorií a praxí mohou mít řadu podob. Jednou z nich, jak mám za to,
je též jejich průnik právě skrze fáze trestněprávní reformy v obou jejích formách zaměřených,
jak již řečeno, na rozhodující obsah v té či oné její fázi.
Ani novelizační, ani rekodifikační podoba trestní reformy nemůže ignorovat, má-li mít
praktické očekávané žádoucí dopady, teorii trestního práva hmotného a trestního práva
procesního. V tom, myslím, spočívá podstata role reformy jakožto onoho „svorníku“
mezi teorií a praxí obou trestních práv. Další diskuze by mohla být třeba o „míře“ vstupu
teorie do novelizační a rekodifikační fáze reformy. Tedy zda si „více“ teorie žádá rekodifikace
a naopak „méně“ by mohlo stačit jen pro novely. Takové schéma je svůdné, ale,
obávám se, že velmi zrádné, ba pro zdárný průběh trestní reformy přímo „existenciální“.
26	 Více k  tomu srov. KRATOCHVÍL, Vladimír. Gegenwärtiger Zustand und Perspektiven der
Strafrechtsreform in der CSFR (ausgewählte Probleme). In: HUNGR, Pavel a Gerlinda SMAUS (red.).
Normativität und Realität des Rechts. Intensiver Lehrgang im Rahmen von TEMPUS in Brno (15.–22. März 1992).
Brno: Spisy PrF MU v Brně, 1993, s. 44–53, AUBI, sv. 121; KRATOCHVÍL, Vladimír. Ausgangspunkte
der Kodifizierungsphase bei der strafrechtlichen Reform in  der Tschechischen Republik. In:
KRATOCHVIL, Vladimir (red.). Criminal Law Reform in the Czech Republic in the interdisciplinary Perspective
[Strafrechtsreform in der Tschechischen Republik in der interdisziplinarischen Perspektive]. Brno: MU,
1997, s. 137–158.
27	 Viz též DIMUN, Petr. Poslanecké návrhy na změnu trestních předpisů narazily v připomínkovém řízení.
Česká justice [online]. Publikované 16. 5. 2019 [cit. 17. 5. 2019]. Dostupné z: http://www.ceska-justice.
cz/2019/05/poslanecke-navrhy-zmeny-trestnich-predpisu-narazily-pripominkovem-rizeni/
ČPVP, ročník XXVII, zvláštní číslo/201984 Články
Želbohu prostor, který nabízí toto sdělení, není dostatečný pro důkladnější rozpravu
na toto téma, takže někdy jindy a jinde.
Něco na margo vlastních reformních snah v odvětvích trestního práva hmotného a trestního
práva procesního jsem naznačil již v části 2, zejména podíl katedry na rekodifikačních
pracích z přelomu XX. a XXI. století.
Pro další pohyb v tomto směru bylo do jisté míry příznačné, že se odehrával i na pozadí
a v rámci aktivit již vzpomínaného TEMPUS programu.
Před dvaceti lety jsem si dovolil možná neumělými příměry přiblížit tehdejší stav a další
perspektivy české trestněprávní reformy těmito slovy: „Od r. 1989 do r. 1999 byl přijat…
‚kvartálně‘ jeden právní předpis, který měnil a doplňoval buď trestní zákon, nebo trestní řád. Tím
se české trestní kodexy velmi přiblížily něčemu, co lze s určitou nadsázkou… připodobnit k vlaštovčímu
hnízdu… tyto pilné pomyslné subjekty zákonodárné iniciativy více či méně zdařile, více či méně
systematicky ‚dolepovaly‘… nejrůznější přímé či nepřímé novely k onomu původnímu, poněkud drolícímu
se hnízdu (dílu) ‚z minula‘.“ Obával jsem se tehdy, „… že sesychající se základ našeho
‚zákonodárného hnízda (díla)‘, jinak poeticky přilípnutého v podsebití ‚předlistopadové státní chalupy‘,
v kombinaci s příliš rychle přibývajícími kousky ‚novelizačního blátíčka‘, může dříve či později přivodit
nebezpečný kolaps. Hnízdo se totiž jednoho dne s největší pravděpodobností utrhne… Inspiraci v hledání
další cesty doporučuji nacházet u jiných, neméně pilných přírodních tvorů, a sice u včel. Žádná vám
sice neprozradí, jak dokáže vymodelovat geometricky přesné a vyvážené plástve… ale rozhodně nám
může být vzorem ona umanutá důslednost, s jakou připravují a ukládají v nich svůj nejsladší produkt.
