P R Á V N Í M O N O G R A F I E Mediace v praxi optikou empirického výzkumu Lenka Holá, Martina Urbanová a kol. Wolters Kluwer Vzor citace: HOLÁ, L., URBANOVÁ, M . a kol. Mediace v praxi optikou empirického výzkumu. Praha: Wolters Kluwer ČR, 2020, 396 s. Seznam autorů: doc. PhDr. Lenka Holá, Ph.D. - Předmluva, Shrnutí, 5. kap., 6. kap. doc. PhDr. Martina Urbanová, Ph.D. - Předmluva, Shrnutí, 1. kap., 4. kap. doc. PhDr. Helena Kubátová, Ph.D. - 7. kap., 8. kap., 10. kap., 11. kap. doc. ing. Dagmar Brožová, CSc. - 3. kap. doc. Ing. Jan Zouhar, Ph.D. - 3. kap. JUDr. Mag. iur Michal Malacká Ph.D„ M B A - 2. kap. JUDr. Lenka Westphalová, Ph.D. - 2. kap. MgT. David Fiedor, Ph.D. - 5. kap., 6. kap. Mgr. Martin Lakomý, Ph.D. - 1. kap., 4. kap., 5. kap., 6. kap. Mgr. Lenka Dušková, Ph.D. - 9. kap., 11. kap. Recenze: Prof. PhDr. Gabriela Lubelcová, CSc. MgT. Šárka Hájková Právní stav publikace je k 30. září 2020. Kníhaje publikačním výstupem výzkumného projektu Grantové agentury ČR „Podmínky výkonu mediace v České republice dle zákona o mediaci", GA 18-01417S. O doc. PhDr. Lenka Holá, Ph.D., doc. PhDr. Mariina Urbanová, PhD., 2020 ISBN 978-80-7598-933-8 (váz.) ISBN 978-80-7598-934-5 (e-pub) ISBN 978-80-7598-935-2 (mobi) www.wollerskluwcr.cz ÚSTŘEDNÍ KNIHOVNA právnické fakulty MU OBSAH 0 autorech IX Seznam použitých 2kratek XII Předmluva XIV 1 Empirický výzkum v právu 1 1.1 Úvod 1 1.2 Hlavní přístupy v empirickém výzkumu 3 1.3 Výzkumné metody použité v monografii a jejich úskalí 4 1.4 Empirický výzkum v časopisech s právní tematikou 8 1.5 Empirický výzkum práva v Evropě 12 1.6 Závěr 14 2 Základní právní vymezení mediace a pozic aktérů zapojených profesí 17 2.1 Úvod 17 2.2 Vybrané aspekty mediace v zákonných předpisech 17 2.2.1 Zákon o mediaci - základní právní vymezení mediace 18 2.2.2 Občanský soudní řád a procesní aspekty mediace 20 2.2.3 Zákon o zvláštních řízeních soudních a rodinná mediace 25 2.2.4 Zákon o sociálně-pTávní ochraně dětí a rodinná mediace 27 2.3 Charakteristiky pozic a aktérů mediace a jejich profesí 28 2.3.1 Pozice a postaveni zapsaného mediátora 28 2.4 Postavem mediátora a jeho kritické aspekty v procesu mediace 31 2.4.1 Pozice a postavem soudce 34 2.4.2 Pozice a postavení advokáta 38 2.5 Závěr 43 3 K ekonomické analýze mediace 45 3.1 Úvod 45 3.2 Geneze ekonomické analýzy práva 45 3.3 Efektivnost práva ve vybraných empirických studiích 50 3.4 Mediace a očekáváni její efektivnosti 52 3.5 Ekonomická analýza 56 3.5.1 Datové zdroje 57 3.5.2 Proměnné 58 3.5.3 Statistická analýza 59 3.6 Výsledky 60 V Obsah Obsah 3.6.1 Opatrovnická agenda 60 3.6.2 Civilní agenda 65 3.7 Závěr 68 4 Mediace v kontextu právni informovanosti a důvěry v právo 71 4.1 Úvod 71 4.2 Právní informovanost a právni vědomí 72 4.2.1 Znalost práva 73 4.2.2 Míněni o právu 75 4.3 Důvěra 76 4.3.1 Důvěra v právo 79 4.3.2 Principy důvěry v právni praxi 80 4.4 Použitá metodologie 82 4.5 Informovanost a důvěra v mediaci 84 4.6 Důvěra v právni systém v dalších výzkumech 87 4.7 Závěry a diskuse 92 5 Hodnocení současné právní úpravy mediace z pohledu zapsaných mediátorů, soudců a advokátů a jejich srovnání 95 5.1 Úvod 95 5.2 Sběr dat a získané informace 101 5.2.1 Zvolené postupy a návratnost dotazníkových šetření 102 5.2.2 Charakteristika respondentů všech tří sledovaných skupin 104 5.3 Analýza otázek společného základu 108 5.3.1 Hodnoceni současné právni úpravy 109 5.3.2 Nejčastější typy sporů 111 5.3.3 Srovnáni mediace a soudního řízení 114 5.4 První setkám se zapsaným mediátorem 117 5.4.1 Vývoj institutu