Acta rerum naturalium, 24: 13-18, 2020
ISSN 2336-7113 (Online), ISSN 1801-5972 (Print)
Ořechokřídlec klandonský (Caryopteris xclandonensis) zplanělý na Brněnsku
Caryopteris xclandonensis found escaped from cultivation near the city of Brno (Czech Republic)
JIŘÍ DANIHELKA1,2, ILONA KNOLLOVÁ1 A MARCELA ŘEZNÍČKOVÁ1
'Ústav botaniky a zoologie, Přírodovědecká fakulta, Masarykova univerzita, Kotlářská 2, CZ-611 37 Brno; email: danihel@sci.muni.cz, ikuzel@sci.muni. cz, mar.reznickova@seznam.cz; 2Botanický ústav AV ČR, Zámek 1, CZ-252 43 Průhonice
Publikováno on-line 00. 12. 2020
Abstract: Here we report the first record of Caryopteris xclandonensis (Lamiaceae) outside cultivation in the Czech Republic. In September 2019, about 10 plants, some of them flowering, were found at the southern periphery of the village of Rozdrojovice at the north-western outskirts of the city of Brno (south-eastern Czech Republic). A herbarium specimen is stored in the Herbarium of Masaryk University in Brno. In Rozdrojovice, the plants were scattered in ruderal grassland between a pavement and fences of the adjacent gardens. The source of the escaped specimens was a large stand of Caryopteris in the ornamental garden of one of the neighbouring family houses. Seedlings of C. xclandonensis were observed already earlier at two sites in Brno next to the specimens cultivated for ornament. Therefore, this species has to be considered a casual neophyte of the Czech flora. In Europe, escaped specimens of C. xclandonensis were recorded already in the British Isles, Belgium, Germany, Austria, Hungary and Italy. Further records of this species in the Czech Republic are quite likely because it has been frequently planted both in private gardens and public spaces, but its spread will probably remain limited due to its low competitive ability and assumed frost-sensitivity in very cold winters.
Keywords: alien species, casual neophyte, Czech Republic, Lamiaceae, ornamental species, Verbenaceae
ÚVOD
V září 2019 zaznamenaly IK a MR při terénním průzkumu pro mapování květeny města Brna v ruderální vegetaci mezi okrasnými zahradami na jihovýchodním okraji Rozdrojovic neznámý keř, který první z autorů této zprávy určil jako ořechokřídlec klandonský (Caryopteris xclandonensis). Vzhledem k tomu, že zplanělý výskyt tohoto druhu nebyl v České republice nejspíš zatím zaznamenán (srov. Pyšek et al. 2012), podáváme zde podrobnou zprávu o tomto nálezu.
METODIKA
Taxonomické pojetí a nomenklatura cévnatých rostlin se řídí druhým vydáním Klíče ke květeně České republiky (Kaplan et al. 2019). Herbářový doklad je uložen v herbáři Masarykovy univerzity (BRNU). Dodatečné fotografie jsou dostupné v herbářové databázi Jacq (http://jacq.org/#da-tabase).
PŮVOD OŘECHOKŘÍDLECE KLANDONSKÉHO
Rod ořechokřídlec1 (Caryopteris) je domácí ve střední a východní Asii a čítá podle současných názorů 16 druhů
(Chen et Gilbert 1994). Tradičně byl řazen do čeledi sporý-šovitých (Verbenaceae; např. Slavík 2000), podle nových poznatků však patří do čeledi hluchavkovitých (Lamiaceae; Li et al. 2016)2. Náleží do podčeledi Ajugoideae (Li et al. 2016), kam se z naší květeny řadí rody zběhovec (Ajuga) a ožanka (Teucrium).
Kříženec Caryopteris xclandonensis A. Simmonds ex C. H. Curtis3 vznikl spontánně v kultuře počátkem třicátých let minulého století v soukromé zahradě ve vsi West Clandon vhrabství Surrey v jihovýchodní Anglii. Arthur Simmonds, tehdejší tajemník Britské královské zahradnické společnosti (British Royal Horticulture Society), vysel semena sebraná z pěstovaného jedince ořechokřídlece mongolského (C. mongholica). Mezi vzešlými rostlinami se objevil i exemplář tohoto křížence, jehož druhým rodičem je o. šedý (C. incana; Miller 2007). Rodičovská kombinace byla nedávno potvrzena molekulárními metodami (Beharrell et Culham 2006).
