Mýtus „chudého“ sběratele a Max Švabinský „čestným horníkem“ : Umění jako nástroj sociální nivelizace v socialistickém Československu

RUSINKO, Marcela. Mýtus „chudého“ sběratele a Max Švabinský „čestným horníkem“ : Umění jako nástroj sociální nivelizace v socialistickém Československu (The myth of the “poor” collector and Max Švabinský as an “honorary miner” : Art as a tool for social levelling in socialist Czechoslovakia). In Jindra, Petr; Vondráček, Radim. Tvůrce jako předmět dějin umění : Pozice autora po jeho smrti : Sborník 6. sjezdu historiků umění. Praha: Artefactum, 2020, p. 283-293. ISBN 978-80-88283-35-5.

Basic information

• Original name: Mýtus „chudého“ sběratele a Max Švabinský „čestným horníkem“ : Umění jako nástroj sociální nivelizace v socialistickém Československu
• Name (in English): The myth of the “poor” collector and Max Švabinský as an “honorary miner” : Art as a tool for social levelling in socialist Czechoslovakia
• Authors: RUSINKO, Marcela (203 Czech Republic, guarantor, belonging to the institution).
• Edition: Praha, Tvůrce jako předmět dějin umění : Pozice autora po jeho smrti : Sborník 6. sjezdu historiků umění, p. 283-293, 11 pp. 2020.
• Publisher: Artefactum

Other information

• Original language: Czech
• Type of outcome: Proceedings paper
• Field of Study: 60401 Arts, Art history
• Country of publisher: Czech Republic
• Confidentiality degree: is not subject to a state or trade secret
• Publication form: printed version "print"
• RIV identification code: RIV/00216224:14210/20:00116102
• Organization unit: Faculty of Arts
• ISBN: 978-80-88283-35-5
• Keywords (in Czech): Socialistické Československo; status uměleckého díla a ideologie; Max Švabinský; sběratelství; obchod s uměním; umění jako nástroj propagandy a manipulace
• Keywords in English: socialist Czechoslovakia; status of artworks and ideology; Max Švabinský; art collecting; art market; art as propaganda and manipulation
• Tags: rivok
• Tags: International impact, Reviewed

Abstract

Příspěvek na základě dobových pramenů shromažďuje a analyzuje příklady významové mediální manipulace a účelové sociální nivelizace sdíleného obrazu uměleckého díla a role jeho tvůrce, sběratele i recipienta v socialistickém Československu let 1948–1960. Proměna společenského paradigmatu po roce 1948 a úsilí o postupné ideologické ovládnutí všech složek společnosti hluboce zasáhly i svébytnou sféru uměleckého „provozu“ a to ve všech jeho stupních a složkách. Umělecké dílo, jemuž byl v minulosti přisuzován výjimečný, nadřazený status objektu s přesahem do sféry duchovně-sakrálního a současně i neodmyslitelného atributu životního stylu společenských elit, se nyní ukázalo být vhodným předmětem i nástrojem žádoucí významové manipulace a sociální nivelizace. Vývoj přelomu čtyřicátých let tak provázela usilovná snaha o redefinování jeho role jakožto běžného spotřebního esteticko-dekorativního předmětu s edukativním rozměrem, přístupného širokým lidovým masám. Z hlediska uměleckého obchodu bylo vnímáno jako rychloobrátkové zboží vhodně šířící žádoucí obsahy a vizuální symboly především do veřejné institucionální sféry. Předmětem účelové veřejné manipulace se současně stala i role umělce jakožto autora díla dobovými médii stavěného do pozice celospolečensky oceněného adorovaného tvůrce sloužícího lidu (zasloužilého, národního), příkladně pracujícího pro lepší společné zítřky, současně však snižovaného na jeho úroveň. Účelová sociální a cenová nivelizace anulující výjimečný status uměleckého díla pochopitelně zasáhla i jeho nositele: „drobného socialistického“, tzv. „chudého“ sběratele či recipienta z řad dělníků, rolníků a pracující inteligence, jemuž se v síti prodejen Dílo nabízela ideologicky nezávadná ekonomicky dostupná angažovaná produkce. Symbolickým završením těchto snah se stala filozoficko-humanistická diskuse na téma, jsou-li „už nyní obrazy v socialistické společnosti předmětem potřeby“ vedená na půdě trestního soudu v samém závěru padesátých let.

Abstract (in English)

In contemporary interdisciplinary approaches to the study of art history, against the backdrop of the changing historical experience over the last century there arises the question of the symbolic and pragmatic roles that art has played as part of social discourse. This paper presents examples of semantic media manipulation and the deliberate social levelling of the official image of an artwork and the role of its creator, collector and recipient in socialist Czechoslovakia in the years 1948–1960. The transformation of the social paradigm after 1948 and attempts to ideologically control society also extended to the “production” of art. The artwork, which had traditionally been granted the status of an object with an intellectual value and was simultaneously an attribute of the lifestyle of the social elites, became an object and instrument of semantic manipulation and social levelling. Its role was redefined at the turn of the 1940s and 50s: it was to become a widely affordable aesthetic consumer product with an educative dimension, disseminating desirable content and visual symbols in the public sphere. The artist also became the subject of public manipulation, and was now valued for how he or she served the people (the categories of “merited” and “national” artist) and worked for a better future for society as a whole. At the same time the artist was also lowered to the same level as “the people”. An example of the social levelling of an artist formerly raised on a pedestal was the aging Max Švabinský (according to Zdeněk Nejedlý, “an artist in his thinking but a labourer in his work”; the contemporary press celebrated him as an “honorary miner”). This social and price levelling, annulling the special status of an artwork, also applied to its recipient: the “small socialist” or “poor” collector from the ranks of workers, farmers and the working intelligentsia, to whom the Dílo shops offered ideologically correct and affordable production. The idea that art collecting, formerly the privilege of the elites, could be cultivated in the new society, without the mechanisms of capitalist speculation, as a cheap, educative and autodidactic hobby in the spirit of socialist ideology was one of the key paradigms of the early post-war period.