V originále
Počet pacientů sledovaných po ukončené léčbě maligního onemocnění se stále zvyšuje. Bohužel mnoho osob, které prodělaly protinádorovou léčbu, si odnáší následky jak ve sféře fyzické (bolest, lymfedém, předčasná menopauza, sexuální dysfunkce), tak ve sféře psychické (patologická únava, úzkost (anxieta), deprese, strach z recidivy nemoci, zhoršení kognitivních funkcí). Prodělaná onkologická léčba s sebou nese i psychosociální důsledky (ztráta zaměstnání či změna pracovní schopnosti, nedostatek financí). A tyto důsledky v oblasti fyzické, psychické a psychosociální mohou být dlouhodobé. Zátěž těmito pozdními následky léčby velmi zhoršuje kvalitu života a působí až destruktivně. Po ukončení léčby maligního onemocnění se prodlužují intervaly, v nichž jsou pacienti zváni na kontroly, nebo jsou předáváni do sledování praktickým lékařům, kteří se ale nemusejí cítit plně zodpovědní za komplexní péči o tyto nemocné a nemusejí si být vědomi pozdních důsledků léčby. Snížená frekvence kontrol a komunikací s ošetřujícím hematologem či onkologem může vést k pocitu strachu či opuštěnosti.
In English
Increasing number of cancer survivors were alive in our country. Unfortunately, many of these survivors experience physical (fatigue, pain, lymphedema, premature menopause, cognitive deficits, sexual dysfunction), psychological (anxiety, depression, fear of recurrence), and psychosocial (issues surrounding employment, finances) late and long-term effects of cancer and its treatment. These effects can be severe, debilitating, and sometimes permanent or life-threatening. Survivors may be discharged from the care of their oncologist or see the oncology team less frequently, resulting in feelings of isolation and worry or fear. Furthermore, their primary care physicians (PCPs), who may now be responsible for their care, often do not know how best to care for the specific concerns and needs of cancer survivors