Následující popis křížence Caryopteris xclandonensis byl sestaven podle literatury (Rehder 1940, Koblížek 2000, Miller 2007, Jäger et al. 2008), několika herbářových dokladů z herbáře BRNU a pozorování v terénu: Hustě větvený keř nebo polokeř, 50-100 cm vysoký, po rozemnutí vonný. Leto-
1 Ořechokřídlec je kalk vědeckého jména Caryopteris, které bylo vytvořeno j ako složenina starořeckého slova karyon (jádro, ořech) a rovněž starořeckého slova pteron (křídlo, péro). Odkazuje k merikarpiím (tvrdkám), která mají křídlatý lem. Někdy se používá alternativní rodové jméno ořechoplodec.
2 V minulosti byly čeledi vymezeny podle makroskopických znaků semeníku, hlavně míry jeho členění a postavení čnělky. Dnes se za nej důležitější znak považuje postavení vajíček (placentace) ve vztahu k nepravé přehrádce, která člení každý plodolist na dvě semenná pouzdra. U druhů čeledi Lamiaceae vyrůstají vajíčka z podvinuté stěny plodolistu, u druhů čeledi Verbenaceae z okraje nepravé přehrádky plodolistu (Li et al. 2016).
3 Jméno se připisuje různým autorům. Ve středoevropské literatuře převládá citace N. W. Simmonds [sic!] ex Rehder, Man. Cult. Trees & Shrubs, ed. 2, 806. 1940. V Rehderově příručce je však pouze krátký popis v angličtině. Jelikož v té době byl už nutný popis nebo diagnóza v latině, jméno bylo na příslušném místě uveřejněno neplatně. Validní publikace je ve skutečnosti o 7 let starší a jméno je třeba citovat takto (USDA, Agricultural Research Service, National Plant Germplasm System 2020): A. Simmonds ex C. H. Curtis in Gard. Chron., ser. 3,94: 226.1933. Vzhledem k tomu, že text není podepsán, autorství jména je třeba formálně připsat C. H. Curtisovi, který byl v té době redaktorem časopisu, nikoli samotnému A. Simmondsovi, který křížence na vlastní zahradě vypěstoval a pravděpodobně o něm také referoval v časopise Garden Chronicles.
13
Danihelka, Knollová, Řezníčková: Ořechokřídlec klandonský (Caryopteris xdandonensis) zplanělý na Brněnsku
Obr. 1. Ořechokřídlec klandonský (Caryopteris xdandonensis), kvetoucí výhon. Brno-Bohunice, Palachovo náměstí, 2. 9. 2020 (foto J. Danihelka)
Fig. 1. Caryopteris xdandonensis, a flowering shoot. Brno-Bohunice, Palachovo náměstí square, 2 September 2020 (photo by J. Danihelka)
Obr. 2. Ořechokřídlec klandonský (Caryopteris xdandonensis), detail dílčího květenství. Brno-Bohunice, Palachovo náměstí, 2. 9. 2020 (foto J. Danihelka)
Fig. 2. Caryopteris xdandonensis, a close-up of a partial inflorescence. Brno-Bohunice, Palachovo náměstí square, 2 September 2020 (photo by J. Danihelka)
rošty hnědavé, někdy nachově naběhlé, pýřité. Listy vstřícné, jednoduché, řapíkaté, čepel listů obvykle kopinatá, 4-7 cm dlouhá, téměř celokrajná až nepravidelně hrubě zubatě pilovitá, na líci matně zelená, pýřitá, na rubu šedoplstnatá. Květy v koncových thyrsoidních květenstvích, dílčí vrcholičnatá květenství v paždí lupenitých listenů podobných listům (obr. 1 a 2). Kalich úzce zvonkovitý, pěticípý, asi 3 mm dlouhý, do poloviny nebo o něco hlouběji členěný, hustě pýřitý Koruna souměrná, nevýrazně dvoupyská, za sucha asi 10-12 mm dlouhá, světle modrá, sytě modrá až modrofialová, s krátkou trubkou, dolní pysk mnohem delší než ostatní korunní cípy, na okraji třásnitě zubatý, konce třásní spolu s korunní trubkou světlejší než korunní cípy, někdy až nažloutlé. Tyčinky daleko vyniklé z koruny. Semeník lysý, čtyřpouzdrý, čnělka vyniklá z koruny, blizna hluboce dvouklaná. Plod čtyři po obvodu křídlaté tvrdky, lysý. V kultuře ve střední Evropě kvete od července do října.