prvního setkání se zapsaným mediátorem 120 5.4.2 Typy sporů 123 5.4.3 Prostorová diferenciace míry využívání institutu prvního setkání se zapsaným mediátorem 128 5.4.4 Zkušenosti respondentů s prvním setkáním se zapsaným mediátorem 130 5.4.5 Organizační stránka nařizování a průběhu pTvního setkání ....132 5.4.6 Důležitost/potřebnost další zákonné úpravy prvního setkáni se zapsaným mediátorem 135 5.5 Závěr 140 6 Kvalita výkonu mediace z pohledu zapsaných mediátorů 143 6.1 Úvod 143 6.2 Vymezeni cilové skupiny 146 6.2.1 Vývoj počtu zapsaných mediátorů a jejich rozmístění v prostoru 146 6.2.2 Struktura zapsaných mediátorů ajejí srovnáni se strukturou respondentů 148 6.3 Analýza odpovědí zapsaných mediátorů 151 6.3.1 Postupy při využití mediace 151 6.2.2 Kvalita výkonu mediace a možnosti jejího zvyšování 154 6.3.3 Profese mediátora, profesní organizace a standardy výkonu . . . 158 6.3.4 Vzděláváni v mediaci a kontrola činnosti zapsaných mediátorů . . 161 6.4 Závěr 164 7 Kvalitativní výzkum Mediační praxe z pohledu tří klíčových aktérů .. 167 7.1 Teoretická perspektiva kvalitativního výzkumu 167 7.2 Zakotvená teorie 172 7.2.1 Vytvářeni vzorku případů 174 7.2.2 Polostrukturovaný rozhovor 175 7.2.3 Limity použití rozhovoru pro sběr dat 176 7.2.4 Analýza a interpretace dat 179 7.2.5 Etické aspekty výzkumu 181 8 Mediační praxe pohledem zapsaných mediátorů 183 8.1 Metodika výzkumného postupu 183 8.1.1 Konstrukce a struktura vzorku případů 183 8.2 Výsledky výzkumu 186 8.2.1 Mediační praxe pohledem zapsaných mediátorů - model zakotvené teorie a základni analytický příběh 186 8.2.2 Reflektovaná mediační praxe 189 8.2.3 Podmínky pro výkon mediace 207 8.2.4 Zákonná úprava mediace 216 9 Mediační praxe pohledem soudců 219 9.1 Metodika výzkumného postupu 219 9.1.1 Konstrukce a struktura vzorku případů 219 9.2 Výsledky výzkumu 224 9.2.1 Mediační praxe pohledem soudců -model zakotvené teorie a základní analytický příběh 224 9.2.2 Reflektovaná mediační praxe 229 9.2.3 Obecné očekáváni od mediace 240 9.2.4 Sebereflexe soudců 243 9.2.5 Podmínky pro výkon mediace 246 10 Mediační praxe pohledem advokátů 261 10.1 Metodika výzkumného postupu 261 10.1.1 Konstrukce a struktura vzorku případů 261 10.2 Výsledky výzkumu 264 VI VII Obsah 10.2.1 Mediační praxe pohledem advokátů - model zakotvené teorie a základni analytický příběh 264 10.2.2 Dohoda je lepší než soud 270 10.2.3 Sebereflexe advokáta 280 10.2.4 Zkušenost s mediační praxí a se zapsaným mediátorem 286 10.2.5 Zkušenost se soudci 290 10.2.6 Sociokulturní a právni kontext 297 11 Klíčoví aktéři mediační praxe v právním poli: společný analytický příběh 305 11.1 Co ukazuje společný příběh a proč je umístěn v právním poli? 305 11.2 Společný analytický příběh 307 11.3 Diskuse 315 Shrnuti 317 Summary 324 Příloha č. I - Dotazník pro veřejnost 331 Příloha č. 2 - Dotazník pro zapsané mediátory 335 Příloha č. 3 - Dotazník pro soudce 342 Příloha č. 4 - Dotazník pro advokáty 347 Příloha č. 5 - Scénář polostrukturovaného rozhovoru se zapsanými mediátory ... 