Jak se stal Václav II. roku 1285 králem

REITINGER, Lukáš. Jak se stal Václav II. roku 1285 králem (How Wenceslaus II became king in 1285). In Chocholáč, Bronislav; Malíř, Jiří; Reitinger, Lukáš ; Wihoda, Martin. Pro pana profesora Libora Jana k životnímu jubileu. první. Brno: Matice moravská, 2020, p. 263-278. ISBN 978-80-87709-28-3.

Basic information

• Original name: Jak se stal Václav II. roku 1285 králem
• Name (in English): How Wenceslaus II became king in 1285
• Authors: REITINGER, Lukáš (203 Czech Republic, guarantor, belonging to the institution).
• Edition: první. Brno, Pro pana profesora Libora Jana k životnímu jubileu, p. 263-278, 16 pp. 2020.
• Publisher: Matice moravská

Other information

• Original language: Czech
• Type of outcome: Proceedings paper
• Field of Study: 60101 History
• Country of publisher: Czech Republic
• Confidentiality degree: is not subject to a state or trade secret
• Publication form: printed version "print"
• RIV identification code: RIV/00216224:14210/20:00114698
• Organization unit: Faculty of Arts
• ISBN: 978-80-87709-28-3
• Keywords (in Czech): Václav II.; Rudolf I. Habsburský; léno; koruna; české země; Svatá říše římská
• Keywords in English: Wenceslaus II; Rudolph I of Habsburg; fief; crown; Czech lands; Holy Roman Empire
• Tags: rivok
• Tags: Reviewed

Abstract

Roku 1285 přestal Václav II. ve svých listinách užívat titul „dědic a pán království českého a markrabství moravského“ a začal se titulovat českým králem a moravským markrabětem. Dřívější bádání tuto změnu titulatury přičítalo setkání Václava II. s římským králem Rudolfem I. Habsburským v Chebu v lednu roku 1285. Zde měl mladý Přemyslovec přijmout od svého tchána Rudolfa české země v léno a s tím rovněž přijmout královskou hodnost. Dnešní historikové na tento výklad nahlížejí se skepsí, stejně jako odmítají důvěřovat relaci vídeňských letopisů (Continuatio Vindobonensis), podle kterých v Chebu římský král Rudolf Václava přímo „korunoval na českého krále“. Studie poukazuje, na věrohodnost těchto análů, jejichž záznamy vznikaly souběžně s popisovanými událostmi. V druhém sledu se příspěvek věnuje dobovému významu světských korunovací z rukou římsko-německých panovníků. Tento rituál neměl na říšském dvoře 12 a 13. století pouze význam udělení královské hodnosti, nýbrž korunovace z rukou římského císaře či krále byla rovněž spojena s uznáním svrchovanosti, či případně obleněním. Představa, že vládci římsko-německé říše nasazují koruny podřizujícím se králům, však nezmizela s příchodem 13. století. V tomto kontextu se relace vídeňských letopisů, jak Václava II. „dominus R. Romanorum rex in Egra […] in regem Boemie coronavit“, jeví jako zcela věrohodná a odpovídající dobové praxi říšského dvora. Chebská korunovace mladého Přemyslovce „na českého krále“ tudíž vskutku mohla souviset s tím, že po této události Václav začíná užívat titul „rex Bohemie“.

Abstract (in English)

In 1285 Wenceslaus II stopped using the title of Inheritor and Lord of the Kingdom of Bohemia and the Margraviate of Moravia in his charters and began using the title of King of Bohemia and Margrave of Moravia. Previous research attributed this change in title to the meeting of Wenceslaus II and the king of Holy Roman empire, Rudolph I of Habsburg, in Cheb in January 1285. Here the young Přemyslid was supposed to have accepted the Czech lands as a fief from his father-in-law Rudolph, and with it the rank of king. Historians today look upon this explanation with scepticism, just as they refuse to trust a report from the Vienna chronicles (Continuatio Vindobonensis), stating that Rudolph the King of the Romans himself crowned Wenceslaus as the King of Bohemia in Cheb. This study points to the plausibility of these annals, the records for which were written at the same time as the events described. In the second stage the study examines the meaning of the secular coronations at the hands of the Roman-German kings or emperors. In the 12th and 13th centuries this ritual at the imperial court was not only significant for conferring the rank of king, as the coronation by the emperor or king was also connected with the recognition of sovereignty. However, the idea that the rulers of the Holy Roman empire would place the crowns on subordinate kings did not disappear with the arrival of the 13th century. In this context the report from the Vienna chronicles of how „dominus R. Romanorum rex in Egra […] in regem Boemie coronavit” Wenceslaus II, appears as entirely plausible and corresponds to the historical practices of the imperial court. The Cheb coronation of the young Přemyslid as the King of Bohemia could have been related to the fact that after this event Wenceslaus began to use the title “rex Bohemie”.

Links

• GA18-09231S, research and development project: Name: Vládní praxe Přemysla Otakara II. (1247-1278)

Investor: Czech Science Foundation