Určovací klíč, který zahrnuje druhy Caryopteris incana a C. mongholica i jejich křížence, sestavil Koblížek (2000), který uvádí také stručné popisy všech tří taxonů. Všechny tři taxony popisuje rovněž Rehder (1940). Zpracování, tj. určovací klíč a stručné popisy, v kompendiu European Gar-den Flora (Wann 2011) zahrnuje celkem čtyři druhy rodu Caryopteris, mezi nimi C. incana a C. xdandonensis. Jäger et al. (2008) sice uvádí C. xdandonensis jako jediný častěji pěstovaný druh rodu, perokresbu na str. 487 však doplňují kresby listů obou rodičovských taxonů. Podrobnější popis obou rodičů lze najít ve Flóře Číny (Chen et Gilbert 1994). Podle tohoto pramene se rodičovské druhy liší růstovou formou, tvarem listů, velikostí květů, jakož i oděním semeníku a plodů (viz tab. 1).
Popisy ve Flóře Číny (Chen et Gilbert 1994) nejsou zcela konzistentní a liší se i od údajů v jiných pramenech. Například Miller (2007) uvádí, že Caryopteris incana je až 1,5 m vysoký keř, což je v příkrém rozporu nejen s popisem ve Flóře Číny (Chen et Gilbert 1994), ale i v kompendiu European garden flora (Wann 2011), kde je tento druh označen jako vytrvalá bylina; podle druhého pramene navíc dorůstají výhony až dvoumetrové délky. Popisy v literatuře si odporují i v jiných znacích. Například Miller (2007) popisuje listy jako zelené na líci a šedozelené až stříbřitě zelené (u některých kultivarů) na rubu, zatímco Chen et Gilbert (1994) v klíči uvádějí, že listy tohoto druhu mají z obou stran stejnou barvu. Podle fotografií na internetu a jediného herbářového dokladu, který jsme viděli (BRNU 306443), jsou listy druhu C. incana na rubu šedoplstnaté; sběr však nepochází z přírody, ale z univerzitní botanické zahrady ve Vídni. Bez studia většího množství herbářových dokladů z původního areálu druhu se nedá rozhodnout, které tvrzení je správné. Navíc Miller (2007) výslovně upozorňuje na velkou variabilitu tohoto druhu přinejmenším s ohledem na různé geografické provenience. Podle téže autorky se v Evropě pěstují tři kultivary, které se liší velikostí a barvou listů a barvou květů. Zdá se však, že tvar listů většinou postačuje k rozlišení obou druhů a jejich kultivarů.
14
Acta rerum naturalium, 24: 13-18, 2020
ISSN 2336-7113 (Online), ISSN 1801-5972 (Print)
Tab. 1. Vybrané morfologické znaky druhů Caryopteris incana (var. incaná) a C. mongholica podle popisů ve Flóře Číny (Chen et Gilbert 1994). U druhu C. incana je uveden tvar a velikost listů nominátní variety; u var. angustifolia, jejíž výskyt je omezen jen na čínskou provincii Ťiang-si, je čepel listů úzce kopinatá, jen 0,4-0,8 cm široká. Údaj o velikosti koruny u druhu C. incana v citovaném prameni chybí, uveden je proto údaj z příručky European Garden Flora (Wann 2011).