Nepamatuji se, na rozdíl od tu a tam spadených vlaštovčích hnízd, že by historie posloužila příkladem
devastace ‚státně – legislativního včelínu‘ jen v důsledku nebývalé píle jeho obyvatelek… Taková plástev
včelího medu, jako ulitá z jednoho kusu, silně připomíná staletí spolehlivě sloužící trestní kodexy.
A tudy musí zřejmě cesta vést… ‚postnovelizace‘ představují tak jisté vyčerpání… Nejinak je tomu
i… s novelizacemi trestního zákonodárství České republiky, pokud by jen ony měly sehrát historickou
roli (nástroje) zásadní přeměny obou trestněprávních odvětví… nechme vlaštovky na chalupách – (tam)
je to poetické, ale z pohledu nezbytné konzistentnosti nové, kodexové trestní legislativy poněkud ‚rozlítané‘.
Buďme raději oněmi včelami a přejme si… natolik funkční ‚legislativní včelín‘, ze kterého vyjdou
pokud možno v rozumném čase ty nejsladší medové plástve, lze-li si takto… představit v zásadě suché,
byť kvalitní zákonodárné texty, tedy solidní trestní kodexy.“ 28
Myslím, že i po dvaceti letech mnohé z toho, co bylo takto řečeno dříve, platí i aktuálně.
Zejména pro odvětví trestního práva procesního, kde se rekodifikační úsilí stále nedaří přetavit
do podoby výsledku, který v roce 2009 spatřil světlo světa v odvětví trestního práva
hmotného, jímž se stal zákon č. 40/2009 Sb., trestní zákoník. Nicméně, úřadující ministr
spravedlnosti v únoru t. r. sdělil toto: „Předpokládám, že do konce roku (2019) bude připraven
28	 KRATOCHVÍL, Vladimír. Glosa postnovelizační neboli jak dále v české trestněprávní reformě. Trestní
právo, 1999, roč. IV, č. 3, s. 16; více k tomu, jak by se měly v duchu použitých příměrů k sobě chovat
„národní včelín“ a „evropský úl“ srov. Ibid., s. 17.
85Vladimír Kratochvíl – Jak „šla“ brněnská trestní práva
finální text (nového trestního řádu) k první odborné diskusi, … Zároveň… dodal, že zákon nechce
předkládat, pouze jej… ‚připraví k předání štafety svému nástupci‘  “.29
5	 Zahraniční kontakty katedry („dříve a nyní“)
Pohovořit o zahraničních kontaktech katedry trestního práva, resp. vůbec o spolupráci
tohoto typu, mi připadá jako výstižné a logické právě podle schématu „dříve a nyní“,
tedy „před“ a „po“ listopadu 1989.
Nebudu zde připomínat dnes již notorietu, že  dříve to  bylo složitější, to  na  rozdíl
ode dneška. Zejména „perimetr“ cílových destinací byl v minulosti výrazně omezen.
Ovšem třeba uvést, že ne absolutně. „Vyjít“ bylo možno občas i na opačnou stranu
geopolitického spektra, což ovšem neslo s sebou riziko jisté „kontaminace“ vyšedšího
zájmem určitých domácích (nejspíše státních) služeb. Tomu se dalo vcelku předejít tím,
že našinec jen zpracoval na národní úrovni určité odborné podklady, s nimiž pak vyjeli
jiní.30
Jinak celkem bezpečné místo pro dříve vyjíždějícího (myšleno ze „státobezpečnostního
hlediska“) nabízelo např.  tehdejší Polsko,31
Německá demokratická repub-
lika32
nebo SSSR; dlouhodobější stáž v naposledy uvedené zemi byla též jednou z podmínek
dosažení tehdejší vědecké hodnosti DrSc.33
29	 Kněžínek chce mít do konce roku hotový text nového trestního řádu. Česká justice [online]. Publikované
10. 2. 2019 [cit. 19. 5. 2019]. Dostupné z:. https://www.ceska-justice.cz/2019/02/knezinek-chce-mit-do-konce-roku-hotovy-text-noveho-trestniho-radu/.
