Dadžare – japonský kalambúr a jeho výzkumný potenciál

MATELA, Jiří. Dadžare – japonský kalambúr a jeho výzkumný potenciál (Dajare – Japanese pun and its research potential). Online. In Lukáš Pecha. Orientalia Antiqua Nova XXI. První. Plzeň: Západočeská univerzita v Plzni, 2021, p. 60-77, 17 pp. ISBN 978-80-261-1039-2.

Basic information

• Original name: Dadžare – japonský kalambúr a jeho výzkumný potenciál
• Name in Czech: Dadžare – japonský kalambúr a jeho výzkumný potenciál
• Name (in English): Dajare – Japanese pun and its research potential
• Authors: MATELA, Jiří.
• Edition: První. Plzeň, Orientalia Antiqua Nova XXI, p. 60-77, 17 pp. 2021.
• Publisher: Západočeská univerzita v Plzni

Other information

• Original language: Japanese
• Type of outcome: Proceedings paper
• Field of Study: 60202 Specific languages
• Country of publisher: Czech Republic
• Confidentiality degree: is not subject to a state or trade secret
• Publication form: electronic version available online
• WWW: Publikovaný text
• Organization unit: Faculty of Arts
• ISBN: 978-80-261-1039-2
• Keywords (in Czech): dadžare;slovní hříčka;japonština;humor
• Keywords in English: dajare;pun;wordplay;Japanese;humour

Abstract

Studie představuje dadžare jako japonskou formu slovní hříčky, tj. promluvu s rozličnými významy založenou na kreativním užití jazyka. Dadžare je zvoleno jako minimální text s potenciálem humorného účinku, a tedy jako slibný výchozí bod ve výzkumu humoru z perspektivy kulturní antropologie a kognitivní lingvistiky. Byť schopnost utvářet slovní hříčky s využitím čínského písma je v Japonsku dobře doložena ve formě tzv. gišo, koncept dadžare je vysledován do oblasti poetické formy haikai no renga, zappai aj. V moderním Japonsku je k dadžare často odkazováno poněkud pejorativně jako k "fotrovským vtípkům" (ojadži gjagu), primárně z důvodu odtržení od tradice poetických slovních asociací. Nicméně, v textu je prezentována řada příkladů oblastí užití dadžare a jsou nastíněny některé principy tvorby těchto kalambúrů z lingvistické perspektivy. Studie je uzavřena dvěma návrhy na budoucí výzkum dadžare: Zkoumání komunikačních, textových a diskursních funkcí dadžare (humor jako hlavní efekt je zpochybněn), a zkoumání vztahu slovních hříček k jazykové kreativitě z perspektivy konstrukční gramatiky.

Abstract (in Czech)

Studie představuje dadžare jako japonskou formu slovní hříčky, tj. promluvu s rozličnými významy založenou na kreativním užití jazyka. Dadžare je zvoleno jako minimální text s potenciálem humorného účinku, a tedy jako slibný výchozí bod ve výzkumu humoru z perspektivy kulturní antropologie a kognitivní lingvistiky. Byť schopnost utvářet slovní hříčky s využitím čínského písma je v Japonsku dobře doložena ve formě tzv. gišo, koncept dadžare je vysledován do oblasti poetické formy haikai no renga, zappai aj. V moderním Japonsku je k dadžare často odkazováno poněkud pejorativně jako k "fotrovským vtípkům" (ojadži gjagu), primárně z důvodu odtržení od tradice poetických slovních asociací. Nicméně, v textu je prezentována řada příkladů oblastí užití dadžare a jsou nastíněny některé principy tvorby těchto kalambúrů z lingvistické perspektivy. Studie je uzavřena dvěma návrhy na budoucí výzkum dadžare: Zkoumání komunikačních, textových a diskursních funkcí dadžare (humor jako hlavní efekt je zpochybněn), a zkoumání vztahu slovních hříček k jazykové kreativitě z perspektivy konstrukční gramatiky.

Abstract (in English)

The present paper introduces dajare as a Japanese form of puns, i.e. utterances with multiple meanings based on a wordplay. Dajare is chosen as a minimal text with a potential of humorous effect, thus a promising starting point for a research of humor and laughter from perspectives of cultural anthropology and cognitive linguistics. While the ability to make puns with the use of the Chinese script in Japan is historically well documented in the form of gisho, the concept of dajare is traced to the realms of the poetic forms of haikai no renga, zappai etc. In modern Japan, dajare is often regarded rather negatively as “old men’s joke” (oyaji gyagu), mainly due to its separation from the tradition of poetic wit. Nevertheless, several areas of the use of dajare is presented and some principles of its most common form are discussed from the linguistic point of view. The paper ends with two main proposals for further research into Japanese puns: Research in the communicative, textual and discourse functions of dajare (humorous effect as the main goal is questioned) and in the relation of puns and linguistic creativity from the perspective of construction grammar.