2021
Distributions of vascular plants in the Czech Republic. Part 10
KAPLAN, Zdeněk, Jiří DANIHELKA, Pavel DŘEVOJAN, Radomír ŘEPKA, Petr KOUTECKÝ et. al.Základní údaje
Originální název
Distributions of vascular plants in the Czech Republic. Part 10
Název česky
Rozšíření cévnatých rostlin v České republice. Část 10
Autoři
KAPLAN, Zdeněk (garant), Jiří DANIHELKA (203 Česká republika, domácí), Pavel DŘEVOJAN (203 Česká republika, domácí), Radomír ŘEPKA (203 Česká republika), Petr KOUTECKÝ, Vít GRULICH (203 Česká republika, domácí) a Jan WILD
Vydání
Preslia, Česká botanická společnost, 2021, 0032-7786
Další údaje
Jazyk
angličtina
Typ výsledku
Článek v odborném periodiku
Obor
10611 Plant sciences, botany
Stát vydavatele
Česká republika
Utajení
není předmětem státního či obchodního tajemství
Odkazy
Impakt faktor
Impact factor: 2.233
Kód RIV
RIV/00216224:14310/21:00119836
Organizační jednotka
Přírodovědecká fakulta
UT WoS
000682920200004
Klíčová slova anglicky
alien species; central Europe; chorology; Czech Republic; distribution atlas; distribution patterns; endangered species; endemic flora; grid maps; herbaria; phytogeography; plant records; vascular plants
Štítky
Příznaky
Mezinárodní význam, Recenzováno
Změněno: 9. 9. 2021 15:03, Mgr. Marie Šípková, DiS.
V originále
The 10th part of the series on the distributions of vascular plants in the Czech Republic includes grid maps of 44 taxa in the genera Carex, Colchicum, Cytisus, Draba, Dracocephalum, Jurinea, Klasea, Lactuca, Onopordum, Petrorhagia, Serratula, Silybum and Xanthium. These maps were produced by taxonomic experts based on examined herbarium specimens, literature and field records. Both native and alien species are represented. Particular attention was paid to critically threatened species. Carex macroura has been documented in the Czech Republic from only two populations in northern Bohemia. The nearest populations in its core range in Russia are separated by a gap of about 2,500 km. Dracocephalum austriacum has been recorded at about 14 sites, with the majority of populations confined to the karst area of Český kras in central Bohemia. About 25 populations of Jurinea cyanoides were known in the past in the Labe river basin in central Bohemia. Of these, only one population has survived but it is declining despite intensive conservation management. The facultative halophyte Lactuca saligna has been recorded at more than a hundred sites in the past but was observed at only nine sites in 2020. In contrast, the previously rare Draba muralis and D. nemorosa have spread along railways during the past decades. Several neophytes, including Dracocephalum thymiflorum and Lactuca tatarica, have accidentally been introduced with grain or iron ore from the former USSR during the second half of the 20th century. Some archaeophytes, such as Lactuca serriola and Onopordum acanthium, are naturalized and widespread in this country, others, such as Xanthium strumarium, used to be established and rather frequent in the past but have declined sharply due to changes in land use. Two species are reported here as new for the Czech flora. Carex agastachys was identified as a result of examination of herbarium specimens formerly assigned to C. pendula; it is distributed mainly in the Carpathian part of this country. The Mediterranean species Petrorhagia dubia is reported here as a new alien species in the Czech Republic, identified based on revision of a herbarium specimen collected in 1934 in the city of Brno. In contrast, examination of herbarium specimens of Xanthium revealed that X. orientale was reported erroneously from the Czech Republic, based on misidentification of X. saccharatum. Spatial distributions and often also temporal dynamics of individual taxa are shown in maps and documented by records included in the Pladias database and available in electronic appendices. The maps are accompanied by comments that include additional information on the distribution, habitats, taxonomy and biology of the taxa.