Běh událostí byl však příliš rychlý i na citovaného
ministra, neboť nová ministryně od něj přebírající štafetový kolík se chystá ke stejnému kroku jako on.
Nechci věci nijak zlehčovat, naopak pevně doufám, že reforma trestního práva procesního se nakonec
nezredukuje na „permanentní štafetový běh“.
30	 Viz např. KRATOCHVÍL, Vladimír. Trestné činy omisivní a trestní odpovědnost za opomenutí. Národní
referát Čs. národní skupiny AIDP pro kolokvium AIDP v Urbinu (Itálie). In: BENČÍK, Michal (red.).
Zborník materiálov z XIII. Kongresu AIDP. Bratislava: PÚMS, 1985, s. 13–23. Spoluautor DOLENSKÝ,
Adolf; oba autoři uvedený text pouze zpracovali.
31	 KRATOCHVÍL, Vladimír. Trestněprávní úprava recidivy v  ČSSR. In: Materialy  V. Wroclawskiego
Sympozjuma Kryminologicznego (17.–18. 10. 1975). Wroclaw: WUW, 1980, s. 57–62. I když ani tam si člověk
nemohl být jist: po ubytování ve wroclawském hotelu a pozdějším návratu, zkušené oko kriminalisty,
člena naší tříčlenné delegace, spolehlivě zaznamenalo, že nám byly zkontrolovány kufry; pravda, mohla
to být i jen zvědavá pokojská, kdo ví…? KRATOCHVÍL, Vladimír. Činy soudně trestné majetkové spáchané
vloupáním. Referát přednesený na mezinárodním sympoziu organizovaném Univerzitou Wroclaw
v Karpaczi, 23. 5. 1988.
32	 KRATOCHVÍL, Vladimír. Die Bedeutung der Tatbestandslehre A. Feurbachs für die sozialistische
Strafrechtswissenschaft. Příspěvek přednesený na  konferenci ke  150. výročí úmrtí P. J. A. Feurbacha
v Jeně, 25.–28. 5. 1983. Publikováno ve Wissenschaftliche Zeitschrift der F. Schiller Universität Jena. 1984, č. 4,
s. 493–496; KRATOCHVÍL, Vladimír. Zur Entwicklung der Strafgesetzgebung der Tschechoslowakei
(1945–1985). In: REUTER, Lothar (red.). Strafrecht und Verwaltungsstrafrecht in sozialistischen Ländern. Jena:
Friedrich-Schiller Universität, 1988, s. 144–155. Spoluautor KUCHTA, Josef; KRATOCHVÍL, Vladimír.
Grundbemerkungen zum Verhältnis der Differenzierung der strafrechtlichen Verantwortlichkeit und der Einheit und der
Differenzierung der Strafprozessform. Příspěvek přednesený na mezinárodní konferenci pořádané Univerzitou
F. Schillera v Jeně a Humboldtovou univerzitou v Berlíně, Jena 15. 6. 1989.
33	 Autor tohoto článku ji absolvoval v únoru r. 1982 na MGU v Moskvě, se zaměřením na problematiku
právní kvalifikace a kategorizace trestných jednání. O rok později následován Josefem Kuchtou.
ČPVP, ročník XXVII, zvláštní číslo/201986 Články
Zahraniční kontakty pak byly v jistém smyslu o něco jednodušší v „pasivní“ formě, kdy
katedra samotná organizovala nebo se podílela na přípravě a průběhu akcí se zahraniční
účastí, a  to  v  domácím prostředí. Jeden příklad za  všechny nabízí Kolokvium
Československé národní skupiny AIDP s mezinárodní účastí (SSSR, Maďarsko, NDR
a Itálie), z něhož vzešel obsáhlý sborník.34
Naproti tomu zahraniční kontakty „aktivní“ i  „pasivní“ v  době polistopadové vypadaly
pochopitelně zcela jinak. Jak již zmíněno výše, v části 2, intenzívní spolupráce katedry se sesterskými
katedrami univerzit evropského „Středozápadu“ se rozvíjela od 90. let XX. století.
