V originále
Přednáška se zabývala návrhem metodologické distinkce, kterou se z teoretického hlediska nabízí zavést pro koncept tzv. "psaní (z) těla", klíčovou oporu écriture féminine, jelikož jde o dvojí přístup, jak tělesno promítat do textu: motivicky a strukturálně. Strukturálním pojetím tělesna se pak rozumí, že výsledný text klade obecně důraz na procesualitu, využívá sebereflektivní strategie zohledňující vlastní genezi, problematizuje užití jazyka a může se uchylovat k postupům odsouvajícím význam, vykazuje tendenci k porušovaní linearity a směřuje naopak k cykličnosti. Tyto znaky pak přednáška dávala do souvislosti s konceptem tzv. slow thinking, tedy snaze o pečlivé, uvážlivé, popř. ambivalentní pojmenovávání a extrémní pozornosti k detailu jako strategiím cíleně užitým ke zpomalování tempa či vyprávěcího času zkoumaných experimentálních narativů.
In English
The lecture discussed a proposition of a methodological distinction that may be worthy to put into use when theorising the Cixous' concept of écriture féminine. In the lecture, the frames of "writing the body" and "writing from the body" were both introduced, the former defined as a tendency to use the body as an occurring motif that construes the body in the text as a sort of a canvas for life happening to it; the latter was described a creative method that can be traced in the structure of the text itself. Strategies as accenting procesuality, self-reflectivity revealing the text genesis, reflecting upon the (problematic, but necessary) process of using the language and tendency to postpone meaning-making, and nonlinearity were dealt with and connected with the context of so-called "slow thinking", a pursuit of careful, measured or ambivalent denoting, and extreme attention to detail as tools intentionally used for slowing down the narrative.