Tab. 1. Some morphological characters of Caryopteris incana (var. incana) and C. mongholica according to the descriptions in the Flora of China (Chen et Gilbert 1994). In C. incana, the shape and size of the lamina are given for the type variety; in var. angustifolia, whose occurrence is confined to the Chinese province of Jiangxi, the lamina is narrowly lanceolate, only 0.4-0.8 cm wide. The information on the size of corolla is lacking from the cited source; therefore, we give the value reported in the European Garden Flora (Wann 2011).
	Caryopteris incana (var. incana)	Caryopteris mongholica
růstová forma	vytrvalá bylina, výhony na bázi zdřevnatělé	polokeř
výška	25-50 cm	30-150 cm
řapík	0,3-1,7 mm	asi 3 mm
čepel listů	kopinatá, vejčitá nebo podlouhlá 1,5-9 x 0,8-4 cm většinou pravidelně hrubě pilovitá až téměř celokrajná	čárkovitě kopinatá až úzce podlouhlá 0,8-4 x 0,2-0,7 cm celokrajná nebo s několika zuby
kalich	pohárkovitý, 2 mm dlouhý	zvonkovitý, asi 3 mm dlouhý
koruna	[7-10 mm dlouhá], nachová až modravá	10-15 mm dlouhá, modrá, s nachovým odstínem
semeník	pýřitý	lysý
tvrdky	chlupaté, na okraji křídlaté	lysé, na okraji křídlaté
Ačkoli se oba rodičovské druhy křížence Caryopteris xclandonensis vyskytují v Číně, v přírodě se nesetkávají. Caryopteris incana se nachází v jižní Číně, na Tchaj-wanu, v Japonsku a Koreji, zatímco C. mongholica roste ve střední Číně a sousedním Mongolsku (Chen et Gilbert 1994). S primárními areály obou druhů souvisejí jejich rozdílné ekologické nároky a mrazuvzdornost. Některé provenience a jeden z kultivarů druhu C. incana nesnášejí chladnější zimy ani na Britských ostrovech, zatímco C. mongholica je sice dostatečně odolný vůči mrazu, ale ohrožují jej tamní příliš vlhké zimy (Miller 2007).
Caryopteris xclandonensis je morfologicky a pravděpodobně i ekologicky víceméně intermediární, přičemž jednotlivé kultivary různým způsobem kombinují znaky obou rodičovských druhů. To lze vysvětlit jeho hybridním původem a fenotypovým štěpením generativního potomstva. Kultivary je proto nutné množit jen vegetativně (Miller 2007). Zpla-nělé rostliny a rostliny ze samovýsevu se naopak mohou navzájem morfologicky lišit a více nebo méně blížit jednomu z rodičovských druhů.
NÁLEZ V ROZDRO JO VICÍCH U BRNA
Lokalita: 68 Moravské podhůří Vysočiny. Rozdrojovice (distr. Brno-venkov): bezejmenná ulička spojující ulice Za Humny a U Kříže, asi 490 m JJV-J od kaple ve středu vsi; ruderální trávník po obou stranách chodníku, zplaněle z jedné ze sousedních zahrad; 315 m n. m. 49°15'01.8"N, 16°30'43.4"E ± 25 m (Ilona Knollová et Marcela Řezníčková 11. 9. 2019 BRNU 673170; obr. 3).