351 Příloha č. 6 - Scénář polostrukturovaného rozhovoru se soudci 353 Příloha č. 7 - Scénář polostrukturovaného rozhovoru s advokáty 355 Seznam použité literatury a zdrojů 357 Věcný rejstřík 373 O AUTORECH doc. PhDr. Lenka Holá, Ph.D. je docentkou na Katedře politologie a společenských věd Právnické fakulty Univerzity Palackého v Olomouci, kde se zaměřuje na mimosoudní metody řešení sporů a mediaci. Zabývá se problematikou kvality výkonu mediace, institucionalizace mediace a profesionalizace mediátorů. Jako spoluřešitelka se podílela na výzkumu rodinné mediace v ČR či efektivity nástrojů řešení rodičovských konfliktů. K tématu mediace hojně publikuje. Je zapsanou mediátorkou, zkušební komisařkou zkoušek mediátora a zkoušek z rodinné mediace, členkou Pracovní skupiny k mediaci Ministerstva spravedlnosti ČR. Je hlavní řešitelkou výzkumného grantu GAČR Podmínky výkonu mediace v České republice podle zákona o mediaci. doc. PhDr. Martina Urbanová, Ph.D. jako docentka sociologie působí na Právnické fakultě Masarykovy univerzity v Brně, na Katedře právní teorie. Odborně se dlouhodobě orientuje na problematiku sociální kontroly, právní vědomí, sociální deviaci, mediaci jako alternativní metodu řešení sporů a rétoriku. V těchto oblastech publikovala řadu odborných článků, monografií a vysokoškolských publikací. Je členkou Pracovní skupiny k mediaci Ministerstva spravedlnosti ČR, spoluřešitelkou tříletého grantu na výzkum podmínek výkonu mediace v ČR podle zákona o mediaci (GAČR 2018-2020). doc. PhDr. Helena Kubátová, Ph.D. je docentkou na Katedře sociologie, andragogiky a kulturní antropologie Filozofické fakulty Univerzity Palackého v Olomouci. Výzkumně se zabývá každodenností, způsobem života a venkovem především z mezigenerační perspektivy a modernizačními procesy. Je zaměřena na kvalitativní metodologii, zejména na zakotvenou teorii a interpretativní fenomenologickou analýzu. V poslední době publikovala monografii Proměny příměstského venkova a venkovské každodennosti (2016) a studie Research into Transformations in Everyday Life: Three meťhodological notes (2018) a From a target population to representative samples of translations and translators (2019). doc. Ing. Dagmar Brožová, CSc. je docentkou na Katedře ekonomie Národohospodářské fakulty Vysoké školy ekonomické v Praze. Před tím působilajako vědecký pracovník v Ústavu pro filozofii a sociologii ČSAV. Své výzkumné aktivity orientuje na účast a kariéry žen na trzích práce a na ekonomii genderové diskriminace. Je autorkou monografie Společenské souvislosti trhu práce (2003), několika vysokoškolských učebnic, např. Kapitoly z moderní ekonomie trhů práce (2018), mnoha českých i zahraničních odborných článků a spoluautorkou monografie Gender Wage Gap and Díscrimination in the Czech Republic (2012). V!i!i IX O autorech O autorech doc. Ing. Jan Zouhar, Ph.D. jako docent ekonometne a operačního výzkumu působí na Fakultě informatiky a statistiky Vysoké školy ekonomické v Praze, dále jako vědecký pracovník na Fakultě životního prostředí České zemědělské univerzity v Praze a Fakultě sociálních věd Univerzity Karlovy v Praze. Na jaře 2019 působil jako krátkodobý konzultant Světové banky. V roli statistika/ekonometra se dosud podílel na 13 vědecko-výzkumných projektech u nás i v zahraničí. Je autorem jedné monografie a spoluautorem více než dvou desítek studií publikovaných v odborných časopisech indexovaných v databázích Web of Science a Scopus. JUDr. Mag. iur Michal Malacká, Ph.D., MBA studoval na Právnické fakultě Univerzity Palackého v Olomouci, Právnické fakultě Karl-Franzens-Universität v Grazu, Filozofické fakultě Univerzity Palackého v Olomouci a Právnické fakultě Masarykovy univerzity v Brně. Absolvoval ve Washingtonu Public Policy Leadership Institut. Působil ve funkci děkana Právnické fakulty Univerzity Palackého, prorektora Univerzity Palackého a ředitele Krajského úřadu Olomouckého kraje. Je členem Advokátní komory ČR, rozhodcem a mediátorem. Publikuje v tuzemsku a v zahraničí v oblasti mezinárodního práva