Předně je zapotřebí zdůraznit, že kooperace s již zmíněným Polskem – wroclawskou uni-
verzitou – pokračovala ještě i po roce 1989.35
Koneckonců s prof. dr. Markem Bojarskim,
tehdejším osvědčeným „styčným důstojníkem“ pro tuto spolupráci, jsme se nedávno
i s kolegou Kuchtou opět setkali v Brně. Polskou linii kontaktů brněnské katedry dále
dokumentují i dnes vazby na Universitu v Bialystoku, katedru trestního práva, kriminologie
a kriminalistiky vedenou prof. zw. Dr. hab. Dr. h. c. Emilem W. Plywaczewskim.
Dokladem toho budiž literární participace některých členů brněnské katedry na obsáhlém
sborníku věnovanému aktuálním problémům trestního práva a kriminologie, jakož
i na kolektivní monografii o trestní odpovědnosti právnických osob.36
Též Maďarsko nezůstalo stranou zahraničních kontaktů brněnské katedry, zejména
po listopadu 1989. Jistým dokladem toho je opět autorské přispění některých jejích členů
do sborníku vydaného v roce 2003 v Pécsi.37
Pravidelnou výuku evropského trestního
práva na katedře trestního práva Univerzity v Miškolci (na základě žádosti vedoucího
tamější katedry a pozdějšího děkana PF prof. Ákose Farkase) po řadu let zajišťoval
J. Fenyk a jako výraz ocenění mu byl touto univerzitou udělen titul „Soukromý univerzitní
profesor“ (Egyetemi magántanár – Univ. Priv. Prof.).
Ještě před startem programu TEMPUS inicioval již v roce 1990 užší kontakty s brněnskou
katedrou F.-Ch. Schroeder.38
První němečtí studující, které v  tom čase přivezl
34	 RŮŽEK, Antonín a  Taťána ŘEZNÍČKOVÁ (red.). Diferenciace trestní odpovědnosti. Praha: Univerzita
Karlova, 1983.
35	 KRATOCHVÍL, Vladimír. Problémy reformy trestního práva hmotného ČSFR v oblasti základů trestní odpověd-
nosti – obecná část, zvláštní část. Vystoupení na konferenci polského MS a Institutu wymiaru spravedliwosci,
Popowo, 15.–18. 11. 1990.
36	 PLYWACZEWSKI, Emil W. (ed.). Current Problems of  the Penal Law and Criminology. Aktuelle Probleme des
Strafrechts und der Kriminologie. Warzsawa: Wolters Kluwer, 2012, s. 153 a násl., 257 a násl., 285 a násl.;
FRYŠTÁK, Marek, Jozef ČENTÉŠ, Jarosław SZCZECHOWICZ, Věra KALVODOVÁ, Josef
KUCHTA, Jan PROVAZNÍK, David ČEP, Katarína KANDOVÁ, Marek MEZEI, Jakub ĽORKO,
Krystyna SZCZECHOWICZ a Robert DZIEMBOWSKI. Corporate criminal liability (in the Czech Republic,
Slovakia and Poland). 1. vyd. Brno: Masarykova univerzita, 2016.
37	 FENYVESI, Csaba a Csongor HERKE (eds.). Emlékkönyv Vargha László egyetemi tanár születésének 90. evfordulójára.
Pécs: Studia iuridica auctoritatae universitatis Pécs publicata. 2003, s. 207 a násl., 213 a násl.
38	 Prof. Dr. Dr. h. c. Friedrich-Christian Schroeder, Lehrstuhlsleiter des Instituts für Strafrecht und
Strafprozessrecht der Fakultät für Rechtswissenschaft der Universität Regensburg, wissenschaftlicher
Leiter des Institutes für Ostrecht München.
87Vladimír Kratochvíl – Jak „šla“ brněnská trestní práva
do Brna, se „oťukávali“ s těmi našimi, to vše díky německé pobočce organizace ELSA.39
Vzpomínám si, jak byli naši hosté ani ne tak unešení, jako spíše konsternovaní tehdejšími
čerstvě uvolněnými poměry („vězeňským režimem“) v NVÚ Kuřim40
, kam jsme je též
zavedli. Samozřejmě, že touto „penitenciární perličkou“ se naše kontakty nevyčerpaly.