Místo nálezu se nachází na jižním okraji vsi v uličce, která vznikla s výstavbou rodinných domků těsně po roce 2000. Na leteckém snímku z roku 2003 na serveru mapy.cz nestojí ještě všechny domy na jihovýchodní straně ulice Za Humny a domy po obou stranách spojovací uličky vypadají jako čerstvě postavené a nemají ještě upravené zahrady. Uličkou dnes vede dlážděný chodník, který lemuje ruderální trávník. Dne 5. října 2019 tam první autor této zprávy zaznamenal
Obr. 3. Herbářový doklad zplanělého výskytu ořechokřídlece klandonského (Caryopteris xclandonensis) v Rozdrojovicích v okrese Brno-venkov (I. Knollová et M. Řezníčková 2019 BRNU 673170; foto J. Danihelka)
Fig. 3. Herbarium specimen of Caryopteris xclandonensis escaped from cultivation in Rozdrojovice, distr. Brno-venkov (I. Knollová et M. Řezníčková 2019 BRNU 673170; photo by J. Danihelka)
15
Danihelka, Knollová, Řezníčková: Ořechokřídlec klandonský (Caryopteris xdandonensis) zplanělý na Brněnsku
Obr. 4. Zplanělý jedinec ořechokřídlece klandonského (Caryopteris xdandonensis) v Rozdrojovicích v okrese Brno-venkov, 5. 10. 2019 (foto J. Danihelka)
Fig. 4. A specimen of Caryopteris xdandonensis escaped from cultivation in Rozdrojovice, distr. Brno-venkov, 5 October 2019 (photo by J. Danihelka)
Obr. 5. Biotop ořechokřídlece klandonského (Caryopteris xdandonensis) v Rozdrojovicích v okrese Brno-venkov, 5. 10. 2019 (foto J. Danihelka)
Fig. 5. Habitat of Caryopteris xdandonensis escaped from cultivation in Rozdrojovice, distr. Brno-venkov, 5 October 2019 (photo by J. Danihelka)
druhy Achillea collina, Arrhenatherum elatius, Artemisia vul-garis, Atriplex sagittata, Bromus sterilis, Carduus acanthoides, Cirsium arvense, Conyza canadensis, Daucus carota, Echium vulgare, Elymus repens, Erigeron annuus, Geum urbanum, Hedera helix, Lactuca serriola, Linaria vulgaris, Medicago lupulina, Mentha sp., Picris hieracioides, Poa compressa, Prunus laurocerasus (semenáče), Securigera varia, Silene latifolia subsp. alba, Solidago canadensis, Sonchus oleraceus, Stachys byzantina (zplaněle po obou stranách chodníku), Tragopogon dubius a Trifolium arvense. Prunus laurocerasus a Stachys byzantina zde zplaňují ze sousedních zahrad. Mladé rostliny ořechokřídlece, některé už kvetoucí, se nacházejí po obou stranách chodníku v počtu asi 10 jedinců (obr. 4 a 5). Zdroj diaspor je zřejmý: je to velký porost ořechokřídlece klandonského na skalce v zahradě domu č. p. 239 na jihozápadní straně chodníku asi 15 m od plotu. Výsadba není starší než 17 let, zplanělé rostliny nanejvýš několik let. Domníváme se, že vzhledem k absenci údajů v literatuře je to první zaznamenaný případ zplanění tohoto atraktivního okrasného keře (srov. Pyšek et al. 2012).
POUŽITÍ V OKRASNÝCH VÝSADBÁCH
Ořechokřídec klandonský patří v České republice k zahradnickým novinkám, pokud jde o jeho širší uplatnění v okrasných výsadbách. Hieke (1978) uvádí druhy Caryopteris xdandonensis (se třemi kultivary) a C. incana jako ceněné zejména pro svou pozdní dobu květu. Oba současně označuje jako málo mrazuvzdorné. V botanické zahradě Masarykovy univerzity byl kříženec v kultuře už v sedmdesátých letech, což dosvědčuje sběr v herbáři (M. Unarová 1974 BRNU). O rozsahu pěstování mimo sbírky v té době nemáme žádné informace. Přinejmenším v polovině devadesátých let se ořechokřídlec aspoň sporadicky objevoval i v okrasných výsadbách na veřejných prostranstvích, např. u fotbalového hřiště v Brně-Řečkovicích (R. Klementová 1995 BRNU) nebo v Úvalech u Valtic (J. Danihelka 1998 BRNU, det. V. Řehořek). Botanická literatura z té doby
Obr. 6. Semenáče ořechokřídlece klandonského (Caryopteris xdandonensis) v okrasných záhonech vedle pěstovaných jedinců. Brno-Bohunice, Palachovo náměstí, 2. 9. 2020 (foto J. Danihelka)
Fig. 6. Saplings of Caryopteris xdandonensis in flower beds next to cultivated specimens in Brno-Bohunice, Palachovo náměstí square, 2 September 2020 (photo by J. Danihelka)
16
Acta rerum naturalium, 24: 13-18, 2020
ISSN 2336-7113 (Online), ISSN 1801-5972 (Print)
rod Caryopteris nezná (srov. Dostál 1989). Květena České republiky (Slavík 2000) uvádí v petitové poznámce k čeledi Verbenaceae jen ořechokřídlec C. mongholica jako vzácně pěstovaný v alpínech; zda je tato informace správná, anebo šlo ve skutečnosti o křížence C. xclandonensis, nevíme.
