J 2017

Střednědobá stabilita epikardiálních levokomorových elektrod pro srdeční resynchronizační léčbu

FEDORCO, M., A. BULAVA, P. SANTAVY, A. MOKRACEK, V. LONSKY et. al.

Basic information

Original name

Střednědobá stabilita epikardiálních levokomorových elektrod pro srdeční resynchronizační léčbu

Name (in English)

Middle-term stability of epicardial left ventricular electrodes for cardiac resynchronization therapy

Authors

FEDORCO, M. (203 Czech Republic, guarantor), A. BULAVA (203 Czech Republic), P. SANTAVY (203 Czech Republic), A. MOKRACEK (203 Czech Republic), V. LONSKY (203 Czech Republic), Ladislav DUŠEK (203 Czech Republic, belonging to the institution) and M. TABORSKY (203 Czech Republic)

Edition

cor et Vasa, AMSTERDAM, ELSEVIER SCIENCE BV, 2017, 0010-8650

Other information

Language

Czech

Type of outcome

Article in a journal

Field of Study

30201 Cardiac and Cardiovascular systems

Country of publisher

Netherlands

Confidentiality degree

is not subject to a state or trade secret

References:

RIV identification code

RIV/00216224:14110/17:00113826

Organization unit

Faculty of Medicine

UT WoS

000417517200002

Keywords in English

Cardiac resynchronization therapy; Epicardial left ventricular electrodes; Biventricular stimulation; Chronic heart failure; Minithoracotomy

Tags

Tags

Reviewed
Changed: 28/4/2020 08:14, Mgr. Tereza Miškechová

Abstract

V originále

Úvod: Srdeční resynchronizační léčba (SRL) je v současné době považována za účinnou a bezpečnou léčebnou metodu u pacientů s pokročilým srdečním selháním. V případě selhání endovazálního zavedení levokomorové (LK) elektrody je alternativou kardiochirurgická implantace. Cíle: Cílem práce bylo zhodnotit elektrické parametry kardiochirurgicky implantovaných LK elektrod a porovnat je s transvenózně implantovanými elektrodami, identifi kovat příčiny selhání endovazální implantace, srovnat klinický a echokardiografi cký resynchronizační účinek a porovnat bezpečnost obou přístupů. Metody a výsledky: U pacientů s indikací k SRL byla LK elektroda implantována buď endovazálně (skupina endo) nebo v případě selhání endovazálního přístupu, nebo jako součást jiného kardiochirurgického výkonu byla elektroda implantována epikardiálně (skupina epi). Studie byla koncipována jako studie případů a kontrol. V každé skupině bylo zařazeno 92 pacientů (26 žen, 66 mužů) průměrného věku 69 let (epi) a 68 let (endo). Levokomorová stimulace byla při tříleté kontrole účinná u 98,1 % pacientů ve skupině epi, resp. u 96,6 % pacientů ve skupině endo (p = NS). Stimulační práh byl mezi oběma skupinami srovnatelný při propuštění a při tříleté kontrole. Při jednoměsíční kontrole byl práh signifikantně vyšší v episkupině (1,62 V vs. 1,06 V, p < 0,001), podobně jako při jedno- a dvouleté kontrole (1,57 V vs. 1,09 V a 1,54 V vs. 1,21 V, p < 0,001). Energetický výdej pro LK stimulaci byl u pacientů v epi skupině ve všech časových okamžicích signifi kantně vyšší. Celková procedurální úspěšnost endovazální implantace činila 94,6 %. Klinická odpověď na SRL byla zaznamenána u 71,4 % pacientů v epi a u 68,1 % pacientů v endo skupině (p = NS). Průměrný nárůst ejekční frakce LK v absolutních hodnotách byl v obou skupinách srovnatelný (6,0 % vs. 7,2 %, p = NS). V epi skupině byla zaznamenána signifi kantně vyšší jedno- i tříletá mortalita (19,0 % vs. 5,5 %, resp. 21,7 % vs. 6,5 %, p < 0,001). Závěr: Ve střednědobém sledování jsou epikardiální elektrody schopné účinné LK stimulace. Energetická náročnost epikardiální LK stimulace je vyšší. Resynchronizační účinek je u pacientů s epikardiální a endokardiální LK elektrodou podobný, ale mortalita pacientů s epikardiální LK elektrodou se zdá být významně vyšší.