V originále
Digitální technologie se staly důležitou součástí školské politiky většiny zemí Evropy. Začleňování ICT do výuky a učení s sebou nese potenciál podpořit změny ve vzdělávání, zejména v práci učitelů, což vede k přemýšlení o tzv. moderní pedagogice. Cílem studie je prozkoumat a vysvětlit, jak je problematika ICT formulována ve školské politice tří evropských zemí, a současně nahlédnout do školské reality. Autoři se proto zaměřují i na to, jak čeští, slovenští a polští učitelé využívají a vnímají digitální technologie ve své práci. Pro naplnění takto komplexně pojatého cíle byla využita analýza dokumentů školské politiky vybraných zemí a výsledků tří mezinárodních srovnávacích výzkumů. Lze říci, že ve vzdělávací politice tří vybraných zemí je zřejmý odklon od rysů tradiční pedagogiky, který se projevuje důrazem na rozvoj dovednostní složky učení, zejména na klíčové kompetence. Samotní učitelé jsou na pomyslné cestě od tradiční k moderní pedagogice, v níž by byly více a účelněji využity možnosti digitálních technologií. Mělo by jít o výuku, která bude více orientována na aktivní činnost žáků, a učení by se neomezovalo pouze na prostor třídy.
In English
Digital technologies have become an important part of education policy of the most European countries. ICT implementation into teaching and learning entails considerable potential to encourage or trigger changes in the field of education, particularly in the work of teachers, which leads to thinking about the so-called modern pedagogy. The aim of the study is therefore to explore and explain how ICT-related topic are formulated in the education policy of three European countries. Another aim is to describe how Czech, Slovak and Polish teachers use and perceive digital technologies in their work. We use analysis of educational policy documents of selected countries and analysis of three international comparative surveys as well. It can be said that in the educational policy of the three selected countries there is a clear deviation from the traits of traditional pedagogy, with an emphasis on the development of the skills component of learning, in particular on key competences. The teachers themselves are on an imaginary path from traditional to modern pedagogy, in which the possibilities of digital technologies would be used more and more effectively. It should be teaching that is more focused on pupils’ active activity and learning is not confined to classroom space.