KOCOURKOVSKÁ FIKCE V ČESKÉM PROSTŘEDÍ Pavel Krejčí
Filozofická fakulta, Masarykova univerzita, Brno, Česko
Ve frazeológii různých jazyků se v hojné míře uplatňují komponenty odkazující ve své lexikální funkci na svět nadpřirozena. Svět nadpřirozena je spojen především s výskytem nejrůznějších mytologických či náboženských motivů (prostředí, bytostí, předmětů, vlastností, okolností, dějů, stavů atd.). Existuje však ještě jeden svět, který bychom mohli chápat jako nikoliv přirozený, běžný, obvyklý nebo očekávaný (standardní, chcete-li) - svět zobrazující nejrůznější anomálie (v širokém smyslu tohoto slova), svět ne-obvyklý, ne-standardní. Takový svět má rovněž svá prostředí, bytosti, předměty, vlastnosti, okolnosti, děje, stavy apod. V uměleckém zpracování bývá předmětem alegorií. Do této kategorie spadá i tzv. kocourkovská fikce. Taje spojená s prostředím - reálně neexistující lokalitou (místem, nikoliv městem - jak zdůrazňuje P. Chochol oušek - viz dále), která se v českém prostředí nazývá KOCOURKOV. Název spadá do oblasti vlastních jmen, konkrétně toponym, v rámci toponym se řadí k pojmenování sídel, tedy oikonymům. Jelikož však sídla s tímto názvem reálně neexistují, můžeme tu směle použít termínu kvazioikonyma či pseudooikonyma. Miloslava Knappová dává Kocourkov za příklad tzv. mluvících vlastních jmen (spolu s antroponymem Masorád - viz Knappová 2017).
Definice v českých výkladových slovnících vydaných po roce 1945 vhodně reprezentuje Slovník spisovného jazyka českého: „Smyšlená obec se směšně podivínskými n. zaostalými, šosáckými, hloupými obyvateli; hanl. označení pro takové místo n. prostředí: kulturní Kocourkov zaostalé prostředí" (SSJC II 1989: 344). Ve starším Příručním slovníku jazyka českého je Kocourkov definován jako „Smyšlené jméno obce s hloupými, zaostalými obyvateli, symbol malicherného šosáctví jako u starověkých Reků Abdera" (PSJC online). Nej starší záznam na katalogizačním lístku pochází z roku 1830 z Časopisu Společnosti wlastenského museum w Cechách (předchůdce Časopisu českého Museum), další uvádí např. verše ze Slávy dcery L Kollára (1832):
Sonet 602
Zahleděla jsem se na lomozy
a křik těchto kluků v peklisku, vtom pak uzřím právě nablízku, Že sem došli z Kocourkova vozy;
přivezli je černosersté kozy
a tak utíkali po písku, že snad polovic v tom nátisku vpravo, vlevo přišlo na výhozy;
I ti, kteří došli a chtěli zmaďařiti zdejší Slováky, choleru zde dostali a mřeli;
proto ihned Rarach nezahálel, ale, po tuctech brav na háky, v bahnotoký Acheron je válel.
Nahlédneme-li do slovníků z 19. století a starších, Kottův Cesko-německý slovník obsahuje heslo Kocourkov bez popisu, ale s příkladem „To se stalo v Kocourkově. Dle Ros.: Kocourov", jako německý ekvivalent uvádí substantivum Krähwinkel a heslo doplňuje o příklad na adjektivizaci Kocourkovský kousek (Kott 1878: 716). Ještě starší Cesko-německý slovník Jungmannův sice toponymické heslo neobsahuje, ale narazíme vněm na adjektivum kocaurowský s popisem „z Kocaurowa (wymyšleného mjsta)", nejistým německým ekvivalentem „katzenheimer ?" a explikací „Kocaurowský saud. Ros." (Jungmann 1836: 92). Jako zdroj je tu opět uveden Václav Jan Rosa (1630/31 - 1689). Z obou česko-německých slovníků tedy vyplývá, že předobrazem pozdějších Kocourkovů a pravděpodobně i slovenského Chalupkova Kocúrkova (resp. opět Kocourkova vzhledem k tomu, že příslušnou hru napsal J. Chalúpka nejprve česky) je Rosův Kocourov. Nedokončený Thesaurus linguae Bohemicae V. J. Rosy však takový výraz neobsahuje, uvádí opět jen adjektivum kocaurowfký s explikací „kocaurowíký saud etc." (Rosa 2006). Bezprostřední inspirací pro charaktery postav českého Kocour(k)ova bude pravděpodobně německá kniha Das Laienbuch (nejstarší známý výtisk je z roku 1597) o obyvatelích fiktivního městečka Laleburg vydaná o rok později jako Die Schiltbürger (Schildbürger), tj. o občanech městečka Schilda. Jednou z předloh, z nichž neznámý autor (pravděpodobně Friedrich von Schönberg) čerpal, byla nepochybně kniha německého autora humoristické literatury 16. století Michaela Lindenera Katzipori (1558), tj. šprýmaři.1 Od Katzipori už je velmi blízko k německému die Katze „kočka" a zde můžeme nejspíše hledat i přímou souvislost s českým Kocour(k)ovem.