Dnes je Caryopteris xclandonensis v běžné nabídce zahradnických obchodů. Například internetový server heuréka, cz nabízel 20. srpna 2020 pod označením ořechoplodec 17 „produktů" v cenovém rozpětí 42-660 Kč a pod označením ořechokřídlec 10 „produktů" v ceně 62-549 Kč pod devíti kultivarovými označeními. Je to tedy snadno dostupná dřevina, která se dnes často vysazuje ve veřejné zeleni i v soukromých zahradách. Dva keře různých kultivarů jsou vysazeny například na zámeckých valech v Pardubicích na jih od brány (J. Danihelka 2020 BRNU). Pozdnější kultivar svými znaky dobře odpovídá popisu ořechokřídlece klan-donského. Ranější kultivar velikostí a tvarem listů, jakož i menšími květy poněkud připomíná druh C. incana, ale vzhledem k téměř lysým tvrdkám a drevnatým větvím je to nejspíš jen jiný kultivar ořechokřídlece klandonského; podobným tvarem listů se vyznačuje například kultivar Lisaura (srov. Miller 2007). Nedávné sběry dokládají pěstování ořechokřídlece klandonského v Heroldových sadech v Praze-Vršovicích (J. Štěpánek 2004 PRC) a v zoologické zahradě v Praze-Troji (A. Skalická 2019 PRC). V Brně roste několik desítek jedinců na záhonech na parkovišti za nákupním střediskem na Palachově náměstí v Brně-Bohunicích (J. Danihelka 2019 BRNU), kde jsou vysazeny dva různé kultivary, a jeden keř je v okrasné výsadbě v severní části univerzitního kampusu tamtéž. Přibližně v letech 2005-2015 se nacházely dva keře před vchodem do Komerční banky na křižovatce Merhautovy a Černopolní ulice v Brně-Čer-ných Polích, při výkopových pracích však byly odstraněny a později nahrazeny jalovci. Už tehdy se v bezprostřední blízkosti obou keřů objevovaly semenáčky, které byly na podzim roku 2019 i v září 2020 v hojném počtu přítomny i na záhonech na Palachově náměstí v Brně-Bohunicích (obr. 6). Při nedávném průzkumu druhového sortimentu okrasných zahrádek v České republice (Pergl et al. 2016) byl ořechokřídlec klandonský zaznamenán na 55 lokalitách ze 174 zkoumaných, a patří tedy k často pěstovaným okrasným druhům. Zplanění nebylo sice během terénního výzkumu v letech 2011-2013 zaznamenáno, přesto se domníváme, že zplanělý výskyt v Rozdrojovicích není určitě jediný a že nálezů zplanělých jedinců bude přibývat.
OŘECHOKŘÍDEC KLANDONSKÝ V EVROPĚ
Ve středoevropském kontextu není nález zplanělých rostlin druhu Caryopteris xclandonensis v Rozdrojovicích u Brna ojedinělý. Jeho zplanělé výskyty jsou už dlouho známy v Dolních Rakousích a Solnohradsku (Fischer et al. 2008), jakož i v Horních Rakousích (Hohla 2012). Na plochých střechách Všeobecné nemocnice ve Vídni (Allgemeines Krankenhaus Wien) ve výšce 54-73 m nad úrovní terénu patří k nej-hojnějším náletovým dřevinám (Burgstaller et al. 2015). V Německu zplaňuje tento druh např. v Porýní (Adolphi
1995), Bavorsku (Lippert et Meierott 2014; klasifikován jako příležitostně zplaňující) a v Mannheimu v Báden-sku-Württembersku (Junghaus 2015). V Bavorsku vzácně zplaňuje také rodičovský druh C. incana (Lippert et Meierott 2014). Od roku 2011 jsou zplanělé výskyty ořechokřídlece klandonského známy v Belgii, kde podobně jako v Bavorsku vzácně zplaňuje i ořechokřídlec šedý (Verloove 2020). Jako zplanělý byl ořechokřídlec klandonský zaznamenán rovněž v Pětikostelí (Pécs) v jižním Maďarsku (Wirth et al. 2020), v Itálii (Galasso et al. 2018) a na Britských ostrovech (Clement et Foster 1994).