soukromého, mezinárodního obchodu, mediace a rozhodčího řízení. JUDr. Lenka Westphalová, Ph.D. vystudovala Právnickou fakultu Univerzity Palackého v Olomouci, kde od svého absolutoria působí na Katedře soukromého práva a civilního procesu. Vědecko-výzkumně se zaměřuje na rodinné právo a alternativní možnosti řešení rodinněprávních konfliktů. Je autorkou a spoluautorkou řady odborných studií a monografií, podílela se na tvorbě komentáře a učebnice rodinného práva. Pravidelně se aktivně účastní Sympozií evropského rodinného práva konaných v Řeznu. Je členkou mezinárodní redakční rady prestižního německého časopisu Zeitschrift fůr Familienrecht (FamRZ). Mgr. David Fiedor, Ph.D. v roce 2017 dokončil doktorský studijní program Regionální geografie a regionální rozvoj na Masarykově univerzitě v Brně. Od roku 2013 působí na Katedře geografie Univerzity Palackého v Olomouci, od roku 2016 pak rovněž na ICatedře sociologie, andragogiky a kulturní antropologie na téže univerzitě, kde vyučuje kurzy zaměřené na kvantitativní analýzu dat a metodologii výzkumu. Ve své výzkumné činnosti se zaměřuje především na prostorové aspekty sociálních jevů, zvláště pak hazardních her. V této oblasti publikoval několik odborných studií v prestižních domácích i zahraničních odborných časopisech. Mgr. Martin Lakomý, Ph.D. absolvoval všechny stupně studia sociologie na Masarykově univerzitě v Brně. V současnosti působí jako výzkumný pracovník Provozně ekonomické fakulty Mendelovy univerzity v Brně a dvou fakult - Fakulty sociálních studií a Právnické fakulty - Masarykovy univerzity v Brně. V rámci svého zaměření zkoumá sociální aspekty stárnutí populace, situace starších zaměstnanců na trhu práce, vývoje vztahu v rodinách a s tím spojené hodnotové proměny při paralelním rozvíjení metodologie kvantitativního výzkumu a výběrových šetření. Svá zjištění autor publikoval v prestižních časopisech a obdržel několik oborových ocenění. Mgr. Lenka Dušková, Ph.D. vystudovala oboT Politologie. Působí na Katedře rozvojových a environmentálních studií Univerzity Palackého, kde se zabývá tématy bezpečnost a rozvoj, techniky mediace v projektovém řízení v post/konfliktních či transformujících se oblastech, participativnímu mapování v komunitách. Je editorkou a spoluautorkou publikace Encyklopedie rozvojových studií (2011) a odborných článků zabývajících se bezpečností a rozvojem. Dále se věnuje (zejména participatívním) kvalitativním výzkumným metodám, jejich specifikům ve výzkumu či evaluaci rozvojových intervencí v posťkonfliktním prostředí či v komunitách. X XI Předmluva PŘEDMLUVA "Každý pokus o tvořivé řešení mezilidských konfliktů, v nichž jde o dobrou věc vedenou dobrým způsobem, i když je všelijak nedokonalý, je signálem naděje. A kde je naděje, tam je život." (Křivohlavý, 2002, s. 186). Jak lépe uvést knihu o mediaci než slovy pana profesora Křivohlavého, vzácného člověka a významného českého odborníka na problematiku mezilidských konfliktů a jejich řešení. Předkládaná monografieje hlavním publikačním výstupem výzkumného projektu s názvem „Podmínky výkonu mediace v České republice dle zákona o mediaci". Navazuje, a v mnohých ohledech také odkazuje, na monografii „Právní a sociální aspekty mediace v České republice" (Wolters Kluwer, 2020), která je společensko-právní analýzou mediace v podmínkách ČR a teoretickým východiskem pro další části našeho výzkumu. Přestože jde o interdisciplinárně pojaté dílo, to, k čemu kniha směřuje, je s podporou dalších sociálních disciplín a aplikací různých metodologických