Česky
Desátá část ze série prací věnovaných rozšíření cévnatých rostlin v České republice obsahuje síťové mapy a komentáře k 44 taxonům rodů Carex, Colchicum, Cytisus, Draba, Dracocephalum, Jurinea, Klasea, Lactuca, Onopordum, Petrorhagia, Serratula, Silybum a Xanthium. Základem jsou údaje získané excerpcí herbářů a literatury, terénní zápisy a databázové údaje, které prověřili taxonomičtí experti. Mezi studovanými rostlinami jsou jak naše původní druhy, tak druhy nepůvodní. Zvláštní pozornost byla věnována kriticky ohroženým rostlinám. Carex macroura je u nás známa jen ze dvou lokalit v okolí Mimoně na Českolipsku. Česká arela je pozoruhodně izolována od hlavní části areálu druhu, která leží v jižní části Sibiře; české výskyty jsou od nejbližších lokalit v Rusku vzdáleny přibližně 2500 km. Druh Dracocephalum austriacum byl nalezen asi na 14 lokalitách, z nichž naprostá většina se nachází na vápencích Českého krasu. Některé z těch výskytů již zanikly, jinde přežívají jen chudé populace. Psamofyt Jurinea cyanoides byl v minulosti zaznamenán asi na 25 místech v Polabí. Dodneška se dochovala jediná drobná populace, kde jedinců ubývá i přes územní ochranu a řízenou péči. Fakultativní halofyt Lactuca saligna byl v minulosti pozorován na více než stovce lokalit v Čechách i naMoravě, z nichž však vymizel a donedávna byl u nás považován za nezvěstný. V roce 2020 však byl překvapivě nalezen na 9 lokalitách v Bílých Karpatech, kam byl snad zavlečen ze Slovenska. Naproti tomu dříve vzácné druhy Draba muralis a D. nemorosa, u nás s geograficky velmi omezeným výskytem, se v posledních desetiletích začaly šířit podél železnic. Nejvíce těchto sekundárních lokalit je nyní známo v jihozápadních Čechách, zejména podél železniční trati mezi Plzní a Českými Budějovicemi. Lze očekávat, že se oba druhy budou šířit i nadále. Některé ze zde zpracovaných neofytů k nám byly přechodně zavlečeny v druhé polovině 20. století, a to s obilninami a železnou rudou z tehdejšího Sovětského svazu (např. Dracocephalum thymiflorum a Lactuca tatarica), jiné zplaněly ze zahrad (např. Dracocephalum moldavica a Lactuca virosa). Některé z pojednávaných archeofytů u nás zdomácněly a jsou dnes značně rozšířené (např. Lactuca serriola a Onopordum acanthium), zatímco jiné u nás byly dosti časté v minulosti, ale v důsledku intenzifikace zemědělství a urbanizace sídel později značně ustoupily a dnes jsou opět vzácné (např. Xanthium strumarium). Dva druhy jsou v tomto příspěvku uvedeny jako nové pro Českou republiku. Carex agastachys byla oddělena od šířeji pojatého druhu C. pendula, který je u nás ve skutečnosti velmi vzácný, zatímco většina populací patří druhu C. agastachys, který je nejhojnější v karpatské části Moravy. Mediteránní Petrorhagia dubia byla sebrána již v roce 1934 v Brně, zůstala však nerozpoznána a správně byla určena až při revizi herbářového materiálu pro tuto práci. Celkový obraz rozšíření zpracovávaných taxonů v ČR poskytují mapy; konkrétní floristické údaje zachycující frekvenci výskytu v různých oblastech a v různých obdobích, a dokumentující ústup, nebo naopak šíření některých druhů, jsou uloženy v databázi Pladias a dostupné v elektronických přílohách. Každou mapu doprovází komentář, který obsahuje nástin celkového areálu, výčet nejčastějších stanovišť a stručnou charakteristiku rozšíření v České republice, případně i doplňující informace k taxonomii, biologii, změnám v rozšíření a míře ohrožení.
Návaznosti
| SS02030018, projekt VaV |
|