V originále
Zavedení inhibitorů tyrozinkinázy (TKI) do klinické praxe dramaticky zlepšilo prognózu pacientů s chronickou myeloidní leukemií, jejichž očekávaná délka života se blíží celkové populaci. Celoživotně koncipovaná terapie TKI však kromě výrazného profitu přináší i zátěž především v podobě nežádoucích účinků, snížené kvality života a ekonomické náročnosti. Pokusy o vysazení TKI, realizované zejména v klinických studiích, vedly k nastolení tzv. remise bez nutnosti terapie (treatment-free remission – TFR) u přibližně 50 % pacientů, kteří na léčbě dosáhli setrvalé hluboké molekulární odpovědi. Bezpečnost vysazovacích pokusů byla potvrzena rychlou obnovou ztracené molekulární odpovědi u naprosté většiny pacientů s molekulární rekurencí po opětovně zahájené terapií TKI. Neočekávaným jevem se stal tzv. syndrom z vysazení TKI, který v podobě kloubně-svalových obtíží postihuje až 40 % pacientů s ukončenou terapií. Přesun vysazování TKI do klinické praxe je spojen s potřebou dořešení nezodpovězených otázek, jakými jsou identifikace faktorů prediktivních pro úspěšnou TFR, sjednocení kritérií pro ukončení terapie a její obnovení v případě ztráty odpovědi, zajištění vysoce senzitivního molekulárního monitorování, a konečně navýšení podílu vhodných kandidátů pro vysazení optimalizací předchozí terapie či modifikací vlastního vysazovacího schématu. Všechny tyto aspekty včetně přehledu klinických studií i zkušeností z praxe s vysazováním TKI jsou diskutovány v předkládané práci.
Anglicky
Tyrosine kinase inhibitors (TKI) introduction into clinical practice has dramatically improved chronic myeloid leukemia patients prognosis with life expectancy approaching that of global population. Besides significant benefit, life-long TKI therapy brings also some obstacles namely in terms of adverse events, impaired quality of life, and economical burden. TKI discontinuation attempts carried out particularly with clinical trials have led to treatment-free remission (TFR) establishment in approximately 50% of patients with sustained deep molecular response. Safety of discontinuation attempts was confirmed by rapid molecular response re-institution in a vast majority of patients thanks to TKI re-treatment after molecular recurrence. Quite unexpected TKI withdrawal syndrome with musculoskeletal pain affected up to 40% of patients. Since TKI discontinuation has been gradually shifted into clinical practice, solving some pending issues such as factors predictive for TFR success identification, criteria for TKI cessation and re-introduction unification, highly sensitive molecular monitoring assurance, and finally previous TKI treatment optimization as well as respective TKI discontinuation approach modification in order to enable more patients to attempt TFR has been warranted. All these aspects including TKI stopping clinical trials and clinical practice experience review are presented in this manuscript.