1 Možné výklady původu výrazu Katzipori shrnul R. Schultz (2018: 87 - 89) - kromě aluze na italský výraz cazzo (vulg. „penis") je možná souvislost s něm. katzenporen „vzpřímit se, vztyčit se" (aluze na vzpřímený kočičí ocas), čili pokud bychom chtěli u českého překladu zachovat uvedené anatomické narážky, pak bychom spíše než „šprýmaře" museli zvolit označení „ti, co provádějí ptákoviny, chujoviny".
Kvazi oikonymum Kocourkov se vyskytuje jako komponent rovněž ve dvou českých frazémech zachycených Slovníkem české frazeológie a idiomatiky: prvním je frazeologizované přirovnání je to <tu> jako v Kocourkově „je to všestranně zmatené, směšně si vzájemně odporující, nelogické (často:) a bez nějakého cíle, smyslu; vše se zde provádí samolibě, nesmyslně zvráceným, nemožným a směšným způsobem" (SCFI-P 2009: 159 - 160), propoziční frazém To je <hotovej/úplnej > Kocourkov je vysvětlen obdobně (SCFI-W 2009: 377). Jak je patrné z popisu, frazémy s komponentem Kocourkov evokují především různé formy zmatku, který je navíc hodnocen jako směšný. Heslo Kocourkov obsahují též Lidová rčení J. Zaorálka a doplňují je přirovnáním je tu jako v Kocourkově s podobným vysvětlením (Zaorálek 2009: 464). Původ frazému s komponentem Kocourkov je literární a SCFI jej vysvětluje takto: „Kocourkov je název smyšleného pohádkového města, ve kterém se všechno dělá hloupě, nerozumně, popř. směšně. Jako pojem (odpovídající svému starořeckému prototypu městu Abdéře) se u nás rozšířil za obrození v satiře J. J. Langera a P. Chocholouška" (SCFI-P 2009: tamtéž).
Autorem satirického prozaického textu Den v Kocourkově, který motivoval vznik výše analyzovaných frazému, je Josef Jaroslav Langer (1806 - 1846). Svoji satiru publikoval v prvním a třetím svazku Časopisu českého Museum v roce 1832. Jeho tvorbu zpracovala ve své bakalářské práci Petra Koláčková a shrnuje ji těmito slovy: „Satirická kritika poněmčené společnosti vyznávající rezignaci namísto činu, satira politické situace, kritika ženského chování i parodování literární situace mířily přesně na cíl nej palčivějších problémů Langrovy doby" (Koláčková 2008: 59).
Z 19. století pochází však ještě jedno dílo, jehož děj inspiroval sledované frazémy: Kocourkov, čili Pamětnosti převelikého města Kocourkova a obyvatelů jeho (1847), jehož autorem je Prokop Chocholoušek (1819 - 1864). Charakter tohoto díla je rovněž satirický, ale na rozdíl od Langerovy prózy nebo Chalupkova dramatu obsahuje i výrazné prvky chaosu, zmatku, hlouposti, naivity až bláznovství. Tyto prvky jsou v Chocholouškově próze zcela záměrné, což dokazuje i úvodní vysvětlení, v němž autor mj. říká, že Kocourkov „jest ono místo, kde rozum se v bláto šlape a nesmyslu vítězné brány se staví; (...) O žel! jaké převrácenosti se v Kocourkově dějí! - Víš nyní, laskavý čtenáři, co Kocourkov jest? Víš nyní, kde leží? -Ohlédni se vůkol sebe - hle! cnost se blátem plíží a nepravost se čtyřmi veze. Kocourkov - aj! zvrácený to svět!" (Chocholoušek 1847: IV-VI)2.
2 Do souladu s pravidly současného českého pravopisu upravil P. K.
Kombinaci dvou kvazioikonym {Kocourkov a Zlámaná Lhota) použil spisovatel Adolf Wenig (1874 - 1940) pro svou pohádkovou knihu Zlámaná Lhota s podtitulem Z kroniky zapadlé vsi nedaleko Kocourkova (1923). Další jeho pohádková kniha nese název Kocourkov s podtitulem Z historie staroslavného města (1926). Po druhé světové válce tento námět zpracoval též spisovatel a ilustrátor Ondřej Sekora (1899 - 1967) ve svém humorném vyprávění Kronika města Kocourkova (1947), které se dočkalo i audioverze pod názvem Veselé příběhy města Kocourkova (Supraphon 1982, namluvil František Filipovský). O dekádu později vyšla kniha s prostým názvem Kocourkov (1959), jejímiž autory jsou Josef Hiršal (1920 - 2003) a Jiří Kolář (1914 - 2002). Na základě jejich literární předlohy vznikla později pohádková féerie s písničkami Kocourkov (1992, scénář Josef Hiršal, režie Karel Smyczek). Prvním filmem s kocourkovskou tematikou v Československu vůbec však byla komedie U nás v Kocourkově (1934, námět Karel Poláček, scénář Jaroslav Mottl, Miroslav Cikán a Václav Wasserman, režie Miroslav Cikán) v hlavní roli s Janem Werichem. Taje ovšem variací na Gogolova Revizora.
