Cílem tohoto projektu je replikovat efekt ústní a písemné formy administrace Beckovy škály depresivity (BDI-II) na její výsledné skóry. Stepankova Georgi et al. (2018) nalezli na vzorku seniorů při opětovné ústní administraci BDI-II výrazně snížené celkové skóry oproti prvotní písemné administraci (Median1 = 9, Median2 = 2, z = -6,3, p < 0,001). Rozdíly vysvětlují zmatením respondentů ohledně posuzování svého stavu celkově, a nikoliv za poslední dva týdny, jak stanovují instrukce BDI-II. Toto zmatení bylo podle autorů původní studie při ústní administraci lépe vyjasněno, což mělo mít za následek nižší celkové skóry pro ústní formu. V našem experimentu jsme vzorku vysokoškolských studentů (věk: M = 22,5, SD = 2,0) tváří v tvář administrovali vždy náhodně vybranou polovinu položek BDI-II ústně a druhou polovinu formou elektronického dotazníku. Pořadí položek i pořadí ústní a písemné formy administrace bylo pro každého respondenta náhodné. Vzorek po očištění čítá 85 respondentů z plánovaných 125 (68 %). Srovnání součtových skórů obou forem administrace je stejně jako v původní studii provedeno pomocí párového Wilcoxonova znaménkového testu. Analýza senzitivity ukazuje, že s aktuálním vzorkem máme alespoň 90% sílu testu nalézt efekty menší až střední velikosti dz ≥ 0,36 při α = 0,05. Předběžné výsledky naší replikace neposkytují podporu pro tvrzení, že by forma administrace ovlivňovala součtové skóry BDI-II (Median1 = 6, Median2 = 6, z = -1,19, p = 0,234). Z výsledků vyplývá, že u vysokoškolských studentů nemá forma administrace BDI-II efekt na celkový skór. Efekt nalezený autory původní studie může mít příčinu v rozdílných charakteristikách výběrového vzorku, případně v opakované administraci položek dotazníku, která v naší studii přítomna nebyla.