V současnosti pokládáme kardiovaskulární rehabilitaci za proces, jehož pomocí se snažíme u nemocných s kardiovaskulárními chorobami navrátit a udržovat jejich optimální fyzický, psychický, sociální, pracovní a emoční stav. Jedná se tedy o komplexní přístup k nemocnému, který nezahrnuje pouze fyzickou aktivitu, ale jehož součástí je i dodržování zásad sekundární prevence a zdravého životního stylu. Je mimo veškerou pochybnost, že tělesná inaktivita představuje závažný rizikový faktor ischemické choroby srdeční, naopak zvyšující se úroveň fyzické aktivity je v nepřímém vztahu s kardiovaskulární i celkovou mortalitou. Tělesná zátěž nemůže být diferencována jen vzhledem ke stupni dysfunkce; musí se přihlížet rovněž k dalším podmiňovacím faktorům, k nimž patří relativní kontraindikace tělesné zátěže, somatický stav, pohybová anamnéza a další faktory, jako jsou pohlaví, věk, motivace, které jsou příčinou značné heterogenity pacientů. Poučení pacienta o významu a prospěšnosti doporučených aktivit je nezbytným předpokladem pro jeho aktivní spolupráci. Přispívá rovněž k prevenci možných poškození zdraví při nesprávné pohybové činnosti. Pokroky v léčbě kardiovaskulárních onemocnění a údaje podporující růst úrovně a významu sekundární prevence vedly postupně k výraznému rozšíření spektra pacientů, kteří z kardiovaskulární rehabilitace profitují. Toto spektrum pacientů nyní zahrnuje nejen nemocné po akutním infarktu myokardu, ale také pacienty po revaskularizačních zákrocích, pacienty s implantovanými pacemakery i implantabilními kardioverterdefibrilátory, pacienty s chronickým srdečním selháním a také pacienty před transplantací srdce a po transplantaci srdce.