a konceptuálních přístupů analyzovat především právní aspekty zavádění mediace do českého prostředí. Mediace je zde chápána jako sociální instituce s ukotvením v normativním a hodnotovém jádru českého právního systému. Ve spojení se snahami evropského společenství harmonizovat podmínky pro výkon a širší uplatňování mediace nám to dalo rámec pro zaměření výzkumu podmínek výkonu mediace v ČR dle zákona o mediaci. Obsahem této druhé monografie je publikace výsledků empirické části našeho výzkumu, jehož hlavním cílem je identifikace a zhodnocení aktuálního stavu výkonu mediace v ČR dle zákona o mediaci a stanovení podmínek jeho dalšího rozvoje. Výzkum reaguje na naléhavou poptávku po relevantních a aktuálních informacích v této oblasti. 1 když se EU ve svých studiích poslední desetiletí snaží zkoumat podmínky a kvalitu poskytování mediace v zemích evropského společenství a opakovaně prokazuje stále velmi malé využívání mediace, základní výzkum v této oblasti nebyl v ČR dosud uskutečněn. K naplnění stanovených cílů a zodpovězení výzkumných otázek jsme v projektu využili kombinaci výzkumných metod, v nichž se odrazila multidisciplinární povaha mediace. Aplikovali jsme nejen právní metodologii, ale také metodologii sociálních věd. Konkrétně kombinaci teoreticko-analytického, kvantitativního a kvalitativního přístupu a ekonomické analýzy práva. Prostřednictvím kritické právní analýzy jsme identifikovali a popsali problematické oblasti výkonu mediace dle zákona o mediaci, na které se pak zaměřila empirie v dalších částech projektu. Zkoumali jsme výkon mediace v ČR dle zákona o mediaci na základě rolí a vymezení činností zainteresovaných subjektů mediace. Využili jsme přístup soustředěný na jednání jednotlivých aktérů a jejich vzájemnou interakci v procesu mediace. K tomu bylo zásadní určení skupin aktérů. Za ty považujeme zapsané mediátory, soudce, advokáty a veřejnost jako potenciální klienty mediace. Konkrétní metodologie jednotlivých částí výzkumu, charakteristiky cílových skupin apostupy získávání a zpracování dat jsou popsané v příslušných kapitolách této monografie. Kniha je strukturovaná do 11 kapitol. První se věnuje empirickému výzkumu v oblasti práva. Text rozděluje hlavní empirické přístupy ve společenských vědách a ukazuje jejich využití v rámci metodologie jednotlivých kapitol monografie. V tomto ohledu publikace jako celek vhodně kombinuje silné stránky kvantitativního a kvalitativního přístupu. Mediace jako součást práva je sociálním mechanismem ovlivňovaným společenskými procesy i konáním jedinců, z čehož pramení výzvy pro její empirické zkoumání. Proto autoři první kapitoly nejen uvádí informace o využívání empirických výzkumů v časopisech s právní tematikou v prostředí USA, Velké Británie a kontinentální Evropy, ale především připomínají základní pravidla výzkumu ve společenských vědách a jeho úskalí v rámci současné společenské situace. Teoretické a právní východisko pro kvantitativní i kvalitativní část našeho výzkumu vytváří druhá kapitola. V první části se věnujeme podmínkám výkonu a právním aspektům mediace upraveným y českém právním řádu. Analýza je provedena z pohledu procesně-právního rozborem postupů, které český právní řád úěasmíkům řízení jako možnost řešení jejich sporu nabízí. Navazuje rozbor klíčových profesí, které se na výkonu mediace podílejí, tedy zapsaných mediátorů, soudců a advokátů. U pozice zapsaného mediátora se pak ještě blíže věnujeme pozici zapsaného mediátora advokáta, která j e v ČR pro výkon profese zapsaného mediátora