Naopak i z Brna jsme např. už v r. 1992 vyrazili směrem opačným, abychom participovali
se studenty naší fakulty na semináři zmíněné ELSA.41
Už zmíněná doc. Dr. Gerlinda Smaus, společně s doc. JUDr. Pavlem Hungrem, CSc., tehdejším
vedoucím katedry právní teorie brněnské právnické fakulty, přibrali, mezi sebe, jak již
řečeno, i katedru trestního práva, a takto společně jsme na právnické fakultě naší odstartovali
již vzpomínaný program TEMPUS.
Ten se odehrával v několika bězích, přibližně od roku 1991, kdy se uskutečnila řada
akcí podporujících mobilitu studujících a učitelů participujících univerzit z Německa,
Holandska a  ČSFR, resp. posléze České republiky. K  nám jezdili přednášet němečtí
a holandští učitelé,42
od nás jsme „vyváželi“ do zmíněných destinací především studenty.
Ovšem pravidelných výročních „Lehrgangů“ v Saarbrückenu a Rotterdamu se zúčastnili
naši vyučující též jako přednášející.43
V rámci tohoto programu vznikly též zajímavé
překlady německé literatury z oboru trestního práva a kriminologie.44
39	 European Law Students‘ Association; na Právnické fakultě MU funguje lokální skupina ELSA Brno již
od roku 1998.
40	 „NVÚ“: Nápravně výchovné ústavy podřízené ministerstvu spravedlnosti a  zřizované ministrem téhož
rezortu.
41	 KRATOCHVÍL, Vladimír. Zum Stand der Strafrechtsreform in der CSFR und ihre Perspektiven. Přednáška
proslovená na  semináři ELSA, Univerzita Regensburg, 31.  10.  1992. Později jsem, v  rámci pobytu
na Univerzitě v Regensburgu v roce 2001, referoval v semináři prof. Schroedera o tématu Wafenrecht in der
Tschechischen Republik – 2001.
42	 Vzpomínáme s  kolegou Kuchtou třeba na  svérázného prof. Luka Hulsmana z  Erasmovy univerzity,
známého tím, že celoročně chodil v sandálech naboso, jenž z Rotterdamu do Brna dorazil pár týdnů
před Vánocemi r. 1993, a skutečně o něm známý svéráz potvrdil; faktem je, že byla tehdy celkem mírná
zima. Jinak viz HUNGR, Pavel a Gerlinda SMAUS (red.). Normativität und Realität des Rechts. Intensiver
Lehrgang im Rahmen von TEMPUS in Brno (15.–22. März 1992). Brno: Spisy PrF MU v Brně, 1993, AUBI,
sv. 121; KRATOCHVIL, Vladimir (red.). Criminal Law Reform in the Czech Republic in the interdisciplinary
Perspective, Strafrechtsreform in der Tschechischen Republik in der interdisziplinarischen Perspektive. Brno: MU, 1997.
43	 KRATOCHVIL, Vladimir a Pavel HUNGR. Theorie und Praxis der Strafgesetzgebung in der CSFR. Přednáška
v  rámci evaluace I. roč.  programu TEMPUS, pronesená na  Erasmově univerzitě v  Rotterdamu,
27. 7. 1992; KRATOCHVIL, Vladimir. Die Strafrechtsreform in der CSFR und in der CR (StGB u. StPO)
Stand und Perspektiven. Přednáška na Sárské univerzitě v Saarbrückenu, proslovená v rámci studijního
pobytu TEMPUS, 21.  1.  1993; KRATOCHVIL, Vladimir. Prof. JUDr. J. Kallab  – „enfant terrible“ der
Brünner Rechtsschule. Přednáška v rámci evaluace II. roč. programu TEMPUS, proslovená na Sárské univerzitě
v Saarbrückenu, 15. 7. 1993. KRATOCHVIL, Vladimir. Strafrechtliche Reform in der Tschechischen
Republik – 1994. Přednáška v rámci evaluace III. roč. programu TEMPUS, proslovená na Erasmově
univerzitě v Rotterdamu, 14. 7. 1994. Z vyučujících katedry trestního práva vyjeli na studijní pobyty
do Saarbrückenu a Rotterdamu ještě Alexander Nett, Josef Kuchta a Věra Kalvodová.
44	 HOHMANN, Ralf. Systém trestného činu. Brno: Masarykova univerzita, 1993, překlad V.  Kratochvíl;
BARATTA, Alessandro. Sociologie trestního práva. Brno: Masarykova univerzita, 1995, překlad P. Hungr.
