V originále
After the establishment of the People’s Republic of China (PRC) in 1949, the Communist Party of China sought to break all ties between the Church in China and Western powers. Since 1957, there have been two distinct Catholic groups within the PRC: the Chinese Catholic Patriotic Association, and the underground church loyal to the Vatican. This may be about to change, however, as in September 2018, the Vatican and the PRC signed a new provisional agreement on the appointment of bishops, which could lead towards reunification of the Catholic Church in China after more than sixty years of division. Not surprisingly, the agreement between the Vatican and the PRC has been the subject of much debate and dispute. Some voices are openly critical. The signing of the provisional agreement should certainly be seen as part of the Vatican’s goal to promote and establish a universal and united Catholic Church. This paper introduces the changing position of the popes with respect to the PRC. The article argues that the new agreement should not be considered an initiative solely of Pope Francis, but rather the result of numerous changes within the Vatican instigated during the papacy of Pope John XXIII.
In Czech
Po vzniku Čínské lidové republiky (ČLR) v roce 1949 se Komunistická strana Číny snažila přerušit veškeré vazby mezi církví v Číně a západními mocnostmi. Od roku 1957 existují v ČLR dvě odlišné katolické skupiny: Čínské katolické vlastenecké sdružení a podzemní církev věrná Vatikánu. To se však možná brzy změní, protože v září 2018 podepsaly Vatikán a ČLR novou prozatímní dohodu o jmenování biskupů, která by mohla vést ke sjednocení katolické církve v Číně po více než šedesáti letech rozdělení. Není divu, že dohoda mezi Vatikánem a ČLR byla předmětem mnoha debat a sporů. Některé hlasy jsou otevřeně kritické. Podpis prozatímní dohody je jistě třeba vnímat jako součást cíle Vatikánu podporovat a vytvořit univerzální a jednotnou katolickou církev. Tento článek seznamuje s měnícím se postojem papežů vůči ČLR. Článek tvrdí, že novou dohodu nelze považovat za iniciativu výhradně papeže Františka, ale spíše za výsledek četných změn ve Vatikánu, které byly iniciovány za pontifikátu papeže Jana XXIII.