specifická. Jak v této kapitole, tak i v celé monografii jsoujednotlivé tři profese seřazeny podle významu, který jim pro výkon mediace podle zákona o mediaci přisuzujeme. Nejdříve se vždy věnujeme pozici zapsaného mediátora, dále soudce, a poté advokáta. Následující třetí kapitolou se dostáváme do částí monografie, které prezentují výsledky kvantitativního výzkumu. Ekonomická analýza práva reportuje současný vývoj vlivného směru, který se zabývá možnostmi aplikace ekonomického přístupu ke zkoumání právních pravidel, právních institucí a jejich působeni ve společnosti. Podle něj by právo a instituce právního systému měly působit ve směru ekonomické efektivnosti a měly by podporovat efektivní alokaci práv. Nejnovější poznatky experimentální psychologie a behaviorální ekonomie aplikovali autoři na institut prvního setkání se zapsaným mediátorem, jehož efektivnost zkoumali prostřednictvím jeho vlivu na délku soudního řízení v opatrovnických a civilních věcech. Naším výzkumným záměrem bylo pracovat s hypotézou formulovanou v souladu s obecným očekáváním, že mediace představuje rychlejší řešení sporu ve srovnání se soudním řízením. Avšak skutečnost, že ze statistických listů Ministerstva spravedlnosti ČR lze získat pouze data o nařízení prvního setkání se zapsaným mediátorem, nikoliv o mediaci samotné, se stala objektivním omezením námi provedené ekonomické analýzy. Informovaností o mediaci a důvěrou v mediaci (či důvěrou v právní systém v českém kontextu obecně) se zabývá čtvrtá kapitola. Základní koncepty právní inXIV XV Předmluva formovanosti a důvěry v právo jsou nejprve představeny a zasazeny do teoretického Támce, na kterém je následně postavena analýza dat ze tří různých zdrojů. Prvním zdrojem je vlastní dotazníková šetření české veřejnosti se zaměřením na informovanost o mediaci a podporu jejího dalšího rozšiřování. Dále byly analyzovány další dva existující zdroje dat. Jednalo se o datové řady Centra výzkumu veřejného mínění, které umožňují sledovat vývoj důvěry v soudy od počátku vzniku ČR, a data z Evropského výzkumu hodnot, která umožňují srovnat důvěra v český právní systém s důvěrou a jejím vývojem v ostatních evropských zemích. Pátá kapitola srovnává názory a postoje k mediaci v rámci tří zainteresovaných skupin - zapsaných mediátoru, soudců a advokátů. Skupiny byly dotazovány dotazníkovým šetřením provedeným v roce 2019. Analytická část nejprve představuje proces sběru dat a strukturu respondentů výzkumu, na což navazuje představení výsledků tříděných dle dílčích témat dotazování. Těmi jsou především hodnocení současné právní úpravy mediace včetně prvního setkám' se zapsaným mediátorem, typy sporů vhodných k mediaci a srovnání mediace se soudním řízením dle názorů jednotlivých skupin respondentů. V této souvislosti je potřebné podotknout, že identifikovaných oblastí našeho výzkumného zájmu bylo více, avšak při konceptualizaci dotazníků bylo nutné zohlednit také kritérium jejich rozsahu a časové náročnosti pro respondenty. Poslední jmenované téma - srovnání mediace se soudním řízením - je postaveno na subjektivním vnímání aktérů a vhodně se doplňuje se zkoumáními ekonomické analýzy mediace ve třetí kapitole knihy a kvalitativní částí výzkumu. Podrobnější pohled na skupinu zapsaných mediátoru, jejich převládající názory a zkušenosti s výkonem mediace dle zákona o mediaci představuje šestá kapitola. Tato část volně navazuje na kapitolu předchozí, vychází ze stejného dotazníkového šetření zapsaných mediátoru a prezentuje další rozšiřující témata, která nás u této