ČPVP, ročník XXVII, zvláštní číslo/201988 Články
Ke vzpomínkám na brněnský TEMPUS patří, bohužel, poněkud i ty méně příjemné, jež
si od nás odnesly kolegyně (žel bohu jen na ně se to sneslo) z Německa a Holandska.
Pocítily totiž tehdejší českou „národní kriminální realitu“ přímo na vlastní kůži, přesněji
řečeno na vlastních autech: docentce Gerlindě Smausové je vykradli v průběhu semináře
o prevenci kriminality probíhajícím na fakultě, docentce Elisabeth Coning de Jong propíchali
pak zadní gumy před studentskými kolejemi, kde byla ubytována. Co k tomu dodat,
kouzlo nechtěného tomu „chtělo“, že obě události zároveň kolorovaly tehdejší českou reálnou
kriminální scénu, proti níž nám na půdě akademické paradoxně obě pomáhaly bojovat.
Poměrně těsné kontakty se zejména v druhé polovině 90. let XX. století a na jeho přelomu
začaly rozvíjet s katedrou trestního práva právnické fakulty Univerzity ve Vídni.45
Ono to vlastně začalo již někdy v roce 1990/1991, kdy jsme jako jedni z prvních, společně
s kolegy Daliborem Jílkem a Janem Filipem, vyrazili na „své“ katedry do Vídně. Pokud
jde o katedru trestní, tehdy vedenou O. Univ. prof. Dr. Wolfgangem Platzgummerem, dostalo
se mi tenkrát laskavého přijetí spojeného s příslibem, že tím vše nekončí. Naopak, spolupráce
se zcela konkrétně opravdu rozběhla, a to především zásluhou tehdy doc. Dr. Wolfganga
Brandstettera a jeho asistentky (s českými kořeny, stále dobře ovládající svou mateřštinu) Mgr.
Michaely Löff. Léta devadesátá XX. století byla pak v rámci této spolupráce naplněna studijními
pobyty a konferencemi ve Vídni na Juridicu (V. Kratochvíl,46
J. Kuchta), a to i v rámci
programu AKTION,47
účastmi na  rakouských akcích i  mimo Vídeň (V.  Kratochvíl,48
J. Kuchta) či přednáškovými pobyty na jiných vysokých školách v Rakousku (J. Kuchta).49
45	 Rechtswissenschaftliche Fakultät der Universität Wien, Institut für Strafrecht, Strafprozessrecht und
Kriminologie („Juridicum“).
46	 KRATOCHVÍL, Vladimír. Tschechisches Strafrecht in Bewegung. Přednáška proslovená na semináři o trestněprávní
reformě v Rakousku a v České republice, Vídeňská univerzita, 24. 6. 1993.
47	 KRATOCHVÍL, Vladimír. Rechtsbegriff der Straftat im tschechischen und im österreichischen Strafrecht. Referát
přednesený na  Česko-rakouském semináři k  trestněprávní reformě, Universität Wien, Institut für
Strafrecht, Strafprozessrecht und Kriminologie, 29. 10. 1997, /AKTION/. V  rámci projektu uděleného
ze strany AKTION Österreich – Tschechische Republik získali autor článku a poté i J. Kuchta
granty na studijní měsíční pobyty na vídeňském Juridicu (1997, 1998/1999), jakož i později na projekt:
Srovnávací vědecký seminář: „Ekonomická kriminalita a trestní odpovědnost právnických osob“. Odpovědný řešitel:
O. Univ. Prof. Dr. Wolfgang Brandstetter, Universität Wien, Institut für Strafrecht, Strafprozeßrecht
u. Kriminologie, spoluřešitel: doc. JUDr. Vladimír Kratochvíl, CSc., Masarykova univerzita v  Brně,
Právnická fakulta, katedra trestního práva. Doba trvání projektu: 13. 9. 2002 – 15. 3. 2003. Výstup: sborník
příspěvků ze semináře: KRATOCHVÍL, Vladimír a Michaela LÖFF (eds.). Wirtschaftsstrafrecht und die
Strafbarkeit juristischer Personen. Hospodářské trestní právo a trestní odpovědnost právnických osob. Rechtsvergleichende
wissenschaftliche Tagung Österreich – Tschechische Republik, Juridicum Wien 13. September 2002. Právně srovnávací
vědecká konference Rakousko – Česká republika, Právnická fakulta Univerzity ve Vídni 13. září 2002. Brno: MU,
2003, AUBI, sv. 272.