ZÁVĚR
Z výše citované literatury vyplývá, že ve všech evropských zemích, ve kterých byl ořechokřídlec klandonský zaznamenán mimo kulturu, chová se zatím jako přechodně zplanělý nebo spíš přechodně zplaňující neofyt (casual neophyte). To platí i o výše pojednaném výskytu v Rozdrojovicích, a proto by i v naší květeně měl být Caryopteris xclandonensis hodnocen stejně. Jelikož se dnes vysazuje poměrně často, lze očekávat, že i nálezů bude přibývat. Zatím však nelze říct, zda má u nás tento druh potenciál skutečně zdomácnět. Co lze však vzhledem k jeho poměrně malé konkurenční schopnosti a pravděpodobně i citlivosti vůči silným mrazům s velkou pravděpodobností vyloučit, je invazní chování. Lze spíš očekávat jen šíření na specifických stanovištích, jako jsou ploché střechy, štěrkem vysypané plochy a spáry dláždění v sousedství okrasných výsadeb. V názoru na malý invazní potenciál ořechokřídlece klandonského ve středoevropských podmínkách ostatně nejsme osamoceni. Například v osvětové brožuře, kterou vydala biosférická rezervace Wienerwald (Anonymus 2015), anonymní autoři doporučují ořechokřídlec klandonský jako neškodnou náhradu invazní komule Davidovy (Buddleja davidii) v okrasných výsadbách. Věříme proto, že se tento druh v našich podmínkách nestane invazním a zůstane spíš vítaným zpestřením květeny antro-pogenních stanovišť.
PODĚKOVÁNÍ
Autorský příspěvek J. D. vznikl za částečné podpory Botanického ústavu AV ČR (RVO 67985939). Za úpravu fotografie na obr. 3 děkujeme Daně Holubové.
LITERATURA
Adolphi K. (1995): Neophytische Kultur- und Anbau-pflanzen als Kulturflüchtlinge des Rheinlandes. - Nardus, 2: 1-272. [non vidimus, cit. sec. Verloove 2020]
Anonymus (2015): Aliens aus dem Garten. Empfehlungen für eine verantwortungsvolle Gartengestaltung. Ed. 2. - Österreichische Bundesforste in Kooperation mit Umweltbundesamt und Biosphärenpark Wienerwald Management, Purkersdorf.
Beharrell N. et Culham A. (2006): The origin of Caryopteris xclandonensis and its cultivars. - The Plantsman, ser. nova, 5:192-197. [non vidimus, cit. sec. Miller 2007]
17
Danihelka, Knollová, Řezníčková: Ořechokřídlec klandonský (Caryopteris xdandonensis) zplanělý na Brněnsku
Burgstaller H., Hubl E. et Zechmeister H. (2015): Die spontane Flora der Dachgärten des Wiener Allgemeinen Krankenhauses. - Braunschweiger Geobotanische Arbeiten, 11: 321-377.
Clement E. J. et Foster M. C. (1994): Alien plants of the British Isles. - BSBI, London.
Dostál J. (1989): Nová květena ČSSR. - Academia, Praha.
Fischer M. A. [ed.] (2008): Exkursionsflora für Österreich, Liechtenstein und Südtirol. Ed. 3. - OÖ Landesmuseen, Linz.
Galasso G. et al. (2018): An updated checklist of the vascular flora alien to Italy. - Plant Biosystems - An International Journal Dealing with all Aspects of Plant Biology, 152: 556-592.
Hieke K. (1978): Praktická dendrologie. Vol. 1. - Státní
zemědělské nakladatelství, Praha. Hohla M. (2012): Bromus sitchensis - neu für Österreich,
Plantago coronopus - neu für Oberösterreich sowie weitere
Beiträge zur Kenntnis der Flora des Innviertels. - Stapfia,
97: 180-192.