klíčové skupiny aktéru zajímala. Po vymezení pozice mediátora a naplňování atributů profese následuje analýza zapsaných mediátoru v prostoru ČR, růstu jejich počtu v čase a srovnání charakteristik respondentů se strukturou celé skupiny zapsaných mediátoru. Důležitými tématy kapitoly jsou kvalita výkonu mediace, možnosti jejího zvyšování, ale také kontroly, postupy při aplikaci mediace i možnosti dalšího vzděláváni v mediaci. Ve vybraných otázkách se ukazuje jako přínosné srovnat názory nejen zapsaných mediátoru, soudců a advokátů, ale i zapsaných mediátoru tzv. „neadvokátů" a zapsaných mediátoru advokátů. Sedmou kapitolou vstupujeme na půdu kvalitativního výzkumu. V něm se věnujeme kvalitativnímu empirickému výzkumu mediační praxe z pohledu jejích tří klíčových aktérů: zapsaných mediátoru, soudců a advokátů. Vycházíme při tom z předpokladu, že mediační praxe není jen mechanickou aplikací zákona o mediaci, ale také tvůrci činností založenou na individuálních přístupech zohledňujících individualitu sporu, stran sporu i klíčových aktérů mediační praxe. Klademe si výzkumnou otázku, jak klíčoví aktéři mediační praxe reflektují svou praxi i podmínky pro výkon mediace. Kapitola je věnována teoretickým východiskům a metodologii kvalitativního výzkumu. Naším prvním teoretickým východiskem je slabá verze in- Předmluva terpretativismu, jejíž emický princip odkazuje k subjektivní stránce jednání a k subjektivním reprezentacím. Aktéři mediace však jednají v prostředí, které je také „objektivně" strukturováno formálními pravidly, normami, principy apod. Proto jsme jako druhé teoretické východisko zvolili teorii sociálních poli Pierra Bourdieu, podle níž jsou základem subjektivních reprezentací objektivní struktury vytvářející strukturální tlaky působící na interakce. Metodologii kvalitativního výzkumu jsme založili na metodě zakotvené teorie, která má dva klíčové rysy: výsledná teorie je zakotvena v datech, a sběr dat, jejich analýza a interpretace probíhají souběžně a navzájem se ovlivňují. Následující kapitoly (8.-10.) se zaměřují na zapsané mediátory, soudce a advokáty jako na tři klíčové aktéry v mediačním poli. Prostřednictvím dat získaných polostrukturovanými rozhovory analyzujeme jejich pozice a role a to, jak interpretují a reflektují mediační praxi a podmínky výkonu mediace. V poslední kapitole pak vytváříme společný analytický příběh klíčových aktérů mediační praxe zasazený do kontextu právního pole. Výsledky právní analýzy a komparace, kvantitativního a kvalitativního výzkumu a ekonomické analýzy nám pak umožňují poznání aktuálního stavu, podmínek, možností a limitů výkonu mediace dle zákona o mediaci. Do budoucna mohou posloužit jako teoretická a koncepční východiska pro systémové nastavení výkonu mediace dle zákona o mediaci a návrhy de legeferenda. Na tomto místě bychom rádi poděkován Ministerstvu spravedlnosti ČR, s nímž Právnická fakulta Univerzity Palackého v Olomouci uzavřela pro účely výzkumu „Memorandum o spolupráci na vědecko-výzkumné činnosti v oblasti výkonu mediace v České republice". Osobou Mgr. Veroniky Navrátilové a jejích kolegů Ministerstvo podstatným způsobem přispělo k získávání potřebných dat ajejich interpretaci. Účastí Ministerstva byla podtržena potřebnost a význam celého výzkumného projektu. Jeho nositeli, realizátory, kritickými analyzátory, podporovateli a ochránci jsou konkrétní lidé. Členové našeho výzkumného týmu. Těm za jejich práci patří náš dík především. V Olomouci a Brně, září 2020 za kolektiv autorů Lenka Holá a Manina Urbanová XVI