V České republice je poměrně rozšířen názor, že jenom matky jsou schopny poskytnout potřebnou péči dětem do tří let a pouze v rodině se může dítě dobře psychicky rozvíjet. Toto je, mimo jiné, založeno na tvrzení, že malé děti a batolata nemají zájem o interakce nebo hry se svými vrstevníky. V našem výzkumu jsme se rozhodly výše uvedený (ne)zájem dětí o jiné vrstevníky a jejich schopnost socializovat se a hrát si spolu přezkoumat, a to v mateřských školách a dětských skupinách, kam děti mladší tří let pravidelně docházejí. Při výzkumu vycházíme z konstruktivistického pojetí dětství, které se vyvinulo v 80-tých letech v sociologií dětství, která se postupně rozvinula v multi- a interdisciplinární studie dětství. Pří analýze vycházíme ze základních pilířů tohoto paradigmatu podle James a Prout (1990). Dětství vnímáme jako sociální konstrukt, který by neměl být zaměňován s biologickou nezralostí, která je univerzální, proto je potřeba ho analyzovat v souvztažnosti s jinými kategoriemi (jako gender, třída nebo etnicita). Děti a jejich svět jsou hodny zkoumání samy o sobě, přičemž děti nevnímáme jako pasivní subjekty, ale jako aktivní participanti v tvorbě jejich kulturního a sociálního světa. Takové pojetí dětství nám umožňuje nové pochopení dětí a jejich světa (Spyrou 2008). Stěžejní pro vnímání dětské socializace v tomto paradigmatu je participace v kulturních rutinách. Nikoliv jednotlivci ale kolektivní tvoření rutin a participace v nich jsou centrem analytického přemýšlení (Corsaro 1997:96). Na základě etnografických pozorování batolat (2 - 3 roky) ve 3 zařízeních denní péče a rozhovorů s učiteli a rodiči zkoumáme vzájemné interakce a formování kolektivity v zařízení. Pozorování probíhali opakovaně, po dobu několik dnů, které výzkumnice strávila celé v zařízení. Rozhovory jsme uskutečnili s personálem zařízení a s rodiči, jejichž děti zařízení navštěvují. Zaměřili jsme se na specifika práce s batolaty a malými dětmi a na zkušenosti rodin s tímto typem péče. Výzkum probíhá od roku 2019, tudíž prezentujeme prvotní analýzu. Náš výzkum prozkoumává některé premisy formující názory na přítomnost dětí mladších tří let v zařízeních denní péče. Prvotní závěry ukazují, jak děti vzájemně komunikují a jak převládající porozumění interakce dospělými omezuje uznání interaktivních praktik mezi batolaty. Tyto interakce nebo hry nemusí být v souladu s převládajícími konceptualizacemi v socializaci dospělých - jsou jednoduché, krátkodobé a nejsou verbálně vyjádřeny - přesto jsou způsobem socializace. Reformulace socializace skrz perspektivu dětí je nutné pro pochopení jejich potřeb v raném věku a přispívá k diskusi o rané péči.