48	 KRATOCHVÍL, Vladimír. Aktuelle Tendenzen des tschechischen Straf- und Strafprozessrechtes 1990–1999.
Přednáška proslovená na  28. Ottensteiner Fortbildungsseminar aus Strafrecht und Kriminologie,
Ottenstein, 21.–25. Februar 2000, Vereinigung der österreichischen Richter.
49	 KUCHTA, Josef. Materiální pojetí trestného činu v  ČR. Úpadkové trestné činy. Přednášky pronesené
na  Wirtschaftsuniversität Wien, Institut für Österreichisches und Europäisches Wirtschaftsstrafrecht
vedený O. Prof. Dr. Wolfgangem Brandstetterem, 1999.
89Vladimír Kratochvíl – Jak „šla“ brněnská trestní práva
V  neposlední řadě je  namístě alespoň krátce připomenout kontakty nejen katedry,
ale spíše celé fakulty, s J. M. Law. School Chicago. Jejich počátky se datují od roku 1994 s tím,
že těžiště spolupráce se přeneslo do období přelomu druhého a třetího tisíciletí. Takto
solidně založená kooperace v minulosti pokračuje intenzívně i dnes.50
Konkrétně prof.
J. Fenyk zajišťuje ve spolupráci s prof. Sengem pravidelné přednášky pro profesorský
sbor a studenty J. M. Law School na téma „europeizace trestního práva“.
Katedra trestního práva je rovněž jedním z kolektivních členů Národní skupiny Mezinárodní
asociace trestního práva (AIDP), někteří její členové pak byli a jsou členy řídícího výboru
Národní skupiny (J. Fenyk, V. Kalvodová, V. Kratochvíl); prof. J. Fenyk zastává řadu let
funkci jejího předsedy.
Namísto závěru
Myslím, že nejen za sebe, ale především za celou Katedru trestního práva Právnické
fakulty MU, mohu s  oprávněným uspokojením, zároveň však s  veškerou pokorou
k minulému, své vzpomínání uzavřít jednoduchým, ale nepochybně pravdivým konstatováním,
totiž že trestní práva na jmenované katedře „šla“ způsobem, za který se nemusíme
ani v nejmenším stydět, tedy dobře, jak práva „chodit“ mají.
Pomyslná „brázda“, kterou jsme tak za sebou nejen na domácím „trestněprávním poli“
dosud zanechali, zůstává celkem zřetelná. A lze si jen přát, aby takovou zůstala i pro ty,
kteří ji dnes udržují a v časech budoucích snad s nemalou péčí udržovat a dále kultivovat
budou i nástupci „brněnské trestněprávní školy“, k níž se snad můžeme bez přehnané
neskromnosti hlásit.
A zcela na závěr, v duchu příslovečného „last but not least“, by bylo z mé strany neodpustitelné,
jestliže bych nevzpomenul personální, opravdu „zlatý fond“, bez něhož by katedra
sice možná vznikla, ale rozhodně by dlouho nefungovala – paní sekretářky.
Z těch nejvýraznějších, protože skutečných katedrových opor, rád připomínám, tentokrát
v chronologickém pořadí (zhruba od přelomu 80. a 90. let minulého století), následující
jejich jména: Ludmila Vítová, Alena Suchánková, Dagmar Šedá, Jana Lautrbachová, Eva
Pivodová a Jana Dopitová.
Těm patří upřímný dík nás pedagogů za mnohdy neskutečné jejich nasazení při zvládání
geometrickou řadou přímo bobtnající vysokoškolské administrativy. Tím se vlastně
nepřímo, avšak významně zasloužily o to, že jsme mohli především kvalitně učit a bádat
ohledně obou trestních práv, tedy eo ipso kultivovat jejich zdárný „chod“.
50	 V podrobnostech viz VOJÁČEK, Ladislav, Karel SCHELLE a Jaromír TAUCHEN. Dějiny Právnické
fakulty Masarykovy univerzity 1919–2019. 1., 2. díl. Brno: MU, 2019 (2. díl v tisku).