Jäger E. J., Ebel F., Hanelt P. et Müller G. K. (2008): Exkursionsflora von Deutschland. Band 5. Krautige Zier-und Nutzpflanzen. - Springer Verlag, Berlin et Heidelberg.
Junghaus Th. (2015): Mannheims Adventivflora im Wandel - Neue Arten und aktuelle Ausbreitungstendenzen im Kontext der Klimaerwärmung. - Braunschweiger Geobotanische Arbeiten, 11: 11-37.
Kaplan Z., Danihelka J., Chrtek J. jun., Kirschner J., Kubát K., Stech M. et Štěpánek J. (eds) (2019): Klíč ke květeně České republiky [Key to the flora of the Czech Republic]. Ed. 2. - Academia, Praha.
Koblížek J. (2000): Jehličnaté a listnaté stromy dřeviny našich parků a zahrad. - Sursum, Tišnov.
Li B., Cantino P., Olmstead R., Bramley G. L. C, Xiang C.-L., Ma Z.-H., Tan Y.-H. et Zhan D.-X (2016): A large--scale chloroplast phylogeny of the Lamiaceae sheds new light on its subfamilial classification. - Scientific Reports, 6: e34343, URL: https://doi.org/10.1038/srep34343.
Lippert W. et Meierott L. (2014): Kommentierte Artenliste der Farn- und Blütenpflanzen Bayerns. - Bayerische Botanische Gesellschaft, München.
Miller D. (2007): Caryopteris. - Supplementary to RHS Trials and Awards, 2: 1-11.
Pergl J., Sádlo J., Petřík P., Danihelka J., Chrtek J. Jr., Hejda M., Moravcová L., Perglová L, Štajerová K. et Pyšek P. (2016): Dark side of the fence: ornamental plants as a source of wildgrowing flora in the Czech Republic. -Preslia, 88: 163-184.
Pyšek P., Danihelka J., Sádlo J., Chrtek J. Jr., Chytrý M., Jarošík V, Kaplan Z., Krahulec F., Moravcová L., Pergl J., Štajerová K. et Tichý L. (2012): Catalogue of alien plants of the Czech Republic (2nd edition): checklist update, taxonomie diversity and invasion patterns. - Preslia, 84: 155-255.
Rehder A. (1940): Manual of the cultivated trees and shrubs hardy in North America. Ed. 2. - The Macmillan Company, New York.
Chen S.-L. et Gilbert M. G. (1994): Caryopteris Bunge, PL Mongholico-Chin. 27. 1835. - In: Wu Z.-Y. et Raven P. H. (eds), Flora of China, 17:43-47, Science Press, Beijing et Missouri Botanical Garden, St. Louis.
Slavík B. (2000): Verbenaceae J. St.-Hil. - sporýšovité. - In: Slavík B., Chrtek J. jun. et Štěpánková J. (eds), Květena České republiky 6: 550-554, Academia, Praha.
USDA, Agricultural Research Service, National Plant Ger-mplasm System (2020): Germplasm Resources Information Network (GRIN-Taxonomy). National Germplasm Resources Laboratory, Beltsville, Maryland, URL: htt-ps://npgsweb.ars-grin.gov/gringlobal/taxonomydetail. aspx?9272 (navštíveno 16. 8. 2020).
Verloove F. (2020): Caryopteris. - In: Manual of the Alien Plants of Belgium. Botanic Garden Meise, Belgium, URL: alienplantsbelgium.be (navštíveno 20. 8. 2020).
Wann J. D. (2011): Caryopteris Bunge. - In: Cullen J., Knees S. G. et Cubey H. S. (eds), The European Garden Flora, ed. 2, 5: 46-47, Cambridge University Press, Cambridge etc.
Wirth T., KovÁcs D. et Csiky J. (2020): Adatok és kiegés-zítések a magyarországi adventiv flóra kivadult, megho-nosodott és potenciális inváziósb fajainak ismeretéhez [Contributions to the escaped, naturalised and potentially invasive species of the Hungarian adventive flora]. - Ki-taibelia, 25: 111-156.
18