Vnejnovější době byla kocourkovská tematika využita v Česku spisovatelem a kreslířem Oldřichem Dudkem (*1946) v knize Český Kocourkov s podtitulem Malé ohlédnutí před velkým skokem vpřed (2010). Vydavatel první knihy ji charakterizuje takto: „Publikace od známého spisovatele, scénáristy a kreslíře obsahuje humoristicky laděné smyšlené příběhy, které jsou zaměřeny na oblast současné české politiky a společnosti. Z těchto příběhů je možné vyčíst autorův velice kritický stav k nynější politické reprezentaci. Součástí textu jsou i kreslené vtipy" (viz Databáze knih).
LITERATURA
DATABÁZE KNJJT. [online]: https://www.databazeknih.cz/knihy/cesky-kocourkov-43843 CHOCHOLOUSEK P.: Kocaurkow, čili Pamětnoftipřewelikého mě/ta Kocaurkowa a obywatelů geho. Swazek 1. Praha: Tiík a íklad Jar. Pofpiíľila, 1847: IV - VI. JUNGMANN, J.: Slownjkčesko-německý. DjlII. K—O. Praha: Knjžecj arcibiskupská knihtiskárna, 1836. [online]: https://vokabular.ujc.cas.cz/moduly/slovniky/digitalni-kopie-detail/JgSlov02/
KNAPPOVA, M.: Onymická funkce. In: CzechEncy - Nový encyklopedický slovník češtiny.
P. Karlík, M. Nekula, J. Pleskalova (eds.). [online].
2017: https://www.czechency.org/slovnik/ONYMICKA FUNKCE
KOLÁČKOVA, P.: Satira v díle Josefa Jaroslava Langera. Bakalářská práce. Vedoucí práce Mgr. Zuzana Urválková, Ph.D. Brno: FF MU, 2008.
KOTT, F. Š.: Česko-německý slovník zvláště grammaticko-fraseologický. Díl první. A- M. Praha: Tiskem a nákladem knihtiskárny Josefa Koláře, 1878. [online]: https: // archive. org/detail s/eskonmeckslovnk02kottgoog/page/n4 LINDENER, M.: Katzipori. Augsburg, 1558.
PALACKÝ, F.: Radhost: sbírka spisůw drobných z oboru řeči a literatury české, krásowědy, historie a politiky. Dílprwní: spisy z oboru řeči a literatury české a krásowědy. Praha: Nákladem Bedřicha Tempského, 1871. [online]:
https://archive.org/details/radhostsbrkaspi02palagoog/page/nl 59?q=Kocaurow Příruční slovník jazyka českého (1935 - 1957). Red. O. Hujer, E. Smetánka, M. Weingart, B. Havránek, V. Smilauer, A. Získal, [online]: https://bara.ujc.cas.cz/psjc/ [PSJC] ROSA, V. J.: Thesaurus linguae Bohemicae. Praha: Knihovna Národního muzea, 2006 -2019 [1689]. [online]: https://bara.ujc.cas.cz/slovniky/rosa/rosa_uvod.html SCHÖNBERG, F. von (?): Das Laienbuch. Wunder seltsame, abenteuerliche, unerhörte und bisher unbeschriebene Geschichten und Taten der Laien zu Laieburg. Strassburg, 1597. SCHULTZ, R. F.: Michael Lindeners „Rastbüchlein" und „Katzipori". In: Die Wahrnehmung des Neuen in der Literatur des 16. Jahrhunderts. Novitätsdiskurse bei Frangois Rabelais, Johann Fischart, MichaelLindener und im „Finckenritter". Bielefeld: Lettre, 2018: 85 - 112. Slovník české frazeológie a idiomatiky 1. Přirovnání. HI. red. F. Čermák, J. Hronek, J. Machač. 2. vyd. Praha: Leda, 2009. [SČFI-P]
Slovník české frazeológie a idiomatiky 4. Výrazy větné. Hl. red. F. Čermák. Praha: Leda, 2009. [SČFI-W]
Slovník spisovné češtiny pro školu a veřejnost. HI. red. J. Filipec, F. Danes, J. Machač, V. Mejstřík. 2., oprav, a dop. vyd. Praha: Academia, 2000.
Slovník spisovného jazyka českého II (h-1). Hl. red. B. Havránek. 2. vyd. Praha: Academia, 1989. [SSJČ]
ZAORÁLEK, J.: Lidová rčení. 5. vyd. Praha: Nakl. Levné knihy, 2009. "Kocourkov" fiction in Czech context
The paper deals with the Czech quasitoponym "Kocourkov", which not only occurs in Czech phraseology, but also works as a specific allegory. "Kocourkov" is a fictional locality characterized by a specific structure of its population. In the paper we map its occurrence in Czech literature and film and we also tried to reveal the motivation for naming fictitious localities with these quasitoponyms.